Po příjezdu sanitky zaplatí lidé tisícovku, navrhuje poslanec. Vrátí se jen někomu

K jednomu opilému muži vyjížděli záchranáři v Rožnově pod Radhoštěm od začátku letošního roku celkem patnáctkrát. Pod vlivem alkoholu si přivodil několik úrazů – spadl z výšky nebo skočil pod auto. Záchranku mu většinou zavolali náhodní kolemjdoucí, kteří ho neznali. „Patnáct výjezdů záchranky za tímto opilým mužem stálo pojišťovnu celkem 41 tisíc korun,“ upřesňuje Dorián Pfeifer, náměstek zlínské záchranné služby.

Rychlou lékařskou pomoc si však volají i lidé při plném vědomí, a to k různým banálním úrazům nebo obtížím. „Běžný kašel vydávaný za dušnost, horečky při chřipkové epidemii, několik týdnů či měsíců trvající bolesti zad, výměna močové cévky, odstranění klíštěte a další,“ vyjmenovává šéf Asociace záchranných služeb Marek Slabý nejčastější příklady.

Za služby záchranek v Česku pojišťovny zaplatí zhruba 2,5 miliardy korun ročně a počet výjezdů každý rok roste. Zatímco v roce 2011 měly záchranky v Česku celkem 850 tisíc výjezdů, loni to bylo již 1,1 milionu.

Vratných tisíc korun

Ministerstvo zdravotnictví už dříve navrhlo zbytečné výjezdy záchranné služby zpoplatnit a jeho záměr trvá. „V případě, kdy by došlo ke zjevnému zneužití záchranné služby, byla by vyžadována úhrada nákladů výjezdu,“ potvrdila mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová.

V tuto chvíli sice ještě není na stole konkrétní záměr zákona, ministerstvo ale s variantou placení za sanitku počítá i v nové koncepci fungování primární péče. „Konkrétně jde o projekt Transformace primární péče v části Lékařské pohotovostní služby,“ říká poslanec ANO Milan Brázdil.

A záměr už ve sněmovně dostává konkrétní obrysy. Například Brázdil by rád prosadil takzvaný vratný emergentní obnos. „Pacient by například zaplatil předem tisíc korun, které mu budou vráceny v případě potvrzení, že se jednalo o nutnost urgentního ošetření a že následovala nutná hospitalizace,“ popsal pro Aktuálně.cz Brázdil, který sám pracuje jako lékař na záchranné službě.

O tom, zda byl výjezd zbytečný, nebo ne, by podle něj rozhodoval lékař urgentního příjmu s primářskou licencí na základě diagnózy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem.

Myšlenku sankcí za zneužití záchranné služby podporuje i šéfka zdravotního výboru a předsedkyně správní rady VZP Věra Adámková: „Zatím probíhají na toto téma diskuse a ladění názorů.“

Zpoplatnit zneužití záchranky by chtěli i někteří poslanci koaliční ČSSD. „Pokud rychlá záchranná služba vyjede od začátku roku patnáctkrát k jednomu opilci, měl by to dotyčný člověk uhradit. To jsou náklady, které pak chybí jinde,“ míní Alena Gajdůšková (ČSSD).

Kdo rozhodne, že jde o zneužití?

Zneužívání sanitek trápí i samotné záchranáře. Každý výjezd k banalitě může znamenat, že v tu dobu nejsou zdravotníci k dispozici pro skutečně závažné případy, kdy jde o život.

K návrhům na zpoplatnění zbytečných výjezdů se ale staví spíše kriticky.  Obávají se, že by se lidé báli zavolat sanitku ve chvílích, kdy by ji nutně potřebovali.

„Nedovedu si představit, že by lidé kontaktovali 155 s tisícovkou v ruce a trnuli by, jestli lékař nevyhodnotí výjezd jako zbytečný,“ upozorňuje náměstek zlínské záchranky Pfeifer.

Podobný názor má také vedení pražské záchranné služby. „U takzvaně nadbytečných výjezdů záchranné služby se v drtivé většině nejedná o úmyslné zneužívání, ale o situaci, kdy dotyčný prostě neví, jak postupovat. Obáváme se především, aby možnost „pokuty“ neodrazovala pacienty či třetí osoby od kontaktování záchranné služby i v případech závažnějších zdravotních komplikací, kdy jde často o minuty,“ říká mluvčí Jana Poštová.

Záchranáři také poukazují na to, že až v 80 procentech vyjíždí záchranka nikoliv na žádost pacienta, ale jiného volajícího. „Je otázkou, kdo by byl v těchto případech plátcem nadbytečného výjezdu,“ dodává mluvčí.

Místo praktického lékaře záchranka

Zpoplatnění záchranné služby má odradit lidi například od toho, aby volali záchranku v případě, kdy mohou se svými obtížemi zajít za lékařem sami. „Budeme postihovat takové pacienty, kteří si volají záchranku jen kvůli tomu, aby nemuseli jezdit k praktickému lékaři a sedět v čekárně,“ uvedl už před časem náměstek ministerstva zdravotnictví Roman Prymula.

Záchranáři ale upozorňují, že v obcích, kde lékař chybí nebo ordinuje jen několik dnů v týdnu, je situace komplikovaná. „Pacient v osm hodin ráno volá záchranku s obtížemi, které teoreticky zvládne praktický lékař. Bydlí ale v obci, kde jeho doktor ordinuje až od 15 hodin. Kdo si na sebe vezme to riziko, že se jeho stav mezitím nezhorší?“ poznamenává Pfeifer, podle kterého by stát měl spíše řešit lepší dostupnost primární péče v terénu.

V oblastech mimo velká města nebo v pohraničí je čím dál hůře dostupná i pohotovost v nemocnicích – malé špitály ruší základní obory, jako je interna a chirurgie, a tak musí lidé dojíždět za urgentním ošetřením delší vzdálenosti.

„Nám by mnohem více pomohlo, kdyby praktičtí lékaři provozovali nepřetržitou návštěvní službu a spolupracovali se záchrannou službou. To by situaci řešilo víc než úvahy o penalizaci zneužití záchranné služby,“ říká šéf zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje Jiří Smetana. Právě karlovarský region patří k oblastem s hůře dostupnou zdravotní péčí.