O Romech se prezentují hlavně špatné věci, dobré zůstávají v ústraní, říká romský policista

Martina jsme oslovili poté, co se vrátil z výcviku strážníků, který vedl:

„Učil jsem je základní věci, tzn., jak se mají bránit a základní donucovací prostředky, včetně střelecké přípravy. Například jak postupovat proti pachateli, jak si počínat na místě trestného činu, atd.

U policie jste od roku 1999. Jak Vás přijali kolegové, když jste Rom? A jak Vaše rozhodnutí stát se policistou přijala Vaše rodina?

„V práci to byly nejdřív předsudky. Čekali, že hned budu mít výhody. Musel jsem se s tím popasovat a dokázat, že takhle to prostě není. Začátky hodně těžké, ale postupem času všechno vykrystalizovalo a kolegové poznali, že je všechno úplně jinak.“

Říkal jste mi, že jste kolegy seznámil s tím, jak Romové žijí.

„Lidé mají předsudky – od jiných lidí, z médií. Pak jim ukážete, že u Romů probíhají například křtiny, svatby, různé oslavy a oni začnou svůj názor měnit. Zpravidla jsou překvapení, nechápou, proč se s tím předtím nesetkali. Je na tom krásně vidět, že se obecně prezentují hlavně špatné věci, ale pozitiva zůstávají v ústraní.“

A jak tedy reagovala Vaše rodina a přátelé?

„Byli rádi, jen měli obavy z toho, že mi společnost bude házet klacky pod nohy. Ani nedoufali, že to vydržím takhle dlouho a že se vypracuji. Byli překvapení a fandili mi, což bylo inspirující pro další romské kolegy.“

Posílají Vás v práci k situacím, ve kterých figurují Romové, anebo se věnujete úplně všemu?

„Ze začátku to tak fungovalo, že jsem byl přidělován na oznámení týkajících se Romů. To že jsem Rom, vnímám jako bonus – rozumím komunitě, lépe s ní pracuji. Podle mého by se ale na této práci měli podílet všichni policisté, nejenom já, protože se tak rozbíjí předsudky. Časem se to proto rozptýlilo a začal jsem chodit i na standartní oznámení.“