Poklad na Stříbrném jezeře


 

Poklad na Stříbrném jezeře

Vůdce lupičské bandy Cornel Brinkley zavraždí Erika Engela, aby získal část mapy ke Stříbrnému jezeru, kde má být ukryto pohádkové bohatství. Druhá polovina plánu se nachází na Butlerově farmě. Bandité na ni zaútočí, ale do cesty se jim postaví Vinnetou a Old Shatterhand. Poražený Cornel vymýšlí ďábelský plán: vypálí vesnici Utahů a zajme Ellen, snoubenku Freda Engela. Trampové i zálesáci míří ke Stříbrnému jezeru, kde dochází k rozhodující bitvě.

Fotopříběh – 1. část

Tak tady jsou legendární postavy našeho mládí: Old Shatterhand a Vinnetou. Bílý muž, jenž přešel velikou louži, aby na Divokém západě našel svou novou vlast a vykonal hrdinské činy, které mu vynesly nesmrtelnou slávu. A poslední náčelník Apačů, na kterého už doléhá stín tragiky jeho národa, ale který bez váhání nasazuje život, má-li se dopomoci právu k vítězství. Tož vydejme se na pouť nekonečnými dálavami amerických prérií, hlubokými údolími i po vrcholcích vysokých pohoří a prožijme s nimi velká dobrodružství a nemilosrdné boje za čest a slávu.

Krajinou projížděl dostavník, ve kterém seděl Erik Engel a vůdce banditů Cornel Brinkley. Cestou přepadli vůz Cornelovi spojenci. Starého Engela a kočího zavraždili a ukradli polovinu plánu, na němž byla vyznačena cesta ke Stříbrnému jezeru, kde má být ukryto pohádkové bohatství.

 

Děj příběhu se přesunul do malého městečka Tulsy. Vousatý lékař Jefferson Hartley obcházel hosty a snažil se prodat svou zázračnou medicínu. Jeho pohled směřoval ke stolu, u něhož seděl Fred Engel s přáteli. V saloonu byli také slavní zálesáci Sam Hawkens a Gunstick Uncle. Protože jim bylo poněkud horko, otevřeli okno a spatřili podivně oblečeného cizince: “Co to moje oči vidí, cizí muž sem koně řídí.” – “Nějaký zelenáč, jestli se nepletu, hihihi.”

Tím cizincem byl lord Castlepool, který přijel na Divoký západ sbírat vzácné motýly. Svého koně uvazoval k zábradlí před saloonem, když tu se náhle ze schodů svalil opilec. Castlepool mu pomohl na nohy a vešel do hostince. Hostinský před něj postavil rum. “Srdečný dík, sire, jste velmi laskav,” usmál se Castlepool a obrátil do sebe štamprli.“Můj rum vám snad nechutná?” zeptal se výhružně hostinský, když spatřil cizincův protáhlý obličej. “Ale chutná. Já kašlu jen tak pro zábavu,” ujistil ho Angličan. “Rád bych se vás na něco zeptal: koho nebo co tady hledáte?” – “Hledám papilia polymnestra parinda.” – “Toho neznám, jak vypadá?” – “Prostřední velikost, má červená křídla, mnohdy mívá i modrá, ale to už není tak vzácný.” – “Co?” – “No, motýl. Já totiž sbírám motýly.”

 

“A ještě něco, ale je to zatím tajemství, nesmím o tom mluvit. Teprve až se otec vrátí dostavníkem ze Salt Lake City,”pravil Fred svým přátelům. Kolem Fredova stolu se procházel Hartley a snažil se zachytit něco z jejich rozhovoru. “Co ode mě chcete, pane?” zeptal se ho Fred. “Jsem, prosím, magistr Jefferson Hartley, veterinář a lékař.” – “Jsem zdravý a můj kůň taky. Žádný obchod, drahý pane.” – “Mám tady Aqua chimborasso amore. Pouhé tři kapky postačí, aby k vám děvče zahořelo opravdovou pravou láskou, milý pane. Jen tři dolary celá lahvička, za babku.” – “Kdyby mě nemilovala bez vaší vodičky, pak by to za moc nestálo,” zasmál se Fred.

Do Tulsy právě přijížděl dostavník a všichni vyběhli ven přivítat starého Erika Engela. Něco však nebylo v pořádku, vůz neměl kočího. Fred zastavil splašené koně a se zlou předtuchou otevřel dveře dostavníku, v němž našel mrtvolu svého otce. Rozhodl se vzít spravedlnost do vlastních rukou a najít vraha.

 

K místu přepadení dostavníku přijeli náčelník Apačů Vinnetou a jeho bílý pokrevní bratr Old Shatterhand. Vinnetou seskočil z koně a prohlížel si stopy kopyt: “Pět koní, jeden byl bez jezdce. Přijeli odtamtud, tady seskočili. Jejich stopy vedou k cestě,” řekl s jistotou Vinnetou. “Pročpak nechali koně tady?” zamyslel se Old Shatterhand. “Jedna stopa vede tudy dál, druhá přichází zdola od cesty. Jdi po ní,” pobídl Vinnetou svého bratra.

Old Shatterhand našel ve křoví nůž a vracel se s ním k Vinnetouovi, který zatím prohlížel další stopy: “V těchto místech číhali v záloze.” – “Ano, čekali tu na dostavník.” – “A tady dál něco vlekli.” Když odhrnuli hromadu větví, nalezli pod nimi těla zavražděných osob z dostavníku. “K boji nedošlo, byli střeleni do zad,” pravil Vinnetou. “Ne, k boji nedošlo. Byla to zákeřná vražda!” odvětil Old Shatterhand a podal Vinnetouovi nalezený nůž. “Třetího probodli, ale ten zmizel.” – “Pak musel zůstat ve voze, žádný kůň nenesl dvojí břemeno,” domníval se Vinnetou. Old Shatterhand zvedl brašnu, která patřila Eriku Engelovi: “Jeden ze zavražděných byl Engel.” – “To byl asi ten, který zmizel.” – “Tak po které stopě půjdeme?” – “Můj bratr Šárlí pojede do Tulsy a Vinnetou za těmi bandity.”

 

V Saloonu se živě debatovalo o nepříjemné události. “Říkám, že v pokladně bylo jen 50 dolarů. To musím jako poštmistr vědět. Kromě toho, podle seznamu cestujících byli v dostavníku jenom dva. Ten nešťastný Mr. Engel a pak nějaký Braun, který zmizel beze stopy.” – “Každý druhý zločinec si říká Braun. Ti lotři jistě nehledali peníze, ale něco docela jiného,” odvětil Gunstic Uncle. “Co jiného by mohli hledat?” zeptal se Hartley. “Třeba velikonoční vajíčka,”usmál se Sam Hawkens. Náhle všichni muži ztichli. Ze schodů scházel Fred, který se rozhodl pomstít smrt svého otce a chystal se k odjezdu.

Fotopříběh – 2. část

 

 

Fred putoval krajinou a pátral po vrahovi svého otce. V dálce zpozoroval jakéhosi lovce, jehož koně nesli mrtvoly dvou mužů a také otcovu brašnu. Fred považoval Old Shatterhanda za vraha a napadnul ho. Ten však byl na útok připraven a mladíka srazil pěstí k zemi.

 

Do boje se připletli také Sam Hawkens, Gunstick Uncle a další muži ze saloonu, kteří se vydali po Fredových stopách.“To je ten vrah, pověste ho,” zvolal Hartley, Cornelův spojenec. “Ne, počkat. Cožpak nemáte oči, pánové?” zadržel je Sam Hawkens. “To není bandita, podívejte se na jeho vraníka a ty dvě pušky. Jestli to není medvědobijka a henryovka, sním svůj skalp s octem a olejem k snídani!” – “Hledáte trampy?” zeptal se Old Shatterhand. “Ano, tady Fredu Engelovi zavraždili otce,” odvětil Sam. “Ta sebranka tulácká. Je mi to líto, příteli. O tom si promluvíme v Tulse,”slíbil Old Shatterhand Fredovi. “Ne ne, já musím dál, najít vraha.” – “Už není třeba, tomu je v patách Vinnetou.”

 

Vinnetou pozoroval hnízdo banditů. V noci přepadl strážného a ve chvíli, kdy Cornel odcházel ze srubu ven, vplížil se nepozorovaně dovnitř, aby se dověděl více o sledovaných mužích. Po chvíli se padouši vrátili dovnitř a Vinnetou se ukryl v seníku, kde mohl nerušeně poslouchat jejich rozhovor.

 

“Musím si s vámi promluvit, ale držet hubu, jasný?” přikázal svým kumpánům Cornel “Jasný, Cornele. Jako hrob.” – “Slyšeli jste už někdy o pokladu na Stříbrném jezeře?” pokračoval Cornel. “Hehe, to jsou přece jen pohádky pro děti!” – “Tak, myslíte. Jenomže Hartley se v Tulse dověděl, že jistý Engel má plán, na kterém je cesta k Stříbrnému jezeru. A ostatní jste už zažili sami s tím dostavníkem.” – “Engel? To je ten chlap v dostavníku!” zvolal jeden z banditů. “To byl ten chlap v dostavníku,” opravil ho Cornel. “A ten plán?” – “Tady je půl plánu.” – “A kdo má druhou půlku?” – “To ještě nevím, ale ten Engel měl syna a ten by měl vědět, kdo má druhou půlku.” – “Kde ho najdeme?” – “Gonzales a Hartley jdou po něm. A doktor… ten už ho správně ošetří,” ušklíbl se Cornel.

Příznivou zprávu chtěli banditi zapít kořalkou. Netušili, že nahoře v jejich srubu je ukryt Vinnetou. Když jeden z padouchů lezl na seník pro kořalku, shodil ho Apač ze žebříku dolů. V nastalém zmatku se Vinnetouovi podařilo uprchnout. Cornel ihned přikázal, aby muži uzavřeli přístup k lesu, ale bylo už pozdě. Vinnetou se objevil vysoko na skále: “To vám vzkazuje Vinnetou, náčelník Apačů. Kdo se odváží porušit mír, stvrzený přísahou, zemře!”

Fred Engel vyprávěl svým přátelům, jak jeho otec přišel k plánu pokladu: “Když starý Indián umíral, daroval mu ten plán. Pak se otec vrátil a rozhodl se, že bude se svým přítelem Pattersonem poklad hledat. No a pak odjel do St. Lake City, aby vyřídil právo držby a pak… Přitom ten plán nikomu nepomůže. Na to byl otec moc opatrný, opravdu. Rozstřihl plán na dvě poloviny a tu druhou dal Pattersonovi.” – “A kde je Patterson teď?” zeptal se Old Shatterhand.“Čeká na Butlerově farmě. Měl tam s otcem sraz,” odvětil Fred. V tu chvíli prolétla oknem kulka. “Pryč od okna nebo vás odstřelí,” křikl Old Shatterhand a odstrčil Freda od okna.

 

“Dostal ji do levého ramene, špehoun špehounská. Ten se hned tak nevrátí, jestli se nepletu, hihihi,” liboval si Sam.“Jenže vy se pletete, Same. Ti lumpové teď vědí, kde plán najdou. Musíme si pospíšit, jinak je Patterson i plán ztracen,” namítl Old Shatterhand. “Já poklad nechci, můžete dostat můj podíl, ale pomozte mi najít vraha,” prosil Fred.“Ne, příteli, mne nelze koupit. Ale v zájmu spravedlnosti vám pomohu. Musíme dorazit na farmu před bandity.”

Gonzales a zraněný Hartley dorazili ke Cornelovi a podávali mu zprávu o úspěšném odposlechu. Cornel svolal všechny své lidi: “Všichni poslouchejte, tak vstávat!” – “Honem, lidi, honem, bude to?” – “Náš přítel včera večer v Tulse slyšel, že na Butlerově farmě zahálí hromada věcí!” – “Co vlastně?” – “Jídlo, dobytek, peníze. Všechno, co můžeme potřebovat. Nebo ne?” – “Jasný.” – Připravit se, vyrážíme hned,” rozkázal Cornel. Woodward však s návrhem svého vůdce nesouhlasil: “To nás může stát hlavu, farma je dobře opevněná.” – “Tak, ještě něco?” – “Ano! Jsem proti!” – “Tak Woodward je proti,” ušklíbl se Cornel. “Ano. Rád bych věděl, proč nejedeme do El Dora, jak bylo dohodnuto a nespojíme se se Schnillerovou partou!” – “Ty odmítáš poslušnost?” – “Přesně tak!” pravil odvážně Woodward.“Předstup! Woodwarde, počítám do tří.” – “Nejsem proti tomu sám, Corneli, ale i Brad, Dicky a oba Johannsonové.”Padl výstřel a Woodward se skácel mrtvý k zemi. Banditi vyrázili k Butlerově farmě.

 

K Butlerově farmě se blížily dvě skupiny jezdců: menší tvořil Old Shatterhand se svými přáteli, druhou skupinou byli bandité lačnící po pokladu. Old Shatterhand zastavil svého vraníka a několik padouchů zneškodnil. Na farmu naštěstí dorazil o vteřinku dřív než jeho pronásledovatelé a po krátké přestřelce se jim podařilo zahnat bandity na útěk.

 

 

Fotopříběh – 3. část

“Vítejte na naší farmě. Už dávno jsem si přála poznat pár správných chlapců z prérie,” vítala paní Butlerová Old Shatterhanda. Pak se obrátila na malého lovce: “A vy jste Mr. Hawkens, jestli se nepletu, hihihi.” Dalším v řadě byl hubený dlouhán: “A tento švihák ze světa je Gunstick Uncle poeta,” zaveršovala si paní Butlerová. “Kdykoli jsem pochválen od rozšafných a krásných žen, pak rád se chci své slávy vzdát…” – “…a přestanu už veršovat,” doplnila ho paní Butlerová a otočila se k Fredovi: “No Frede, bylo to jen o vlas, co? Kde je tatínek?” – “Je mrtev.” – “Co?” – “Zavražděn cestou do Tulsy.” – “Frede!” – “Všecko ten proklatý plán. Kde je Ellen?” – “Odjela dnes ráno s otcem chytat ryby. Každou chvíli už by tu měli… Proboha!” vykřikla paní Butlerová se zlou předtuchou.

Patterson a jeho dcera Ellen se vraceli z lovu ryb. Nedaleko farmy byli zajati bandity. Old Shatterhand a jeho přátelé všemu přihlíželi za pomoci dalekohledu.

Cornel se snažil od Pattersona vyzvědět, kdo má druhou polovinu plánu ke Stříbrnému jezeru. Patterson ale nehodlal nic prozradit, a tak ho chtěl Cornel zmrskat bičem. Ellen nechtěla dále přihlížet násilí a vyzradila Cornelovi, že plán pokladu se nachází na Butlerově farmě.

“Nesu vám poselství od našeho velitele,” křikl posel na Old Shatterhanda skrývajícího se za palisádami. “Co od nás chce?” – “Druhou půlku plánu, krmivo pro koně a 5.000 dolarů.” – “Víc nic?” – “Ne. Když podmínky splníte, propustíme zajatce a odjedeme,” sliboval bandita. “A když ne?” – “Vypálíme farmu, pověsíme oba zajatce a vás všechny taky. Co vy na to?” vyhrožoval. “To nemohu rozhodnout sám.” – “To znamená?” – “Potřebujeme čas na rozmyšlenou.” – “Jak dlouho?” – “Dvě hodiny.”

Old Shatterhand, Fred, paní Butlerová a Sam Hawkens se snažili vymyslet plán, jak osvobodit oba zajatce. “Zbývá jen jedno, musíme ty bandity napadnout,” navrhnul Fred. “To nemá smysl,” oponoval Old Shatterhand. “Líp udělat nesmysl než vůbec nic.” – “Ne vždycky.” – “Ale něco přece musíme udělat, nenecháme je tam!” – “To jistě ne, chlapče. Ale trampové mohou sledovat každý náš krok.” – “Každý ne,” vložila se do rozhovoru paní Butlerová a vyšla se zvědavými muži na dvůr, kde stála stará studna: “Můj muž dal tenkrát tu chodbu zřídit jako poslední možnost útěku. Vstup je asi tak stopu nad hladinou, podle toho, kolik napršelo.” – “Hm, a kde chodba končí?” otázal se Old Shatterhand. “Daleko v křoví. Tam, kde teď táboří ti vagabundi.” – “Díky, to stačí.” Old Shatterhand s Fredem vlezli do studny a spěchali osvobodit zajatce.

Trampové mezitím připravovali všechno potřebné pro zahájení útoku na Butlerovu farmu. Vyrobili si zápalné pochodně pro vypálení farmy a z dek a houní také jakési obranné valy.

Old Shatterhand a Fred se mezitím dostali na konec chodby a ukryli se ve křoví. Osvobodit zajatce jim nevědomky pomohl lord Castlepool, který se při lovu motýlů připletl mezi bandity a odvedl tak jejich pozornost: “Ale pánové, teď mi zmizel,” řekl mrzutě Castlepool. “Vy taky zmizte a co nejrychleji!” zahrozil Cornel. “No dovolte, já sloužím vědě, co děláte vy?” – “Řekl jsem, abyste zmizel!” – “To má snad být hrozba?” Padl výstřel. “Zase jedna díra v klobouku. Vaše způsoby jsou odporné. No dobře dobře, ustupuji hrubému násilí. Pojď Heraklesi, jedem!” Angličan obrátil koně a ujížděl pryč. Cornel pohlédl k slunci a zjistil, že dvouhodinová lhůta dávno prošla. Rozkázal svým mužům, aby přivedli zajatce, ale ti byli už dávno na cestě k Butlerově farmě.

 

Zajatci dorazili v pořádku na Butlerovu farmu. Cornel nemeškal ani minutu a zahájil útok. Banditi házeli nejprve zápalné pochodně a pak se rozpoutal veliký boj o farmu.

 

Trampové přelezli palisády a dostali se na dvůr farmy, kde začali vraždit její obyvatelstvo. Situace již vypadala beznadějně, ale v posledním okamžiku přijel na pomoc Vinnetou s bojovníky Osagů. Farma byla zachráněna.

Bandité, kteří přežili útok Osagů, vzali do zaječích. Fred odchytil prvního koně, který mu přišel do cesty a uháněl za Cornelem, vrahem svého otce. V souboji se mu podařilo Cornela přemoci a odebrat mu druhou polovinu plánu, kterou našel ve vrahově náprsní kapse. Živ a zdráv se vrátil na Butlerovu farmu, kterou právě opouštěli bojovníci Osagů.

 

“Leží-li Stříbrné jezero opravdu na území Utahů, pak by tento plán přesně souhlasil. Zde tato kresba na levém okraji představuje bizona, který líže bílý kvádr,” pravil Patterson při prohlížení plánu. “To je indiánská značka pro slanou vodu,” vysvětloval Vinnetou. “Pak je to Solné jezero.” – “A tady slunce ukazuje směr: na západ. Tady okolo, podél padajících vod, Kaňonem duchů.” doplnil Old Shatterhand. “Až ke Stříbrnému jezeru. Podle této staré indiánské kresby je jezero obklopeno strmými skalními terasami, po nichž se v kaskádách valí voda,” pokračoval Patterson.“Stříbrný třpyt kaskád dal jezeru jméno,” usmál se Vinnetou. “Které nemá nic společného s pokladem,” dodal Old Shatterhand. “Pokud to mohu posoudit, je k jezeru jen jediný přístup: tady od severozápadu,” domníval se Patterson a pohlédl tázavě na Vinnetoua. “Skalní rozsedlinou,” přikývl Apač. “Tím lépe, tu najdeme.” – “Nad tím jezerem je jeskyně.” – “Ano. A v té je právě poklad,” pravil nadšeně Patterson.

“Ten starý Indián měl pravdu. Ten poklad nosí jen neštěstí. O vlásek a skončili jsme stejně jako můj otec,” pravil Fred Ellen, když spolu krmili ve stáji koně. “Je mi to líto, Frede. Právě tvůj otec, který nikdy nikomu neublížil.” – “Ano, taky jsem kdysi věřil tomu, že dobro je odměňováno a zlo trestáno. Opak je pravda. Dobří vždycky doplácejí.” – “Ne, Frede. To nesmíš říkat, to není pravda.” – “Ale ano, je to pravda. Ale slibuji ti, že se to změní. Pomstím svého otce a sám přitom zahynu. Vlastníma rukama.” – “Přestaň, prosím tě, přestaň! Frede já tě chápu, já vím, jak je to pro tebe strašné!” – “Nemohu se s tím tak snadno vyrovnat, Ellen. Musíš to pochopit.” – “Mám o tebe strach. Jsi teď tak pomstychtivý a tak plný nenávisti, že pro mě nemáš už ani…” Ellen už nemohla dále zadržet slzy a rozplakala se. Fred ji něžně objal a utěšoval: “Ne, Ellen. Pro tebe vždycky.”

“Dceru Ellen vemu s sebou. Bylo to přání Erika Engela i moje, podívat se na ten poklad,” pravil Patterson. “Napřed ho najít, jestli se nepletu, hihihi,” rýpnul si Sam Hawkens. “Upřímně řečeno, nechci se vzdát něčeho, na co jsem se tolik těšil.” – “A já jsem slíbil Fredovi, že mu pomohu pomstít jeho otce. A proto pane Pattersone myslím, že budeme jezdit spolu,” dodal Old Shatterhand. “Rozumím, myslíte, že mě Cornel bude pronásledovat,” uhádl Patterson. “Ovšem. Vinnetou zná dobře území kmene Utahů, povede nás.” – “A tuhle Sam Hawkens pojede přirozeně taky,” pravila paní Butlerová. “Děkuji uctivě, mladého muže je vždy třeba, hihihi.” – “Potom vám musím říci, že když tam jdete všici, v té touze po pokladu, já nezůstanu vzadu,” zaveršoval Gunstick Uncle.

Unavení a zranění bandité táhli prérií. Cornelovi bylo jasné, že s takovýma mátohama toho moc nesvede, přesto chtěl za každou cenu zabránit Pattersonovi dostat se k pokladu. Mezitím už ke Stříbrnému jezeru vyrazili Old Shatterhand, Vinnetou a jejich přátelé. Na cestě potkali lorda Castlepoola, který právě lovil motýly: “Počkej, počkej, počkej. Strýček ti přece nic neudělá. No tak leť pomaleji, strýček ti nechce ublížit. Tak počkáš už konečně potvoro mizerná?” rozčílil se Castlepool, zakopl o kámen a skácel se k zemi. Všichni se upřímně rozesmáli. “Co je vám tady k smíchu? Takový papilio polymnestor parinda je strašně vzácná kořist!” zeptal se uraženě Angličan. “To věřím, ale jestli vám záleží na životě, radím vám, abyste byl opatrnější. Potlouká se tu všelijaká sebranka,” varoval ho Old Shatterhand. “Oho, mám rychlého koně a dobrou pušku.”

 

Sam Hawkens by rád viděl lordovu zbraň a koně. Nevěřil, že by se z jeho pušky dalo střílet, natož se trefit. O chvíli později ho Castlepool přesvědčil o opaku, když sestřelil k zemi obrovského ptáka. “Ach orel sletěl k zemi. Jsem překvapením němý. Ač jsme to nevěděli, ten pán je přímo skvělý,” zaveršoval Gunstick Uncle. Castlepool se připojil ke skupině a společně pokračovali ke Stříbrnému jezeru.

Uběhla půlka dne a přátelé vjížděli na území Utahů. Vinnetou zpozoroval v dálce kouř. Nebyl to však táborový oheň, nýbrž kouř smrti. Vesnice Utahů byla vypálena, ženy a děti zavražděny. Všem bylo jasné, že to spáchal Cornel se zbytkem svých lidí. Tu se najednou ozval bojový pokřik a objevili se Utahové, kteří byli na lovu bizonů. Ellen, která zůstala sedět na koni opodál, prchala pryč. Utahové se domnívali, že přistihli vrahy při činu a chtěli je povraždit. Přátelé se však ubránili a Indiány zahnali na útěk. Ellen padla do rukou Cornela a byla dopravena do El Dora.

 

Přátelé se vydali po stopách banditů. Na cestě našli vzkaz od Cornela, že mají dovézt plán do El Dora, jinak Ellen Pattersonová zemře. “Musíme tam jet,” zvolal rozčileně Fred. “Ne, to nemůžeme. V El Doru se schází sebranka z celého Západu. Nikdo neví, kolik jich tam je,” zadržel ho Shatterhand. “Ať je jich kolik chce, musíme ji osvobodit!”opáčil Patterson. “V tom případě je jediná možnost. Znáte ten plán?” zeptal se Old Shatterhand Freda. “Přesně.” – “Najdete Stříbrné jezero bez něho?” – “Ovšem.” – “Dejte mi svou půli, vy taky. Pojedete ihned do El Dora. Vinnetou bude všechno pozorovat a řekne nám, jestli Cornel na náš návrh přistoupil.” A začal svým přátelům vysvětlovat, jak bandity obelstít.

 

Ellen se vyděšeně procházela v malém kostelíku, kam byla uvězněna. O chvíli později dorazil do El Dora Fred a zamířil si to přímo ke Cornelovi: “Navrhuji výměnu. Poklad v jezeře za život té dívky.” – “Tak to by byla špatná výměna, teď už mám obojí. Seberte mu plán!” ušklíbl se Cornel a nechal Freda prohledat svými kumpány. Fred bandity odstrčil a začal si vymýšlet: “Já už ho nemám. Obě poloviny měl Patterson, když nás přepadli Utahové. Já jediný vyvázl živý.” – “Mě neoklameš. Až se rozhodneš mluvit pravdu, tak mi to řekni!” opáčil Cornel. “Nepotřebuji plán. Znám cestu, dovedu vás ke Stříbrnému jezeru, ale musíte propustit Ellen Pattersonovou!” navrhoval Fred. Cornel na něho nedůvěřivě pohlédl a nakonec ho dal zavést ke své snoubence.

 

Fred potichu vysvětloval Ellen Old Shatterhandův plán: “Neboj Ellen, Cornel vezme jen své lidi a s těmi si naši přátelé poradí.” – “Ale jsme tu jako rukojmí.” – “Vím, Old Shatterhand je vláká do pasti, a proto musí být u jezera dřív.” – “Už vím, co myslíš.” – “Musíme postupovat co nejpomaleji. Naši jedou kratší cestou přes území kmene Utahů.”

Bandité se vydali s oběma zajatci ke Stříbrnému jezeru. Fred se snažil jet všemi možnými oklikami, jen aby se k jezeru dostali co nejpozději. Vynutil si také odpočinek pro zdánlivě unavenou Ellen.

Old Shatterhand se s přáteli utábořil na území Utahů. Celý les obklíčili Indiáni a lovci se rychle ukryli na skále. “Bledé tváře jsou obklíčeny mými bojovníky. Ať se vzdají!” pravil náhle náčelník Utahů ukrytý ve stínu stromů. “Co jsme Utahům udělali, že nás napadají?” zeptal se Old Shatterhand. “Přepadli jste naši vesnici a zabili naše ženy a děti!” – “To není pravda. Když jsme vstoupili na vaše území, vesnice byla už zničená.” Náčelník vyšel ze svého úkrytu a hrdě pravil: “Tady stojí Ovuts-avath, Velký vlk, náčelník Utahů. Říkám, že vaše slova jsou lež.” – “Tady stojí Old Shatterhand, kterému říkáte Pokai-mu. Ještě nikdy jsem neřekl nepravdu!” – “Pokai-mu?” podivil se náčelník. “Nikdo z nás Utahům nikdy neublížil!” pokračoval Old Shatterhand. “A kdo zabil Malého medvěda?” – “Nikdo, zasáhl jsem ho pěstí, když chtěl zabít jednoho z mých přátel. Malý medvěd není mrtev, jenom spí.” – “A proč jste na nás stříleli?” – “Musili jsme se bránit, když nás tvoji bojovníci napadli, ačkoliv jsme přátelé Utahů.” – “Když je to pravda, pojďte s námi a uznejte rozsudek starších.” – “Jako přátelé?” – “Jako zajatci!” – “Ne, budeme bojovat.” – “To je vaše smrt!” – “Možná, ale mnoho tvých bojovníků zemře s námi. Mysli na mou kouzelnou pušku, náčelníku.” – “Slibujete, že se podrobíte rozsudku starších, ať je jakýkoliv?” – “To uděláme, ale ty slib, že si jako hosté smíme nechat zbraně!” – “Slibuji. Howgh, domluvil jsem!”

Utahové spolu s Old Shatterhandem a jeho přáteli přijeli do vesnice. “Bledé tváře se zastaví tady a počkají, až bude slunce stát nad hlavou a rada starších vynese rozsudek. Vaše koně…” – “Zůstanou tady!” vpadl náčelníkovi do řeči Old Shatterhand. “Myslí Old Shatterhand na útěk?” – “Ne, ale jsme hosté, nikoliv zajatci. Na to nezapomeň, náčelníku, nebo nechám promluvit svou kouzelnou pušku. Podívej se!” A předvedl náčelníkovi jeden ze svých mistrovských kousků. “Rozuměl jsi té řeči, náčelníku?” – “Slíbil jste, že se podrobíte rozsudku starších. Až se stín dotkne kopí, bude rozsudek vynesen.”

 

Po několika hodinách se konečně rada starších dohodla na rozsudku. Velký Vlk přistoupil k Old Shatterhandovi: “Rada starších říká, že bledé tváře prolily krev našich žen a dětí. Proto jsme vykopali válečnou sekeru a přísahali, že zabijeme každou bledou tvář, která nám padne do rukou. Ale vy si smíte život vybojovat. Ne všichni. Jen ten nejstatečnější: Old Shatterhand!” – “A když zvítězím, budou i moji přátelé svobodní?” otázal se Old Shatterhand. “Ano, ale ty nezvítězíš. Bojuji s tebou já. Velký vlk!” Jako zbraně byly vybrány tomahawk a nůž. Velký vlk zvedl na důkaz své převahy těžký balvan a poté vyzval Old Shatterhanda, aby to udělal stejně. Ten se nenechal zahanbit, zvedl kámen až nad hlavu a odhodil ho o několik metrů dál.

 

Po dlouhém a vyrovnaném souboji se vítězem stal Old Shatterhand, když ranou pěstí srazil náčelníka k zemi. Přátelé rychle nasedli na koně a ujížděli ke Stříbrnému jezeru. Na cestě se setkali s Vinnetouem, který přinášel mnoho nových zpráv o Cornelovi a zajatcích.

“Co je s Ellen a Fredem? Jak se daří mému dítěti?” zeptal se Vinnetoua Patterson. “Dobře. Cornel s návrhem souhlasil. Táhne ke Stříbrnému jezeru s oběma jako rukojmími. Jel jsem kolem vesnice Utahů. Vyrazili za vámi. Jedou po vaší stopě. Pojď bratře,” pokynul Old Shatterhandovi. Bratři seskočili z koní a zadívali se do údolí. “Tam dole už jedou. Vede je Dunivý hrom. Je jich přes třicet.” – “Tak tedy Velký vlk porušil dané slovo.” – “Tak to není. Velký vlk se ještě neprobral k životu. K porušení slova byli svedeni. Poštval je Dunivý hrom.” – “Jedou přesně podle plánu.” – “Podél padajících vod, Kaňonem duchů ke Stříbrnému jezeru.” – “Ke kaňonu to není daleko.” – “Budeme tam ráno.” – “V soutěsce?” – “Šest mužů s puškami.” – “A kdo je tam vláká?” – “Vinnetou,” pousmál se Apač.

Fred Engel pokračoval s bandity ke Stříbrnému jezeru. Tu se náhle ozval Cornel: “Stát. Kolem téhle skály jsme projeli už včera. Jezdíme pořád v kruhu!” – “Měli jsme asi zatočit doleva. Plán říká jen kolem padajících vod, ale neudává směr.” Bandité zahli doleva. Večer se utábořili v Kaňonu duchů. Ellen bylo podezřelé, že dosud nenarazili na stopy Old Shatterhanda, ale Fred byl přesvědčen, že je přátelé jistě zahladili, a že jsou již dávno u jezera. Netušil, že byli mezitím překvapeni Utahy.

Druhý den dorazil do kaňonu také Old Shatterhand se svými lidmi. Vinnetou vlákal Utahy do pasti. Padl výstřel a Dunivý hrom se skácel mrtev k zemi. “Velký vlk potrestal zrádce! Ovuts-avath, Velký vlk, drží svou přísahu. Prosí Pokai-mu, aby ušetřil bojovníky Utahů. Mezi ním a Utahy nechť je válečná sekera zakopána.”

 

Bandité právě přijeli ke Stříbrnému jezeru. Cornel přistoupil k Fredovi a začal ho vyslýchat: “Kudy vede cesta dolů? No, bude to?” – “Pokud vím, tak skalní rozsedlinou. Měla by být někde před námi.” Greg a Gonzales zůstali u koní, zatímco ostatní kumpáni sestupovali rozsedlinou dolů k jezeru. “Tak kde je ten poklad, kde?” ptal se nedočkavě Cornel. “Slíbil jste, že nás dřív propustíte, než vám řeknu, kde je.” Cornel přiložil Ellen k hlavě revolver. “Mluv, nebo to děvče zemře! Počítám do tří!” – “Na plánu bylo místo pokladu vyznačeno černým kroužkem, na druhém břehu jezera.” – “Ano, dál!” – “Je v nějaké jeskyni nebo díře na skále velmi blízko nad hladinou vody.” Cornel poručil svým lidem kácet stromy a postavit vor.

 

 

Fred a Ellen seděli spoutaní u břehu jezera. Fred využil nepozornosti strážce a odkutálel se k vodě, aby namočil kožené řemeny. Poté zneškodnil stráž a společně s Ellen vklouznul nepozorovaně do vody. Bandita Greg, který opustil své místo u koní a vracel se ke svým kumpánům, však uprchlíky zahlédl a přivedl zpět ke Cornelovi.

 

Bandité přivázali zajatce ke stromu a dostali příkaz, aby v případě, že se Cornel do tří hodin nevrátí z jeskyně, Freda pověsili na nejbližším stromě. Cornel spolu s Hiltonem, Knoxem a Hartleym nastoupil na vor a odplul za pokladem.

Velký vlk přislíbil Old Shatterhandovi pomoc v boji proti banditům. Cornel už mezitím vnikl do jeskyně s pokladem, který hlídal starý Indián z kmene Tonkavů. Padlo několik dobře mířených ran a Indián se skácel k zemi. Jakmile padouši spatřili poklad, vypukla rvačka. Hilton, Knox a Hartley byli zavražděni a Cornel tak získal všechno zlato pro sebe. Indián se s vypětím sil zvedl ze země, zatáhl za řetěz a poklad zmizel i s chamtivým Cornelem v hlubinách bažiny.

sepsal Jiří Šoltýs

Zbytek banditů netrpělivě čekal na návrat svého vůdce. Jeden z nich se obrátil na Freda a zeptal se ho, proč se Cornel nevrací. “Podívej se sám!” odsekl Fred. “Však ty promluvíš! Odvažte ho a pověste! Ať panenka vidí, jak třepe nohama!” Banditi přitáhli Freda ke stromu, nasadili mu oprátku a chystali se povalit kámen, na němž odsouzenec stál. V tom okamžiku padl výstřel, který zachránil Fredovi život. Old Shatterhand a Vinnetou dorazili včas.

 

Po krátkém boji byli bandité zneškodněni. Lord Castlepool konečně našel svého papilia polymnestora parinda. Vinnetou a Old Shatterhand připluli k jeskyni s pokladem, ve které našli pouze mrtvoly banditů. Old Shatterhand a Vinnetou se rozloučili se svými přáteli a jeli vstříc dalším dobrodružstvím.