Zemřela Věra Bílá (†64) žila na ubytovně a doufala v další šanci už to nestihla .
Zemřela romská zpěvačka Věra Bílá (†64). Včera v 11 hodin večer ji záchranka převezla ve vážném stavu do Fakultní nemocnice v Plzni, kde svůj boj o život prohrála.
Překvapuje mě, že jste ve svém věku tak zásadně změnila hudební žánr a zase vám to šlo…
Ta hudba mě zaujala, tak jsem se dala do práce. Ale než jsem to pochopila, hodně jsem se nabrečela.
Jak z dnešního pohledu vidíte kytaristu a skladatele Dušana Džina Čonku, s nímž jste v poslední době spolupracovala?
Džino je můj kamarád, moje platonická láska.
Znali jste se už z dřívějška, nebo jste se poprvé setkali až před těmi dvěma lety?
Kdepak, vůbec jsme se neznali. Oni mě před ním schovávali, abychom se neskamarádili. Bylo jim jasné, že spolu v hudbě něco dokážeme. Můj brácha s ním kamarádil, a když se ho Džino na mě vyptával, zapíral mě. Takže mě Džino hledal tři roky.
A nezapíral vás právě proto, že věděl, jaké s ním mohou nastat potíže?
Nevím, já jsem vůbec nevěděla, že má takový problémy.
Jak to, vždycky říkáte, že do lidí vidíte?
Vidím, ale do něho bych to nikdy neřekla. On byl moje platonická láska. Byla jsem do něj opravdu zamilovaná.
A co jeho rodina, děti?
Rodinu měl, to je pravda, ale platonická láska je o tom, že jsme velký kamarádi, jeden bez druhýho jsme nemohli bejt. Zároveň jsme se taky uměli pořádně pohádat, klidně jsem ho chytila pod krkem, kdyby to udělala jiná ženská nebo chlap, už by ho zabil.
Džino vám během přípravy vaší společné desky nabídl útočiště na svém statku u Chebu, staral se o vás, živil vás. Proč jste se pak sbalila a odešla z jeho domu, čím vás naštval?
Nenaštval mě. Ale cejtila jsem, že se do mě zamiloval. Tak proto jsem odešla domů, byla jsem chytřejší než on. Řekla jsem mu, že jedu do Rokycan, že chci vidět děti. Takhle jsem mu to řekla. A slíbila jsem mu, že zase přijedu. A čtrnáct dní nato jsem se dozvěděla, že ho zavřeli. To byl pro mě velkej šok. Já ani nevím, proč sedí, za co? Nevím nic. Ptala jsem se jeho ženy a ta mi, chudák, řekla, že sama nic neví (Chebský muzikant, kapelník skupiny Džino Rom-Rock Dušan „Džino“ Čonka se koncem prosince před chebským soudem zodpovídal hned ze dvou přečinů. Obžaloba jej viní z vydírání a těžkého ublížení na zdraví. Údajně měl s jedním ze svých lidí „domlouvat“ muži ze Sokolova. Ten skončil na ulici v Chebu s rozbitým obličejem a zlomenou rukou. Soudkyně odročila další jednání na leden. Čonkovi hrozí až 10 let vězení, pozn. red.).
Chystal comeback Věry Bílé, nyní stojí před soudem (prosinec 2018):
| Chystal comeback Věry Bílé, teď kapelník stojí před soudem | (0:23) | video: iDNES.cz |
Teď žijete zase zpátky v Rokycanech na ubytovně?
Jo, furt jsem na ubytovně. Ale s Džinovou manželkou jsme v kontaktu, voláme si.
Kdo je teď vaším nejbližším člověkem, komu se můžete vypovídat?
Ani jeden. Opravdu nikomu. Stejnak mi nikdo neuvěří.
Co by vám měl kdo uvěřit?
Dneska jsou lidi zrádný, špatný, nejsou, co kdysi bejvávali.
Čím to je?
Zbláznili se z tý demokracie. Mají volný pohyb, můžou si dělat, co chtějí, není žádná kázeň.
Proč jste vlastně přestala koncertovat se skupinou Kale?
Můj syn si to nepřál, protože mu hrozně ublížili. On se zamiloval do dcery jednoho z mých spoluhráčů. Holka otěhotněla a dala to pryč a oni za to synovi hrozně nadávali. Od té doby začal kouřit trávu a šlo to s ním z kopce (Adoptivní syn Věry Bílé zemřel před pěti lety ve svých třiatřiceti na předávkování drogami, nechal po sobě dvě děti. Půl roku nato zemřel i zpěvaččin manžel, pozn. red.).
Neskončila jste s Kale taky proto, že jste byla prostě utahaná?
To ne, ze zpívání nejsem utahaná dodneška. Někdy mě to rapne a zpívám si v ubytovně na chodbě. Jen se tam zeptejte.
Vím, že zpívání vás nabíjí, ale jak zvládáte cestování?
Ále, dobrý. Legrace, všechno. Na nemoci se snažím nemyslet, jinak bych umřela. A vlastně mě ani nic nebolí (Věra Bílá dlouhá léta trpí cukrovkou a během natáčení dokumentu byla hospitalizována se silným kašlem. Na projekci filmu musela přijet na vozíčku, ale její problémy s klouby jsou prý jen dočasné, způsobené pádem, pozn. red.).
Když jste byla na vrcholu kariéry a nejvíc jste koncertovala po světě, kolik bylo vašemu synovi Františkovi?
To byl kluk malej.
Jezdil s vámi?
Ne, byl s tátou doma. A já jsem se za nimi ráda vracela.
Jaký nejdelší čas jste byla bez nich?
No celých pětadvacet roků jsem byla jak na drátkách, přijela, odjela a pořád dokola.
V Americe jste se setkala i s tehdejším prezidentem Billem Clintonem, na který z těch zahraničních koncertů vzpomínáte nejradši?
Všude bylo dobře, já si nestěžuju. Opravdu všude se mi zpívalo dobře (Svého času zaplnila pařížskou Olympii, zpívala pro Billa Clintona v Bílém domě, vyprodala koncert v proslulé newyorské Carnegie Hall, ale hudební producent Jiří Smetana tehdy musel vystoupení zrušit, protože se zpěvačka nedostavila na letiště a zmizela s kamarádkou na Slovensko, pozn. red.). I tady, v Čechách. V Praze jsem doma. Tady, kdybych udělala koncert, jéžiš, tolik lidu by přišlo. Vidíte, já nedělám žádný rozdíly. Vaši lidi mě mají rádi, ale naši Romové, kdybych dělala koncert, tak nepřijde ani jeden.
Jak to? Mohou být na váš úspěch hrdí, ne?
No, to víte, já nevím. Třeba na Khamoro (romský hudební festival, v roce 2007 tam vystupovala skupina Kale už bez Věry Bílé, pozn. red.) pozvou každýho, kdejakýho pitomýho lumpa pozvou, ale aby pozvali mě, to nepozvou. To je za tu dobrotu, že jsem pro všechny Romy vybojovala cestu, aby mohli všude hrát, aby měli volno, až u Clintona, všude jsem promluvila…
Není třeba problém v tom, že na vás nemají kontakt, nevědí, jak vás najít?
Ale prosím vás, mají internety, moje číslo, všechno. Jsou to prevíti. Ne, vaši lidi jsou vaši lidi. Ale Romové, když tady udělám koncert, řeknou, že lístek stojí moc peněz. S prominutím, ať jdou do prdele. Oni berou dost peněz. A srát se s nima nebudu.
V čem je podle vás největší rozdíl v charakteru Romů a bílých Čechů?
Charakter… Romové nemají charakter. „Dejte trávu, dejte tamto,“ to je jejich charakter.
Jak vás vnímají vaši spolubydlící na ubytovně, vědí, s kým mají tu čest?
Na ubytovně? Chacha, neví nic. Ale já jsem taky někdy zlá, nemyslete, když udělají volovinu. Jenže se neumím hádat. Mně spíš vynadá moje sestra, i facku mi dá.
Po synovi vám zůstala vnoučata, vyprávěla jste, že umí spoustu cizích jazyků, kde se je naučila?
Ve škole, anebo si pouštějí YouTube a tam se učí. Předevčírem přišla holka, že umí zpívat alžírsky. Tak jsem se divila, že je to těžká řeč a ona: „No a?“ Oni umí anglicky, německy, alžírsky, romsky, česky i slovensky. Holce je deset, klukovi jedenáct. Ale doma žádná čeština, všechno v romštině.
Byla jste někdy zamilovaná do bílého?
Nebyla, jen kamarádi jsme byli, ale zamilovaná ne. Já jsem od patnácti let byla se svým manželem.
V čem byl váš muž výjimečný?
Ve všem. Uměl hezky milovat, pomáhal mi uklízet, vařit, všechno. Byl to dobrej člověk.
Jak jste se poznali?
Jéžišmarja, mně bylo patnáct, přijela jsem s tátou z Bratislavy, jela jsem zpívat a v Rokycanech jsem na něho narazila. On byl ze Zbiroha a holky se se mnou vsadily, že mi dá každá stovku, když ho oslovím. Tak jsem za ním šla a zeptala se ho, jestli nemá hlad. On že jo, dal si knedlíky se zelím a už jsme byli kamarádi.
Takže láska na první pohled?
Jo, on byl hezkej.
Co jste vlastně dělala, než vás Zuzana Navarová koncem 90. let objevila?
Já jsem vždycky zpívala, na zábavách, koncertech, s cimbálovou muzikou jsem byla třicet let.
I vaši sourozenci byli muzikální?
Brácha, co už zemřel, byl cimbalista, další je harmonikář a houslista, jeho syn taky hraje na housle.
Bývala jste jednou z nejúspěšnějších českých zpěvaček v zahraničí, nakonec jste ale většinu vydělaných peněz prohrála v automatech a dnes bydlíte v ubytovně. Přesto nad tím máváte rukou, že vás hraní bavilo…
No jasně, nejlepší herci v Anglii i v Americe taky hráli a přišli na mizinu. Tak proč já bych si nezahrála?
Ani zpětně toho nelitujete?
Nelituju, nelituju ničeho.
Nic byste neudělala jinak?
Ne. Nelituju, protože manžel se mnou taky hrál, tak proč bych měla litovat? Měli jsme jedno dítě, které mělo všechno, co potřebovalo, jídla jsme měli dost, tak o co šlo? Peníze budou, my nebudem.
Jaké byly Vánoce?
Žádný. Dejte pokoj. Vánoce špatně snáším. O Vánocích zemřela moje máma, bylo jí pětačtyřicet. Dodneška si ten moment pamatuju. Táta spravoval housle a máma koukala na televizi. Byl tam zrovna nějaký film, jak zahrabávají mrtvé za války. Nějak ji to rozrušilo, najednou dostala šok, museli jsme zavolat doktora. Ještě chvíli ležela ve špitále. Byla to mozková mrtvice, zemřela 29. prosince a v lednu měla pohřeb.
Nebyla jste o Vánocích ani se sestrou? Přece jste nezrušila Štědrý den?
A proč by ne?
Nevím, já jsem ho ještě nikdy nezrušila.
Protože jste měla všeho dost.
Co byste udělala s těmi penězi, které skončily v automatech?
Nic, hrála bych dál. Dobrý, ne?
Vy ráda trošku provokujete, co?
Ale ne.
foto :youtube.com
