Vyhořelý premiér odšpuntoval tabu: jak být vrcholným politikem a žít svůj život

 

Pracoval 147 dní v kuse, potom skončil v nemocnici a kvůli zdravotním problémům nakonec odstoupil. Japonský premiér Šinzó Abe se téměř upracoval. Jak jsou na tom se stresem v práci čeští politici?

„Vrátím se zpět a zkusím gambaru,“ řekl ještě před týdnem japonský premiér, když kvůli zdravotním komplikacím skončil v nemocnici. Krátce poté ale ohlásil odchod z funkce. „Gambaru“ je japonský výraz, který v češtině nemá přesný ekvivalent, znamená ale něco jako „sebrat se a zvládnout těžkosti, problémy a nepříjemnosti“.

Jak obvyklé jsou v politice problémy spojené se stresem z práce a workoholismem? A nejen v ní? Je vůbec toto téma považované za problém? A nebereme to vlastně všichni tak trochu za ukázku pracovitosti?

„Hodně se mluví o vyhoření. Jednoduše nám ale dojde šťáva,“ popisuje psycholog Michal Petr, jaké dopady může mít na člověka přemíra stresu v práci nebo workoholismus, a připomíná, že k výkonu potřebujeme i aktivně nabírat síly. „Může se stát, že celou životní energii odevzdáme zaměstnavateli nebo nějaké firmě,“ upozorňuje v podcastu psycholog.


Zda sami sebe považují za workoholiky, se v Checkpointu svěřili i dva čeští vrcholní politici. „Mám pravidlo, že během společného jídla s rodinou telefon nepatří ke stolu,“ popisuje svoje metody ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD). „Mám pocit, že se očekává, že lidé, kteří jsou ve veřejném prostoru, ztrácí prostor pro své soukromé aktivity. Debata o tom u nás není tak intenzivní jako v jiných zemích a teprve nás čeká,“ dodává v Checkpointu ministr zahraničí.

„Workoholismus bychom neměli adorovat tak, jak se v dnešní době děje. Je to stejné, jako kdybychom adorovali alkoholika za to, že zvládne vypít tolik, kolik zvládne,“ varuje předsedkyně opoziční TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. I podle ní téma work-life balance, tedy vyrovnávání pracovního a soukromého života, zaslouží větší pozornost.

V prostředí politiky se o zdraví – a o tom psychickém zvlášť – obecně moc nemluví. Poukázala na to třeba novozélandská poslankyně Chlöe Swarbricková, členka tamních Zelených a autorka zlidovělé hlášky „OK, Boomer“. Sama si prožila boj s depresemi a úzkostmi a k otázce duševního zdraví se před pár lety veřejně vyjádřila. A prý tehdy pochopila, proč je to spíš tabuizované téma – lidé jí mimo jiné psali, že je blázen a nemá v politice co dělat.

Nadměrný stres z práce, přepracování nebo workoholismus se týkají mnoha profesí. I mezi novináři jsou tyto problémy podobně rozšířené – a podobně málo diskutované. Jedním z těch, kteří se o svých zkušenostech rozhodli mluvit, je novinář Deníku N Filip Titlbach.

„Třeba ve tři ráno vám editor zavolá, že někde hoří, a vy musíte vyrazit. A je jedno, jestli spíte nebo jste na pivu s kamarády,“ líčí Titlbach pro Checkpoint. Tři roky ve zpravodajství ho, jak říká, „semlely“ natolik, že zkolaboval z vyčerpání. „Dva týdny jsem ležel v posteli, potil jsem se, nevěděl jsem, co se děje. Skončil jsem u psychoterapeuta, který řekl, že trpím posttraumatickým syndromem a úzkostmi,“ svěřuje se novinář.

Proč hrozí riziko přepracování i mladým lidem? Co dělat, pokud na sobě cítíte příznaky nadměrného stresu nebo máte sklony k workoholismu? Pusťte si aktuální díl podcastu Checkpoint v přehrávači nahoře nebo v podcastových aplikacích.


zdroj:            https://www.seznamzpravy.cz