Lajka: Nejosamělejší a nejsmutnější pes v dějinách. Měla její smrt smysl?

Hrdinka, oběť, symbol. Jedna z vítězek studené války. Milník v historii dobývání kosmu i hnutí za práva zvířat. A také pes, který umřel. První živý tvor na oběžné dráze. Sputnik 2 s Lajkou na palubě vzletěl 3. listopadu 1957.

Článek

Je to podobné, jako když někdo nechá psa v autě na parkovišti. Šel nakoupit a neuvědomil si, že je léto, poledne a přes 30 stupňů. Nebo mu to bylo jedno. Po nákupu si dal ještě oběd a zapovídal se. Pes mezitím umřel. Na paniku a přehřátí. Jde to docela rychle. Jsou to citlivá zvířata.

S Lajkou to bylo podobné. S tím rozdílem, že jí to udělali záměrně, s plným vědomím toho, co se stane. Posadili ji do rakety. A poslali pryč.

Ne, to nebylo ani to známé auto, ani to parkoviště před supermarketem. To byla raketa. Dobývání vesmíru. Boj mezi velmocemi. Globální prestiž.

Toulavá moskevská fena najednou letěla pryč. Byla tam sama. Hrozně se bála. Umřela na paniku a přehřátí.

Hrdinka. Pionýrka. Objevitelka. Průkopnice. Oslava revoluce.

Stálo to za to?


Lituji

„Čím víc času uběhlo, tím víc lituji. Neměli jsme to dělat,“ řekl v roce 1998 jeden z autorů „projektu Lajka“ Oleg Gazenko. „Nedozvěděli jsme se tolik, aby to ospravedlnilo smrt psa.“

Jenže tehdejší sovětský stranický a státní šéf Nikita Chruščov chtěl, aby nový Sputnik vyletěl na oslavu 40. výročí Říjnové revoluce. Chtěl znovu Američanům ukázat, kdo je nejvyspělejší technologická velmoc.

První umělá družice Sputnik 1 totiž otevřela „vesmírný závod“ mezi velmocemi. Sputnik 1 odstartoval 4. října 1957 a Sovětský svaz měl v té době iniciativu a převahu. A na téhle vlně se do vesmíru svezla i Lajka. Do výročí revoluce ale zbývalo málo času, a tak zvolili sovětští vědci a technici jednodušší variantu – Sputnik 2 postavili jako družici, s jejímž návratem se nepočítalo. Tedy ani s návratem Lajky.

Lajka. Toulavý moskevský pouliční kříženec. Dali jí různá jména a přezdívky – třeba Kudrnka nebo Citronek. Ujala se Lajka, protože se to jednodušeji vyslovovalo cizincům. A také proto, že hodně štěkala, („lajať“ znamená v ruštině „štěkat“). V západních médiích byla známá také jako „Muttnik“. Od anglického „mutt“ – kříženec. Čili zkratka pro „kříženec ve Sputniku“.

Měla v sobě zřejmě něco z huskyho. Byla hodná, submisivní, vděčná, že se jí někdo ujal. Strpěla, že ji dávají do stále menších a menších boxů, aby si navykla na cestu do vesmíru. Na cestu bez návratu.


Chovali se k ní hezky. Vladimir Jazdovskij, který na projektu pracoval, si ji dokonce na několik dnů vzal domů, aby si pohrála s jeho dětmi. „Chtěl jsem pro ni udělat něco hezkého. Měla před sebou už tak málo dní,“ napsal Jazdovskij.

Lajka. Měla asi tři roky, vážila přibližně šest kilogramů. Vědci vytipovali toulavého psa, protože tušili, že je uvyklý různým těžkostem života – zná hlad, zimu, samotu… A chtěli fenu, protože je prostorově úspornější – nezvedá nohu při močení.

Vědci k té nepohodě na ulici přidali jen



zdroj:https://www.seznamzpravy.cz