Smrt Ilse Koch – Bestiální nacistické dozorkyně & Sexuální deviantky – Buchenwald & Sachsenhausen
Tábor Buchenwald, dějiště Ilsiných krutostí, byl osvobozen v dubnu 1945. Dne 8. dubna 1945 odeslali vězni buchenwaldského tábora pomocí tajného krátkovlnného vysílače a malého generátoru zprávu v Morseově abecedě: „Spojencům. Armádě generála Pattona. Tady je koncentrační tábor Buchenwald. SOS. Žádáme o pomoc. Chtějí nás evakuovat. SS nás chtějí zlikvidovat.“ Tři minuty po vysílání obdrží zoufalí vězni zprávu: „Vydržte. Spěcháme vám na pomoc. Štáb třetí armády.“
O tři dny později, 11. dubna, osvobodila Buchenwald americká 6. obrněná divize a našla více než 21 000 zesláblých a vyzáblých přeživších.
Zachránili se díky tomu, že když velitelství gestapa ve Výmaru telefonovalo správě tábora, že posílá výbušniny, aby vyhodilo do povětří veškeré stopy po táboře včetně jeho vězňů, gestapo nevědělo, že správci již uprchli. Telefon zvedl vězeň, který velitelství informoval, že výbušniny nebudou potřeba, protože tábor již byl vyhozen do povětří, což nebyla pravda.
Poté, co si generál Patton tábor prohlédl, nařídil starostovi nedalekého Výmaru, aby do Buchenwaldu přivezl 1000 místních občanů, kterým ukáže krematorium a další důkazy nacistických zvěrstev. Američané se chtěli ujistit, že Němci převezmou odpovědnost za nacistické zločiny, místo aby je odmítali jako krutou propagandu. Mnozí z nich plakali a někteří dokonce omdlévali. Viděli mrtvá těla, vyhladovělé přeživší za ploty z ostnatého drátu a také na stole vystavené malby na lidských kůžích, stínidlo na lampu z lidské kůže, různé části lidského těla konzervované v alkoholu a dvě hlavy, které byly zmenšené na pětinu své normální velikosti.
Ilse Koch strávila poslední měsíce před koncem války v Ludwigsburgu, kde žila část její rodiny. Kvůli jejímu životnímu stylu, který se vyznačoval sexuálními a alkoholovými excesy, se jí příbuzní snažili odebrat děti z péče. Vzhledem k válečným zmatkům se tak ale stalo až poté, co ji koncem června 1945 zatkly americké úřady.
Ilse Koch byla poté souzena v buchenwaldském procesu, který začal 11. dubna 1947 v internačním táboře Dachau, tedy v místě, které až do konce dubna 1945 fungovalo jako koncentrační tábor Dachau. Z 31 obžalovaných, Ilse Koch byla jedinou ženou.
Během procesu Koch popřela, že by se jakkoli podílela na týrání a vraždění vězňů v táboře nebo o něm věděla. Popřela také, že by věděla o hladovění a lékařských pokusech prováděných na mnoha vězních. Její lži jí však nepomohly uniknout spravedlnosti.
Když však byly 14. srpna 1947 vyneseny rozsudky, byla Koch v pokročilém stadiu těhotenství. To ji údajně zachránilo před trestem smrti, který byl uložen 22 z 30 spoluobžalovaných.
Byla odsouzena na doživotí a její syn Uwe, počatý ve vazbě, se narodil v říjnu 1947. Uweho otcem byl další německý vězeň.
Trest jí byl nejprve zmírněn na čtyři roky, ale po všeobecném pobouření ji německý soud okamžitě obvinil z podněcování k vraždě ve 135 případech.
Slyšení druhého procesu bylo zahájeno 27. listopadu 1950 a trvalo sedm týdnů, během nichž bylo vyslechnuto 250 svědků, z toho 50 ve prospěch obhajoby. Koch se zhroutila a musela být vynesena ven ze soudní síně a to dvakrát – koncem prosince 1950 a pak znovu v lednu 1951. Nejméně čtyři svědci obžaloby vypověděli, že viděli, jak si Koch vybírá potetované vězně, kteří byli poté zabiti. Dosvědčili také, že viděli nebo byli přímo zapojeni do procesu výroby stínítek z lidské potetované kůže.
Když 15. ledna 1951 soud vynesl rozsudek, který na 111 stranách odsuzoval Ilse Koch k doživotnímu vězení, nebyla u soudu přítomna.
Podala několik žádostí o milost, všechny však byly bavorským ministerstvem spravedlnosti zamítnuty.
Artwin, jediný syn Ilse a Karla Kochových, se tak styděl za zločiny svých rodičů že v roce 1967 spáchal sebevraždu. Jeho matka v té době trpěla bludy a byla přesvědčena o tom, že ji v cele zneužívají lidé, kteří přežili koncentrační tábor. Navíc si stěžovala, že k ní skrze zdi přicházejí mrtví vězni z Buchenwaldu a dožadují se vrácení své kůže. Duševně nemocná Ilse Koch spáchala sebevraždu krátce po svém synovi Artwinovi 1. září 1967. Bylo jí 60 let, když se oběsila na prostěradle. Byla pohřbena v neoznačeném hrobě.
Pro Ilse Koch nebyly prolity žádné slzy.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
? KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:
/ @worldhistoryvideoscz
#worldwar2
#ww2
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
