Komu a kdy přijdou vhod Romové?

Romská Zloba

Zdroj : Ernst Eisenbichler br.de

Komu a kdy přijdou vhod Romové?

 

Už od raného dětství jsou děti majority upozorňovány na „cikány“ jako na něco negativního. Často se s tím setkávám, a to nejenom na základních školách, ale i na vyšších stupních a VŠ. Právě v tomto bych hledal zásadní kámen úrazu. Pokud budou mladí od malička vychováváni a vedeni k nenávisti vůči komukoliv jenom pro jeho odlišnost, nečekejme zdravou a prospěšnou společnost.

 

Je ostudné, že prezident republiky se k nám chová, tak jak se chová, a rozeštvává obyvatele. Romové jsou velice rozmanití. Zároveň prožívají naprosto všední a každodenní věci, vstávají, pracují, radují se nebo jsou smutní, zamilovávají se (do lidí opačného či stejného pohlaví), mají své blízké, chodí volit. Podílejí se na chodu společnosti, i když jsou stále dehonestovaní a označovaní za „špatné“.

 

Nebudeme-li vnímáni jako rovnoprávní občané, pak kdokoli může navrhnout jakýkoliv nesmysl a nazývat nás jak chce, aniž by se nás zeptal, co si myslíme; což se tady děje už 100 let (nejsme přizváni k jednacím stolům). Druhou stránkou věci je, že jsme občany této krásné země, aniž bychom byli bráni v potaz, ovšem v časech voleb a politických klání přijdeme vždycky vhod.

 

A nejsme prosím cikáni! Jsme Romové, a to oficiálně od 1. mezinárodního sjezdu IRU v Londýně v roce 1971, kde jsme toto označení vzali za své. Vychází z našeho romského jazyka: Rom – muž, Romni – žena. Lze si i dohledat, jaké národní symboly máme. Označení je odvozeno od domnělé země našeho původu, Egypta (v řečtině ??????, v angličtině „gypsy“, ve španělštině „gitano“, ve francouzštině „gitan“ – pro skupiny přicházející ze Španělska). Další zemí jsou Čechy (la Boh?me) a od ní odvozený francouzský výraz. Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe Rom, ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom–gádžo (nerom).

 

K jiným používaným endonymům patří:

 

prapůvod v řeckém Atsinganoi (Atzinganoi), jak toto etnikum nazývali v byzantské říši. Výraz zřejmě souvisí se záměnou Romů se sektou athinganů (athinganoi) (v 8. století ve Frýgii). Sintové, žijící převážně v Německu. Sintové o sobě nemluví jako o Romech, ale svůj jazyk označují „romanes“ („mluvit romsky“). Manušové, zastoupeni převážně ve Francii. Manušové jsou podskupinou Sintů. Výraz „manuš“ znamená v sanskrtu, novoindických jazycích a romštině „člověk“, „manuša“ znamená „lidé“. Calé (či Kale), žijící ve Španělsku a Portugalsku. Kale znamená v romštině „černý“. Pro svůj jazyk používají slovo „kale“ a jedná se o pararomštinu. Kalé, žijící ve Finsku; stejné endonymum se španělskými Calé pravděpodobně vzniklo náhodně. Kalé, žijící ve Walesu, původem ze Španělska. Romanichalové (čteno „Romaničelové”), žijící převážně ve Spojeném království. Výše uvedené skupiny se dělí do ještě menších podskupin a rodů; například Olašští Romové představují asi 10 % romské populace v České republice a dále se dělí na Lováry (původně konští handlíři) a Kalderaše (původně výrobci kotlů). Všechny uvedené skupiny si ale v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové.

 

Romové, kteří se narodili v Čechách, by měli být právoplatnými občany tohoto státu, ne jeho hračkou k dehonestaci a politickým čachrům, jak se tu už dlouho děje.

 

My jsme Češi, stejně tak i ostatní, jako např. Moravané, Slezané. Jen máme rozdílnou kulturu, zvyky a hodnoty. Naši lidé tady bojovali za svobodu a trpěli tyranií tohoto státu (Lety u Písku, Hodonín u Kunštátu atd.). Kdy to skončí?

 

František Lacko – ROMSKÝ AKTIVISTA