Extrémní honorář herce Vladimíra Brabce a zákulisí Třiceti případů majora Zemana

Televizní seriály jsou stále populární, v době normalizace byly ale skutečným fenoménem. Rodila se díla kvalitní i nekvalitní, žádné ale nebudí tolik emocí jako Třicet případů majora Zemana.

Třicet případů majora Zemana
V letech 1974 až 1979 vzniklo v Československé televizi třicet epizod seriálu, který je stále předmětem vášnivých debat. A není divu, propagandistický rozměr díla je zcela nepopiratelný a snaha glorifikovat celý aparát tehdejší Veřejné bezpečnosti je více než zřejmá. Hlavní postavou je Jan Zeman, jehož pouť životem začínají diváci sledovat ve chvíli, kdy se vrací z koncentračního tábora a následně se z něj stává příslušník SNB. Jednotlivé díly se potom odehrávají v letech 1945 až 1973.

Detektivních filmů a seriálů vznikla v období socialismu celá řada, některé velmi kvalitní i přesto, že se jisté úlitbě režimu nevyhnuly. V čem je tedy Třicet případů majora Zemana jiných? Je třeba zopakovat to, co již bylo napsáno: tenhle seriál nemusel režimu dělat ústupky, byl ze samé svojí podstaty propagandistický. Antagonisty „strážců zákona“ jsou zde nejrůznější záškodníci, západní agenti, lidé pokoušející se o přechod hranic, volnomyšlenkáři, jednou dokonce i bývalý západní letec, což už je opravdu hodně „drsné“.

Zajímavosti o seriálu a jeho protagonistech

Seriál Třicet případů majora Zemana měl samozřejmě všemožnou podporu režimu a tomu odpovídaly i podmínky, které tvůrci měli. Představitel hlavní role, tedy Vladimír Brabec, získal za dobu natáčení plných 600 tisíc korun (v přepočtu na dnešní ekonomiku by to bylo nějakých 8 milionů). Na sedmdesátá léta šlo o extrémní honorář na úrovni, které v té době dosahovaly jen ty vůbec největší hvězdy československého šoubyznysu.

Asi příliš nepřekvapí, že se na seriálu velkou měrou podílelo Federální ministerstvo vnitra. To nejen poskytovalo dohled a poradenskou činnost, ale také následně drželo práva na seriál. Důvodem bylo, aby měl tento státní aparát i v budoucnu plnou kontrolu nad seriálem a jeho vysíláním.

Se seriálem se ale pojí i celá řada dalších zajímavostí. Není asi zcela fér kritizovat Vladimíra Brabce za účast v seriálu. Kolik z těch, kteří Brabce kritizují, by ve své době takovou roli a s takovými podmínkami odmítlo? Mnoho by jich asi nebylo. Přesto se ale i v té době jeden našel – byl jím Petr Čepek. Jeho odvaha nezůstala bez následků a od té doby byl ve filmech a seriálech obsazován o poznání méně.

Dvě epizody seriálu se natáčely na Kubě. I z toho je patrné, jakou podporu měl. Vysílán byl potom i v Sovětském svazu nebo v NDR, stejně tak ale i v Japonsku. V Československu se seriál dostal na obrazovky poprvé v roce 1975 u příležitosti třicátého výročí osvobození.

Závěr

Jak tedy nahlížet na Třicet případů majora Zemana dnes? Propagandistický rozměr seriálu je již samozřejmě (a naštěstí) pasé. Přesto jej ale nelze od jeho dalších produkčních hodnot oddělit a skutečná glorifikace represivního aparátu komunistického režimu je něco, co zkrátka nelze jen tak přejít. Žádný zákaz vysílání ale třeba opravdu není. Z dnešního pohledu se jedná spíše o kuriozitu a otisk neblahé doby, s čímž by se měl každý člověk, který má alespoň základní historické povědomí, bez větších problémů vyrovnat a chápat kontext tohoto díla.

zdroj: https://www.kinotip2.cz