Spalovny

 

 

 

Spalovny

 

 

ODPADY A SKLENÍKOVÉ PLYNY Š

 

Evropa chce omezit co nejvíce produkci skleníkových plynů, v našem případě jde zejména o oxid uhličitý, CO2.

Protože odpady obsahují asi 50% biomasy, je energetické využívání odpadů z hlediska životního prostředí také asi z poloviny neutrální ve vztahu k oxidu uhličitému, který vnikne spálením uhlíku obsaženého v odpadech.

 

SPALOVNY OVZDUŠÍ NEŠKODÍ

Každé zařízení, které něco spaluje, má ve spalinách látky pro životní prostředí škodlivé – škodliviny. Týká se to nejen spaloven komunálního odpadu nebo elektráren na uhlí. V podstatě stejné škodlivé látky odcházejí i z komína rodinného domku, kde topí uhlím, nebo z motoru nákladního automobilu . Jde jen to, aby byly škodliviny ve spalinách zachyceny dřív, než uniknou do ovzduší.

Pro všechna možná energetická zařízení (kotle na uhlí, dřevo, plyn, mazut atd.) stanovuje naše legislativa limity znečišťujících látek, odcházejících do ovzduší. Tyto emisní limity nesmí zařízení překročit, jinak mohou dostat vysoké pokuty nebo být vyřazena z provozu.

Pro spalovny komunálních odpadů stanovuje tyto limity směrnice EU 76/2000 o spalovíní odpadů. Jak je vidět z přiložené tabulky, emisní limity jsou pro spalovny mnohem přísnější, než u ostatních zařízení.

Některé látky dokonce nejsou u jiných energetických zařízení sledovány vůbec. Když porovnáme emisní limity spaloven zjistíme, že se nejvíce blíží limitům kotlů, používajících zemní plyn, který je všeobecně považován za mimořádně čistý zdroj energie.

 

Pozn.: Použity limity podle Směrnice EU 76/2000 , o spalování odpadů, a Nařízení vlády č. 352/2002 (střední a malé zdroje znečišťování – do 50 MW). Hodnoty jsou přepočteny na 11% O2 , uvedeny v mg/m3 (kromě PCDD/PCDF) a vztaženy na suchý plyn při normálních stavových podmínkách.

 

ODPADU VYTVÁŘÍME STÁLE VÍCE A SPOTŘEBA ENERGIE RYCHLE ROSTE

Vyrábět energii z odpadu je výhodné. Většina z nás si už zvykla třídit doma plasty, papír a sklo. Všichni ale víme, že třídit odpady jde jen do určité míry – vždycky zůstane nevábný zbytek, který už se dotřídit nedá, a skončí v popelnici. Co se s ním děje dál? U nás ho většinou bez užitku uloží na skládce. Směsný komunální odpad ukládaný na skládku už nejde využít k recyklaci, ale šlo by z něj vyrobit energii. V mnoha státech Evropy (a také u nás v Liberci, Brně a Praze) však z těchto jinak nevyužitelných odpadů vyrábějí energii. Slouží k tomu zařízení, obvykle, i když nepřesně, nazývaná »spalovny komunálního odpadu«. Tato zařízení u některých lidí nemají dobrou pověst. Jejich odpůrci tvrdí, že znečišťují životní prostředí a kvůli nim se netřídí komunální odpad.

CO SE DÁ ENERGETICKY VYUŽÍT

 

Základní podmínkou pro energetické využití samozřejmě je, aby odpad byl hořlavý. Dobře se dá použít právě jinak nevyužitelný směsný komunální odpad a odděleně sbíraný odpad ze živností. Dobrým “palivem” jsou velkoobjemové odpady – ty, které se ve většině měst a obcí sbírají dvakrát ročně do přistavených velkých kontejnerů. Velkoobjemový odpad tvoří většinou starý nábytek, koberce a další věci. Tyto odpady musí být zpravidla před vlastním energetickým využitím rozdrceny.

Energeticky se u nás zatím využívá pouze 10-12 % směsného komunálního odpadu a necelé 1 % velkoobjemového odpadu z celkových 3 milionů tun, které ročně v ČR vznikají.

Z těchto údajů vyplývá, že zatímco se energeticky využívá v ČR kolem necelých 400 000 tun komunálních odpadů ročně, na skládky se bez dalšího využití ukládá více než 2,5 mil. tun.

TECHNOLOGICKÝ ŘETĚZEC

Odkaz : obrázek technologického řetězce str.  3 pokračování str. 4

 

 

 


Schematicky znázorněný technologický řetězec je klasickým příkladem toho, jak má být sestaven k tomu, aby se dalo realizovat jak energetické, tak i látkové využívání odpadu:

  • Bunkr SKO – Shromažďování odpadů. Jeřábník průběžně míchá (homogenizuje) odpady tak, aby byly připraveny pro spalování
  • Jeřábem jsou odpady přenášeny do vstupní násypky roštového ohniště.
  • Ohniště/kotel – V ohništi probíhá proces spalování odpadu při teplotách 850 – 1100°C. V kotli předávají spaliny své teplo vodě a je tak vyráběna pára. Na vhodném místě kotle je do spalin dávkován redukční prostředek, který umožní přeměnu oxidů dusíku na molekulární dusík, který je přirozenou součástí našeho ovzduší.
  • Pára je z kotle přiváděna do turbogenerátoru, kde je vyráběna elektřina.
  • Po opuštění turbogenerátoru je pára přiváděna do technologických procesů nebo do soustavy zásobování teplem, kde je její energie zpravidla převedena do vody vytápějící obytné zástavby.
  • Škvára z vyhořelých odpadů je z roštového ohniště dopravována do bunkru škváry. Do bunkru škváry je rovněž přiváděn vypraný popílek, zbavený solí a těžkých kovů. Následuje separace železných kovů a barevných kovů. Po jejich vytřídění se škvára odváží buď na skládku nebo k dalšímu využití.
  • Po opuštění kotle jsou spaliny přiváděny do filtrační jednotky (např. elektroodlučovač neboli elektrofiltr), kde jsou zbaveny popílku – tzv. tuhého úletu.
  • Odloučený popílek je odváděn do sila popílku odkud je přiváděn k extrakci („vypírce“) těžkých kovů a solí. Jako extrakční látka slouží aktivní kyselina z prvního stupně pračky spalin.
  • Takto upravený popílek je přes speciální filtr přiváděn do bunkru škváry. Filtrát je pak, spolu s pracími vodami z dalších stupňů pračky spalin, přiváděn k procesu číření (úpravy pracích vod).
  • Po opuštění odlučování tuhého úletu jsou spaliny přivedeny do tzv. katalytického filtru, kde jsou zbaveny zbytkového popílku a kde probíhá katalyticko – oxidační destrukce látek typu PCDD/F – tzv. dioxinů a furanů. Tento procesní krok má za následek téměř dokonalou destrukci PCDD/F a to až na zlomky legislativního limitu. Zde odloučený zbytkový popílek, jedná se o malá množství v řádu kg za hodinu, je určen pro skládku odpovídající kategorie.
  • Po katalytickém filtru procházejí spaliny několikastupňovou pračkou spalin kde jsou škodliviny pomocí zpravidla chemicko-fyzikální absorpce převedeny do prací vody. Vyčištěné spaliny jsou přiváděny do komína a posléze předávány atmosféře.
  • Prací vody z prvního stupně pračky spalin se používají na extrakci solí a těžkých kovů z popílku a posléze jsou spolu s pracími vodami ostatních stupňů pračky čířeny (neutralizace, vločkování, sedimentace, filtrace). Produktem tohoto číření je upravená prací voda, která se odvání buď do kanalizace, nebo vodoteče a tzv. filtrační koláč. Filtrační koláč obsahuje kolem 20% zinku a je možné jej pro jeho výrobu využít (tento postup je uplatněn např. v bernské spalovně). Poznámka: V případě, že není možné upravené prací vody odvádět do kanalizace nebo do vodoteče, je nutné do technologického řetězce  začlenit vhodně dimenzovaný aparát, který umožní odpaření vyčeřených pracích vod. Tento aparát bývá konstruován jako rozprašovací sušárna a může být vřazen před katalytický filtr. Toto řešení je energeticky náročnější – je nutné investovat energii spalin na pokrytí výparného tepla upravených pracích vod.
  • SKLADBA KOMUNÁLNÍHO ODPADU Z DOMÁCNOSTÍ

 

Zastoupení jednotlivých frakcí v domovním odpadu je ovlivněno různými faktory (velikost sídla, skladba obyvatel, způsob vytápění). Pro energetické využívání odpadů však detailní skladba směsného komunálního odpadu není směrodatná. Spalovna komunálního odpadu je z tohoto pohledu univerzální zařízení.

Graf ukazuje produkci komunálního odpadu z domácností, které využívají k vytápění plyn, elektřinu či centrální vytápění ( 79% obyvatel). „Ostatní odpad“ zahrnuje minerální odpad, nebezpečný odpad, jiný spalitelný odpad (dřevo), elektroodpad, aj.

 

Komunální odpad je ten, který vzniká u každého z nás doma. Jsme-li zodpovědní, hodně z něho můžeme vytřídit.

Sklo, papír, plasty, nápojové kartony i kovy (někde taky bioodpad ze zahrádek) se jako druhotné suroviny mohou dále zpracovávat, recyklovat na nové výrobky. Stačí je správně vytřídit, aby zůstaly čisté a odložit je do barevných kontejnerů nebo na sběrný dvůr. Zodpovědným tříděním se dá objem odpadu snížit až o polovinu.

Zhruba polovina veškerého odpadu však vždycky skončí v kuchyni v koši. Jsou to smíšené zbytky jídla, obalů a nejrůznějších věcí, které jsou příliš malé, promíchané nebo znečištěné, odborně se označují jako zbytkový směsný odpad nebo zbytkový komunální odpad. Ty už prostě dále dotřídit nejde, i když se budeme hodně snažit. Takové odpady skončí v běžné tmavé popelnici, odkud je odvezou popeláři.

V České republice většina zbytkových odpadů končí na skládce, protože pro ně není další využití. Skládky zabírají významné části krajiny, a také z nich uniká skládkový plyn, metan, který je pro atmosféru škodlivější než oxid uhličitý.

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA –„ RÁJ SKLÁDEK?“

„Procentuální podíl skládkovaných komunálních odpadů stoupá. Téměř veškeré směsné komunální odpady jsou skládkovány. Snížení hmotnostního podílu komunálních odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování není plněn. Z výsledků není patrný žádný trend ke snižování skládkování komunálních odpadů. Na regionální úrovni nejsou doposud vytvářeny integrované systémy nakládání s odpady a zajišťovány dostatečné technologické kapacity pro plnění všech cílů POH ČR.”

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR. Druhá hodnotící zpráva o plnění nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky za roky 2005 – 2006

2003 2004 2005 2006 2007
 Směsný komunální odpad 2 201 828 2 206 214 2 260 222 2 305 070 2 273 836
 Objemný odpad 247 709 245 273 282 158 283 971 303 014
 Separace 277 820 268 414 300 435 327 023 386 479
 Z čištění ulic 129 333 121 527 110 864 122 638 61 451

 

Sepsal : Jiří Šoltýs

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *