„Vím, že Romové už ve středu do práce nepřijdou.“ Stanislav Křeček odhalil zkušenosti podnikatelů. Výbušné
Foto: Repro ČT
Popisek: Nový ombudsman, Stanislav Křeček
„Čtu v novinách, že ministři navštívili vyloučenou lokalitu, a vrátili se zděšeni. Ministr je zděšen z toho, s čím se řada lidí potkává denně? Jak pak může najít nějaké řešení tohoto problému, když jsou politici zaskočení tím, čím řada lidí žije denní život?“ táže se v rozhovoru pro server Kupředu do minulosti ombudsman Stanislav Křeček. A obořil se proti nálepkování lidí z rasismu a z xenofobie vůči Romům. „Přeci u podnikatelů, kteří nechtějí Roma, protože přijde v pondělí, ale ve středu už nepřijde, je to jejich zkušenost,“ upozornil, s tím, že odpovědnost za své kroky by měli přebrat právě Romové, místo „házení problémů“ na většinovou společnost. Závěrem adresoval vzkaz všem „aktivistům“, kteří by ho chtěli obvinit, že zastává protiromské názory.
Ombudsman v rozhovoru zhodnotil „aktivní menšiny“ a poukázal, že někteří zástupci romské menšiny si protiřečí, když se označují na Čechy. „Máme zákon o národnostních menšinách, ale k národnostní menšině patří člověk, který se přihlásí k jiné národnosti než české. Jestliže Romové napíšou, že jsou Češi, a já s tím samozřejmě plně souhlasím, tak potom nejsou národnostní menšinou. A přesto si řada lidí myslí, že odlišnou menšinou jsou. Nejsou. Jsou to prostě normální Češi, jako jsme my, a mají tedy také stejná práva,“ shrnul. A upozornil, že příslušnost k menšině žádné právo nezakládá. „Mohu být příslušníkem menšiny, ale to nemění nic na tom, že jsem příslušník většího celku a že se musím řídit právy a povinnostmi tohoto vyššího celku. A vymanit se z těchto povinností tím, že jsem příslušník nějaké odlišné menšiny, to je cesta do společenského pekla,“ zaznělo.
Romy porovnal s Afroameričany a s jejich předešlým hnutím za svá práva. „V 90. roce jsem napsal článek, že by měli mít svého Martina Luthera Kinga, a to se mi vrátilo zpátky s kladnými i negativními ohlasy. Srovnávám to s tím, co museli udělat Afroameričané, aby jejich oprávněná práva byla respektována rasistickou bílou většinou. Školáci v 50. a 60. letech bojovali s rasisty, aby mohli jít do školy, proti policejní brutalitě, proti psům. Z Alabamy jsou zachovány obrázky, jak se snaží jít do té školy,“ nastínil.
U nás je to však prý „přesně opačně“. „My nutíme rodiče, aby své děti posílali do školy. Čili máme úplně opačný problém, který tedy musí být opačně řešen. Když si neuvědomíme, že to není spojené pouze s rasismem ve společnosti, tak se k žádnému posunu nedostaneme,“ řekl.
Následovalo jeho zhodnocení situace, kdy ochránci zákona ve Spojených státech radši nezasahují proti některým kriminálníkům. Podle Křečka nemusíme chodit až tak daleko. „Podívejte se na Německo nebo na Švédsko. Tamější státní orgány nejsou ochotny zasahovat dovnitř komunit, které se chovají zcela zjevně proti tamnímu právu,“ ukázal.
V komunitách, na které naráží, údajně jsou utlačována jak práva žen, tak i dětí a nezletilých. „Dětské sňatky jsou legalizovány tím, že musíme chránit práva těch dětí. Násilí na ženách, vraždy ze cti, protože se žena seznámila s někým jiným, jsou zvykem. To se dostáváme mimo evropské právo. Já to nehodnotím, ať si každý stát udělá právo, jaké chce, ale jsme-li na území daného státu, musí platit právo tohoto státu,“ poukázal. To, aby se sem zanášelo takovéto právo, pod pohrůžkou nařčení z rasismu, bychom dle jeho mínění neměli připustit.
Křeček zhodnotil, že jeho předchůdkyně v úřadu Anna Šabatová učinila správný krok v rámci naléhání na pomoc chudým běžencům. „Já si paní Šabatové dost vážím za to, co udělala za svůj život. Toto je oblast, ve které jsme neměli odlišné názory, já si také myslím, že bychom pro chudé běžence mohli udělat více, třeba pro děti,“ vyřkl. Chyba nastala v tom, že se neodlišují uprchlíci a ekonomičtí migranti.
„Přeci pokud utíkám před válkou, utíkám s mámou, s dětmi, s babičkou. Jestliže utíkají před válkou třicetiletí muži, kteří by naopak měli v té válce válčit proti zlořádům, tak je asi něco špatně,“ poznamenává veřejný ochránce lidských práv.
Křeček je přesvědčen, že naši lidé nejsou rasisté ani xenofobové, nýbrž „mají své životní zkušenosti“.
A v souvislosti s tím uhodil na takzvané „vyloučené lokality“. „Možná mi to někdo bude vyčítat, ale jestliže vidíme vyloučené lokality, tak ty nevznikly z toho, že tam jsou lidé chudí. Chudí lidé bydlí i tady, o ulici dál, nebo na pražském Žižkově, i jinde bydlí chudí lidé. Ale chudí lidé nedevastují bytový fond, nevyhazují odpadky z oken, to není vlastnost chudoby. To jsou určité kategorie lidí, kterou lidé do svých domů nechtějí. To není rasismus, to není xenofobie, to je prostě jejich lidská zkušenost,“ pronesl.
Názory politiků k tomu, dle něj, může formovat i to, že často ze školní lavice míří přímo do svého postu. „Čtu v novinách, že ministři navštívili vyloučenou lokalitu, a vrátili se zděšeni. Ministr je zděšen z toho, s čím se řada lidí potkává denně? Jak pak může najít nějaké řešení tohoto problému, když jsou politici zaskočení tím, čím řada lidí žije denní život?“ nechápe.
Romům v rámci jejich obrazu u lidí doporučuje, aby vzali za své kroky odpovědnost: „Přeci u podnikatelů, kteří nechtějí Roma, protože přijde v pondělí, ale ve středu už nepřijde, je to jejich zkušenost. Neříkám, že jsou všichni takoví, jsou i lékaři, jsou vysokoškolsky vzdělaní, to je pravda. Ale zkušenost lidí je přeci jiná, a my jim jejich zkušenost, kterou učinili za svůj život, nemůžeme vytýkat. Bez zkušenosti se chovají jenom děti.“
„Romové říkají, že je nepřijmou do práce, protože jsou Romové. Podnikatelé říkají: ‚Já vás nezaměstnám, protože jste Rom, a vím, že Romové už ve středu do práce nepřijdou.‘ To je nekonečný kolotoč. Kdyby někdo ze strany Romů garantoval, že se toto dít nebude, že převezmou odpovědnost a povedou vlastní lidi k tomu, aby se takto nechovali, tak by situace byla jiná. Ale to se neděje. Problém se hází na většinovou společnost, že se chová rasisticky k romství, a zakázala nějaká práva, která mají členové společnosti. Ale tak tomu není. Oni mají stejná práva jako všichni ostatní, a to nelze ztotožňovat s chudobou. Chudí lidé, jak jsem několikrát řekl, nevyhazují odpadky z oken a nedevastují své byty,“ padlo.
A pokud by někdo chtěl Křečka obvinit, že zastává protiromské názory, tak varuje. „Ať mi nikdo neříká, že jsem proti Romům, to mě uráží. Zastupoval jsem více Romů, než aktivisté ve svém životě viděli,“ obořil se, a připomíná, že ho na ulici často zdraví Romové, které zachránil u soudů, když jim hrozilo, že by ztratili bydlení.
