Jak správně opéct špekáček? Většina lidí to netuší a připravuje se o chuť

Špekáčky – pro většinu z nás spíše hovorově – buřty! Jedna z největších pochoutek našeho dětství, táboráků a letních ohýnků na zahradě, se dnes povýšila na jiný level. V době speciálních grilů nejrůznější kvality i ceny už se jedná o hotovou vědu. Některá obecná pravidla ale zůstávají.

Určitě se vám už, stejně jako mně, někdy stalo, že jste si opekli buřta, a když jste ho rozkrojili, byl vevnitř nedopečený, ale zvenku to byl ten správný „rakoviňák“. Ono totiž opéct buřta správně, je skutečně věda! Rozhodne hned několik kritérií.

Kvalitní výrobek sám o sobě

Uzeninám se hodně z nás vyhýbá, a to hlavně proto, že se dlouho traduje ono omleté „nikdy nevíte, co je v tom namleté“ (a někdy na vás ona osoba spolu s hrozbou i zařehtá nebo zaštěká). Díky trendům moderního stravování, kdy si můžeme vybrat, a tak i lépe ohlídat, co jíme, se však určitě na kvalitu výrobku při nákupu můžeme zaměřit více. Existují nejrůznější trhy, soukromá uzenářství nebo farmy, kde se lze zeptat i na původ špekáčku. Většinou nám jde o to, aby měl co nejvíce skutečného masa. Tím je už polovina úspěchu zaručena. Takže – na původu (a náplni) záleží!

Kde a jak opékáme

A teď se můžeme vrátit k dětství. Když jsem byla malá, většinou jsme si před táborákem došli do lesa a vyrobili si ty správné opékací klacky – ne suché, raději delší a někdy jsme si je dokonce i ozdobně vyřezali. Opravdovou „mastňárnou“ byly železné opékací klacky, které měly vybavené domácnosti na chatách a chalupách, někdy se dvěma či dokonce třemi bodáky na konci, jindy zahnuté. Důležité bylo, aby buřt nespadl do ohně, protože tuto katastrofu už nešlo napravit.

I dnes si můžeme vybrat, jestli budeme opékat na ohni venku, nebo dáme přednost grilu. Každá metoda má svá specifika.

Příprava samotného špekáčku

A teď je tu ta kreativní část. Pokud budete opékat klasicky, tedy na klacku, pak můžete vykouzlit buď ježečka, nebo chobotničku, nebo – velmi luxusní – špízek. Záleží jen na tom, jak buřta naříznete.

Klasika je klasický řez napříč, do kříže, na každém konci. Pokud si ale chcete udělat skutečného ježečka, můžete naříznout i na devítiny – dvakrát v každém směru. Nebo pak napíchnout buřta na klacek ne v půlce, ale blíže k jedné straně, a tu druhou nařezat – a máte chobotničku. A zde přichází na řadu další vychytávka – aby se buřt dobře propekl i vevnitř, doporučuji ho jen velmi jemně naříznout pár řezy do střívka z každé strany, aby se jen slupka jemně narušila a teplo se dostalo dovnitř při opékání rychleji.

Jednoduchý špízík je taková naše domácí vychytávka. Když se nechtělo dělat s klasickým masovým špízem, buřta jsme jen nakrájeli na silnější kolečka a proložili na střídačku s cibulí, v úplně luxusní variantě ještě se slaninou.

Máme připraveno? (Já už slintám) Tak jdeme na samotné opékání.

Opékání

Záleží na tom, jak máte svého buřta nejraději. Já mám ráda opravdu propečeného, zlatavého, někdy na povrchu i trochu moc nahnědlého, ale ne černého. Proto začínám s opékáním dál od ohně, nebo vysoko nad plameny. Měl by se totiž opékat nikoli v plamenech nebo kouři, ale v teple horké

Říká se, že nejlepší je počkat na doutnající uhlíky, protože tak se vám špekáček nespálí, kdo má ale vůli čekat tak dlouho? Jo, a ještě jedna věc, určitě pro podpálení ohně pepem, tedy podpalovačem, počkejte, dokud celé neshoří! Když je buřt už v pěkně nahnědlé barvě a zářezy na jeho povrchu jej otevřely, přiblížím se blíže k plamenům a dám buřtu „finální záhul“, aby se konečky ježka trochu připekly. Celý proces mi trvá 10-15 minut, podle toho, jak moc jsem hladová a trpělivá.

Pokud ale opékáte na grilu, doporučuju polévat pivem nebo potírat marinádou. S naříznutými okraji si nemusíte v tomhle případě dělat starosti, protože gril teplo rovnoměrně rozptyluje. Pak doporučuji jen nařezat jako mřížku a po 5 minutách zkontrolovat, popřípadě posunout na roštu, aby se nám nepřipekl. Tedy pokud máte ten zavírací. Na normálním roštu bez krytu je potřeba buřt rovnoměrně a pravidelně otáčet po celou dobu grilování.

U marinád se meze nekladou

Výborné jsou pikantní, sladko-kyselé, bylinkové. Já osobně preferuji buřta klasického. s kremžskou a plnotučnou hořčicí. Kečup považuji v tomto případě za zvěrstvo.

Musím říct, že mi sliny kapou do klávesnice. Proto ji zavírám a jdu si opéct buřta. Ježečka. S chlebem a hořčicí.

zdroj:https://www.ireceptar.cz