Romstika

 

 

Romistika (též ciganologie[1][2] nebo romologie[3][4]) je filologický obor, který se zabývá studiem jazyka, dějinami a kulturou Romů. Romistika je součástí lingvistiky a etnografie. Základy české romistiky položila česká pedagožka doc. PhDr. Milena Hübschmannová, CSc., (1933–2005). Tento obor lze v Česku studovat pouze na Filozofické fakultě UK v Praze.[5]

Významní romisté

  • Bulharsko: Elena Marušiáková, Veselin Popov, Magdalena Slavkova
  • Česko: Michael Beníšek, Jan Červenka, Viktor Elšík, Jana Horváthová, Milena Hübschmannová, Pavel Kubaník, Jiří Lípa, Ctibor Nečas, Helena Sadílková, Michal Schuster, Hana Šebková, Edita Žlnayová
  • Dánsko: Peter Bakker
  • Itálie: Sergio Partisani, Leonardo Piasere, Luigi Senzera, Giulio Soravia
  • Izrael: Valery Novoselsky
  • Kanada: Ronald Lee
  • Maďarsko: Jószef Vekerdi
  • Makedonie: Krume Kepeski
  • Německo: Norbert Boretzky
  • Polsko: Adam Bartosz, Jerzy Ficowski, Andrzej Mirga, Lech Mróz, Tadeusz Pobożniak
  • Rakousko: Dieter W. Halwachs
  • Rusko: Roman Stěpanovič Děmetěr, Naděžda Georgijevna Děmetěr, Inga Michajlovna Andronikova, Nikolaj Vladislavovič Bessonov, Viktor Vasiľjevič Šapoval, Lilit Michailovna Mazikina, Lev Nikolajevič Čerenkov, Marianna Vladimirovna Smirnova-Seslavinskaja, Georgij Nikolajevič Cvetkov
  • Slovensko: Stanislav Cina, Mária Dubayová, Ján Horecký, Anna Rácová
  • Slovinsko: Fran Miklošič, Pavla Štrukelj
  • Spojené království: Thomas Acton, Donald Kenrick, Yaron Matras, John Sampson, David Smith, Michael Stewart
  • Spojené státy: Ian Hancock, Will Guy
  • Ukrajina: Oleksandr Volodymyrovyč Bělikov, Natalja Aleksejevna Ziněvič, Aleksej Danilkin

Vybraná literatura

  • Cohn, W. Cikáni. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). 2009. 61 S. : ISBN 978-80-7419-008-7.
  • Horváthová, J. Kapitoly z dějin Romů. Člověk v tísni. 2002. 86 S.
  • Hübschmannová, M. a kol., Romské hádanky. Praha: Fortuna. 2003. 143 S. : ISBN 80-7168-842-8.
  • Hübschmannová, M. a kol., Romsko-český a česko-romský kapesní slovník. Praha: Fortuna. 1998. 651 S. ISBN 80-7168-619-0.
  • Lípa, J. Cikánština v jazykovém prostředí českém a slovenském. 1965. 63 S.
  • Mann, A. (vyd.), Neznámi Rómovia: zo života a kultúry Cigánov-Rómov na Slovensku. Bratislava: Ister Science Press. 1992. 207 S. ISBN 80-900486-2-5.
  • Šebková, H., Žlnayová, E. Romaňi Čhib. Učebnice slovenské romštiny. Praha: Fortuna. 2001. 269 S. (+ klíč 96 S.)
  • Šuleř, P. a kol., Romové: tradice a současnost. Brno: Svan. 1999. 90 S. ISBN 80-902476-1-X.
  • Williams, P. Gypsy world: the silence of the living and the voices of the dead. Chicago: University of Chicago Press. 2003. 104 S. : ISBN 0-226-89929-2.

 

Milena Hübschmannová by se dožila 85 let. Ovlivnila životy několika generací Romů

10.6.2018 0:01

Milena Hübschmannová, Třeboň 2002 (FOTO: Antonín Hübschmann)

0

Dnes je tomu 85 let, co se narodila Milena Hübschmannová, přední česká romistka, indoložka a pedagožka, která ovlivnila životy mnoha lidí a dalo by se říci i několika generací Romů, kterým pomohla najít cestu k sebevědomí a hrdosti na vlastní romipen.

Milena Hübschmannová se narodila 10. června 1933 v Praze do rodiny advokáta. Tatínek byl na začátku války, když bylo Mileně šest let, a pak ještě jednou v jejích devíti letech z politických důvodů internován. K profesi advokáta se mohl vrátit až na sklonku svého života. Maminka pracovala v Motokovu jako cizojazyčná korespondentka.

Hübschmannová maturovala v roce 1951 na anglickém gymnáziu H. Fasta v Praze a následně v letech 1951–1956 studovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu na FF UK v Praze. Tématem její diplomové práce byla „Asie se probudila (rozbor poemy Aliho Jafriho)“. Na umístěnku pak získala vytoužené místo na ministerstvu zahraničí v Indii, ale kvůli tatínkově „buržoaznímu“ původu jí tam neumožnili vycestovat. V prosinci 1956 tak nastoupila do Československého rozhlasu jako redaktorka v hlavní literární a divadelní redakci a první cestu do Indie podnikla až v roce 1959.

O romštinu se začala zajímat už na studiích a sama k tomu okamžiku v rozhovoru pro Respekt zavzpomínala: “Tehdy se právě začínala razit asimilační politika, takže na vysoké škole se romština nevyučovala. Na brigádě v Ostravě jsem pracovala poblíž černé party a užasla jsem, když jsem v jejich řeči rozpoznala šun!, poslyš!, hindsky sun!, a dikh!, hele!, hindsky dekh! Toužila jsem po Indii a tu touhu jsem začala naplňovat tím, že jsem se začala učit romsky v rodinách. Do dvou měsíců jsem se díky hindštině velmi slušně dorozuměla. Řada slov pro mě vůbec nebyla cizích – mělo to jen trošičku jinou fonetiku, jiné koncovky.” Jako své učitele romštiny zmiňovala především Michala Demetera – tatínka Olgy Fečové, Vojtu Fabiána a jeho ženu Teru a  výtvarníka Aladára Kureje z Humenného.

Život Mileny  Hübschmannové by vydal na celou knihu, zde jen krátce několik zásadnějších okamžiků z jejího profesního života. Ve školním roce 1968/69 pracovala jako učitelka v mateřské škole v romské osadě v Rakúsích, kam se na tu dobu odstěhovala i se svou v tu dobu tříletou dcerou Terezkou. V letech 1969–1973 byla předsedkyní společensko-vědní komise ve Svazu Cikánů-Romů a zároveň v tu dobu pracovala v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, odkud v roce 1974 odešla na Pedagogickou fakultu UK Praha. V roce 1978 přijala za svého duchovního učitele Paramhanse Svámího Mahéšváranandu, jehož Jógu v denním životě přijala za svou životní cestu. Pro nesouhlas s asimilační politikou uplatňovanou vůči Romům byla v letech 1975–1982 bez stálého zaměstnání a externě vyučovala romštinu a hindštinu na Jazykové škole v Praze, kde pak byla následně do roku 1991 i zaměstnána.

V roce 1991 se začaly psát dějiny oboru romistika na FF UK v Praze, kde vyučovala romštinu a romistiku v rámci Indologického ústavu. Hübschmannová od počátku vedla romistické pracoviště, které se postupně osamostatňovalo, jako výrazně multidisciplinární, zaměřené na kontakt a studium v terénu. Rozsah zájmů Semináře romistiky byl a dodnes je velmi široký: kromě detailního studia romštiny se snaží osvětlovat antropologické, historické, politické, náboženské, folkloristické, literární i jiné prvky romské kultury a vzájemně znalosti z těchto jednotlivých oborů propojit. Jako základní východisko práce všech pracovníků i studentů Semináře Hübschmannová viděla aktivní znalost romštiny.

V roce 1994 založila  Hübschmannová spolu s dalšími kolegy časopis romistických studií Romano džaniben, jehož byla až do své smrti šéfredaktorkou. V roce 1995 získala Hübschmannová titul CSc. a o pět let později se habilitovala a tématem její habilitační práce byly Romistické studie II. V posledních letech života byla mimo jiné členkou týmu Státního pedagogického ústavu v Bratislavě, kde se podílela na přípravě osnov a školení pedagogů pro výuku romského jazyka na Slovensku.

V roce 1994 jí byla udělena Chartou 77 Cena Františka Kriegla. V roce 1998 získala 2 diplomy udělené předsedou Romské občanské iniciativy JUDr. Emilem Ščukou za prosazování programu ROI v oblasti vzdělávání a romské kultury a o dva roky později byla oceněna Děkovnou plaketou za „Outstanding contribution to the Romani nation“ na V. mezinárodním kongresu International Romani Union v Praze. V roce 2002 jí byla udělena prezidentem Václavem Havlem medaile Za zásluhy III. stupně, v roce 2003 pak medaile Za zásluhy I. stupně od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za „významný podíl na uchování a rozvoj romského jazyka a romské kultury“. 28. září 2006 jí byla in memoriam udělena Pamětní medaile svatého Václava pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem.

Milena Hübschmannová zemřela 8. září 2005 při autonehodě v Jihoafrické republice.

Romistika nabízí změnu perspektivy, jazyk je branou k lidem,“ říká romistka Sadílková

 

Renata Berkyová
Autorka

Absolventka romistiky na FFUK v Praze. Básnířka, prozaička a publicistka původem ze Slovenska, jejíž literární díla vyšla v několika sbírkách a periodicích. Působí ve sdružení ROMEA a lektoruje semináře.

24
března
2018

Do konce března je možné podat si přihlášku ke studiu na vysoké škole na obor romistika na Karlově Univerzitě.  Opět po dvou letech bude možné v tomto oboru studovat bakalařský program. O úloze romistiky ve společnosti ale i o jejích současných aktivitách více v rozhovoru s Helenou Sadílkovou, současnou vedoucí Semináře romistiky, vedeného na Katedře středoevropských studií FFUK v Praze.

Helena Sadílková (Foto: Knihovna Václava Havla)

Před dvěmi lety jsme zveřejnili rozhovor s Janem Červenkou, tehdejším vedoucím romistiky na Filozofické fakultě UK, který avizoval otevření nového ročníku po relativně dlouhé době. Jakými změnami od té doby romistika prošla a proč otevírá nový ročník znovu až po dvou letech?

Z hlediska rozvoje našeho pracoviště byly důležité dvě úspěšné obhajoby doktorátů, Michala Beníška v oblasti romistické lingvistiky a mojí k tématu poválečné historie v Československu. Velmi brzy budou k obhajobě svoje doktorské práce předkládat také další kolegové. Abychom byli schopni obor na Filozofické fakultě nadále udržet, bude nutné, abychom se ale posunuli ještě dále a alespoň jeden z nás pěti, kteří na romistice působíme, se habilitoval. A vzhledem k tomu, že se nám na romistiku naposledy přihlásilo 23 lidí, což je maximální počet, které můžeme přijmout, tak dvouletý odstup se nám v tuto chvíli zdá optimální: doufáme v minimálně stejný počet uchazečů.

Po prvním ročníku z těch studentů ale zbyla ani ne třetina…

V současnosti téměř všechny obory bojují se slabšími populačními ročníky, studenti se hlásí na regionální univerzity, vzniká tak velká konkurence, a současně se do jisté míry projevuje i menší připravenost zájemců o studium na vysoké škole – určitá část přijatých tak například vůbec nenastoupila, nebo studium opustila po několika prvních týdnech. Mezi přijatými bylo také velké procento starších lidí, kteří své pracovní a rodinné povinnosti obtížně slučovali s denním studiem na vysoké škole, pokud navíc ještě do Prahy dojížděli. Dvě studentky ovšem takové nasazení vydržely a dál studují, toho si skutečně velmi vážím. Současně je třeba říci, že se na romistiku také hlásí určitý počet uchazečů, kteří přichází se zkušeností nebo záměrem věnovat se sociální či pedagogické činnosti v terénu, a pro ně je trochu náraz, když se jim na romistice otevírají úplně nová pole, která nestojí v centru jejich zájmu. Romistika na FFUK je ale postavená na třech pilířích: jazyce, historii a antropologii a máme důvod na takovém ukotvení trvat.

Není to důsledek toho, jak stereotypně společnost vnímá Romy? Jako sociokulturní problém nebo minimálně objekt, na který je třeba se dívat právě z této perspektivy… A že pak zájemci o studium se hlásí právě s těmito očekáváními?

Ano, a právě proto se snažíme romistiku koncipovat tak, aby romské téma představovala z jiných perspektiv a v širších kontextech, a vymanit ho tak ze stereotypních představ tolik rozšířených ve veřejném prostoru. V něm si totiž společnost nejčastěji Romy spojí se sociální problematikou na jedné straně a hudbou a tancem na druhé. My na studenty klademe určité nároky, a tím bezesporu největším je rychlé zvládnutí romštiny. Výuka je velmi intenzivní, v prvním semestru se vyučuje romština čtyřikrát týdně, a během roku a půl musí studenti ovládnout základy romštiny, na teoretické i praktické úrovni, tedy měli by být schopni ten jazyk umět nejen základně používat, ale i popsat. Pro ty, kteří romštinu neznají, je zvládnutí tohoto úkolu otázkou talentu, píle a síly motivace, a to zejména u těch, pro které jazyk nebyl v centru zájmu. Oříškem ovšem bývá i pro rodilé mluvčí – není pro ně vždy jednoduché získat odstup, zorientovat se v gramatice, ve struktuře romštiny, protože takhle na svůj jazyk často nikdy nenahlíželi, na rozdíl od mluvčích češtiny, kterým je strukturní znalost češtiny a její pravopis vštěpován od raného mládí. Právě ta orientace ve struktuře a pravopisu vlastního jazyka je jednou z nejpodstatnějších věcí, které právě rodilým mluvčím může studium u nás dát.

Jak se může změnit přístup studentů k Romům, když se učí jazyk z učebnice, eventuálně pak od Romů, a když se první rok budou učit spíše etnografii a historii?

Jazyk je klíčem k hlubšímu poznávání jakékoli skupiny lidí. Při výuce jazyka se studenti neučí jen gramatiku a slovíčka, ale i sociokulturní reálie, na které se jazyk váže. Jazyk je branou k lidem, o jejichž hlubší poznání máme zájem, našim studentům pak otevírá dveře k několika milionům mluvčím různých dialektů romštiny po celém světě. Zároveň je ale nutné podotknout, že i Romové, kteří romsky nemluví, dokáží ocenit, že si někdo dal tu práci a romštinu se naučil. Kontakt s mluvčími jazyka je klíčový, vlastně jenom díky nim se můžeme v aktivním zvládnutí daného jazyka posouvat a zlepšovat. Kontakt s mluvčími v roli učitelů dává základ přístupu, jakým romistiku na Filozofické fakultě vedeme: nabízí dost zásadní změnu perspektivy a převrací nerovnou mocenskou pozici, která je součástí historie i současné reality v nahlížení na Romy. A to se projevuje v přemýšlení i v jazyce, vezměte si jako příklad termín „romská problematika“, který může lidem asociovat všechny Romy jako problém.

A co dva zbylé pilíře, na kterých romistika stojí?

Jazyk je základem i pro oblast antropologie a historie. Z mého pohledu je dosti problematické realizovat antropologické a historické výzkumy, nebo se třeba zabývat romskou literaturou a hudbou, bez toho, aniž by daný výzkumník znal romštinu, jako mateřský jazyk lidí, o které se zajímá, přestože ti lidé mluví i jinými (druhými) jazyky. V našem československém prostředí může – samozřejmě v závislosti na regionu – čeština nebo slovenština, zaujímat druhé, nebo dokonce až třetí místo v jazykovém repertoáru Romů. Sociokulturní reálie reflektované v romštině navíc jsou určitou součástí zkušenosti a života i těch Romů, kteří jsou jazykově asimilovaní, jazyková provázanost na romštinu je pak klíčová u mluvčích tzv. romského etnolektu češtiny. I v jejich případě tedy má smysl romštinu znát.

Jaká je nyní situace romštiny zde? Před deseti lety se provedl velký sociolingvistický výzkum…

Tento rozsáhlý výzkum jsme s kolegy Pavlem Kubaníkem a Janem Červenkou ve spolupráci s celou řadou našich absolventů a studentů realizovali v období let 2007-2010. Jednou z oblastí, na které jsme se zaměřili, byla kompetence romských dětí školního věku, celkem jsme do výzkumu zahrnuli více než 1300 dětí z celé republiky, takže na základě získaných dat lze s určitou opatrností zobecňovat. Ukázalo se, že až 30% romských dětí v českých zemích vyrůstá v prostředí, kde se romština používá – proto i tyto děti romštinu ovládají. U nás jsou ještě pořád místní komunity, a to nejen mluvčích olašské romštiny, kde je romština vitální a používá se i v komunikaci dětí nebo s dětmi. To je na jednu stranu pozitivním překvapením vzhledem k desetiletí trvajícímu tlaku na asimilaci, včetně asimilace jazykové, i vzhledem k obecně rozšířené tezi, že vitalita romštiny v ČR je přibližně 50%, což se často zjednodušeně interpretuje vysvětlením „staří mluví, mladí ne“. S ohledem na budoucnost ale romštinu tato zpráva staví do pozice ohroženého jazyka: máme tady jen maximálně třicet procent dětí, které by teoreticky byly schopné jazyk předat dál, ale záleží na dalších faktorech a jejich individuální situaci a vůli. Společenský tlak na opouštění romštiny je zde stále velmi silný.

Může mít tato plná či částečná kompetence v romštině u dětí vliv i ve škole? Ze zkušenosti vím, že hodně učitelů netuší, že mají ve třídě bilingvní romské dítě.

Učitelé ovšem – a není to jejich vina! – běžně nemají informace o tom, jaké jazyky jejich žáci doma používají, a význam romštiny v životě dětí, které učí, i jejich kompetenci v něm tak buď celkem přirozeně přehlížejí, nebo, a to je horší, ho bez hlubší znalosti bagatelizují („naše děti umějí romsky jen nadávat“). A vliv to může mít pak právě na kompetenci v češtině. Romština může být součástí jazykového repertoáru u až každého třetího romského žáka základní školy a její pozice je oproti češtině u těchto dětí různě silná. Na specifické výzvy, kterým tyto děti jako částečně bi nebo multilingvní ve výhradně českojazyčném prostředí školy mohou čelit, se tak zhusta nebere ohled.

Když se vrátíme ke studentům romistiky, tak ti se učí romštinu tzv. slovenských Romů, za kterými pak jezdí i do romských osad. Není tak přece jen romistika trochu odtažená od dění, které se týká Romů v současnosti v Čechách?

Jak už jsem říkala, myslím, že znalost romštiny, a to i v prostředí, kde dochází k jazykové asimilaci k češtině, může být potřebná a společensky relevantní. To, zda nějaké konkrétní dítě romsky mluví a jak dobře – což z hlediska jeho vzdělávání nemusí být nepodstatná informace – může posoudit jen někdo, kdo sám romštinu ovládá. Jakkoli se v rámci výuky cíleně zaměřujeme primárně na oblasti zdánlivě odtažité od palčivé společenské reality, přičemž jsme přesvědčeni a na samotných absolventech vidíme, že má smysl je připravovat jinak, než k čemu by vedlo výhradní zaměření např. na sociální a pedagogickou oblast, jsme si vědomi, že ten distanc nemůže být natolik velký, aby studenty odpoutal od reality, ve které žijí. I proto nyní například připravujeme spolu s Pavlem Kubaníkem kurz nazvaný Romové ve veřejném diskurzu, ve kterém se budeme věnovat právě tématům, které se k Romům ve veřejné debatě dlouhodobě i aktuálně váží, budeme zvát hosty, které v daných oblastech pracují, kteří i tu debatu formují. Zároveň jsme vždycky spoléhali na to, že naši studenti jsou sami aktivní, sledují aktuální dění a nepotřebují k tomu někoho ve škole – to tak bylo a i v tuto chvíli je. Zároveň se též snažíme, aby i výsledky naší práce nezůstávaly výhradně na úrovni akademie a měly i nějaké konkrétní využití. V této souvislosti můžu upozornit na webovou stránku romistiky, kde jsou zveřejněny dva online slovníky: slovník olašské romštiny, na kterém pracuje Markéta Hajská, Viktor Elšík a náš čerstvý absolvent Jan Ort, a slovník neologismů, čili nově vytvořených pojmů v jazyce v procesu rozšiřování romštiny do nových oblastí, například do mediálního prostoru, na kterém pracuje Jan Červenka s Pavlem Kubaníkem a několika studenty/absolventy. U tohoto slovníku v tuto chvíli registrujeme okolo 8.500 přístupů. Pavel Kubaník se současnými studenty také pracuje na interaktivním on-line nástroji pro výuku severocentrální romštiny.

Nejen u romistiky, ale u velké části humanitních oborů, je někdy zpochybňována její smysluplnost a jen málokdo si je vědomý její důležité roli třeba při historickém bádání. Jaké další uplatnění dnešní absolventi nachází? Nekončí často v neziskových organizacích?

Velká část našich absolventů skutečně pracuje v neziskovém sektoru, často se takto angažují už v době studia, což je další z důvodů, proč odcházejí nebo studium nedokončí. V práci, kterou dělají, vidí smysl, lidi, se kterými pracují, oceňují, že mají širší přehled a kontakty, tématům spojenými s Romy rozumí. Je snadné pochopit, že je ta práce pohltí. Fakt, že naši absolventi nacházejí uplatnění právě v neziskovém sektoru je také odrazem současné reality a dává nahlédnout do toho, která část české společnosti se těmhle tématům skutečně věnuje. Absolventi romistiky ale nacházejí uplatnění i ve státním sektoru – na některých ministerstvech, ve vládní agentuře, v Muzeu romské kultury. Pak tu jsou lidé, jako třeba Rozálie Kohoutová, Lukáš Houdek nebo Saša Uhlová a další, kteří romistická témata a znalosti přetaví do další disciplíny, filmu, umění, publicistiky. Doufám, že bude vždy i někdo, kdo setrvá v rámci akademie – náš bakalářský absolvent Michal Mižigár právě studuje v Budapešti a plánuje věnovat magisterskému studiu historie. Čerstvě se můžeme pochlubit velkým úspěchem našeho magisterského absolventa Jana Orta, jehož diplomová práce založená na dlouhodobém výzkumu v jedné východoslovenské lokalitě a zaměřená na téma interetnických hranic a sociální a prostorové mobility místních Romů, získala cenu za nejlepší diplomovou práci České asociace pro sociální antropologii.

Vy se taky angažujete v nedávno založeném pražském fóru pro výzkum historie Romů, je to tak?

Ano, Pražské fórum pro romské dějiny (www.romanihistories.usd.cas.cz) bylo založené v září 2017, funguje ve trojstranné spolupráci Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, Semináře romistiky KSES FFUK a CERFES v Praze, v jeho radě se angažují badatelé z Evropy i Ameriky. Cílem fóra je podporovat výzkum týkající se dějin Romů, který zohledňuje zkušenosti a perspektivy Romů jako různorodého společenství a zároveň dějiny Romů integruje do širších historických rámců. Tím tak chceme stavět do nového světla existující národní výklady dějin, i dějiny evropské společnosti jako celku. Mě i Kateřině Čapkové z ÚSD AV ČR, se kterou spolupracuji, velmi záleží i na tom, abychom v rámci aktivit Fóra spolupracovali s Romy. Proto jsme velmi rády za navázanou spolupráci s Muzeem romské kultury, Romeou nebo s Barvalipen, členkou naší rady je například i Angéla Kóczé, jako badatelka a jedna ze zakladatelů romistického programu na Středoevropské univezitě v Budapešti. Naším cílem je také vnášet jednotlivá historická témata do českého veřejného prostoru, otevírat je i lidem mimo akademickou oblast, a tímto způsobem přispět k rozvoji a kultivaci té veřejné debaty samotné. Cíleně se zaměřujeme na témata, která mají současnou rezonanci.

Jaké akce, kterých se může veřejnost účastnit, jsou nejblíže naplánované?

Z akcí, které plánujeme na tento rok můžu snad touto cestou pozvat na debatu k výzkumu holocaustu Romů a historie tábora v Letech u Písku 21. 5. v pražském Kampusu Hybernská FFUK a na výstavu obrazů Zdeňka Daniela (9. – 29. května tamtéž). Ta je také naším příspěvkem k připomenutí výročí 75 let od transportu Romů z Moravy do tábora v Auschwitz-Birkenau, což je historie, která poznamenala právě i rodinu pana Daniela. Budeme se též věnovat tématu sterilizací – v rámci odborného semináře i veřejné debaty plánované na polovinu června. Toto téma opět chceme nahlédnout v širší historické celoevropské perspektivě, přestože vycházíme z konkrétní zkušenosti realizace těchto opatření v československém prostoru zaměřené na Romy, respektive romské ženy.

Ilustrační foto: Lukáš Houdek – romské lokality na Slovensku, Ukrajině, Moldavsku a Kosovu v letech 2006-2011

Text vyšel na serveru Romea.cz.

 

  • S vědeckými základy:

– filologie a lingvistika; komparatistika

– 2. polovina 18. století

– 1787 Heinrich Moritz Gottlieb Grellmannà

zpráva o počinu Stefana Váliho – srovnání

indických a romských slov, čerpal z

– 1775-6 Samuel Augustini ab Hortis

àmonografie – romsko-německý slovníček.

 

Nalezení původu

  • Konec 18. století – pravlast Indie
  • zájem zaměřen na jazyk, komparatistika

– 1787 připisováno Grellmannovi

– 1771 Christian Wilhelm Büttner à

hinduistánsko-afghánský kmen

– 1782 Johann Christian Christoph Rüdiger à

východní Indie.

 

 

 

 

Upřesňování původu

  • 19. století – pravlast Paňdžáb
  • zájem zaměřen na jazyk a kulturu v regionálním

měřítku, deskripce

– 1844-45 August Friedrich Pott – srovnání

romštiny a sanskrtu à severozápadní Indie

– 1872-1880 Franc Miklošič – dialekty

evropských Romů.

 

 

– 1821 Antonín Jaroslav Puchmajer: Romáňi

Čib… à gramatika dialektu českých Romů,

slovník, srovnání s argotem zlodějů; v NJ

– 1880 Josef Ješina: Romáňi čib čili jazyk

cikánský; v ČJ

– 1889 Josef Ješina: Slovník česko-cikánský a

cikánsko-český, jakož i cikánsko-české pohádky

a povídky

– 1888 Josef Karel Ludvík Habsburský: Cikánská

mluvnice – učebnice romského jazyka à

gramatika několika dialektů.

 

– 1877 Juraj Ihnátko: Cikánská mluvnice à

východoslovenský dialekt

– 1882 Antoine Kalina: Jazyk slovenských Cikánů

à západoslovenský dialekt

– 1887 Rudolf Sowa: Nářečí slovenských cikánů

– 1859, 1861 Ferenc Liszt: O cikánech a cikánské

muzice v Uhrách.

 

Konec hledání původu

  • 1. polovina 20. století – pravlast Radžastán
  • Snaha o uchování záznamů pomocí

novodobých technologií

– 1901 Milan von Rešetar à první zvukový

záznam romštiny na fonograf (pohádka)

– 1915 Rudolf Pöch à první záznam písňové

Tvorby.

– 1916 Vincenc Lesný à souvislost mezi

staroindičtinou a romskými dialekty

– 1921 Jožka Černík: Cikánské písničky à

nejstarší notové a textové záznamy z Moravy

– 1929 František Štampach: Cikáni v Československé

republice à asimilační tendence x

školství, proti segregaci a teorii dědičného

sklonu; cikáni jsou národem v kulturním pojetí

– 1934 Vincenc Lesný: Jazyk cikánů v ČSR –

kapitola v Československé vlastivědě.

Po 2. světové válce

  • Odlišný přístup podle politického zřízení
  • Česko(slovensko):

– 1963 Jiří Lípa: Příručka cikánštiny

– 60. a 70. léta Milena Hübschmannová, Hana

Šebková, Eva Davidová

– 80. a 90. léta Ctibor Nečas, Dušan Holý, Jana

Horváthová.

 

 

 

Literatura

  • Augustini ab Hortis, Samuel: Cigáni v Uhorsku 1775.

Zigeuner in Ungarn 1775. Bratislava: Štúdio –dd–, 1995.

  • Beníšek, Michael: Indolog Vincenc Lesný a romistika.

Romano džaniben, 2004, č. jevend, s. 145–172.

  • Bořkovcová, Máša: Dr. Rudolf von Sowa. Romano

džaniben 7, 2000, č. 3, s. 65–66.

  • Cech, Petra – Heinschink, Mozes F.: Nejstarší zvukový

záznam romštiny ve vídeňském fonografickém archivu.

Romano džaniben 8, 2001, č. 1–2, s. 147–149.

  • Drenko, Jozef: Juraj Ihnátko (1840–1885) – priekopník

romistiky na Slovensku. Romano džaniben, 2006,

č. jevend, s. 59–67

Fenneszová-Juhaszová, Christiane: Zvukové

dokumenty o romské literatuře ve vídeňském

fonografickém archivu. Romano džaniben 8, 2001,

č. 1–2, s. 143–145.

  • Hübschmannová, Milena: Stefan Vali a „malabárská

řeč“ tří indických mladíků. Romano džaniben, 2003,

č. jevend, s. 93–106.

  • Kutlík-Garuda, Igor E.: O začiatkoch romistiky na

Slovensku. Slovenský národopis 36, 1988, č. 1,

  1. 45–56.
  • Mann, Arne B.: Samuel Augustini ab Hortis a jeho

zájem o Rómov v 18. storočí. Romano džaniben 4,

1997, č. 3–4, s. 129–132.

  • Matras, Yaron: Rüdigerův příspěvek k objasnění

původu romštiny. Romano džaniben 6, 1999, č. 3–4,

  1. 80–101

 

 

Pivoň, Rastislav: František Štampach – jeho prínos pro

rozvoj romistiky v Československu. Romano džaniben 8,

2001, č. 1–2, s. 71–77.

  • Pivoň, Rastislav – Gálová, Adéla: Arcivojvoda Jozef

Karol Ľudovít Habsburg – Jeho Výsost romista. Romano

džaniben, 2004, č. ňilaj, s. 12–22.

  • Romano džaniben, jevend 2004. (H. Šebková)
  • Romano džaniben, ňilaj 2006. (M. Hübschmannová)
  • Rukopisné poznámky českého romisty, faráře Josefa

Ješiny (1824 – 1889). Romano džaniben 4, 1997, č. 3–4,

  1. 133–136.

 

 

Předsudky vůči Romům – a jak je ovlivňuje výuka romistiky

| Autor: – Ing. Kateřina Tomanová | Rubrika: myslím si | Vydáno dne: 29. 9. 2009 |

Studenti třetího ročníku Střední školy managementu a práva v Karviné odpovídali na otázky, týkající se předsudků vůči romské komunitě. Mezi dotázanými byli studenti romského etnika i neromské majority. Z jejich odpovědí vyplynulo, že předsudky vůči Romům pramení již z historie. Příčinu vidí v jinakostech – v jiné mentalitě, jiných způsobech výchovy, v jiném způsobu života, ze vlastní uzavřenosti. Tak odpovídali ve většině neromští studenti. Obdobně však svůj názor vyslovili i romští studenti. Mají za to, že předsudky pramení především z chování Romů, které majoritní většina českých obyvatel nepochopí. Ostatní „neromové“ si neuvědomují, že jiné chování romských obyvatel pramení již z odlišné výchovy dětí v romských rodinách, z nevzdělanosti romských obyvatel a u některých také z jejich negramotnosti.
Minulá doba nezařazovala romské děti do základních škol spolu s dětmi neromskými, ale bez ohledu na nadání bývaly děti automaticky separovány do zvláštních škol. Dnes tyto děti již dospěly a mají většinou již své potomky. Rodiče bývají první, z koho si děti berou svůj vzor, a když bohužel v rodině panuje nevzdělanost a negramotnost, je velice obtížné dítě z takové rodiny přesvědčit, že vzdělání mu bude v životě jen ku prospěchu.

Podle většiny neromských studentů lze předsudky odstranit v sobě i celospolečensky. Způsoby odstranění vidí především ve výchově, v sebevýchově, ve vzdělávání Romů i vzdělávání sebe sama, ve snahách zapojení Romů do společnosti včetně jejich přijetí, ve vzájemné spolupráci mezi Romy a ostatní majoritou, ve zviditelnění Romů s dobrými vlastnostmi. Někteří se domnívají, že je na místě i redukce počtu dětí v romských rodinách, avšak nad příčinami většího počtu dětí se již nezamýšlejí – nehodnotí, že velká rodina je pro Romy charakteristickým odrazem kulturní tradice.

Romští studenti si myslí, že ke zmírnění nepříznivých předsudků mohou přispět a své vlastní začlenění do společnosti mohou ovlivnit: vlastní korekce chování, chuť se vzdělávat, a také empatie s ostatními obyvateli kolem sebe. Důraz kladou na tom začít „u sebe“ a být příkladem ostatním Romům. Nechtějí žít s „neromy“ vedle sebe, ale spolu.

Romistika je poměrně nový předmět, který se zabývá informacemi o romském společenství, o jeho vnitřním členění, o tradiční romské rodině. Studenti by se měli také seznámit s historií Romů a kulturou folkloru, jejich literaturou. Obecným cílem předmětu je vést studenty k uvědomění si struktury romské reality, vnitřních vztahů a funkcí. Důležité je pochopení jednotlivých složek a jejich hodnot.

Studenti střední školy managementu a práva v Karviné se aktivně výuky romistiky účastní. Doposud se tento profilový předmět vyučoval jen na vybraných vysokých školách, avšak právě pro vzájemnou empatii romského a neromského obyvatelstva na Karvinsku má výuka romistiky na střední škole veliký význam. Karvinsko je regionem s početnou skupinou obyvatel romského etnika, většinou nezaměstnaného. Možnost vzdělání v nabízeném programu sociální práce zaměřené právě na romskou minoritu dává velikou možnost integrace obou konfliktních skupin a fakticky splňuje prosbu romských studentů „žít spolu a ne vedle sebe“.

Jak výuka romistiky ovlivnila dotazované studenty třetího ročníku zmíněné školy?
Někteří neromští studenti uvedli, že je výuka romistiky příliš neovlivnila, neboť do školy nešli s žádnými předsudky vůči Romům a berou spolužáky jako své přátele. Romistika jim spíše přinesla zajímavosti z historie a současného života romských rodin, o čemž do té doby věděli příliš málo.
Některé studenty však výuka ovlivnila velice. Přiznali si, že předsudky vůči romskému etniku měli výrazné, ale pramenily především z výchovy doma, z neznalosti některých faktů a nepochopení důvodů romských odlišností.

Oproti tomu romští studenti ve většině tvrdili, že je studium romistiky nikterak neovlivnilo, neboť oni už dávno nerozdělují lidi na Romy a „neromy“, ale dělí lidi na dobré a špatné. Zároveň však podotkli, že si všimli „lepšího“ chování neromských spolužáků a lidí ze svého okolí, neboť si váží jejich touhy a snahy po vzdělání a také se zvýšil pozitivní zájem o jejich osobu.

Výše uvedené řádky a názory studentů zcela jasně prezentují smysl výuky romistiky a smysl programu Střední školy managementu a práva v Karviné.

 

osnova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Romistika

 

 

http://www.romea.cz/cz/osobnosti/milena-hubschmannova-by-se-dozila-85-let-ovlivnila-zivoty-nekolika-generaci-romu

 

 

https://www.hatefree.cz/blo/rozhovory/2669-helena-sadilkova

 

 

Romistika nebo cikanologie?

 

 

https://www.adam.cz/clanek_tisk-2009090077-predsudky-vuci-romum-a-jak-je-ovlivnuje-vyuka-romistiky.html

 

zdroje

 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Romistika

 

 

http://www.romea.cz/cz/osobnosti/milena-hubschmannova-by-se-dozila-85-let-ovlivnila-zivoty-nekolika-generaci-romu

 

 

https://www.hatefree.cz/blo/rozhovory/2669-helena-sadilkova

 

 

Romistika nebo cikanologie?

 

 

https://www.adam.cz/clanek_tisk-2009090077-predsudky-vuci-romum-a-jak-je-ovlivnuje-vyuka-romistiky.html

 

sepsal : J

Sdílej článek ...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email
Print this page
Print

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *