Luboš (13): Táta mnou mrštil o zeď a pak se oběsil. To, co mi dělala máma, byste také nechtěli zažít
Třináctiletý chlapec vyhledal sociální pracovnici sám. Ušpiněný, špatně oblečený i ostříhaný vypověděl, že už doma bydlet nechce. Marně prý čekal, až ho někdo zachrání, proto se nakonec rozhodl najít pomoc sám.
Luboš vyprávěl, že doma žil mezi kočkami a často mu byla zima. Do školy chodit nemohl, protože mu matka nedala na autobus. A jelikož se na něj doma jen křičelo, vyhledal pomoc.
Že má jít na sociálku, věděl, byl totiž dříve často pracovnicemi kontrolován.
Jenomže vzhledem k častému stěhování kontroly ubyly. Když už někdo přišel, matka ho nepustila domů. A tak Luboš sám vyrazil za těmi, kteří by ho mohli zachránit.
Jako malý skončil v nemocnici. Přišel o otce, matka se o něj nestarala
Když se Luboš narodil, jeho rodičům bylo teprve devatenáct. Chtěli si hlavně užívat života, takže chodili na party, domů se vraceli pozdě a hádali se, kdo tentokrát zůstane s miminkem doma.
Jednou Lubošův otec praštil s miminkem o zeď. Luboš měl rozbitou hlavu, a i když otec zavolal záchranku, skončil nakonec za ublížení na zdraví ve vězení.
Psal domů často, ale Lubošova matka už ho nechtěla ani vidět, a mladík se nakonec oběsil.
Od té doby byl Luboš i jeho matka pod dohledem sociálky, protože chlapec si z nehody odnesl trvalé následky.
Jenže po pár letech se matka začala hlídání sociálkou bránit a dělala vše proto, aby se kontrolám vyhnula.
A právě proto nakonec ve třinácti musel chlapec vyhledat pomoc sám.
Díky Klokánku našel novou rodinu
I když matka o Luboše bojovala, chodila za ním do Klokánku a snažila se ho získat zpět, chlapec její péči odmítal. Tvrdil, že ji nenávidí, že mu s ní nikdy nebude dobře.
V Klokánku si ale zvykla na teplo, dostatek pěkného čistého oblečení i jídla, také se hned skamarádil s tetami a dalšími dětmi. A pak se seznámil se svou novou rodinou.
„Bylo to na jedné akci, kterou Klokánek pořádal. Jeden z našich podporovatelů byla rodina, kterou si Luboš rychle zamiloval. I po akci ho chodila do Klokánku navštěvovat,“ vypráví tety.
A tak nakonec přátelství přerostlo v rodinnou lásku a Luboš se stal součástí rodiny. Ta si ho odvedla domů a v pěstounské péči má chlapce dodnes.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Hanka Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí – zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, ve spolupráci s redakcí OnlyU
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí ve svých 15 zařízeních Klokánek pečuje o více jak 200 dětí. Děti přijímáme v jakoukoliv denní hodinu.
Chtěla bych poděkovat všem, kteří chápou naši těžkou situaci obzvlášť v této době a pomáhají nám pečovat o děti, které pomoc potřebují. Velký dík si zaslouží i naše tety a strýcové, které bez ohledu na riziko se starají o svěřené děti.
Děkujeme rovněž za všechny darované jednorázové ochranné pomůcky od soukromých firem a veřejnosti, které nám pomohou chránit naše děti a zaměstnance.
S přáním pevného zdraví Hanka Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí.
Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2021 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300 – možnost online platby na webových stránkách. Za každý dar děkujeme.
[ztroj: www.onlyu.cz]
