Příběh z Hlavního nádraží: Opuštěné děti v doprovodu neznámého muže

Policie jedné noci na Hlavním nádraží v Praze našla 3 děti. Doprovázel je neznámý muž, který ani nedokázal sdělit, jak se děti jmenují a kde mají rodiče. Jasné bylo jen to, že to jsou malé děti, 2 holky a jeden kluk.

Děti pocházely ze Slovenska

Šárce bylo 12 let, Alence sotva 6 a Milanovi jen 5 let. Děti věděly, že jsou v Praze, ale měly moc velký hlad a nemyly se už asi týden. „Přivezla jsem je ještě v noci, umyli jsme je z nejhoršího a rychle jsme jim dali najíst a spát. Spaly celý den, tak moc byly vyčerpané. Následující týden jsme jen vyčesávali a likvidovali vši, vyrážky a drhli špínu,“ vypráví Klokánek

Vylouply se z nich krásné a šikovné děti, které nebyly zvyklé, že jsou někde pod střechou. Chtěly ven, chtěly cestovat a chtěly pohyb. „Nejstarší Šárka se orientovala dobře ve vlacích, protože jimi děti cestovaly nejvíc. Stále vyzvídala, kde je v našem městě nádraží. Pak se rozpovídala, že jejich maminka sedí v bufetu na Masarykově nádraží v Praze. Poznám ji snadno, protože prý sedí u stolu a hraje si s telefonem,“ vypráví Klokánek.

Děti přestaly mít potřebu utíkat

Postupně se děti v Klokánku uklidnily a přestaly mít potřebu utíkat. Zjistily, že je pro ně dobré mít denně teplé jídlo, spát v teplé a čisté posteli, chodit do školy a hrát si s kamarády. Rodiče byli vyhoštěni zpátky na Slovensko pro trestnou činnost.

Soud začal rozhodovat o repatriaci dětí do dětského domova blízko Nitry. Klokánku to trhalo srdce, ale museli děti začít připravovat na odchod. Děti nevěděly, co je čeká. Nevěděly, jestli bude na Slovensku někdo z rodiny, protože oba rodiče byli ve výkonu trestu. Zvykly si na podmínky, které měly v Klokánku. Šly do velké nejistoty.

Předání dětí
„Domluvili jsme se se sociální pracovnicí z úřadu v Nitře, že děti na Slovensko dovezeme a předáme si je. Oproti našim obavám bylo setkání moc milé. Sociální pracovnice byly skvělé ženy a okamžitě si dovedly děti získat. To nás uklidnilo a potěšilo,“.

zdroj: https://www.onlyu.cz