Fakta o koronaviru: jak se to má se smrtností a nakažlivostí

„Kdybych na základě nejlepších dostupných dat odhadl počet nenahlášených případů a započítal různě dlouhé prodlevy, vyšlo by nám pravděpodobně riziko úmrtí u lidí vykazujících symptomy mezi 0,5 a dvěma procenty,“ říká matematik Adam Kucharski. Foto: Pixabay

Problematikou koronaviru v současnosti žije celý svět. Zatímco jedni skupují zásoby potravin, jiní nad hysterií obklopující novou nákazu nechápavě vrtí hlavou. Co nám ale říkají čísla oproštěná od emocí, a co se za oněmi čísly skrývá? Podle posledních dat Světové zdravotnické organizace se doposud na světě objevilo 98 192 potvrzených případů a 3380 lidí zemřelo (stav k včerejšímu dni). Z těchto čísel by smrtnost vycházela na 3,4 procenta. Jak ovšem upozorňuje matematik Adam Kucharski, který se zaměřuje na šíření nakažlivých chorob, riziko, že člověk vykazující symptomy zemře, je ve skutečnosti nižší. Výše uvedená data totiž obvykle nezahrnují velké množství lehkých průběhů onemocnění. Co se pak týče tzv. reprodukčního čísla, které udává průměrný počet sekundárních infekcí způsobených jedním pacientem, to se ani zdaleka neblíží takovým onemocněním, jako jsou spalničky. Jak ovšem ukázala čísla z lodi Diamond Princess, prostředí, v němž se infekční pacient pohybuje, může množství nakažených výrazně ovlivnit.

U infekčních onemocnění obvykle laickou veřejnost nejvíce zajímá jejich nakažlivost a smrtnost, tedy kolik lidí, u nichž nemoc vypukla, na ní zemře (podíl úmrtí k počtu nemocných). Podle čísel, které ohledně koronaviru COVID-19 zveřejňuje Světová zdravotnická organizace, bychom dnes prostým dělením dospěli k tomu, že smrtnost dosahuje 3,4 procenta. Tento údaj ovšem může být velmi zkreslující.

„Problém s prostým vydělením celkového počtu úmrtí a celkového počtu případů je, že nepočítá s nenahlášenými případy a také s prodlevou od onemocnění k úmrtí. Prodleva je zásadní: jestliže do nemocnice přijde v daný den sto lidí s COVID-19, kteří jsou v současnosti stále naživu, zjevně to neznamená nulovou smrtnost. Musíme počkat, jak se jim nakonec povede. Jakákoliv úmrtí se týkají lidí, kteří onemocněli před dvěma, třemi týdny, takže nejde jen jednoduše vydělit počet úmrtí a počet případů v daném okamžiku. Některé případy také můžou být opomenuty: jestliže máte dvě úmrtí ze dvou případů, jak se to stalo minulý měsíc v Íránu, pravděpodobně vám celá řada případů unikla,“ vysvětluje podle New York Times Adam Kucharski z London School of Hygiene & Tropical Medicine, autor knihy Rules of Contagion (Pravidla nákazy, pozn. red.), který se snaží pomocí matematiky porozumět epidemiím onemocnění jako ebola, chřipka, SARS či právě COVID-19.

Zatímco dříve tak čínská data poukazovala na smrtnost kolem dvou procent, dnes se blíží čtyřem procentům. Nejde ovšem o to, že by se s virem něco stalo a byl smrtelnější, ale o statistickou iluzi danou čísly, která byla v dané době k dispozici.

„Kdybych na základě nejlepších dostupných dat odhadl počet nenahlášených případů a započítal různě dlouhé prodlevy, vyšlo by nám pravděpodobně riziko úmrtí u lidí vykazujících symptomy mezi 0,5 a dvěma procenty,“ dodává Kucharski.

Také studie Imperial College London zveřejněná v polovině února dospěla k tomu, že smrtnost u všech případů se pohybuje průměrně kolem jednoho procenta. Data z Číny, ale i z dalších zemí totiž nezahrnují lehké a asymptomatické případy, které ovšem tvoří širokou základnu pyramidy nakažených. „Většina lidí bude mít lehké onemocnění a zotaví se, aniž by potřebovala jakoukoliv zvláštní péči,“ řekl ostatně na konci února i ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom. WHO zároveň uvádí, že hospitalizaci potřebuje jeden z pěti nakažených, 80 procent průběhů je tedy lehkých.

Když není očkování, může pomoci mytí rukou

Dalším důležitým číslem je tzv. reprodukční číslo udávající, kolik lidí průměrně pacient nakazí. Jestliže je číslo vyšší než jedna, bude počet nakažených růst, jestliže je nižší, nákaza sama odezní. Čím vyšší číslo je, tím vyšší je riziko epidemií či pandemií. Údaj přitom ilustruje situaci, kdy nejsou přijata žádná opatření a nedělá se nic pro to, aby se infekce nešířila.

Reprodukční číslo je výsledkem vynásobení čtyř faktorů: délky období, po které je pacient infekční (u koronaviru zhruba jeden až dva týdny), příležitosti k šíření, což znamená množství lidí, s nimiž přijdeme do kontaktu a můžeme je nakazit (u chřipky bývá infekční období poměrně krátké, ale množství lidí, které můžeme nakazit třeba během rozhovoru, je poměrně vysoké, oproti tomu u HIV je infekční období dlouhé, ale počet sexuálních partnerů, kteří se mohou nakazit, zase bývá nižší), dále pravděpodobnosti přenosu udávající šanci, že během kontaktu k přenosu skutečně dojde, a citlivosti vůči infekci, tedy zda se druhá osoba nakazí a bude sama infekční.

Právě na poslední faktor se cílí nejefektivněji v podobě očkování. „Pokud nemáme očkování, musíme přemýšlet o zacílení na další aspekty přenosu, jako je snížení příležitostí k nákaze prostřednictvím izolace, nebo pravděpodobnost přenosu například podporou mytí rukou nebo omezením podávání rukou,“ vysvětluje Kucharski.

Podle odborníků WHO se přitom reprodukční číslo COVID-19 pohybovalo na konci února v Číně mezi 2 až 2,5. Pro srovnání: pandemická chřipka z roku 1918 měla reprodukční číslo 2 až 3, ebola v roce 2014 1,5 až 2,5 a SARS 2 až 5. Některá mnohem běžnější onemocnění ale mají toto číslo podstatně vyšší. Na špičce žebříčku stojí spalničky (12 až 18), dále zarděnky (6 až 7), příušnice (4 až 7) či plané neštovice (5 až 7).

Počet nakažených ovlivňuje prostředí

Roli ovšem hraje také prostředí. „Představte si, že máte reprodukční číslo dva, tedy že každá osoba průměrně nakazí dvě další. Jenže v některých situacích se infekce šíří pravděpodobněji než v jiných. U věcí, jako je COVID-19, se nejdůležitější zdají být těsné interakce. To, co je třeba mít na mysli, a na co naše modely rozhodně myslí, není jen to, jak k přenosu dochází, ale také, kde k němu dochází. Když chcete změnit svoje chování, zamyslete se nad tím, jak tyto rizikové situace zredukovat na minimum,“ radí Adam Kucharski.

Ilustrací výše popsaného je situace na lodi Diamond Princess, kde zvolené opatření vedlo k vyššímu počtu nakažených, než kdyby cestujícím bylo dovoleno vystoupit. Poukázala na to studie, která vyšla v časopise Jounal of Travel Medicine. Podle ní mohl být počet nakažených více než osmkrát nižší, pokud by loď byla včas evakuována. Z celkem 3700 pasažérů se nakazilo 17 procent (619), přičemž reprodukční číslo bylo podle výzkumníků na začátku čtyřikrát vyšší než v epicentru epidemie ve Wuhanu. Kdyby nebyla učiněna žádná opatření, přišlo by podle modelace do kontaktu s virem 79 procent lidí na lodi.

„Izolace a karanténa zabránily 2307 případům a snížily tak základní reprodukční číslo na 1,78,“ uvádí podle Medical News Today profesor epidemiologie Joacim Rocklöv ze švédské Ume? University, který výzkum vedl. Jenže tady dobré zprávy končí. „Včasná evakuace všech pasažérů 3. února by byla spojena se 76 nakaženými v inkubačním čase. To je o hodně nižší číslo než přes 600 nakažených pasažérů, k nimž karanténa vedla,“ konstatuje Rocklöv.

Důležité je, jak ochránit seniory

Jak tedy dnes vyhodnocovat skutečná rizika? „Jedním ze signálů, které je třeba sledovat, je, pokud je první případ v oblasti spojen s úmrtím nebo závažným průběhem. To naznačuje, že už došlo k mnoha komunitním přenosům. Předpokládejme například, že by smrtnost byla okolo jednoho procenta, což je přijatelné. Jestliže tu máte úmrtí, pak osoba onemocněla pravděpodobně někdy před třemi týdny. To znamená, že v reálu jste tu před třemi týdny měli kolem sta případů. Během oněch tří týdnů se číslo zdvojnásobilo, pak znovu a pak znovu. Takže tu teď máte kolem 500, možná tisíce případů,“ popisuje Kucharski.

Dalším bodem, kterému by lidé měli věnovat pozornost, je riziko závažného průběhu a smrtnosti, a to zejména v starších osob nad 70 či 80 let (psali jsme také zde). „Celkově vidíme, že možná jedno procento symptomatických případů napříč věkovými skupinami je smrtelných. Jenže ono jedno procento není rovnoměrně rozděleno. U mladších věkových skupin hovoříme možná o 0,1 procentu, což znamená, že když se dostanete do starších věkových skupin, budete potenciálně mluvit o pěti či deseti procentech smrtelných případů. Když přemýšlíme o sociálním chování a o vašich interakcích, měla by otázka znít: jak zabráníme tomu, aby se přenos dostal mezi tyto skupiny, kde může být dopad opravdu závažný?“ uzavírá Kucharski.

 

zdroj: -mk- https://www.zdravotnickydenik.cz/2020/03/fakta-koronaviru-se-ma-se-smrtnosti-nakazlivosti/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Recent Videos

1 2 3 22

Home , Písničky na přání , Máte námět na reportáž? Napište nám , Moderátoři , Časy vysílání , Jak nahrát hudbu na náš web , Jak zapnout radio , Redakcia R1