Covide, nezlob mě – mladý biatlonista trefil do černého novou deskovou hrou

Jirko, jak a kdy vznikl nápad na tuto deskovou hru?  
V říjnu jsem byl s reprezentací na biatlonovém soustředění v Letohradě, odkud jsme měli pokračovat do slovinské Pokljuky. Nicméně před odjezdem jsem měl pozitivní test na koronavirus. Takže žádné Slovinsko, ale domácí karanténa. Nakonec byla nemocná celá rodina (kromě bráchy Ondry, který do Pokljuky odjel).

Jak jsi strávil karanténu?
Sportovat jsem nemohl. Chodit do společnosti už vůbec ne, a do toho ty nesnesitelné rodinné hádky. Kdo zažil dvoutýdenní rodinnou karanténu, jistě ví, o čem mluvím. Zkusil jsem proto rodinu zabavit hrou.

Jak tě napadla hra Covide nezlob mě?
Jelikož jsem se fakt nudil, tak jsem si našel dva nové koníčky. Začal jsem hrát šachy a sledovat zprávy. Všechna média mluvila každý den o tom samém – o koronaviru. Asi po třech dnech sledování tohoto depresivního obsahu jsem se rozhodl, že vytvořím nějakou parodii na současnou situaci ve společnosti. Rodinnou deskovou hru! Vymýšlet něco složitého nemělo smysl, to by totiž nikoho nebavilo. Muselo to být něco vtipného, zábavného, jednoduchého a originálního, u čeho udrží pozornost dvanáctiletá ségra a zabaví to rodiče i prarodiče.

Co na hru říkala rodina?
Všechno jsem nakreslil jen na papír, vyrobil jsem si provizorní hrací kostku, zkrátka vše bylo podomácku. Čekal jsem, že jednu hru si všichni bez problému zahrajou. Tak to totiž obvykle dopadlo s ostatními hrami, které doma máme. Ale když druhý den přišla ségra, že chce hrát zase tu hru o Covidu, překvapilo mě to. Stejně reagovali i rodiče. Líbilo se mi, že nás to spojovalo a všechny bavilo. Nakonec jsme hru hráli po zbytek karantény. Celé dva týdny. Díky tomu jsem hru mohl pěkně vyladit.

Kdy ses rozhodl, že hru vyrobíš?
Jelikož se celá rodina u nové, po domácku vyrobené, hry výborně bavila, rozhodl jsem se vytvořit hezkou grafiku… Požádal jsem kamaráda, který mi něco udělal na počítači. Sám jsem si sepsal pracovní pravidla. A takto jsem to půjčil několika kamarádům. Reakce mě překvapila. Všem se to líbilo. Tehdy přišel ten zlom, kdy jsem si uvědomil, že bych mohl vyrobit více kusů a udělat radost více lidem.

Co bylo dál?
S kamarádem jsem dál ladil grafiku. Ale nebylo to pořád ono. Pak jsem na internetu zahlídl reportáž o tom, že známý český grafik, pan Pavel Šťastný organizoval mezinárodní výstavu Helpful Art in Covid, která měla pomoci kultuře v tomto mizerném období. Vyhledal jsem si, že se jedná o autora loga Občanského fóra a grafiky banánových rybiček Haliny Pawlowské. Nesměle jsem ho oslovil s prosbou, zda by mi pomohl s grafikou mé hry. A on souhlasil! Nikdy jsem zatím nic nepodnikal, dosud jsem pořad jen trénoval a chodil do školy. Všechna jednání byla pro mě úplně nová. Výsledek grafiky byl pro mě skvělý. Ale utratil jsem za to větší část svých úspor. Začal jsem proto hledat partnery pro hru. A opět to šlo překvapivě hladce. Prakticky ihned se generálním partnerem hry se stala firma BATIST MEDICAL, největší český výrobce nanoroušek. S jejich pomocí tak mohla jít hra konečně do výroby. Oslovil jsem asi 5 českých firem, srovnal jejich ceny a ochotu, se kterou jednali. Je symbolické, že hru nakonec vyráběla firma EFKO karton s.r.o., která sídlí nedaleko Vysočina arény, biatlonového areálu v Novém Městě na Moravě, kam jezdím od malička závodit. Když tohle všechno bylo zařízené, chtěl jsem ještě něco fakt originálního. 3D video! Napsal jsem ředě profesionálním studiím. A i zde jsem měl štěstí. Firma Animationteam, která běžně pracuje pro velké korporace, mi udělala senzační 3D video a za skvělou cenu, protože se jim nápad líbil. I tak jsem utratil zbytek svých úspor. Zároveň jsem musel začít řešit E-shop. Pán, který mi ho udělal, pracoval převážně z nadšení, za což jsem mu opravdu vděčný a moc si toho vážím. Několikrát jsem byl u něho doma třeba celý večer, abychom to vše vyladili.  Takže děkuju i jeho rodině za to, že měla se mnou trpělivost. Uběhli dva měsíce, mezi tím jsem v lednu závodil na dvou IBU Cupech. I proto, že zbytek reprezentačního týmu se nakazil Covidem, nebo musel do karantény. No a nyní tu konečně máte hru.

Pro koho je hra určena?
Pro každého kdo chce hrát deskové hry a dobře se u toho bavit. Věkové rozpětí je od 7 do 100 let, to je něco co jsem si vyzkoušel v naší rodině i v rodinách pár kamarádů, kde hru hrály 4 generace.

A kde se o hře můžeme něco dozvědět a kde si ji můžeme koupit?
V každém případě se o hře dozvíte nejvíc, když si jí zahrajete, protože to vydá za všechna slova. Nejvíce informací je na Instagramu (covide_nezlob_me), hra má svůj jednoduchý Facebook, ale hlavě má webovou stránku www.covidenezlobme.cz , která funguje zároveň jako E-shop. A je tam i to animované 3D video.

Jaké máš s hrou další plány?
Můj hlavní plán se již plní. Udělat radost svým kamarádům. Pobavit je. To funguje zatím skvěle. Pár věcí se díky hře ale změnilo i pro mě. Během tří měsíců, co hra vznikala, jsem se učil hodně nových věcí. Musel jsem si plánovat čas, uzavřít řadu smluv, prošel jsem desítkami jednání. Dosud jsem jen trénoval a chodil do školy. Všechno pro mě bylo nové. Samozřejmě jsem se dopustil a stále dopouštím chyb, ale jinak to asi nejde. Pro jistotu má hra ochrannou známku a určitě bych chtěl vydat druhou edici. Vše ale záleží na tom, jak moc se lidé budou hrou bavit.