Zavřené školy: Statisíce dětí v ohrožení
Hlavní obětí bude skupina žáků, která se stačila přes nevýhodný původ učit stejně dobře jako děti z běžných rodin. Nejde jen o 40 tisíc dětí z vyloučených lokalit, ohrožených je také 243 tisíc nezaopatřených dětí z rodin samoživitelek.
Ministr školství Robert Plaga trvá na tom, aby se žáci 1. stupně vrátili do škol hned v listopadu bez ohledu na to, jestli v boji proti epidemii covid zaberou pondělní vládní opatření. “Druhého listopadu se žáci vrací za všech okolností,” prohlásil v úterý ministr školství.
Ví proč. Už po jarním uzavření škol bylo zřejmé, že distanční výuka silně znevýhodňuje podstatnou část dětí. Zejména ty ze sociálně slabých rodin. Z těch, kde se vzdělání zkrátka zrovna neřeší. Anebo nemají na to, být „moderní“.
Jsou jich stovky tisíc a školy je už během jarní koronakrize ztratily. Sociální nerovnost poroste, nůžky se dramaticky rozevřou.
První věc je přitom už díky jarní vlně covid-19 a následném školním lockdodownu zřejmá: Školy si s distanční výukou rady vědí. Svědčí o tom příklady z řady míst, kde dokázali učitelé – z ničeho a bez pomoci shora – vytvořit obdivuhodný alternativní model, kde se třídy scházejí na obrazovkách počítačů a kde žáci udržují s učiteli průběžně online kontakt.
„Někdy stačilo žákům poslat e-mail, někdy museli být rodiče osloveni telefonicky třídní učitelkou, nebo dokonce doporučeným dopisem. V některých případech bylo třeba zajistit techniku,“ popsala svou zkušenost s obnovením výuky v digitálním prostoru učitelka matematiky ze Sušice Štěpánka Baierlová. Nejde přitom ani tak o to, dostat k dětem učební látku, která byla plánována na období od března do června 2020. „Neučíme, na co není prostor,“ upozorňuje matematička, že při výuce na dálku se stačí soustředit na pár znalostí, které se dají zvládnout. Hlavní je podle ní něco jiného.
Žáci se učí sami organizovat práci, rozdělit úkoly, sami se hodnotit, někdy konzultovat s kamarády. „Když se dokážou vypořádat s obtížnou situací, s úplně jiným stylem výuky, tak se v životě neztratí,“ hodnotí průběžné výsledky Štěpánka Baierlová.
Jenže ne všude to jde jako na drátkách. Rozdíly mezi žáky během nouzového stavu dramaticky zvětší, protože některé děti s horším prospěchem se nezapojují. Škola by jim dokázala pomoci, i kdyby měli poruchy učení, ale není to možné bez podpory rodičů. Té se ovšem škola nedočká zvláště od sociálně slabších rodin. Obvykle se to týká jen dvou žáků ve třídě. Existují však školy a celé regiony, kde je tomu jinak.
Otevírání nůžek mezi žáky z různých sociálních skupin uvádějí experti dlouhodobě jako hlavní chybu tuzemského vzdělávacího systému. Nikdo nezpochybňuje ani sám fakt, že zdejší školství tomu nedokáže čelit. Dostatečným důkazem jsou mezinárodní srovnání, třeba výzkum PISA 2015 zaměřený na výuku přírodních věd.
Patnáctiletí žáci ze znevýhodněných rodin mají výsledky nejméně o patnáct procent horší v osmi státech Evropy, přitom u Německa, Belgie, Francie, Švýcarska a Lucemburska jsou příčinou horší výsledky dětí imigrantů, na Slovensku, v Maďarsku a Česku jsou však rozdíly příkladem, jak se dosud uniformní společnost dělí na víceméně zajištěnou střední třídu a na sociálně slabší či ohrožené.
Experti se shodnou, že tuzemské děti ze segregovaných škol, ve kterých dnes shromažďuje žáky z nižších vrstev každé město, to postihne ještě nejméně, protože by se v nich během čtyř měsíců výluky stejně naučili minimum.
Hlavní obětí bude skupina žáků, která se stačila přes nevýhodný původ učit stejně dobře jako děti z běžných rodin. „Nejde jen o 40 tisíc dětí z vyloučených lokalit, ohrožených je také 243 tisíc nezaopatřených dětí z rodin samoživitelek,“ vypočítává ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček. Potíže může mít i 700 tisíc rodin tzv. dohodářů, tedy lidí, kterým značnou část příjmu zajišťují více či méně formální dohody o provedení práce a kterým sociální systém výpadek nenahradí. Takové rodiny často ani nemají dostatečnou techniku včetně neomezeného připojení na internet, aby děti mohly pracovat s ostatními. Rodiče ohrožení výpadkem příjmů ostatně mají jiné starosti než trávit denně několik hodin výukou.
K dispozici jsou nadto případy, že se učitelky dané školy omezí na zaslání e-mailu, co se děti mají naučit, a dál se už o ně nestarají. Odnést to mohou zvláště žáci z prvního stupně základní školy. Společnost Člověk v tísni se snaží i v době zákazu sociálních kontaktů udržet spojení na žáky z nejchudších lokalit. „Pro rodiče to ale není priorita,“ potvrzuje Jan Němeček. U učilišť a vyšších ročníků základních škol takové problémy nejsou, protože žáci už cítí odpovědnost a prostřednictvím sociálních pracovníků se školám sami ozývají. „Víc než znalosti jim chybí sociální kontakty a škola je poslední místo, kde měli spojení na většinovou společnost. Přitom čtyři měsíce bez kontaktu stačí, aby přišli o návyky učení,“ míní Němeček. zdroj:https://neovlivni.cz
