Desetiletý chlapec se postavil skupině starších dětí, které týraly kočku. Svým odvážným činem jí zachránil život
Téměř každý den se na internetu nebo v televizních zprávách objeví minimálně jedna zmínka o zvířeti, kterému bylo nějak ublíženo, které si prošlo týráním, nebo potřebuje pomoc. Bohužel, někteří lidé dokážou být neskutečně krutí, na druhou stranu ale stále existují ti, kteří se snaží pomáhat.
A teď není řeč pouze o pracovnících, kteří v útulcích a záchranných stanicích zachraňují zvířecí životy. Jde i o ty, kteří nejsou bezohlední ke zvířeti v nouzi a do bezpečí poraněného donesou. Někdy jde o divoké zvíře, které utrpělo poranění v přírodě, jindy jsou to ale případy, kterým se ani nechce věřit.
Lidé často dokážou ublížit zvířeti jen pro své vlastní potěšení a mnohdy se pak takového tvora ani nepodaří zachránit. V případě týrané kočky z Manteo v USA, který se stal v minulém týdnu, naštěstí k záchraně došlo.
Házeli s ní, několikrát ji přejeli na kolech
Skupina několika dětí, kterým bylo podle všeho mezi pěti a třinácti lety, objevila vyhublou černobílou kočku na ulici. Zvíře bylo vyděšené a hladové, přesto však důvěřivé, což byla jeho chyba.
Kdyby kocour, který později dostal jméno Jackson, před dětmi hned utekl, možná by si nemusel projít tím vším, na druhou stranu by se možná dál toulal ulicemi a škemral o jídlo. Děti místo toho, aby kočku pohladily, nebo jí nějak pomohly, zneužily situace.
Jacksona několikrát vyhodily do vzduchu, pak ho polily energetickými nápoji, a dokonce se po něm několikrát projely na svých kolech. To všechno jim přišlo jako legrace, dokud si jich nevšiml teprve desetiletý chlapec jménem Wendell Overton.
Ten se statečně postavil partičce dětí, kde bylo několik z nich dokonce starších než on. Naštěstí se nikdo z nich nechtěl prát a mít problémy. Děti tak nechaly kocoura ležet na zemi a utekly.
Wendell pak Jacksona sebral a odnesl ho domů. „Přiběhl s chlupatým klubíčkem v náručí a křičel, že potřebuje pomoc. Že chce tu kočku zachránit za každou cenu, protože na ni byla parta dětí moc zlá,“ vypráví Wendellova maminka.
Malé naděje
„Kočka dýchala, ale hodně krvácela a bála jsem se, že nepřežije. Veterinář nás naštěstí ujistil, že včasný zásah jí může pomoci. Pak jsme jenom čekali. Po dvou hodinách ošetřování nám doktor přinesl dobré zprávy,“ pokračuje žena ve vyprávění.
Wendell později uvedl, že kočku viděl už několikrát, jak se potuluje ulicemi. Občas jí dokonce dal zbytek své školní svačiny, pravidelně ji hladil, nikdy ho ale nenapadlo, že kočka nikomu nepatří.
Myslel si, že jde o kočku někoho z okolí, která se večer vrací domů ke svému pánovi. Jackson nakonec skončil v útulku, kam se za ním Wendell pravidelně chodí dívat. Ví, že mít doma kočku nemůže, doufá ale, že se pro Jacksona najde vhodný majitel.
V současné chvíli je už kocour připraven k adopci a čeká jenom na to, až si ho někdo zamiluje a postará se o něho. I když si mnohým prošel, k lidem se neustále tulí a je to přátelský kocour, kterého ani tvrdá životní lekce nezničila.
„Jsem na svého chlapce hrdá. Zatímco jiné děti v jeho věku se zachovaly tak strašlivě, on ukázal, že má dobré srdce a zvířata má rád. Je škoda, že si Jacksona kvůli alergii Wendellovy sestry nemůžeme vzít. I tak ale tuším, že kocourek najde skvělý domov,“ dodává maminka.
Zdroj: buzzfeed.com, huffpost.com, spotlightstories.co
Autor: Šárka Cvrkalová
[ztroj: www.onlyu.cz]
