Řízená střela aneb zhrzené ženy

„Není divu, že se cítíš takhle vyčerpaný, tohle jsi ani nemusel, kdyby se ti dostalo trocha rozumu. Dyť tě ta ženská zničí!“ Takhle končila věta mladého muže, který, jak si myslím, dával rady svému příteli. Vypadalo to velice komicky, neboť mladí tyto věci řeší veřejně v MHD, respektive ve vlaku. Ano, já byl svědkem této situace, a ačkoli mám co říci k takovýmto tématům, mohl jsem jedině sedět a dále naslouchat. Na jednu stranu jsem velice rád a tak trochu poučen ve dvou směrech. Jednak tím, že dnešní mládež je zcela asociální, což znamená, že jim je úplně jedno kde, co a s kým probírají, a zároveň bych z toho rád obvinil ty rodiče, kteří svým dětem od útlého věku povolují mobilní hračky a tím se jich zbavují. Nahrazování rodičova času za ony hračky vede právě k tomu, co zde říkám, a to je alarmující. Pokud si děti budou povídat skrze chat (čet) na sociálních sítích, bude naprosto jasné, že nebudou chápat, natož rozumět, věcem, jako jsou emoce, soucit, empatie a mnoho jiného, co má dočinění s komunikací. Ta druhá myšlenka je to, co ten klučina ve věku 20 let řekl. Měl sakramentskou pravdu! Mě to nutilo se po zbytek večera zabývat se touto myšlenkou…

Proč?

Proč to tak je, že vy ženy nedokážete často nad věcí mávnout rukou a proč se z vás stávají řízené střely, a to s jednoznačným cílem ublížit!! Tyto věty a jim podobné mně vyplouvaly na povrch a vždy sem se zamyslel, jaká je odpověď … a pár se jich našlo. Neodpustím si ale poznámku, no, spíše jedno přísloví: „kam nemůže čert, nastrčí ženu“. Je to sice stovky let, ale aktuální i nyní. V neposlední řadě bych se zastavil u toho, co jsem vídával ve sborovně učitelského sboru. Říká se, že je chlapů málo v řadách učitelů a je tomu tak – u nás na škole učitelek byly desítky, ale kantorů, co na jedné ruce spočítat lze. Byl jsem pár let v křesle sborovny a jako pedagogický zaměstnanec jsem měl tu čest spolupracovat s mnoha učitelkami. A musím říci, že toliko zášti, soupeření, odporu, podkopávání nohou a malicherných potyček jsem opravdu zažil až tam. Náhled do dámského kolektivu mně umožnil hlouběji proniknout a pochopit shora zmiňované přísloví. Nejen to, ale i spolupráce s ženami. Nutno podotknout, že ne vždy a ne každá. To by bylo příliš kritické a nemístné, ale většina jich taková opravdu je.

Velký plán

Vzpomínám si na spolupráci s jednou mou, naštěstí bývalou, kolegyní. Ten příběh není srdcervoucí, ale dozajista je poučný pro ty, co mají v současnosti obdobný problém anebo snad v budoucnu možný. Dlouholetá známá zjistila mé schopnosti, kterými jsem známý, hudba, práce na PC, moderování, komunikace v ČJ a AJ a další. Také ovšem zjistila, že nejsem již ve vztahu s mou drahou polovičkou. A k mé smůle jsem se jí, jak sama řekla, líbil již dlouho a vyptávala se na mě mých známých „Františku, ty jsi tak skvělý, mohl bys toto či tamto?“ Já, i když bylo fajn mít přivýdělek, jsem na vše kývl a plánoval a pracoval na 100 a více procent, jak bývá mým zvykem. Spokojenost na sebe nenechala čekat a posléze se dostavilo i finanční uspokojení. Ovšem ne a ne upokojit kolegyňku, která už tak vyžadovala daleko více než jen práci. „Mohl bys přijet? Mám problém…“ „Ano, to je jasné, co bys potřebovala?“ „Musíme to probrat osobně. Já uvařím a společně to probereme,“ No, nebyly to jen pracovní náležitosti. Budiž! Vínečko, papání, podstrojování, dlouhé hovory a když pak najednou nebyl čas pro kolegyni, oheň na střeše na sebe nenechal čekat. „Ty si mě vůbec nevšímáš, nezavoláš, mně se stýská“ a podobné věty, které měly ohřát mé srdce a pod emocionálními podprahovými zprávami mě dostat na lopatky a snad i více… Když už jsem to nedokázal ustát, jednoduchými větami, které měly dost jasné oznámení (tedy kolegyně, to my spolu nebudeme dělat nikdy, chápeš?!!)  „Ty jsi blázen, já?? To nééééé. Jsi jak malý kluk.“ No, zaváhal jsem a omluvil se. Nicméně plán nedošel do cíle, a tak následovaly další nabídky potřeby jako „bez tebe to nedokážu, musíš přijet, jsi zlej, teta tě potřebuje, máš chvilku?“ A kolo, které opět vyvrcholilo do podobného závěru, ovšem mně bylo zcela jasné, že se opakuje jen s vyššími obrátkami. A taky že jo, světe div se – ono to mělo obecenstvo a za debila jsem byl já! No, co nedá se nic dělat, holt to vezmu jako chlap do svých rukou. Ale malý pán na jednu kolegyni. Představte si, že situace měla několik sérií, levelů, a to proto, že projektů se navalovalo, a i dat se navršilo povícero, dokonce i na rok dopředu byly termíny.

Sokyně aneb ruce pryč

Bylo třeba jednat obezřetně a zároveň rychle, než kývnu na sňatek, ačkoli v ČR je povolený monogamní svazek a já naštěstí neuvedl svůj původní sňatek v neplatný. Ale když nefungovaly páky, které byly vlastně úplně jasné … Jak tedy mám oznámit kolegyni, že s ní nehodlám spát, sdílet svůj volný čas, anebo dokonce se znovu oženit? Zde bych opět využil přísloví: “jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Ano, přesně tak! A tak se zrodil plán zoufalého muže. „Ahoj F…, Jak se máš (ačkoli jí to vůbec nezajímalo)?“ „Mám se skvěle a mám u sebe jednu holku a vypadá to nadějně.“ Zde mi povylezly růžky a já byl na koni. „Hmmmm! No jen jsem se chtěla zeptat na jednu věc, jestli bys nemohl něco vyplnit?“ Tady by se zdálo, že je vše hotové, ale ,milý čtenáři, nenech se vysmát!! Ani náhodou!! Druhý den přišla sprcha a po pár dnech přišly bouřky a následná vichřice s prudkým lijákem.

„Františku! Celý rok máš chybu v nápise, chybí ti tam písmenko!“  A sakra, nejsem zas tak dokonalý, jak jsem si myslel…  Popravdě mně to ale nevadí. Jsem stále alespoň pohledný ?. Byl jsem připraven vše napravit, což vlastně bylo hotové do tří minut po telefonátu. Ale kolegyně si to už nezkontrolovala, neboť předmětem podprahové zprávy bylo přeci něco jako… “ty hajzle jeden, já o tebe usilovala a ty mě ale vůbec nechceš“. Došlo na blokace už po několikáté, slovní potyčky, ostrá slova na mou adresu a prý jsem “socka v kvádru“. (nutno podotknout, že je stále vtipná). Došlo to tak daleko, že mně volal můj nadřízený. No, pak to šlo už jen z kopce a bouřky sílily a asi i budou po tomto článku. Ale já se s vámi mám potřebu podělit o zkušenost, která dokázala roznítit zhrzenou ženu až na stupně, které se používají při tvorbě skla 1200?!!!

Poučení

Pokud bychom chtěli použít slova z přísloví, volil bych jedno romské přísloví „Chraň se psího předku, koňského zadku a ženského prostředku.“  Takto raněná žena je jak psem, co kouše, koněm, co kopne, a zároveň, pokud budeme my chlapci stále přemýšlet svým “třepátkem“, anebo dokonce, když vycítíme záchvěv “to dám“ vždy, ale vždy máme prohraný boj. Protože to, co nechápeme, je, že ženy mají své čáry a my máme jen svaly. Co myslíte, jak by se měl zachovat člověk, aby nedošlo k takovým situacím?