Romská paterčata v české republice slaví osmé narozeniny – rozhovor s rodiči

Jak se od narození daří rodičům a všem dětem? Jako každá rodina v české republice, se musí potýkat s problematikou školy, testováním dětí, roušek, práce a spousty problematiky která se v době “Covidí“ řeší. Nejvíce řešené téma byla škola versus roušky a následně testy. A co naše Paterčata? V rozhovoru pro Rádio G6 nám rodiče poodkryjí zákulisí.

Pokud je tu nějaký zduřelý vřed, který má údajně “svůj“ názor nikoli vštěpený médii, tak ať nečte dále a nechá si svůj názor do vládou otevřených hospod a tam si jej prezentuje ze stupínku, který si vysloužil pro množství vypitého alkoholu. Ostatní máte zelenou a vám, kteří vidí svět širokospektrálně a ví, že černá a bíla je jen pro hlupáky, přeji příjemné čtení.

Jak se dětem dařilo a rodičům?

Jako každý rodič, který byl vystaven tlaku z nesmyslných vládních opatření, které jsou často v rozporu s legislativou ČR, tak i Antonín a Alexandra museli řešit problematiku s tím spojenou. Asi nejtěžší byla situace, která dětem znemožňovala klasickou výuku a rodiče kteří mají jedno nebo dvě děti stáli před nelehkým úkolem. A to vyučovat své děti. Pokud nebyl rodič na mateřské anebo na home office, tak stál na prahu sebevraždy, sklonu k alkoholismu a mnoha dalších poklesků se kterými výuka byla spojena a ani otec a matka paterčat se tomu nebyli schopni vyhnout. Alexandra s Antonínem mi popsali, jak taková výuka u nich probíhala.

Co bylo nejtěžší?

                „Nejtěžší byla asi koordinace dětí a zároveň výuka tak, aby se děti navzájem nerušily. Museli jsme hodně řešit výuku nejstaršího syna Antonia, který potřeboval úplně jiné soukromí než děti, které jsou v 1. třídě“. Antonín dodal „jsem v práci a většinu času s distanční výukou musela zastat Saša a já až po práci jsem se mohl zapojit.  Člověk si zvykne snad na vše jen aby byly děti zdravé“, dodává otec.

Jak se děti vyrovnávaly s domácí výukou?

„Když jsme se bavily s ostatními maminkami ze školy, tak jsem byla velmi příjemně překvapená za pochvaly. Uvědomila jsem si taky, že je velmi fajn když mám muže, o kterého se mohu opřít, což některé maminky neměly. Pokud jde o děti musím říci, že děti to zvládaly až na některé úlohy, kterým nerozuměly, vcelku bravurně. Velice nám pomohla učitelka a její trpělivost.  Já jsem neměla čas vařit a dělat rutinní práce, takže vše bylo odsunuto na dobu, kdy už děti spaly. Do dvou, tří ráno jsem měla hotovo na druhý den. Bylo jen hodně nepříjemné řešit dětem technické věci okolo školy. Měli jsme jeden notebook zapůjčený ze školy a dětem jsme upravili pokoj tak, aby výuka probíhala v co nejméně rušivé míře.“

Covid 19×7 =?

„Nejnáročnější byla samotná nákaza. Celá rodinka jsme byli nakažení Covidem. Já, Tonda a všechny děti vyjma Martínka ten je snad imunní i proti hlouposti. Náročně jsme museli řešit téměř neřešitelnou situaci v podobě nákupů a do toho i lékaři a samotná karanténa nás dostala téměř na lopatky. Jen si představte, chtěla jsem na nákup a jediný kdo byl adept, byl sedmiletý Martin ale i on byl vlastně v karanténě. Velice nepříjemná byla situace s rozbitým autem. Nákup pro rodinu o osmi členech byl velice náročný úkol jak časově, tak i fyzicky. Musím říci, že nemít přátele jak z Rodinného centra v Milovicích, tak i v Mirákulu, kde Tonda pracuje a samozřejmě rodiny ze strany mého Přítele, tak bychom to nezvládli. Velké díky všem.“

Co by vaší rodině pomohlo v tuto chvíli?

„Jako v každé rodině jsou věci, které se nedají předvídat a pak takové, které jsou běžné ale řekl bych, že naším kamenem v botě je nejvíce doprava. Když se totiž dostaneme do problému jako jsou nemoci, úřady a jiné běžné povinnosti spjaté s rodinou, čelíme problematice, kdo zůstane doma, kdo pojede teď a kdo pojede později. Ano, někdo by namítl že MHD je dostupná všude. To je samozřejmě pravda. Ale když vám onemocní dítě, nebo vám volají ze školy a vy musíte řešit vše urgentně, pak je auto velice užitečný pomocník. Dokáže

te si asi představit nemoc jednoho dítěte a do pár hodin to je hned u dalšího. Pamatuji si, jak začal blinkat Deny a za pár hodin Martínek, Míša a pak všichni. Věřte mi, že tohle bylo hrozné a do klasického auta může řidič a 4 děti, ale já jich mám 6 a ke všemu každý rodič ví, že druhá dospělá osoba a nejlépe přeci maminka musí se musí věnovat za jízdy mláďátkům. A v neposlední řadě řidič se musí plně věnovat řízení, a to jaksi s blinkajícími dětmi moc nejde. A do kufru je přeci nedám“ zavtipkoval Antonín. „Takže vícemístné auto by nám moc pomohlo, ba co více, ulehčilo o desítky procent“. Proč si neudělá řidičský průkaz Saša? „Její zdravotní stav se od doby porodu velice zhoršil ale je i tak šikovná, že si řidičské oprávnění chce udělat. Už je to v procesu. Nicméně není to kvůli dvěma autům, ale spíše je to nezávislost na mě, jako řidiči. Stalo se, že jsem byl v práci a bylo třeba zajet pro děti a mnoho důvodů spojené s dětmi“.

Jak se těšíte na 1. vysvědčení paterčátek?

„Těšíme se moc, ale nejen my, děti se těší také a i Tony. Je sice doba, kdy ta vysvědčení z distanční výuky neznáme ale já jsem byla součástí té výuky a musím říci, že jak paní učitelka, tak i děti byly skvělý“. „Nechci si stěžovat! Jsem rád za svoji družku a mohu říci, že to zvládá skvěle, ba co víc, já bych jí dal jedničku a to podtrženou“.

Přejeme za celý tým rádia G6 vše nejlepší, hlavně zdraví dětem, Alexandře také a ať najdete sponzory na auto pro osm osob.