Čeho lidé ve stáří nejvíce litují a co dělat, abyste se mezi ně nezařadili
Asi to zažila většina z nás: něčemu jsme věnovali obří úsilí, něco nás stresovalo, ovšem s odstupem a po nějakém čase nechápeme proč. V každodenní realitě se někdy tak smyjí hranice mezi důležitým a nepodstatným, že si člověk snadno nastaví priority tak, že toho později lituje. I proto je důležité naslouchat starší generaci. Co by v životě udělali jinak? Čeho lidé ve stáří litují nejvíce?
Článek
Někdy jsou činnosti a úkoly, kterým se věnujete, daleko od toho, co byste chtěli doopravdy dělat. S něčím doopravdy pohnout nelze, s něčím ale ano. Je ovšem třeba myslet dopředu a nepodléhat automatismu bez hlubšího zamýšlení. Potom se může stát, že se za životem ve stáří ohlédnete a postesknete si nad tím, co všechno jste promarnili. S psychoterapeutkami jsme probíraly, čeho lidé ve stáří litují nejvíce. Co dělat, abyste se mezi ně nezařadili?
1. Neměli odvahu být sami sebou
Povinnosti, které ukládá věk nebo společnost, se někdy zdají být neslučitelné s vlastními přáními a sny. Potlačování sebe sama ale vede k frustraci, ta se časem může projevit úzkostmi, depresemi nebo syndromem vyhoření. Pokud se s tím žít naučíte a smíříte se s tím, že něčeho nikdy nedosáhnete, tyto duševní obtíže vás možná minou, ve stáří si ale nejspíš postesknete, že jste si mohli život mnohem více užít podle svého. Proto je důležité najít rovnováhu mezi závazky a radostmi: věnovat se věcem, které máte rádi, abyste se mohli ohlížet bez pocitu hořkosti.
2. Neodešli z práce, která je ničila
Vzhledem k tomu, že průměrně v práci strávíte asi 40 hodin týdně, jedná se o záležitost, jež vás poměrně intenzivně zaměstnává. A představa, že všechen ten čas trávíte někde, kde nejste rádi, kde bojujete a kam se vám ráno vůbec nechce, je děsivá. Ještě děsivější ovšem je, když v něčem takovém setrváte celý život. Odložte to, co od vás druzí očekávají, a zeptejte se sami sebe, zda opravdu chcete být tam, kde jste. Pokud ne, odejděte.
3. Zanedbávali rodinu
Pro jiné je práce vášní, zálibou i koníčkem. Nejraději by v ní byli nonstop, k dobrému pocitu přispívá fakt, že vydělávají na rodinu, že pracují na tom, aby ji zaopatřili. Takoví lidé ale mohou ve stáří trpět výčitkami, že s partnerem, dětmi či rodiči nebyli tak často, jak vlastně sami chtěli. Zkuste si upřímně říct, jestli také nepatříte k těm, kteří si říkají, že jednou to přijde. Jednou také můžete zjistit, že jste sami. „Člověk v izolaci a osamění propadá depresivním pocitům, úzkostem, strádá a chátrá psychicky i fyzicky. I jen jeden blízký člověk dokáže změnit prožívání života směrem k lepšímu,“ říká psycholožka, psychoterapeutka a členka ČAP Alexandra Hrouzková.
4. Neudržovali kontakt se starými přáteli
S rodinou je to podobné jako s přáteli. Aby vztahy prospívaly, je třeba o ně pečovat. „Pečování o blízké vztahy vyžaduje proaktivní přístup, vzájemné udržování rovnováhy mezi tím, co nám vztahy přinášejí a tím, co do vztahu přinášíme my,“ říká Jana Hostovská, psychoterapeutka a členka ČAP. I když se říká, že praví přátelé jsou jako hvězdy, že je nemusíte vidět pořád, ale že víte, že jsou, zaslouží si, abyste jim dali najevo zájem. Společné vzpomínky, zážitky, to je něco, co vás bude ve stáří oblažovat a rozveselovat. Neochuďte se o pěkné chvilky tím, že budete kamarády ignorovat nebo zanedbávat. Je jasné, že se všemi se nebudete přátelit do konce života, člověk se samozřejmě mění. Ale sami poznáte, se kterými stojí za to zůstat v kontaktu.
5. Nepodívali se, kam chtěli
Každý nemusí milovat cestování, je ale pravda, že člověku i vztahům prospívá, když jednou za čas někam „vypadne“. Nemusíte odjet na druhý konec světa a strávit tam několik měsíců, postačí, když si sem tam dovolíte zvolnit a vydáte se na prodloužený víkend nebo dvoutýdenní dovolenou. Podíváte se jinam, změníte prostředí, a díky tomu možná i lépe zvládnete vystoupit z každodennosti a uvidíte svůj život z jiného úhlu pohledu. Pokud budete vitální, můžete samozřejmě cestovat i v důchodu, je ale škoda si výletování schovávat na podzim života.
zdroj:https://www.prozeny.cz
