Běloch se v rámci experimentu předělal na černocha. Zažil něco šokujícího

Novinář John Howard Griffin dostal jednoho dne nápad. Udělá ze sebe černocha a na vlastní kůži zakusí, jak se k němu společnost bude chovat. O svých dojmech chtěl následně informovat veřejnost. Výsledkem byl bolestný zážitek, který málem vyústil v tragédii.

Devětatřicetiletý John Howard Griffin dřív působil v americké armádě. Střepina z bomby mu způsobila zranění, kvůli kterému dočasně oslepl. Právě slepota mu otevřela oči v otázkách rasové segregace. “Slepí vidí pouze srdce a moudrost druhého, a nic z toho nesouvisí s tím, zda je člověk bílý nebo černý,” přednesl na diskuzi v Texasu, která se věnovala právě rasové problematice.

Aby dokázal, že rasismus je skutečný problém, rozhodl se v listopadu 1959 podstoupit sociální experiment. Na šest týdnů si zkusil život černého muže na tradičním americkém Jihu. Podstoupil kvůli tomu týden trvající patnáctihodinové ozařování ultrafialovou lampou. Začal také užívat léky na léčbu vitiliga, které ztmavovaly kůži. S tmavou kůží a oholenou hlavou se poté vypravil do ulic New Orleans a Atlanty. Zde pobýval v hotelech pro černé, navštěvoval kavárny vedené Afroameričany a s tímto etnikem také cestoval.

Hned od prvních okamžiků si všiml, jak rozdílně se k němu ostatní lidé začali chovat. V později vydané knize Černý jako já líčí jeden z nepříjemných zážitků, který prožil na autobusovém nádraží: “Přistoupil jsem k pokladně. Když mě prodavačka uviděla, její atraktivní a usměvavá tvář se ihned proměnila. Bylo to tak nečekané a absolutně ničím nevyprovokované, že mě to úplně zaskočilo. ‘Co chcete?’ vyštěkla na mě. Zdvořile jsem se jí zeptal na další autobus do Hattiesburgu. Hrubě mi odpověděla a dívala se na mě s opovržlivým pohledem plným nenávisti. Bylo to poprvé, co jsem něco takového zažil.”

Sotva se Griffinovi podařilo koupit lístek, setkal se s další pohrdlivou reakcí, tentokrát od dobře oblečeného robustního muže ve středních letech. “Slovy nedokážu popsat zdrcující děs, který z toho šel. Z takové neskrývané nenávisti se cítíte ztracení a bolí vás z ní srdce. Ne ani tak proto, že si připadáte ohrožení, ale spíše ze skutečnosti, v jak nelidském světle to druhého ukazuje. Vidíte jakýsi druh šílenství, něco tak obscénního, až vás z toho mrazí.”

Jindy publicista popisuje, jak chtěl v autobuse pustit bílou ženu si sednout. Namísto vděku se dočkal nadávek a musel si vyslechnout následný rozhovor ženy s dalším mužem o tom, jak drzí černoši dnes jsou. Díky proniknutí do černošské komunity se Griffin dozvěděl, s jakými problémy se její příslušníci každodenně potýkají a jak je pro ně občas složitá i tak obyčejná věc jako třeba najít ve městě toaletu – na většinu z nich měli černí zákaz vstupu.

Krátce po uveřejnění výsledků svého experimentu se Griffin stal populárním. Vedle dopisů vděku a podpory si ale vyslechl i množství výhružek. Nakonec byl donucen společně s rodinou opustit vermontský Mansfield a jeho novým domovem se stalo Mexiko. Právě tam byla v roce 1961 zkompletována i zmiňovaná knížka, která byla přeložená do čtrnácti jazyků a podle jejího vyprávění byl natočen stejnojmenný film.

O tři roky později si Griffinova popularita vybrala svou daň. Během cestování potřeboval vyměnit prázdnou pneumatiku a čekal u kraje silnice na pomoc. Napadla ho skupinka mužů, která ho zbila řetězy a nechala ho napospas jeho osudu. Novinář nešťastnou událost přežil, ale dalším fyzickým útokům musel čelit také v budoucnu. Zemřel v roce 1980 na komplikace způsobené cukrovkou.

 

 

zdroj:http://extrastory.cz

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translator »