Blokáda prasečí farmy Lety u písku.

Romská Zloba

Zdroj: František Lacko

 

13.05.2014
Blokáda prasečí farmy na místě romské genocidy:Den první Blokáda začala krátce před polednem. Na místě se nás sešlo 8. Dva Romové, Dva Češi , čtyři Němci. Na parkovišti rozbalujeme transparenty a jdeme k farmě. Stoupáme si před hlavní vchod do farmy.
Brzy dorazí novináři. Postupně si zvykáme a přestáváme cítit silný nepříjemný zápach 13 000 prasat. Prvních několik hodin nevyvolá náš protest žádnou reakci. Prší, jsme mokří. Jeden z nás na vrata farmy připevňuje transparent se slovem HOLOKAUST, které je přeškrtnuté. K vratům farmy pokládáme kytici květů a zapalujeme svíčky. Kolem třetí hodiny přijíždí dva kamióny, údajně vezou prasatům krmení. Sedíme jim v cestě, nemohou projet do farmy.
V tu chvíli vycházejí ven zaměstanci. Krmiči prasat. Slovně na nás útočí, bojí se o svá pracovní místa.Vysvětlujeme jim, že zachování jejich pracovních míst je jedním z našich požadavků. Zdá se, že někteří s námi snad i sympatizují. Hlavní krmič nás obviňuje z týrání prasat, prý kvůli nám budou hladovět. Oponujeme mu, že prasata stejně zabijí a že za týrání považujeme když jsou ustájena v podmínkách průmyslového velkochovu… Zůstáváme sedět, kamiony nemohou projet.
Po chvíli přijíždí uniformovaná policie a vyzývá nás, abychom kamionům uvolnili cestu. Posloucháme a kamiony pouštíme. Je nás málo, chceme se vyhnout zatčení. Kontrolují nám doklady. Po chvíli přijíždí neuniformovaná kriminální policie, která si nás fotí a natáčí. Na místo přijíždějí mladí Romové z blízkého Písku a připojují se k nám. Jeden z nich přivezl saxofon. Pořádáme improvizovanou pietu. Hraje tak smutnou píseň, že někteří z nás mají slzy v očích. Zůstáváme
František Lacko