Jitka (34): Po porodu jsem udělala podle ostatních něco strašného. Bohužel jsem neměla na výběr

Už jsou to čtyři měsíce, kdy se Jitka rozhodla udělat něco, o čem věděla, že ji za to její okolí odsoudí. A nespletla se. V očích mnoha lidí totiž udělala něco, co se neodpouští.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jitka o svém rozhodnutí uvažovala několik měsíců. Stále se v ní praly pomyslné pro a proti, které neustále ve své hlavě řešila. Nakonec se rozhodla, že to udělá a ponese za své rozhodnutí následky.

Přišlo to neplánovaně v nejméně vhodný okamžik
Těhotenství jsem neplánovala, ale stalo se. Ačkoli jsem brala hormonální antikoncepci, asi jsem párkrát vynechala a najednou to bylo. Čekala jsem dítě.

Bohužel to celé přišlo v tu nejméně vhodnou dobu. S přítelem jsme procházeli krizí. Byli jsme spolu sedm let a najednou to mezi námi začalo hodně skřípat.

Když jsem Milanovi řekla, že s ním čekám dítě, ještě toho dne si sbalil své věci a odstěhoval se z bytu, ve kterém jsme společně šest let bydleli.

Dávala jsem mu to za vinu
Ačkoli náš vztah už nějakou dobu nebyl růžový, stále jsem k Milanovi něco cítila. Jenže najednou tu nebyl a já to dávala za vinu tomu nenarozenému dítěti.

Rostl ve mně nový život, ale já to vnímala úplně jinak. Když o sobě dítě začalo dát vědět kopanci a pohyby, cítila jsem vztek.

V šestém měsíci jsem poprvé zauvažovala nad tím, že si dítě nenechám. Uvědomila jsem si, že jsem ho nechtěla a nechci ho také proto, že mě kvůli němu přítel opustil.

Věděla jsem, že moje rozhodnutí okolí nepřijme
O svých pocitech jsem se svěřila mámě. A to jsem neměla dělat. Nejenže se na mě strašně naštvala, ale ještě o tom poreferovala sousedkám.

Najednou jsem se stala terčem pomluv. Ukazovali si na mě prstem. To určitě nechcete, když žijete na maloměstě, kde si každý vidí až do talíře.

Moc dobře jsem věděla, že jestli se tak skutečně rozhodnu, lidi v okolí to nikdy nepřijmou. A že mě za to jistě odsoudí.

Dala jsem dítě k adopci a svého rozhodnutí nelituji
Pár dní před porodem jsem měla jasno. To dítě jsem prostě nechtěla a na poslední chvíli tak začala vyřizovat vše potřebné k jeho adopci.

Při porodu jsem poprosila lékaře, aby mi dítě neukázali. Sice se na to moc netvářili, ale já se bála, že když to malé uvidím, rozmyslím si to.

Moje okolí mě zavrhlo, včetně mých rodičů. Zbyla mi jen sestra, která sice mé rozhodnutí nechápe, ale neobrátila se ke mně zády. Já svého rozhodnutí nelituji a věřím, že moje dítě bude mít krásný život.

Autor: Natálie Kabourková

zdroj: https://www.onlyu.cz