Pojďme se teď vrátit do bunkru pod Říšským kancléřstvím. Uprostřed Berlína, osm metrů v podzemí, si Adolf Hitler vybudoval poslední útočiště. Chráněn osobní gardou a téměř čtyři metry silným betonem zde v dubnu 1945 shromáždil své nejbližší spolupracovníky. Z této betonové hrobky o rozloze 250 metrů čtverečních velel až do poslední chvíle milionům německých vojáků a posílal je na jistou smrt. Bez jakýchkoliv ohledů zde zinscenoval i svůj neslavný konec.

Pondělí 30. dubna 8:30

Od páté hodiny ranní dopadají na Říšské kancléřství nepřetržitě ruské granáty. Rudá armáda je už ve vzdálenosti pouhých sto metrů.

Nálada v době, kdy Hitler plánuje sebevraždu a než ji vykoná, je tak extrémní, že všichni, kteří ještě v bunkru zůstali, se nacházejí v podivném irelevantním stavu. „Byl to něco jako permanentní šok. Všichni jsme se pohybovali jako loutky,“ vzpomíná Hitlerova sekretářka Traudl Jungeová.

8:45

Zatímco pokračuje bombardování, Goebbelsovi a jejich šest dětí snídají v horní části bunkru. Na stole je chléb, máslo a džem. Šaty dětí jsou umačkané a špinavé. Už týden běhají po chodbách bunkru v jednom oblečení. Jejich rodiče zřejmě nepočítali s tím, že vydrží tak dlouho v podzemí.

Magda Gobblesová těžko snáší pohled na své děti – bezstarostné a nevinné. S migrénou odchází do svého pokoje. Ví, že se blíží hodina, kdy musí učinit strašné rozhodnutí.

11:30

Novomanželka Eva Hitlerová se právě líčí ve svém pokoji. „Chcete být krásná na to velké finále?“ ptá se sekretářka Traudl, ve které Eva našla jakousi spřízněnou duši a těch několik málo dní v bunkru si navzájem svěřují své pocity. „Nedokážu být sama se svými myšlenkami,“ stěžuje si Eva. Chvíli vzpomíná na šťastné chvíle v rodném Mnichově. Pak náhle vyskočí, otevře šatník a vytahuje stříbrnou lišku. „Slečno Traudl, chci vám dát tento kožich jako dárek na rozloučenou“.

Jungeová je velice dojatá, i když si nedokáže představit, kde by takový kabát nosila.

11:45

Hitler se jako náměsíčný plouží chodbou směrem ke spojovací centrále. Zastaví se u otevřených dveří. Telegrafista Rochus Misch vyskočí do pozoru a čeká na rozkazy. Omítka se drolí ze stěn. Hitler si pro sebe zamumlá: zase trefa! Pak se vrací do svého pokoje.

12:00

Vůdce svolává každodenní situační poradu s velením wehrmachtu. Generál Weidling, velitel obrany Berlína, popisuje kritický stav bránících se jednotek. „Dochází munice, nefunguje letecké zásobování, morálka je velmi nízká. Berlín udržíme maximálně do večera.“ Hitler dlouhou mlčí. Pak zvedne hlavu a s těžkým hlasem se ptá generála Monkeho na jeho názor. Důstojník souhlasně přikývne. Hitler se nezmůže na jediné slovo.

12:30

Eva je v koupelně. Na posteli leží šaty, ve kterých dnes zemře. Zvolila černé s růžemi kolem krku, Adolfovi nejoblíbenější.

Führer si zavolá osobního tajemníka Bormanna a oznamuje mu: „Nastal čas. Já a paní Braunová si dnes odpoledne vezmeme život.“ (Zvláštní bylo, že od svatby o ní Hitler ani jednou nemluvil jako o paní Hitlerové).

12:45

Hitler mluví ke svému pobočníkovi Otto Günschemu. Tento dva metry vysoký a blonďatý protyp Árijce dostává příkaz, aby ihned obstaral větší množství benzínu. „Je to naléhavé. Nechci skončit v nějakém ruském muzeu voskových figur,“ řekne mu Hitler.

V horní části bunkru připravuje kuchařka Constanze Manziarlyová „poslední večeři“ pro svého pána. V hrnci se vaří špagety, jeden z ošetřovatelů chystá rozinkový salát. Někteří považují Hitlerovo vegetariánství za mýtus vytvořený Goebbelsem, který führera vykresloval jako asketu, který se pro blaho národa vzdal všech požitků a neřestí, což však nebyla tak úplně pravda, jak se po válce ukázalo. Hitler občas svoji dietu porušil a dopřál si oblíbených játrových knedlíčků, bavorských klobásek, plátků šunky nebo kaviáru. Hlavně však měl jako málokterý diktátor hroznou slabost pro sladké. Obzvlášť miloval jablečný štrúdl a krémové dortíky.

13:00

Eva nemá chuť k jídlu. Zůstavá ve svém pokoji a nechává se česat od komorné. Hitler usedá k poslednímu jídlu jen se dvěma sekretářkami a kuchařkou. Nikdo nemluví, kromě Hitlera, který přednáší dlouhý monolog o budoucnosti Německa a obtížích, které před říší stojí. Do poslední chvíle je mimo realitu.

13:30

Telegrafistu Mischeho se zmocní panika, když uvidí v bunkru šéfa gestapa Heinricha Müllera v doprovodu dvou důstojníků SS. Co ten tady dělá? pomyslí si. Hlavou se mu honí obavy: Přišli postřílet všechny, kteří by mohli svědčit o Hitlerově smrti? Odpálí v bunkru časovanou bombu, až se vůdce zastřelí?

14:45

V chodbě v horním bunkru sedí v křesle Traudi Jungeová a kouří cigaretu. Zjevuje se adjutant SS Otto Günsche a volá: „Pojďte, Vůdce se chce rozloučit.“ Jungeová típne cigaretu a snaží se rozehnat kouř. Hitler cigarety nesnáší a kuřáky vždy varuje před rakovinou plic.

Dole už čekají Bormann, Goebbelsovi, kuchař, sekretářky a několik dalších lidí z personálu. Za moment vychází z pracovny Hitler se svou ženou. Jde velmi pomalu a hrbí se více než jindy. Jde od jednoho k druhému a každému podává chvějící se ruku. Když dojde k Jungeové, hledí skrze ni. Cosi mumlá, ochromená Jungeová mu nerozumí ani slovo.

Braunová děkuje Hitlerovu komorníkovi Heinzi Lingeovi. „Děkuji vám za všechno, co jste pro Vůdce udělal. Prosím, zastavte se za mou sestrou Gretl, ale neříkejte jí, jak zemřel její manžel.“ Hitler nechal jejího manžela Hermana Fegeleina den předtím popravit za dezerci.

Pak je řada ne Goebbelsových, kteří mají v bunkru i své děti. Hitler připíná zlatý odznak strany na šaty své věrné přívrženkyně. Magdě Goebblesové blažeností vytrsknou slzy. Joseph Goebbels na Hitlera naléhá: „Můj Vůdce, ještě je možné uniknout. Můžete řídit válku z Obersalzbergu. Žádám vás, abyste to zvážil.“ Hitler je však neoblomný. „Znáte mé rozhodnutí a nebudu ho měnit. Vy i vaše rodina máte samozřejmě svolení opustit Berlín.“ Goebbels odpovídá: „Budeme stát při vás a následovat vašeho příkladu.“

Hitler odchází, ale ještě řekne Lingemu. „Chystám se odejít. Víte, co máte dělat. Ujistěte se, že je mé tělo spáleno a že je zničen všechen můj majetek.“ „Jawohl,“ odpovídá Linge.

15:15

Linge zavírá dveře za Hitlerem a jeho ženou. O chvíli později nastává na chodbě rozruch. To Magda Geobbelsová brečí a dožaduje se setkání s Hitlerem. Propadá panice, protože moment, kdy bude muset zabít sebe i své děti, se nezadržitelně blíží.

Kupodivu se k Hitlerovi dostává, ale schůzka je velmi krátká. Goebbelsová ho znovu přemlouvá, aby opustil Berlín. Pouze pokud odejde, bude souhlasit s útěkem i její muž a ona i její děti budou moci také uniknout. Jeho odpověď je příkrá a Geobbelsová vychází z místnosti v slzách. Na chodbě kancléřství kdosi pustil gramofon a vojáci tančí se sestřičkami. Nikdo pod zemí už netuší, zda je noc či den.

15:30

Goebbels, Bormann a několik dalších lidí sedí u dveří pracovny a čekají, až uslyší výstřel. Zrovna utichl zvuk výbuchů dělostřeleckých granátů, je slyšet jen vrčení generátoru. O patro výš si v chodbě bunkru hrají Goebbelsovy děti. Malý Helmut je veselý, má rád výbuchy a vždycky volá, že v bunkru se jim nemůže nic stát. Najednou zazní zvuk výstřelu. „Zásah,“ volá Helmut. Jungeová tuší, že Hitler se právě zastřelil. Nic neříká, krájí dětem další krajíc chleba a ptá se jich, jakou hru by si chtěly zahrát po obědě.

15:40

Linge se rozhodl, že čekali už dost dlouho a otevírá dveře do pracovny. Bormann jde hned za ním. Nacházejí Hitlera sedícího na pohovce vedle své ženy. U nohou jim leží dvě pistole. Z jedné Hitler vystřelil, druhou měl náhradní. Na parketách a pohovce je krev. Před Braunovou je na stole malá krabička, kde byla kapsle s kyanidem. Jed zkřivil Braunové obličej. Známá je i teorie, že sluha Linge musel dát svému šéfovi ránu z milosti. Hitlerův telegrafista a osobní strážce Rochus Misch to v rozhovoru, který pořídili v roce 2004 redaktoři MFDnes, vyvrací. „Vůdce se zastřelil sám. Měl vše připraveno.“

15:50

Linge za pomoci tří SS nese Hitlerovo tělo do zahrady Říšského kancléřství. Hlavu mu přikryli dekou. Tělo Braunové pokládají vedle Hitlera, oba leží asi tři metry ode dveří. Kolem dopadají sovětské střely, když Linge polévá těla benzínem a zapaluje je. Obě těla mizí v ohnivé kouli. Linge s ostatními rychle utíkají do bunkru. Na schodech začíná pohřební slavnost. Muži zvedají ruce k nacistickému pozdravu a volají Heil Hitler.

16:15

Linge otevírá lahev šnapsu a dává napít Jungeové. „Splnil jsem poslední vůdcův rozkaz. Jeho tělo bylo spáleno.“ Jungeová neříká nic a Linge odchází na chodbu, aby nařídil dvěma SS spálit všechny dokumenty.

18:00

Sovětští vojáci jsou u Říšského kancléřství a střílí do zazděných oken a dveří. Z bunkru vychází důstojník SS Ewald Lindloff a dostává se do zahrady kancléřství. Nese si rýč. Zjišťuje, že těla Hitlera a Braunové jsou nejen spálena, ale i roztrhána dělostřeleckými granáty. Pohřbívá je do jednoho kráteru po granátu.

18:30

Sovětští vojáci se dostávají do budovy Říšského sněmu, kde se setkávají s přívalem ručních granátů a kulek obránců. Přicházejí stále další posily, útočníci přelézají přes mrtvá těla a dostávají se na schodiště. Pálí ze samopalů a všude hází ruční granáty.

19:30

V horním bunkru ukládá Magda Goebbelsová děti do postelí. Nejmladší Heide má bolest v krku a Goebbelsová ji uvazuje kolem něj červený šátek. Je to jejich poslední noc, poslední spánek. Ráno jim matka řekne, že si musí vzít všichni léky proti nemoci, před kterou je chrání všichni ti vojáci kolem. Ve skutečnosti je to morfin. Lékař Ludwig Stumpfegger podřimujícím dětem rozlamuje mezi zuby kapsle s kyanidem. Gebbelsovi ihned poté jdou do zahrady kancléřství a páchají společně sebevraždu, také berou kyanid.

20:00

Před personálem v Říšském kancléřství je informace o Vůdcově smrti utajená. V kuchyni Hitlerova kuchařka Constanze Manziarliová připravuje smažená vajíčka s bramborovou kaší na snídani.

Dva sovětští vojáci s rudou vlajkou se právě dostali do druhého patra budovy, načež je hned zkosily kulky obránců.

22:00

Jungeová sedí vedle sekretářky Gerdy Christianové a společně s ostatními popíjí kávu a šnaps. Manziarliová sedí v koutě, oči rudé od pláče. Otto Günsche a generál Mohnke debatují o tom, jak prorazit z bunkru. „Vemte nás s sebou,“ řeknou současně Jungeová a Christianová. Muži přikývnou.

Jungeová ráno unikne přestrojená za vojáka. Padne do rukou Rusům, kteří ji vyslechnou a předají Britům. Ti ji rok po válce propustí a Jungeová se znovu stává sekretářkou, už v poválečném Německu. Umírá v roce 2002.

Dozvuky

Říšské rádio 1. května vysílá zprávu o Hitlerově smrti. Posluchačům se v ní sděluje, že Hitler zemřel na svém velitelském stanovišti, když do poslední chvíle bojoval proti bolševismu a za Německo. Když se to dozvídá Stalin, lakonicky pronese. „Tak…a to je konec toho bastarda.“

První ruští vojáci se dostanou do celého komplexu kancléřství až následující den. Rychle nacházejí ostatky Goebbelsových v zahradě i jejich mrtvé děti v postelích. Trvá týden, než se najdou i Hitlerovy a Braunové ostatky. Hitlera identifikují podle zachované čelisti. 16. července přijíždí do kancléřství Winston Churchill. Na místě, kde byl pohřben Hitler, udělá z prstů vítězné V a pronese památnou větu. „Takhle bychom dopadli, kdyby on vyhrál válku. Všichni bychom byli v bunkru.“   

Svědkové z bunkru

Traudl Junge

Byla poslední a zároveň nejmladší Hitlerovou sekretářkou. Podařilo se jí dostat z bunkru, ale skončila v ruském zajetí. S Hitlerem strávila poslední chvíle, napsala o tom knihu, podle níž byl natočen film Pád Třetí říše. Zemřela v roce 2002.

Heinz Linge

Tento původem zedník byl od roku 1935 Hitlerovým osobním komorníkem a dotáhl to až na plukovníka SS. Byl jeden z posledních, kdo živý opustil bunkr. Padl do ruského zajetí a tři roky ho v Moskvě vyslýchali, jestli Hitler neměl dvojníka. Ve svých pamětech uvedl, že ho Hitler dva dny před sebevraždou požádal, aby jeho tělo spálil a pohřbil na zahradě Říšského kancléřství. Zemřel v roce 1980.

Otto Günsche

Byl osobním pobočníkem Adolfa Hitlera. Jeho poslední službou bylo spálení těl svého pána a Evy Braunové. Pokusil se uprchnout z Berlína, ale byl zajat Rusy. Byl uvězněn na 10 let. Až do své smrti zůstal věrný Hitlerovu odkazu. Zemřel na zástavu srdce v roce 2003.

Rufus Misch

Hitlerův telegrafista a osobní strážce. Do své smrti v roce 2013 mluvil o Hitlerovi jako o příjemném pánovi, který se rád díval na americké filmy, byl dokonce vtipný a někdy i trucoval. Naposled viděl Misch svého šéfa v den jeho smrti. „Byl vyrovnaný,“ tvrdil.