Scott Ritter & Larry Johnson: CIA koupila venezuelskou elitu za miliony z ropy!

Venezuela je podle diskutujících ukázkou „učebnicového“ postupu USA při změně režimu: sankce vytvoří ekonomický tlak, potom se hledají domácí elity, které vydělají na zrušení sankcí, a přes peníze se „koupí“ výsledek.
Maduro je v debatě vykreslen jako cíl operace typu „vzít a odejít“ (speciální jednotky): celé to mělo působit „scenáristicky“ a s minimálním odporem.
„Drogy“ označují jako záminku/narativ, přičemž tvrdí, že klíčový motiv je ropa a kontrola toků ropy (včetně geopolitického vlivu na trh).
Varují, že 24 hodin může vypadat jako vítězství, ale 24 měsíců může být katastrofa: riziko odporu, partyzánštiny a „vietnamské spirály“, pokud by se situace zvrhla do dlouhodobého konfliktu.
MAGA/domácí politika USA: zaznívá, že velká část publika řeší spíš „percepci vítězství“ než fakta a může to Trumpovi přinést politický zisk, pokud udrží obraz úspěchu.
Rozhovor to propojuje s Íránem: kontrola venezuelské ropy má podle nich vytvářet „pojistku“, kdyby eskalace s Íránem narušila tok ropy (Hormuz).
Druhá velká linie: Rusko–USA a „vyjednávání ve zlé víře“: tvrdí, že USA nevyjednávají férově (uvádějí Venezuelu/Írán) a varují Rusy před iluzí, že zrušení sankcí přinese „windfall“ bez háčků.
Zaznívá obava z „falešné naděje“: pokud ruské elity začnou stavět očekávání na přílivu peněz po zrušení sankcí, vznikne vnitřní tlak, který se dá politicky zneužít proti vedení.
Zmiňuje se dronový útok na objekt spojený s Putinem a tvrzení, že to mění „pravidla hry“ a zhoršuje základ pro jakoukoli dohodu.
Scott zdůrazňuje, že Rusko (na rozdíl od USA) bere vážně mezinárodní právo a že jeho další kroky (např. úvahy o Oděse) mají i politicko-právní předpoklady.
Závěrečná nálada: „mission accomplished moment“ – krátkodobá triumfalistická scéna, po které podle nich může přijít tvrdá realita a dlouhodobé následky.