Země i celá naše galaxie se mohou nacházet uvnitř prázdnoty

Podle britských astronomů se Země a celá naše galaxie Mléčná dráha možná nacházejí uvnitř záhadné obří díry, která způsobuje, že se zde vesmír rozpíná rychleji než v sousedních oblastech vesmíru.

Tato teorie je možným řešením tzv. Hubbleova napětí a mohla by pomoci potvrdit skutečné stáří našeho vesmíru, které se odhaduje na přibližně 13,8 miliardy let. Nejnovější výzkum, o který se podělili na Národním astronomickém setkání (NAM) Královské astronomické společnosti v britském Durhamu, ukazuje, že zvukové vlny raného vesmíru, „v podstatě zvuk velkého třesku“, tuto myšlenku podporují.

Hubbleovu konstantu poprvé navrhl Edwin Hubble v roce 1929, aby vyjádřil rychlost rozpínání vesmíru. Lze ji měřit pozorováním vzdálenosti nebeských objektů a rychlosti, kterou se od nás vzdalují. Kámen úrazu však spočívá v tom, že extrapolace měření vzdáleného, raného vesmíru do současnosti pomocí standardního kosmologického modelu předpovídá pomalejší rychlost rozpínání než měření blízkého, novějšího vesmíru. To je Hubbleovo napětí. „Jedním z možných řešení tohoto rozporu je, že se naše galaxie nachází poblíž středu velké lokální prázdnoty,“ vysvětluje Dr. Indranil Banik z University of Portsmouth.

Is #Earth #inside a #huge #void? ‚Sound of Big Bang‘ hints so

Earth and our entire Milky Way galaxy may sit inside a mysterious giant hole which makes the cosmos expand faster here than in neighbouring regions of the universe, astronomers say. https://t.co/A73KmhymqU pic.twitter.com/1wRwO1snIH

— Tali (@talius) July 25, 2025

To by způsobilo, že by hmota byla gravitací přitahována k hustší vnější části vakua, což by způsobilo, že by se časem vyprázdnila. Jak se vakuum vyprazdňuje, rychlost objektů, které se od nás vzdalují, by byla větší, než kdyby vakuum neexistovalo. To tedy vyvolává dojem vyšší lokální rychlosti rozpínání. Hubbleova deformace je do značné míry lokální jev, přičemž existuje jen málo důkazů, že rychlost rozpínání se neshoduje s očekáváním standardní kosmologie ve vzdálenějším časovém horizontu. Proto je lokální řešení, například lokální mezera, slibným způsobem řešení problému.

Aby byla tato myšlenka životaschopná, musely by se Země a naše sluneční soustava nacházet poblíž středu prázdnoty o poloměru asi miliardy světelných let a s hustotou asi o 20 % nižší, než je průměr pro celý vesmír.

Přímé počty galaxií tuto teorii podporují
Hustota v našem místním vesmíru je nižší než v sousedních oblastech. Existence tak velké a hluboké prázdnoty je však kontroverzní, protože příliš neodpovídá standardnímu kosmologickému modelu, podle něhož by dnes měla být hmota na tak velkých škálách rozložena rovnoměrněji. Navzdory tomu nová data budou prezentovaná Dr. Banikem na NAM 2025 ukazují, že baryonové akustické oscilace (BAO) – „zvuk velkého třesku“ – podporují myšlenku lokálního vakua:

„Tyto zvukové vlny se pohybovaly jen krátkou dobu, než zamrzly na místě, jakmile se vesmír ochladil natolik, že se mohly vytvořit neutrální atomy,„ vysvětluje odborník. „Fungují jako standardní pravítko, jehož úhlovou velikost můžeme použít ke sledování historie vesmírné expanze. Místní vakuum mírně zkresluje vztah mezi úhlovou škálou BAO a červeným posuvem, protože rychlosti vyvolané místním vakuem a jeho gravitačním působením mírně zvyšují červený posuv navíc v důsledku kosmického rozpínání.“

Zvážíme-li všechna dostupná měření BAO za posledních 20 let, ukazuje se, že model s vakuem je asi stomilionkrát pravděpodobnější než model bez vakua s parametry navrženými tak, aby odpovídaly pozorováním CMB pořízeným družicí Planck, tzv. planckovská homogenní kosmologie.

Dalším krokem vědců je porovnat jejich lokální vakuový model s jinými metodami odhadu historie rozpínání vesmíru, jako jsou kosmické chronometry. To zahrnuje zkoumání galaxií, které již netvoří hvězdy. Pozorováním jejich spekter neboli světla je možné určit, jaký druh hvězd mají a v jakém poměru. Protože hmotnější hvězdy mají kratší život, ve starších galaxiích chybějí, což umožňuje určit stáří galaxie.

Astronomové pak mohou toto stáří zkombinovat s červeným posuvem galaxie (o kolik se protáhla vlnová délka jejího světla), který nám říká, jak moc se vesmír rozšířil, když k nám světlo galaxie putovalo. To nám objasňuje historii rozpínání vesmíru.

Nejde o novou teorii
V roce 1998 vedl objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru vědce k návrhu existence temné energie, tajemné síly, která toto rozpínání pohání. Temná energie by mohla souviset s myšlenkou lokálního vakua, protože její účinek by mohl být výraznější v méně hustých oblastech vesmíru. K potvrzení této teorie je však třeba provést ještě další testy a pozorování.

Kromě toho vědci zkoumají, jak by tato teorie mohla ovlivnit naše chápání dalších vesmírných jevů, jako je vznik velkorozměrových struktur ve vesmíru a rozložení galaxií. Existence lokálního vakua by mohla mít významné důsledky pro naše chápání vývoje vesmíru a základní fyziky.

Souhrnně řečeno, myšlenka, že Země a naše galaxie by se mohly nacházet uvnitř velkého lokálního vakua, je zajímavý návrh, který by mohl pomoci vyřešit Hubblovo napětí a poskytnout nové poznatky o rozpínání vesmíru. K potvrzení této teorie a úplnému pochopení jejích důsledků je však zapotřebí dalšího výzkumu a pozorování.

zdroj: https://www.msn.com