Před 80 lety Hitler po protestech veřejnosti formálně zastavil vraždění postižených – nedobrovolné eutanazie však pokračovaly do konce války

Před 80 lety Hitler po protestech katolické církve formálně ukončil tzv. Akci T4. Pod nicneříkajícím označením, které je zkratkou adresy příslušného oddělení říšského kancléřství na Tiergartenstrasse 4, se skrývá jeden z nejhorších nacistických zločinů – systematické vyvražďování lidí označených za postižené, často podle zvrácených principů eugeniky, „rasové hygieny“ i z ekonomických důvodů. Přes jeho formální ukončení v praxi pokračovalo po celý zbytek války. Celkový počet obětí je odhadován na 275-300 tisíc.

Program nedobrovolné eutanazie dětí i dospělých byl připravován od léta 1939. První skupinou byly děti do věku tří let, které lékaři a porodní asistentky v porodnicích podle ministerského výnosu z 18. srpna 1939 označili za těžce geneticky a dědičně podmíněně nemocné, postižené či znetvořené. Tyto děti byly vražděny na speciálních odděleních postupně podávanými násobnými dávkami prášků na spaní.

Vraždy dospělých nařídil Hitler v říjnu 1939 se zpětnou platností k 1. září. Týkal se tzv. „bezcenných jedinců“ v psychiatrických léčebnách, nemocnicích a ústavech dlouhodobé péče. O životě či smrti rozhodovala komise podle vyplněných dotazníků. Skutečný stav pacientů nezkoumala. Rozhodujícím parametrem byla pět let trvající nepřetržitá klinická péče. Další skupinou byli duševně nemocní trestanci, pacienti nevyhovující rasovým zákonům a pacienti trpící schizofrenií, epilepsií, senilitou, neléčitelnou paralýzou, syfilis, encefalitidou, slabomyslností a neurologicky nevratnými stavy.

Jestliže v úvodní fázi bylo zavražděno na 5000 dětí, nově definované skupiny čítaly desítky tisíc osob. Nastoupila chladná důkladnost a plánování „logistického problému“. Vznikla likvidační centra, kde byly k vraždění lidí používány injekce a posléze i plynové komory.

Proti nelidskému programu nicméně sílil odpor. Nikoli mezi lékaři, byť i mezi nimi se našli odvážní, kteří své pacienty dokázali ochránit, ale především mezi veřejností – příbuznými obětí. A svým způsobem zvrat pak přinesl okamžik, kdy se vyhlazovací program dotkl církví spravovaných ústavů. Nacistická bezohlednost zde velmi tvrdě narazila. Odpor biskupů sílil. V červenci a v srpnu 1941 o podrobnostech vraždění mluvil otevřeně během svých kázání münsterský biskup Clemens August hrabě von Galen: „Jsou nyní zabíjeni, brutálně vražděni bezbranní nevinní; jsou utlačováni i lidé jiné rasy, jiného původu… Stojíme tváří v tvář neslýchanému vražednému šílenství národa!“

Reakce veřejnosti byla natolik silná, že Hitler 24. srpna 1941 Akci T4 formálně zastavil. Do té doby bylo zavražděno na 35 tisíc lidí. Nedobrovolné eutanazie však pokračovaly. Mstu vůči biskupům a von Galenovi odložil Hitler na dobu po vítězné válce. To mu nebylo dopřáno. Naopak biskup von Galen bude v roce 2005 papežem Benediktem XVI. prohlášen za blahoslaveného.

Zdroj:https://www.securitymagazin.cz