Anežka (23): Máma mého přítele mi potají nabídla padesát tisíc za rozchod

Anežka se smířila s tím, že matka jejího přítele ji nemá ráda. Lidi totiž posuzuje hlavně podle peněz a pro svého syna by si představovala jinou partnerku. Došlo to tak daleko, že jednoho dne nabídla Anežce padesát tisíc, pokud nechá jejího syna na pokoji.

Můj přítel Tomáš je klidný, hodný a empatický muž. Možná až moc, má totiž problém nastavovat lidem hranice. A to zejména své matce. Ivana je extrémně panovačná žena, která je naprosto přesvědčená o své neomylnosti. Už od našeho prvního setkání mě brala jako hrozbu – jako bych jí chtěla ukrást syna.

Jeho máma mě nemá ráda

S Tomášem jsme spolu dva roky. Myslíme to vážně – studujeme a plánujeme společnou budoucnost. Ale je tu jeden „drobounký“ problém: Ivana. Jsou si s Tomášem velmi blízcí. Až příliš. Volají si každý den. Ona k nám často chodí bez ohlášení, údajně jen aby přinesla nákup nebo nějaké jídlo, protože „žádná žena nenakrmí chlapa tak jako jeho vlastní máma“.

I když mě to rozčilovalo, snažila jsem se být na ni milá. Nechtěla jsem vyvolávat konflikt. Několikrát jsem ale Tomášovi řekla, že jeho máma je až moc vlezlá a že se mi nelíbí, jak se ke mně chová. Pokoušel se s ní o tom mluvit, ale vždycky ho rychle umlčela.

Nikdy neskrývala, že mě nemá ráda. Usmívala se, ale byla to jen přetvářka. Její pasivně agresivní poznámky byly přesné a ostré jako skalpel. Bylo jasné, že si o mně myslí, že jsem „méněcenná“. Moji rodiče jsou učitelé, nikdy jsme nežili v luxusu. Zato Ivana vede účetní firmu a peněz má dost. Jezdí v mercedesu, obléká se v drahých buticích, miluje luxusní parfémy a na lidi s menším majetkem kouká svrchu.

Omluvil se mi za ni

Pamatuju si přesně, kdy jsme se potkaly poprvé. Přimhouřila oči, zakroutila hlavou a její výraz bych asi nejlépe popsala slovy: „To jako vážně?“ Její nároky jsou přehnané a ego obrovské. O synovi mluvila – a doteď mluví, i když už míň – s přehnanou něhou. Už tehdy mi jejich vztah připadal nezdravý. Tomáš přišel o otce, když mu bylo deset. Ona pak celou svou lásku nasměrovala na něj. Dusila ho péčí, nedovolila mu mít vlastní názory ani pocity. Brala ho jako svůj majetek a on neměl sílu jí odporovat.

Kamarádi se mě občas ptali, proč chodím s takovým mamánkem. Mně jako mamánek nikdy nepřipadal. Jenže jakmile se na scéně objevila jeho máma, úplně se změnil – byl napjatý a vystresovaný.

Když jsme se sestěhovali, Ivana to těžce nesla. Nikdy mi to neřekla přímo, ale jednou jsem ji slyšela mluvit do telefonu: „Je hezká, to jo, ale to nestačí pro mého Tomáška. Má na víc.“

Bylo mi to líto. Řekla jsem to Tomášovi. Omlouval se za ni, i když by nikdo z nás neměl nést odpovědnost za cizí chování. Viděla jsem, jak se trápí. Potřeboval impuls, aby se to změnilo. A ten nakonec přišel…

Chtěla si mě koupit

Jednoho dne jsem měla po přednáškách a chtěla jsem si koupit něco k jídlu. Vtom mi přišla zpráva od Ivany: „Chci si s tebou soukromě promluvit.“ Napsala čas a místo. Váhala jsem, ale zvědavost zvítězila. Když jsem dorazila do kavárny, už tam seděla, netrpělivě bubnovala nehty do stolu a upíjela kávu. V džínách a mikině jsem si vedle ní připadala jak Popelka, ona totiž byla jako vždy dokonale upravená. „Chci, aby ses rozešla s Tomášem,“ řekla bez pozdravu.

„Prosím?“ nemohla jsem uvěřit, že to fakt řekla.

„Můj syn si zaslouží někoho lepšího.“

„Lepšího… jako bohatšího?“ už jsem se nehodlala tvářit mile.

Obdařila mě pohrdavým pohledem, vytáhla z kabelky tlustou obálku a položila ji přede mě. „Dám ti padesát tisíc. A budeš se od něj držet dál.“

„To snad nemyslíte vážně?“

„Naprosto. Řekneš mu, že ho nemiluješ, a zmizíš.“

Zírala jsem na obálku a cítila, jak ve mně roste vztek. Už jsem chtěla vstát a odejít, ale pak mě napadlo něco jiného. „Dobře,“ řekla jsem pomalu a klidně. Vzala jsem si obálku a odešla z kavárny.

Konečně prozřel

Když jsem dorazila domů, Tomáš už tam byl a něco si četl. Zhluboka jsem se nadechla a řekla mu, co jsem právě zažila. Vykulil oči. „To snad… To snad nemyslíš vážně…“ vykoktal.

„Věříš mi?“ zeptala jsem se. Sevřel rty, ale přikývl. Vytočila jsem číslo jeho mámy a dala hovor na hlasitý odposlech.

„Co chceš?“ ozvala se chladně.

„Jen jsem si říkala, jestli mi nedáte ještě pět tisíc. Cestou domů jsem viděla jedny super boty…“

„Na to zapomeň!“ rozkřičela se. „Dala jsem ti dost peněz, abys nechala mého syna na pokoji.“

„Mami…“ začal zmateně Tomáš, ale pak se v jeho hlase objevil vztek. Pořádně se s mámou pohádal.

Obálku jsme jí vrátili neotevřenou. Od té doby uplynulo několik měsíců. Tomáš se konečně naučil vymezit vůči své matce a úplně rozkvetl. Jsme zasnoubení – Ivana to vzala překvapivě klidně, alespoň na své poměry. Asi pochopila, že ne všechno se dá vyřešit penězi. Nejlepší na tom je, že nám přestala zasahovat do života…

zdroj :https://www.msn.com