Nově objevený druh našeho předka mění pohled na původ člověka

Evoluce člověka je obor plný záhad a překvapení. Nedávný objev je toho jasným důkazem.

Ačkoli by se mohlo zdát, že v rodokmenu lidstva je vše úhledné a přehledné, skutečnost je mnohem složitější. Nedávný objev přidal nový kousek do skládačky našeho původu. Mezinárodní tým vědců objevil na nalezišti v Africe fosilie, které ukazují, že Australopithecus a raní jedinci rodu Homo žili společně ve stejné oblasti před 2,6 až 2,8 miliony let.

Nový druh australopitéka

Toto zjištění, publikované v časopise Nature, odhalilo nový, dosud vědě neznámý druh australopitéka. Výzkumný projekt Ledi-Geraru, vedený Arizonskou státní univerzitou, rovněž identifikoval nejstarší známé olduvajské kamenné nástroje, což naznačuje pokročilé používání nástrojů těmito ranými homininy.

Tým pod vedením Kaye Reeda určil, že zuby Australopithecus Ledi-Geraru patří novému druhu, odlišnému od druhu Australopithecus afarensis, ke kterému patřila slavná „Lucy“. Tento objev posiluje myšlenku, že neexistují žádné důkazy o existenci Lucy před více než 2,95 milionu let.

Reed vysvětluje, že tento objev zpochybňuje tradiční pohled na evoluci člověka jako na lineární proces. Namísto toho naznačuje, že evoluce připomíná spíše listnatý strom s mnoha větvemi, které představují druhy, jež spolu existovaly, a některé, které vymřely. Tento vícerozměrný přístup nabízí nový pohled na vývoj našich předků.

Komplexní analýza chrupu
Objev vychází z analýzy 13 zubů. Ačkoli tato lokalita byla známa již z nálezu čelistní kosti nejstaršího exempláře rodu Homo, starého 2,8 milionu let, v roce 2013, nové zuby poskytují úplnější obraz o rozmanitosti homininů v tomto období.

Brian Villmoare, spoluautor studie, zdůrazňuje význam těchto zjištění. Zuby Homo nalezené v sedimentech starých 2,6 až 2,8 milionu let potvrzují starobylost naší linie. K přesné identifikaci druhu je však zapotřebí více fosilií. Přesné datování těchto pozůstatků umožňují krystaly živce ve vulkanickém popelu, které vědcům umožňují s velkou přesností určit geologický čas.

Christopher Campisano, další spoluautor, vysvětluje, že datování sopečných erupcí v krajině poskytuje časový rámec pro fosilie. Tato metoda datování pomáhá vědcům rekonstruovat prostředí, ve kterém tito hominini žili, krajinu velmi odlišnou od té dnešní, s řekami a jezery, které v průběhu času kolísaly.

Význam objevu nového předka
Studium fosilií nám pomáhá nejen pochopit vývoj druhů, ale také rekonstruovat prostředí, ve kterém žili. Dnešní vyprahlá krajina Ledi-Geraru kontrastuje s úrodnou krajinou před miliony let a nabízí vodítka k tomu, jak tito hominini interagovali se svým prostředím.

Video k článku ZDE
Ramon Arrowsmith, člen týmu, zdůrazňuje význam geologie při datování fosilií. Analýza zubní skloviny by mohla odhalit podrobnosti o stravě těchto druhů, což by mohlo pomoci zodpovědět otázky o jejich vzájemných vztazích a soupeření o zdroje.

Tento objev je teprve začátkem. Paleontologové pokračují v pátrání po dalších fosiliích, aby zaplnili mezery v našem chápání evoluce člověka. Každý nový nález nás posouvá o krok blíže k odhalení složité historie našich předků.

zdroj: https://www.msn.com