Historie romského obyvatelstva


Historie a původ Romů

Pátrání po původní vlasti Romů bylo od středověku, kdy se objevili v Evropě, velkým úkolem pro historiky. Datum jejich příchodu do Evropy není možné přesně určit, protože se jednotlivé skupiny Romů rozptylovaly po Evropě nezávisle na sobě, každá svou cestou. Lze se opírat pouze o dochované záznamy v archívech měst. Uvedená data v archívech ukazují “oficiální” objevení, neukazují přesný příchod, neboť se do těchto archívů dostala až v souvislosti s nějakou událostí.

V dobových kronikách existuje mnoho zmínek o putujících kejklířích, bavících feudální pány, o tanečnicích spoře oděných v zářivých barvách, oblíbených u panských dvorů a nenáviděných zbožnými a váženými občany. Takto mohli být Romové zaměňováni s potulnými tlupami “umělců”. Náhle se tedy asi ve 14. století začalo potulovat a putovat z místa na místo společenství lidí, které se od ostatních obyvatel lišilo tmavšípokožkou, oblečením,osobitým způsobem života, vlastním, zcela nesrozumitelným jazykem, temperamentem a neochotou podřizovat se tlaku většinového obyvatelstva.

Středověcí učenci si proto kladli otázky, kdo jsou Romové, odkud do Evropy přišli a jaká je jejich původní vlast. Po dlouhá staletí si Evropa nedokázala na tyto otázky odpovědět. S tajemným původem Romů pak souvisel i odstup, který mezi Romy a ostatním obyvatelstvem vznikl a který do určité míry přetrvává dodnes.

Nejznámější a nejrozšířenější názor na původ Romů byl, že pocházejí z Egypta, odkud přišli do křesťanských zemí. V mnoha zemích je také pojmenovali podle jejich domnělého egyptského původu – Gitanos (ve španělštině), Gitanes (ve francouzštině) či Gypsies (v angličtině) – ale ve skutečnosti jsou tato jména patrně odvozena od názvu oblasti Malý Egypt na Peloponésu nebo v oblasti Malé Asie. V jižní a východní Evěropě byli pojmenováni podle manichejské sekty kněžích Athiganoi – Atsiganos, z čehož vznikla další skupina pojmenování – Zingaro (v italštině), Tsigane (ve francouzštině), Zigeuner (v němčině), Cigáni (ve slovanských jazycích) i české Cikáni.

První krok k odpovědi na otázku, kdo jsou Romové, učinil náhodou v roce 1763 maďarský student teologie Štefan Váli, který se v Holansku v Leydenu setkal s několika Indy – Malabary, kteří tam byli na studiích medicíny. Váliho zaujala jejich podobnost s Romy, které dobře znal ze svého maďarského domova. Nezůstal jen u vnějšího dojmu a zapsal si víc než tisíc malabarských slov, která používali, spolu s jejich významem. Když se vrátil do vlasti a zjišťoval u Romů význam zapsaných slov, byl překvapen podobností jazyků. Na tento začátek navázalo podrobné studium, kterému se věnovala celá řada odborníků – lingvistů, historiků, etnologů. Indický původ Romů je dnes mimo jakoukoli pochybnost.

Dohady o tom, do které kasty Romové v přísně rozdělené indické společnosti náleželi, vedou mezi sebou dlouhá léta lingvisté i historikové. Většina oborníků však předpokládá, že Romové patřili k nejspodnější kastě. (Indická společnost se dělila na nejvyšší kastu brahmínů (kněžích), po ní následovala kasta kšátriů (vládci a bojovníci) a vajšijů (řemeslníci, rolníci, obchodníci). Nižší kastou byli šúdrové (sluhové a pomocné síly) a nejnižší kasta byli tzv. nedotknutelní. Příslušnost Romů k této kastě by vysvětlovala i důvod, proč Romové začali Indii od 8. století opouštět. Tento časový údaj potvrzuje i fakt, že v jejich jazyce nejsou zachyceny změny, ke kterým došlo v příbuzných indických jazycích později. Je možné, že Romy z Indie vyhnala i častá sucha a s nimi spojený nedostatek potravy, nebo se chtěli vymanit z přísně rozdělené indické kastovní společnosti a hledat nová “odbytiště” pro své výrobky a služby.

O indickém původu svědčí nejen jazyk, ale i překvapivá podobnost některých zvyků, podobná společenská struktura, výběr povolání, stejná technologie zpracování kovů aj. Romskou historii mohli nejpřesněji vypátrat lingvisté podle vývoje romských dialektů. Díky tomu, že vývoj jazyků má své zákony, mohli lingvisté nejpřesněji určit dobu a místa pobytu. Mezi prvními jazykovědci toto upřesnil Martin Block (1936): “Počet cizích vypůjčených slov v romštině koresponduje s délkou pobytu v různých zemích.” Díky tomuto osvětlení můžeme postup Romů z Indie do Evropy odhadnout s větší přesností.

Dle názoru lingvistů a historiků Romové postupovali z Indie v závislosti na geografických podmínkách přes Mezopotámii na Blízký východ, do asijské části Turecka, kde se velká část Romů zastavila a setrvala asi tři století (12.-15. století). Tato doba jim pomohla v první orientaci v nové kultuře a ulehčila pozdější postup Evropou. V souvislosti s mongolskou a tureckou expanzí pokračovali přes Malou Asii a Balkán, nějakou dobu asi pobyli v Řecku, o čemž svědčí četná řecká slova v romštině, a dále postupovali údolím Dunaje do střední Evropy. Jiná větev přešla Arménii, Kavkaz, později Rusko a dosáhla až Skandinávie. V 15. století byli již Romové rozptýleni po celé Evropě, Anglii a Skotsko z toho nevyjímaje.

Zpočátku tito lidé budili zvědavost a jejich exotické vzezření dávalo podnět k různým úvahám o důvodech jejich toulavého života a domněnkám o jejich pravlasti. Evropské obyvatelstvo bylo tedy zpočátku ke kočovníkům shovívavé, přijímalo je jako kajícné křesťanské poutníky, za které se vydávali. Kronikáři popisují jejich vzezření a přirovnávají je k Tatarům. Tmavá kůže, k městům se blížili v dlouhých karavanách, někteří pěšky, jiní na koních, s vozy plnými zavazadel, žen a dětí. Střední Evropa si ještě dobře pamatovala tatarské nájezdy a Romové, kteří si byli dobře vědomi své podobnosti s Tatary, se představovali jako mírumilovní lidé a dobří křesťané.

Někde Romy dokonce vítali, protože přinášeli nové technologie zpracování železa a kovů, přinášeli nové zkušenosti a přicházeli – alespoň podle svých výpovědí – od Božího hrobu. Středověký člověk, který setrvával na jednom místě, chápal mimo jiné putování jako formu oběti, pokání. Proto považoval i lid, který stále putuje, za kajícníky. Tyto představy Romové podpořili vlastními legendami. Snažili se obyvatele středověkých měst přesvědčit, že svým putováním musí činit pokání za hříchy svých otců, kteří odmítli přijmout Pannu Marii s Ježíškem, když utíkali před Herodesem do Egypta. Další všeobecně rozšířenou legendou bylo ospravedlnění kočovného života jako trest za to, že zapřeli křesťanství, a sedm let musí tuto zradu odpykávat neustálým putováním z místa na místo.

V evropském prostředí se ocitli Romové ve zcela zvláštní situaci, protože jejich skupinové neformální normy nebyly vždy v souladu s normativním a hodnotovým systémem okolního většinového obyvatelstva. Proto je pro Romy dodnes těžné nalézt kompromis, podle kterých norem se chovat. Romové žili vždy v uzavřených skupinách a odstup majoritních společností k nim toto uzavřeníse do svého skupinového světa ještě posílil. Většinová společnost byla a bohužel zůstává pro Romy cizí skupinou, která je v minulosti odmítala, a proto se k ní bez rozpaků chovají jako k “nevlastním”, které není ostudné všelijak podvádět a různě “zkoušet.”

Další informace o romské historii nabízí romský měsíčník Amaro gendalos, ve kterém barvitý romský dějepis vypravuje přední česká romistka Milena Hübschmannová:.

istorie a původ Romů

Pátrání po původní vlasti Romů bylo od středověku, kdy se objevili v Evropě, velkým úkolem pro historiky. Datum jejich příchodu do Evropy není možné přesně určit, protože se jednotlivé skupiny Romů rozptylovaly po Evropě nezávisle na sobě, každá svou cestou. Lze se opírat pouze o dochované záznamy v archívech měst. Uvedená data v archívech ukazují “oficiální” objevení, neukazují přesný příchod, neboť se do těchto archívů dostala až v souvislosti s nějakou událostí.

V dobových kronikách existuje mnoho zmínek o putujících kejklířích, bavících feudální pány, o tanečnicích spoře oděných v zářivých barvách, oblíbených u panských dvorů a nenáviděných zbožnými a váženými občany. Takto mohli být Romové zaměňováni s potulnými tlupami “umělců”. Náhle se tedy asi ve 14. století začalo potulovat a putovat z místa na místo společenství lidí, které se od ostatních obyvatel lišilo tmavšípokožkou, oblečením,osobitým způsobem života, vlastním, zcela nesrozumitelným jazykem, temperamentem a neochotou podřizovat se tlaku většinového obyvatelstva.

Středověcí učenci si proto kladli otázky, kdo jsou Romové, odkud do Evropy přišli a jaká je jejich původní vlast. Po dlouhá staletí si Evropa nedokázala na tyto otázky odpovědět. S tajemným původem Romů pak souvisel i odstup, který mezi Romy a ostatním obyvatelstvem vznikl a který do určité míry přetrvává dodnes.

Nejznámější a nejrozšířenější názor na původ Romů byl, že pocházejí z Egypta, odkud přišli do křesťanských zemí. V mnoha zemích je také pojmenovali podle jejich domnělého egyptského původu – Gitanos (ve španělštině), Gitanes (ve francouzštině) či Gypsies (v angličtině) – ale ve skutečnosti jsou tato jména patrně odvozena od názvu oblasti Malý Egypt na Peloponésu nebo v oblasti Malé Asie. V jižní a východní Evěropě byli pojmenováni podle manichejské sekty kněžích Athiganoi – Atsiganos, z čehož vznikla další skupina pojmenování – Zingaro (v italštině), Tsigane (ve francouzštině), Zigeuner (v němčině), Cigáni (ve slovanských jazycích) i české Cikáni.

První krok k odpovědi na otázku, kdo jsou Romové, učinil náhodou v roce 1763 maďarský student teologie Štefan Váli, který se v Holansku v Leydenu setkal s několika Indy – Malabary, kteří tam byli na studiích medicíny. Váliho zaujala jejich podobnost s Romy, které dobře znal ze svého maďarského domova. Nezůstal jen u vnějšího dojmu a zapsal si víc než tisíc malabarských slov, která používali, spolu s jejich významem. Když se vrátil do vlasti a zjišťoval u Romů význam zapsaných slov, byl překvapen podobností jazyků. Na tento začátek navázalo podrobné studium, kterému se věnovala celá řada odborníků – lingvistů, historiků, etnologů. Indický původ Romů je dnes mimo jakoukoli pochybnost.

Dohady o tom, do které kasty Romové v přísně rozdělené indické společnosti náleželi, vedou mezi sebou dlouhá léta lingvisté i historikové. Většina oborníků však předpokládá, že Romové patřili k nejspodnější kastě. (Indická společnost se dělila na nejvyšší kastu brahmínů (kněžích), po ní následovala kasta kšátriů (vládci a bojovníci) a vajšijů (řemeslníci, rolníci, obchodníci). Nižší kastou byli šúdrové (sluhové a pomocné síly) a nejnižší kasta byli tzv. nedotknutelní. Příslušnost Romů k této kastě by vysvětlovala i důvod, proč Romové začali Indii od 8. století opouštět. Tento časový údaj potvrzuje i fakt, že v jejich jazyce nejsou zachyceny změny, ke kterým došlo v příbuzných indických jazycích později. Je možné, že Romy z Indie vyhnala i častá sucha a s nimi spojený nedostatek potravy, nebo se chtěli vymanit z přísně rozdělené indické kastovní společnosti a hledat nová “odbytiště” pro své výrobky a služby.

O indickém původu svědčí nejen jazyk, ale i překvapivá podobnost některých zvyků, podobná společenská struktura, výběr povolání, stejná technologie zpracování kovů aj. Romskou historii mohli nejpřesněji vypátrat lingvisté podle vývoje romských dialektů. Díky tomu, že vývoj jazyků má své zákony, mohli lingvisté nejpřesněji určit dobu a místa pobytu. Mezi prvními jazykovědci toto upřesnil Martin Block (1936): “Počet cizích vypůjčených slov v romštině koresponduje s délkou pobytu v různých zemích.” Díky tomuto osvětlení můžeme postup Romů z Indie do Evropy odhadnout s větší přesností.

Dle názoru lingvistů a historiků Romové postupovali z Indie v závislosti na geografických podmínkách přes Mezopotámii na Blízký východ, do asijské části Turecka, kde se velká část Romů zastavila a setrvala asi tři století (12.-15. století). Tato doba jim pomohla v první orientaci v nové kultuře a ulehčila pozdější postup Evropou. V souvislosti s mongolskou a tureckou expanzí pokračovali přes Malou Asii a Balkán, nějakou dobu asi pobyli v Řecku, o čemž svědčí četná řecká slova v romštině, a dále postupovali údolím Dunaje do střední Evropy. Jiná větev přešla Arménii, Kavkaz, později Rusko a dosáhla až Skandinávie. V 15. století byli již Romové rozptýleni po celé Evropě, Anglii a Skotsko z toho nevyjímaje.

Zpočátku tito lidé budili zvědavost a jejich exotické vzezření dávalo podnět k různým úvahám o důvodech jejich toulavého života a domněnkám o jejich pravlasti. Evropské obyvatelstvo bylo tedy zpočátku ke kočovníkům shovívavé, přijímalo je jako kajícné křesťanské poutníky, za které se vydávali. Kronikáři popisují jejich vzezření a přirovnávají je k Tatarům. Tmavá kůže, k městům se blížili v dlouhých karavanách, někteří pěšky, jiní na koních, s vozy plnými zavazadel, žen a dětí. Střední Evropa si ještě dobře pamatovala tatarské nájezdy a Romové, kteří si byli dobře vědomi své podobnosti s Tatary, se představovali jako mírumilovní lidé a dobří křesťané.

Někde Romy dokonce vítali, protože přinášeli nové technologie zpracování železa a kovů, přinášeli nové zkušenosti a přicházeli – alespoň podle svých výpovědí – od Božího hrobu. Středověký člověk, který setrvával na jednom místě, chápal mimo jiné putování jako formu oběti, pokání. Proto považoval i lid, který stále putuje, za kajícníky. Tyto představy Romové podpořili vlastními legendami. Snažili se obyvatele středověkých měst přesvědčit, že svým putováním musí činit pokání za hříchy svých otců, kteří odmítli přijmout Pannu Marii s Ježíškem, když utíkali před Herodesem do Egypta. Další všeobecně rozšířenou legendou bylo ospravedlnění kočovného života jako trest za to, že zapřeli křesťanství, a sedm let musí tuto zradu odpykávat neustálým putováním z místa na místo.

V evropském prostředí se ocitli Romové ve zcela zvláštní situaci, protože jejich skupinové neformální normy nebyly vždy v souladu s normativním a hodnotovým systémem okolního většinového obyvatelstva. Proto je pro Romy dodnes těžné nalézt kompromis, podle kterých norem se chovat. Romové žili vždy v uzavřených skupinách a odstup majoritních společností k nim toto uzavřeníse do svého skupinového světa ještě posílil. Většinová společnost byla a bohužel zůstává pro Romy cizí skupinou, která je v minulosti odmítala, a proto se k ní bez rozpaků chovají jako k “nevlastním”, které není ostudné všelijak podvádět a různě “zkoušet.”

Další informace o romské historii nabízí romský měsíčník Amaro gendalos, ve kterém barvitý romský dějepis vypravuje přední česká romistka Milena Hübschmannová:

Romové opouštějí Byzantskou říši
Odkud jsou?
Romština nás zavedla do Indie
Malý vylet do lingvistiky
Kdo byli předkové Romů?
Nejstarší Indové
Opakování
Proč Romové opustili svou dávnou zemi – Indii?
Kdo byli Džátové?

Romové

Jump to navigation Jump to search

Romové
Vlajka Romů schválená v roce 1971, vytvořená v roce 1933
Populace
4 – 9 milionů[1]
Španělsko 650 000–800 000[2]
Rumunsko 535 140[3]
Turecko 500 000[2]
Francie 280 000–340 000[2]
Bulharsko 700 000–800 000[2]
Maďarsko 550 000–600 000[2]
Řecko 160 000–200 000[2]
Srbsko 400 000–450 000[2]
Slovensko 480 000–520 000[2]
Česko 250 000–300 000 (odhad)[4][2]
USA 1 000 000[5]
Jazyk(y)
romština a jazyky obývaných zemí
Příbuzné národy
Domové, Lomové a další Indoárjové

Tento článek je o Romech jako etniku. O romské menšině v Česku pojednává článek Romové v Česku.

Romové (exoetnonymum Cikáni[6]) jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie.[7] Romské etnikum je nejpočetnější v Evropě a v Americe.[8] V rámci Evropy se nachází zejména v jihovýchodní Evropě.[9] Studiem Romů se zabývá romistika.

Populace Romů v Evropě se odhaduje na 4 až 9 milionů[1], ale některé romské organizace odhadují až 14 milionů.[9]

Romové přišli do Evropy z blízkého východu ve 14. století[10]. Buď se oddělili od etnika Domů, nebo s nimi alespoň sdílejí společnou historii[11]; předkové Romů i Domů odešli ze severní Indie někdy mezi 6. a 11. stoletím.[10]

Romský jazyk, který je rozdělen na několik dialektů, měl v roce 2013 podle publikace Ethnologue kolem 3 milionů mluvčích.[12] Mnoho Romů však za svůj mateřský jazyk považuje jazyk země ve které žijí, nebo mluví smíšeným jazykem, který je kombinací romštiny a jazyka dané země (těmto varietám se také říká pararomština).[13][14]

Obsah

Pojmenování

Existuje bezbřehý a nepřehledný počet názvů, kterými lze Romy označovat. Je poplatný systému kast a podkast, zděděnému z indické kultury, a územnímu pohybu Romů po Evropě, Asii, Austrálii a Americe. Dva základní typy názvů jsou endonyma a exonyma. [15][pozn. 1][16]

Endonyma

Rozložení endonym Romů v Evropě

Základní a zastřešující endonymum je „Rom“.[17] Všechny evropské dialekty Romštiny obsahují slovo „rom“ (pl. „roma“, adj. „romani“), znamenající „muž“ nebo „manžel“ („romni“ znamená „žena“ či „manželka“).[18] Toto endonymum vzniklo modifikací indického kastovního označení „dom“.[19]

Rozložení romských menšin v Evropě, data z průměrných odhadů rady Evropy (celkem 9,8 milionů)[20]

  • Velikost kola vyjadřuje absolutní velikost romské populace
  • Odstín vyjadřuje procentuální zastoupení v populaci dané země:
    0 %                                10 %

V roce 1971 proběhl historicky první Mezinárodní romský sjezd (World Romani Congress), kde se Romové ze 14 zemí (včetně ČSSR) dohodli na používání slova Romové.[21] Od té doby se datuje Romský požadavek, aby byl tento název majoritou respektován.[22]

Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe „Rom“, ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).[23]

Ke skupinám používající jiná endonyma patří:

Výše uvedené skupiny se dělí do ještě menších podskupin a rodů; například Olašští Romové představují asi 10 % romské populace v Česku a nadále se dělí na Lováry (původně konští handlíři) a Kalderaše (původně výrobci kotlů).[34]

Všechny uvedené skupiny si ale v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové.[35]

V Kosovu žije též národní skupina Aškalijů, kteří se sami někdy řadí k Albáncům, někdy k Romům, ale také se snaží mít vlastní národnostní identitu.[36]

Tábor romských nomádů v 19. století

Národní skupina Jeniše, často mylně zařazovaná do skupiny Romů, má s cikánským obyvatelstvem mnoho společných historických a sociologických stránek, jedná se však o samostatnou národní skupinu – která je ovšem jako taková úředně uznána jen ve Švýcarsku.[37]

V ČSSR se název „Rom“ začalo používat na půdě Svazu Cikánů-Romů, který existoval mezi lety 1969–1973 díky společenskému uvolnění během pražského jara; během normalizace byl svaz opět zrušen a endonymum Rom vystřídáno „občanem cikánského původu“.[38]

Exonyma

Podrobnější informace naleznete v článcích Cikán a Bohém.

V Česku běžné označení „Cikán“ pochází z řeckého slova „athinganoi“ z 8. století[39], které označovalo buď separátní heretickou sektu, nebo přímo samotné Romy.[40]

S termínem „Cikáni“ se Romové beze zbytku neztotožnili nikdy.[41] V roce 1990 v Československé televizi tehdejší předseda Romské občanské iniciativy (ROI) JUDr. Emil Ščuka prohlásil: „Cikáni je označení deklasované sociální skupiny, Romové je označení národa.“[22]

Dějiny

Migrace Romů do Evropy

Původ a počátek kočování

Dlouhou dobu se vycházelo z toho, že romština se vyvinula ze sanskrtu (oba jazyky patří k indické skupině indoevropských jazyků). Pomocí srovnávací lingvistiky se dnes však dospělo k názoru, že jazyk Romů pochází z jednoho severozápadního dialektu staré hindštiny. Za vlast Romů se tedy v každém případě považuje Indie. Důvod jejich odchodu z Indie je nejistý (mohlo jít o hladomor, války, invaze, pronikající islám nebo nízký sociální status tzv. nedotknutelných, nacházejících se mimo kastovní zřízení, původně zvané varnášrama).[pozn. 2] Podle legendy se jisté skupině Romů dostalo pozvání od perského panovníka, který potřeboval hudebníky k obveselení svých poddaných. Postupně se dostali do Evropy, nejdřív na Balkán (12. století), kde získali označení Cikáni podle řeckého Athiganoi (maloasijská sekta, zabývající se věštěním).

Kočující Romové ve středověké Evropě

Romům, Sintiům a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové), se někdy říkalo také Tataři, pohani nebo Egypťani (odtud výraz gypsies, označení je odvozeno od Malého Egypta v Byzanci). Počátkem 15. st. se objevují ve střední Evropě, kolem roku 1420 ve Francii a Itálii, 1425 ve Španělsku a počátkem 16. st. na britských ostrovech a ve Skandinávii. Zpočátku jsou Cikáni v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.[44]:131 Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území Německa pochází už z roku 1417 od dominikánského mnicha Hermanna Kornera, který ve svém díle Chronicon píše: „byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli.“[44]:132 Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do Paříže v roce 1427.[44]:132

Romové v Německu kolem roku 1510

Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný topos kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači Turků a Tatarů, žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.[44]:133 Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku 1493 z Milána, z Lindau a Freiburgu v letech 1497 a 1498, Španělsko roku 1499 kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, Francie je vykázala roku 1510, Portugalsko 1526, Anglie 1530, Dánsko 1536, Švédsko ve 40. létech 16. st., Kolín nad Rýnem povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.[44]:132 Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování čarodějnic. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení vlků a Cikánů bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody. Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.[44]:141

V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády Leopolda I. a Karla VI.

Kočující Romové v novověké Evropě

Romští kočovníci v Moldávii

V raném novověku byli kočující Cikáni většinovou společností vnímáni jako protipól pevného pořádku a nařízení proti nim se stále zostřovala (v 17. a 18. st. se např. na některých místech v Německu nařizovalo každého Cikána zatknout a popravit, aniž by mu byl prokázán nějaký trestný čin[44]:143). V 18. st. také často docházelo k násilnému odebírání cikánských dětí, jejich pokřtění a převýchově.[44]:145 Pronásledováno a pokutováno bylo také usedlé obyvatelstvo, které občas poskytovalo kočovníkům přístřeší a nocleh. Cikáni byli stále více zaháněni do ilegality a upadali nadále do bludného kruhu chudoby, izolace a kriminalizace. Byli nuceni se po Evropě promyšleně pohybovat na hranicích teritoriálních území a při pronásledování v jednom státě prchat rychle na území jiného monarchy, kde byli zase chvíli v bezpečí. Pokud byli zadrženi, hrozila jim ve většině států Evropy poprava nebo káznice, kam byli odsuzováni na nucené práce (např. v roce 1794 bylo ve Španělsku při jedné razii zadrženo zhruba 9 000 až 12 000 Cikánů, kteří byli nasazeni na nucené práce v námořním arzenálu[44]:145). Byly také činěny většinou neúspěšné pokusy o integraci kočujícího obyvatelstva a jejich usazení na jednom místě. Wittgensteinský hrabě takovou nabídku učinil Cikánům v roce 1726, za podmínky, že „od nynějška přijmou křesťanskou důstojnost a občanské chování, odloží cikánské způsoby, docela se zřeknou veškerého muzicírování, potulky, žebroty a krádeží, jakož i všeho obcování s jinými Cikány a podobnou verbeží.”[44]:145 Dobré podmínky pro život Cikáni nalezli také v malých hesenských hrabstvích, kde byli trpěni a dokonce se tu mohli usazovat. Podobně příznivá situace byla rovněž např. na některých místech ve Šlesvicku-Holštýnsku a u Lübecku. Kočovníci, kteří se integrovali a usadili, se často živili podomním obchodem, obchodováním s koňmi, košíkářstvím, kovářstvím nebo provozováním hudby. V českých zemích se snahami o jejich asimilaci vyznačovaly vlády Marie Terezie a Josefa II..

Romantismus a 19. století

Cikánský tábor poblíž Düsseldorfu v Německu

Koncem 18. st. se začíná pohled na Cikány měnit a jejich nespoutaná existence je romantickými básníky považována za opak stísněných poměrů panujících v usedlé společnosti. Romantici si však těžký a nebezpečný život kočujících Cikánů značně idealizovali. Cikáni se v pojetí umělců stávají symbolem svobody a jsou líčeni jako krásní lidé. Životní styl kočujících obyvatel, který v raném novověku působil tajemně a nebezpečně, koncem 18. st. okouzluje. V podvědomí většiny obyvatel ale nadále přetrvává strach z Cikánů, tradovaný v pověstech a brakové literatuře. Pronásledování Cikánů se postupně zmírňuje, ale stále se jedná o osoby žijící na okraji společnosti. Oplocování a zcelování pozemků v 19. st. je připravilo o tradiční tábořiště a nemožnost zapojit se do průmyslového pracovního procesu prohloubila ještě více jejich sociální úpadek.[44]:159 Proces násilného „civilizování“ Cikánů probíhal ještě celé 19. st. a znamenal postupnou likvidaci jejich tradičního životního stylu.

Dějiny Romů ve 20. století

  1. století bylo ve znamení rasistických zákonů[zdroj?] (cikánské legitimace za první republiky v Československu), holokaust (za druhé světové války naprostá většina českých Romů zahynula v koncentračních táborech), komunistických snah o asimilaci (zákaz kočování v roce 1959, snaha o rovnoměrný rozptyl po území Československa), sterilizace žen v nemocnicích bez jejich vědomí, potlačování romského jazyka (tresty za používání romštiny na základních školách) a kultury. Většina romských dětí byla zařazována do zvláštních škol. Na konci 20. století sílí snahy o společenskou a politickou emancipaci, vznikají romské kulturní a vzdělávací spolky, politické strany, organizují se celosvětové sjezdy jako např. zmíněný 1. světový romský sjezd v roce 1971 v Londýně. Současně dochází k emigraci Romů z východní Evropy zejména do Británie, Kanady a USA. Kanada proto znovu zavedla víza pro občany České republiky.

Romská komunita v České republice

Podrobnější informace naleznete v článku Romové v Česku.

Romové jsou v České republice etnickou minoritou. K romské národnostní menšině se při sčítání lidu 2001 přihlásilo celkem 11 746 osob.[45] Počet příslušníku tohoto etnika je však odhadován až na 300 000 osob (Liégois 1994). Do střední Evropy a na území dnešní České republiky Romové přicházeli asi od konce 14. století. V současnosti zde žije několik větví romského národa. Nevýznamnější a nejpočetnější skupinou jsou „Slovenští Romové“ (zvaní Rumungři[46]), kteří na území Čech a Moravy přišli po druhé světové válce, během níž byla většina původních Českých Romů vyhlazena. Další významnou větví Romského národa jsou olašští Romové.

Romové v ČR patří mezi skupiny zranitelné sociálním vyloučením se všemi negativními důsledky tohoto jevu, jakými jsou:

  • nízká úroveň dosaženého vzdělání, 30 % romských dětí končí podle odhadů aktivistů v praktických školách,[47]
  • následná dlouhodobá nezaměstnanost, až 57 % Romů v produktivním věku bylo v roce 2009 nezaměstnaných,[48]
  • kriminalita[49] a ničení domů a bytů[50], podle odhadů v roce 1991 získávalo prostředky k obživě nelegálně 20-30 % ekonomicky aktivní romské populace.[51]

Souvisí s tím i postoje majoritní části občanů České republiky, v nichž se objevují protiromské nálady ústící také v tzv. protiromské pochody. V médiích bývají Romové zahrnováni mezi nepřizpůsobivé občany.[52]

Společnost a kultura

Romští muzikanti v Maďarsku okolo roku 1886

Španělští gitanos tančí flamenco

Základem rómské společnosti je rodina, kde panuje velká soudržnost. Rodinou jsou pro Romy lidé, v daleko menší míře obydlí. Tradičně se představitel určitého seskupení Romů, který požívá velkou autoritu, nazývá vajda (maďarsky „vévoda“, „kníže“; maďarština slovo zase přejala ze slovanských jazyků). Mezi tradiční romská povolání patřily hudba, kovářství, košíkářství, čištění peří, broušení nožů, věštectví, apod.

Jazyk

Romština, jazyk Romů, patří do indické skupiny indoárijských jazyků. Dělí se na 3 hlavní skupiny:

  • evropská romština (muž = rom)
  • domština (muž = dom, oblast dnešního Íránu)
  • lomaverština (muž = lom, oblast Arménie)

Má nesčetné dialekty (jen v Evropě je jich kolem šedesáti, mnohdy jsou srozumitelné, vyskytují se však i dialekty, které jsou navzájem nesrozumitelné – záleží na procentu přejatých slov).

Národní symboly

Podrobnější informace naleznete v článcích Romská vlajka a Romská hymna.

Romská vlajka se skládá z modrého pruhu v horní polovině, zeleného pruhu v polovině dolní a z červené čakry s 16 paprsky umístěné uprostřed. Čakra, která je také na vlajce Indie, odkazuje na indický původ romského národa. Zelený a modrý pruh symbolizují život věčných poutníků po zelené zemi pod blankytnou oblohou.

Romská vlajka

Tato vlajka byla přijata na 1. Mezinárodním sjezdu IRU v Londýně v roce 1971.

Všeobecně se za romskou hymnu považuje romská píseň Gejľem, gejľem známá též pod názvy Geľem, Geľem; Djelem, Djelem; Opre Roma; Romale, čhavale atd. Za romskou hymnu byla prohlášena v roce 1971 na 1. Mezinárodním sjezdu IRU.[53]

Tradiční příjmení

Mezi typická příjmení českých olašských Romů patří například Horváth, Oláh, Balog a Lakatoš, Romové ze Slovenska mají zase často příjmení Demeter, Sivák atd. Častá jsou také příjmení Žiga a Németh.

Typická příjmení českých Romů do druhé světové války:

  • převážně kočovní čeští Romové – příjmení Růžička, Vrba, Janeček, Procházka, Charvát, Petržilka atd.
  • převážně usedlí moravští Romové – příjmení Daniel, Ištván, Herák, Holomek, Malík, Kýr, Murka atd.
  • německy hovořící Romové v pohraničních oblastech – příjmení Bamberger, Richter, Klimt, Lagryn atd.

Rovněž některá jména jsou v romské populaci častější než u etnických Čechů (např. Erika, Koloman, Etela, Gizela, Eržika, Sandra, Gejza, Imrich), nicméně tento jev není tak výrazný jako v případě příjmení; většina Romů v České republice však má obdobná jména jako ostatní obyvatelstvo. Vzhledem k tomu, že většina českých Romů pochází původem ze Slovenska, mají také častěji jména, která jsou v České republice výjimečná, avšak na Slovensku a v Maďarsku celkem běžná (např. Zoltán, Tibor, Margita, Elemír, Dezider, Marika, Attila nebo Aladár).

Náboženství

Každoroční romská pouť ke sv. Sáře v jihofrancouzském Saintes-Maries-de-la-Mer

Romové se přizpůsobili náboženství místního obyvatelstva. Část Romů na Balkáně a na Blízkém východě se hlásí k islámu, ve zbytku Evropy přijali Romové křesťanství. V Česku jsou většinou formální katolíci. Jejich patronkou je Černá Sára. Od počátku devadesátých let v Česku přibývá romských členů protestantských církví. Náboženské představy Romů stejně jako zvyky a rituály s nimi spojené se liší podle jednotlivých kmenů a podle krajin, ve kterých žijí. V Česku v některých rodinách zvláště ve větších městech romské tradice mizí, nejdéle se uchovávají tradice spojené se smrtí a narozením. Původem slovenští Romové mají velký respekt z duchů zemřelých, mulů. Mnoho z nich uvádí, že se s nimi alespoň jednou v životě setkali. Z těchto setkání mívají strach. Mulové se jim mohou zjevovat, po případě je varovat před hrozícím nebezpečím. Část slovenských Romů má také obavy z guny daj, zřejmě obdoby slovanské polednice. Ta může uhranout jejich nově narozené dítě, pokud jej nechají o samotě a není pokřtěno. Guny daj lze zahnat magickými praktikami, které se liší podle jednotlivých rodin. Někteří věří i v existenci čarodějnic (strig). Hovořit o strigách a setkání s nimi je zřejmě tabu.

Romští muzikanti v Brně

Festival Khamoro Roma v Praze v roce 2007

Muzeum romské kultury v Brně

Literatura na území Česka a Slovenska

Divadlo

Hudba

Z romského repertoáru pochází tance verbunkos a flamenco (výraz, kterým se původně označovali Romové v Andalusii).

Výtvarné umění

Mezi Romy je mnoho regionálních umělců, v drtivé většině bez vyššího vzdělání. Např. Tibor Červeňák (žije v Hranicích), Aladár Kurej (Humenné), bratři Tibor (Rožňava) a Dušan (Detva) Oláhovi, Rudolf Dzurko (Praha-Smíchov) nebo Edward Majewski (polský Opatow).

Muzeum

Muzeum romské kultury je v Brně, Bratislavská ulice 67.

Fotografie Romů

Romové jsou jedním z častých námětů dokumentární fotografie. V Česku se jim věnovali či věnují především: Josef Koudelka, Eva Davidová, Hana Šebková, Karel Cudlín, Maria Kracíková, Vít Šimánek (autor diplomové práce o fotografiích Romů), Václav Ryčl, Karel Tůma či Libuše Rudinská[55], na Slovensku pak zejména Tibor Huszár, Mišo Suchý a Andrej Bán[56].

Poznámky

  • V citované literatuře se místo “endonyma” používá také synonymum “autonyma”.
  1. ·  Genetická studie z roku 2012 potvrdila předchozí indicie, že evropští a severoafričtí Romové pocházejí z příslušníků kasty nedotknutelných ze severozápadní Indie. Podle této studie měli opustit Indii před přibližně 1000 lety, pravděpodobně jako uprchlíci před pronikajícím islámem.[42][43]

Odkazy

Reference

  • 3.8 milionů podle Pan a Pfeil, National Minorities in Europe (2004), ISBN 978-3-7003-1443-1, p. 27f.; 9.1 milionů podle Liégois, Jean-Pierre (2007). Roms en Europe, Éditions du Conseil de l’Europe.
  • · http://romove.radio.cz/cz/clanek/18884
  • · http://www.edrc.ro/recensamant.jsp?regiune_id=0&judet_id=634&localitate_id=0
  • · Petr Lhotka: Romové v České republice po roce 1989
  • · Kayla Webley, “Hounded in Europe, Roma in the U.S. Keep a Low Profile”, Time, October 13, 2010
  • · Alinčová, Milena et. al.  “Původ názvů Rom-Cikán“. Interkulturní vzdělávání – příručka nejen pro středoškolské pedagogy. Člověk v tísni.
  • · Michal Schuster. Pravlast Romů je v Indii. Dokládá to jazyk, řemesla i sociální struktura. National Geographic Česko [online]. Dostupné online.
  • · (2002) We Are the Romani People, p. XX. ISBN 978-1-902806-19-8. Ověřeno k 2008-07-31.
  • · “Roma Travellers Statistics”, Council of Europe, compilation of population estimates. Archivováno z the original, 6 October 2009.
  • · Kenrick, Donald(2007). Historical Dictionary of the Gypsies (Romanies), 2nd, Scarecrow Press, xxxvii.
  • · Professor Yaron Matras. Domari [online]. School of Languages, Linguistics and Cultures The University of Manchester, 2012-December [cit. 2012-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
  • · Romany, Ethnologue (17. edice, 2013)
  • · Romani [PDF]. Oxford: Elsevier [cit. 2009-08-30]. S. 1. In some regions of Europe, especially the western margins (Britain, the Iberian peninsula, Scandinavia), Romani- speaking communities have given up their language in favor of the majority language, but have retained Romani-derived vocabulary as an in-group code. Such codes, for instance Angloromani (Britain), Caló (Spain), or Rommani (Scandinavia) are usually referred to as Para-Romani varieties.. Dostupné online. (anglicky)
  • · http://romani.uni-graz.at/rombase/cgi-bin/art.cgi?src=data/ethn/topics/names.cs.xml
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Bezbřehý a nepřehledný počet názvů, jimiž byly a jsou jednotlivé skupiny Romů označovány v průběhu své mimoindické historie, je poplatný indickému archetypu kastovní (příbuzensko- profesní) reprodukce a navíc územnímu pohybu Romů v různých politických a etno-lingvních prostředích Asie, Evropy, Ameriky a Austrálie. Početné jsou i typy, podle kterých můžeme názvy romských společenství a skupin kategorizovat. Dva základní typy jsou autonyma a exonyma (apelativa).. Dostupné online. (anglicky)
  • · HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 12. Dostupné online. (český) “Mnohočetnost romských skupin je patrně pozůstatkem diferenciace Romů do původních indických kast a podkast.”
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Základní, patrně nejpůvodnější a svým způsobem zastřešující autonymum je etnické jméno (etnonymum) Rom.. Dostupné online. (anglicky)
  • · Jurová, Anna (2003).  “From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures“. ČAČIPEN PAL O ROMA – A Global Report on Roma in Slovakia: 17. Institute for Public Affairs.“All European dialects of the Roma language include the word „rom“, meaning man or husband. The female form is „romni“, meaning woman or wife.”
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Ve fonetické modifikaci etnického/kastovního označení D/dom si je Romové přinesli z Indie.. Dostupné online. (anglicky)
  • · Council of Europe website [online]. European Roma and Travellers Forum (ERTF), 2007. Dostupné online. (anglicky)
  • · Guy, Will (2001).  “Romani identity and post-Communist policy“. Between Past and Future: The Roma of Central and Eastern Europe: 19. Univ of Hertfordshire Press.“This new dynamism inspired the foundation of other unprecedented organizations in the West, such as the Gypsy Council in Britain and Nordic Rom Council in Sweden and eventually led to the landmark first World Romani Congress, held in London in 1971 and attended by delegates from fourteen countries. The name Roma was preferred to variants of pejorative terms such as Gypsies, Zigeuner, etc., research comissions were established and in confirmations of the overtly nationalistic agenda, a flag and anthem were adopted.”
  • · Pape, Iveta(2007). Jak pracovat s romskými žáky – Příručka pro učitele a asistenty pedagogů. Slovo 21, 46. “Na tomto sjezdu se Romové usnesli, že označením příslušníků romského národa je etnonymum Rom a od té doby se datuje romský požadavek, aby tento fakt byl majoritou respektován. V Česku je běžně používáno označení „cikán“, přestože je toto označení většinou Romů vnímáno jako hanlivé. Jak řekl v roce 1990 v Československé televizi tehdejší předseda Romské občanské iniciativy (ROI) JUDr.Emil Ščuka: „Cikáni je označení deklasované sociální skupiny, Romové je označení národa“.”
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Ačkoliv dnes existují v různých zemích světa Romové, kteří pro své společenství užívají autonym jiných (Sinti, Kale, Manuš, atd.), ke společnému původu a k základní identitě s Romy se hlásí všichni a to zejména, jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).. Dostupné online. (anglicky)
  • · Jurová, Anna (2003).  “From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures“. ČAČIPEN PAL O ROMA – A Global Report on Roma in Slovakia: 17. Institute for Public Affairs.“the Sinti lived in German territory, the Manusha in France, the Romanitsel in England, the Kale in Spain and Portugal, and the Kaale in Finland.”
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Autonymum Sinti pl. (Sinto sg.m., Sintica sg.f.) užívají příslušníci významného romského společenství, jehož převážný počet žije v Německu. Odtud také jedno z exonymních označení Sintů: „němečtí Cikáni/Romové“. Ačkoliv Sintové o sobě nemluví jako o Romech, mají pro svůj jazyk adverbiální výraz romanes (/mluvit/ romsky).. Dostupné online. (anglicky)
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Podskupinou Sintů jsou Manušové. Žijí převážně ve Francii. Etymologie jména Manuš je indická, výraz manuš znamená člověk (v sanskrtu, v novoindických jazycích i v romštině).. Dostupné online. (anglicky)
  • · Jurová, Anna (2003).  “From Leaving The Homeland to the First Assimilation Measures“. ČAČIPEN PAL O ROMA – A Global Report on Roma in Slovakia: 17. Institute for Public Affairs.“The word „manush“ is also included in all dialects of Romany. It means man, while „Manusha“ equals people. This word has the same form and meaning in Sanskrit as well, and is almost identical in other Indian languages.”
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Jménem Cale (čti Kale) sami sebe označují Romové ve Španělsku. (…) tento výraz s významem „černý“ (…). Dostupné online. (anglicky)
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Pro svůj jazyk užívají španělští Cale rovněž výraz cale. Jazyk cale je “pararomština”, tj. romský etnolekt španělštiny – španělština obsahující romská slova a některá další specifika romštiny.. Dostupné online. (anglicky)
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Kale je autonymní označení užívané i Romy ve Finsku. Dostupné online. (anglicky)
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Španělští a finští Cale/Kale spolu nemají pravděpodobně nic společného a stejné autonymum vzniklo náhodně.. Dostupné online. (anglicky)
  • · The Legend of the Romani Cymreig / Welsh Romani [online]. ValleyStream Media, 1980-2010. The Kale, who became the Welsh Gypsies, probably came from Spain, through France and landed in Cornwall, eventually making their way to Wales.. Dostupné online. (anglicky)
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. Romové v Anglii užívají autonyma Romanichels.. Dostupné online. (anglicky)
  • · HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 63. Dostupné online. (český) „Výraznou komunitu tvoří Romové olašští s asi 10 %, kteří se dále dělí na další skupiny, podskupiny a množství rodů. Zatímco jinde v Evropě najdeme rozličné olašské skupiny, u nás se v minulosti zpravidla objevovaly pouze dvě: Lovárové – koňští handlíři a Kalderaši – výrobci kotlů; v současné době žijí u nás většinou jen potomci někdejších Lovárů. I v rámci této komunity však dosud existuje jistá hierarchie podskupin a rodů.“
  • · MILENA, Hübshmanová. Romové – subetnické skupiny [online]. Karl-Franzens-Universität Graz, 2003. I když ze slova samého vyplývá jeho význam, přece zde chceme znovu zdůraznit jeden důležitý fakt, který byl implicitně zmíněn už výše: všichni Romové si v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové (dokonce i ti, kteří se jinak od ostatních Romů distancují autonymem Sinti, Cale, Manuš, atd.. Dostupné online. (anglicky)
  • · (2001) Identity Formation among Minorities in the Balkans: The cases of Roms, Egyptians and Ashkali in Kosovo. Sofia: Minority Studies Society, Studii Romani, 23. “The Ashkali themselves, according to local conditions, gravitated to the Albanians or to the Roms, declaring most often Albanian or Romani identity, but always preserving their own community distinction (from the Roms and from the Egyptians too).”
  • · Anerkennung als nationale Minderheit, BAK – Bundesamt für Kultur, online: www.bak.admin.ch
  • · Alinčová, Milena et. al.  “Původ názvů Rom-Cikán“. Interkulturní vzdělávání – příručka nejen přo středoškolské pedagogy. Člověk v tísni.“V bývalé ČSSR se Romové poprvé oficiálně prezentovali názvem Rom na půdě Svazu Cikánů-Romů, který vznikl v důsledku politického a společenského uvolnění během pražského jara 1968. Trval od srpna 1969 do března 1973. K jeho zrušení přispělo také Memorandum, v němž Romové požadovali politický statut a včlenění jazykových a etnických práv do ústavy. Endo-etnonymum Rom bylo opět vystřídáno „občanem cikánského původu“”
  • · Alinčová, Milena et. al.  “Původ názvů Rom-Cikán“. Interkulturní vzdělávání – příručka nejen přo středoškolské pedagogy. Člověk v tísni.“V byzantských pramenech se slovo objevuje již v 8. století”
  • · HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 11. Dostupné online. (český) „Podle některých badatelů bylo slovo Athinganoi označením pro příslušníky cizí heretické sekty, která se v oblasti Malé Asie věnovala věštění a černé magii. Romové měli být s touto sektou omylem ztotožněni, neboť se stejně jako oni věnovali magii, vzhledem se výrazně odlišovali od místního obyvatelstva, a navíc přicházeli ze stejné oblasti. Pobytem na maloasijském území mohli Romové převzít některé prvky místní kultury a zvyklosti, které byly typické i pro sektu Athinganů. Je však také možné, jak míní někteří byzantologové, že termínem Athinganoi byli od počátku nazýváni právě Romové.“
  • · HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 11. Dostupné online. (český) „Pro vztah většiny k romské menšině je příznačné, že tímto termínem byli Romové nazýváni svým okolím, aniž by jej sami vytvořili, nebo alespoň posléze akceptovali; s názvem Cikán se Romové beze zbytku neztotožnili nikdy.“
  • · JAYARAMAN, K. S. European Romanis came from northwest India. Nature India [online]. 1. prosinec 2012. Dostupné online. ISSN 1755-3180. DOI:10.1038/nindia.2012.179. (anglicky)
  • · Romové pocházejí z kasty “nedotknutelných”. Týden.cz [online]. 4. prosinec 2012. Dostupné online.
  • · Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450–1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003
  • · Vláda české republiky. Romská národnostní menšina
  • · Pavel Pečínka: Společenství Romů na Moravě
  • · Lidové noviny 17. 2. 2012 Titulek: Kolonka Rom? I žáci s černými vlasy Autor: Michaela Kabátová, Barbora Říhová
  • · Veronika Rodriguez. Diskriminace Romů stojí Česko ročně miliardy korun. Aktuálně.cz. 10. 2009. Dostupné online.
  • · Petr Kvasnička: Romská kriminalita. Její příčiny, specifika a profil pachatelů (2006)
  • · http://ostrava.idnes.cz/komentar-ke-ghettu-prednadrazi-dm5-/ostrava-zpravy.aspx?c=A120806_094850_ostrava-zpravy_jj
  • · BAKALÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. 178 s. ISBN 80-7220-180-8. S. 93.
  • · http://www.novinky.cz/finance/269753-vetsina-romu-davky-nezneuziva-tvrdi-vladni-urad.html
  • · The Council of Europe: Protecting the rights of Roma
  • · Česká televize 13. komnata Laca Decziho
  • · Čeká televize Uloupené mateřství
  1. ·  Stránky Andreje Bána

Související články

Externí odkazy

Portály: Lidé

Autoritní data: AUT: ph118051 | GND: 4050473-6 | LCCN: sh85058109 | WorldcatID: lccn-sh85058109

Kategorie:

Navigační menu

Hledání

Začátek formuláře

Konec formuláře

Začátek formuláře

Konec formuláře

Nástroje

Tisk/export

Na jiných projektech

V jiných jazycích

Upravit odkazy

česky romsky

Původ Romů a jejich příchod do Evropy

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Na indický původ Romů poukázal jako první v roce 1763 l. Vályi pocházející z tehdejších Uher. Na základě srovnání dialektu, jímž mluvili indičtí studenti na univerzitě v Leydenu, a romštiny, kterou znal ze Slovenska, došel k závěru, že pravlastí Romů je pravděpodobně Indie. Jeho a postupně další srovnávání romštiny s indickými jazyky přispěla k potvrzení hypotézy o její indické pravlasti. Jazykově patří romština mezi nejstarší západní novoindické dialekty. Antropologicky a jazykově se původ Romů hledá ve střední Indii, respektive od 3. století v severní Indii, ale přesné určení není možné. Vzhledem k chybějícím historickým pramenům se zřejmě nepodaří přesněji datovat ani odchod Romů z Indie, ani přesné místo a důvody počátku jejich migrace. Za důvod jejich odchodu z Indie se nejčastěji považují válečné konflikty a z toho plynoucí ekonomické těžkosti. (S armádami odcházeli řemeslníci s rodinami.) Velmi pravděpodobně Romové patřili do několika kast, na které je tradičně indická společnost rozdělena. Formování samostatné etnicity (příslušnosti ke skupině na základě společného jazyka, kultury resp. původu) probíhalo až po odchodu z Indie. V samotné Indii splývali Romové s původním indickým obyvatelstvem. Z Indie odcházeli mezi pátým a desátým stoletím.

Pojem Rom je označení pro příslušníky etnických skupin indického původu, které užívají sami příslušníci těchto skupin (autonymní pojmenování). V překladu z romštiny znamená „muž“ nebo „člověk“ (k tomu „romňi“ – „romská žena“) ve smyslu příslušnosti ke komunitě se společným jazykem (romštinou) a původem. Původ slova je nejasný, ale zřejmě pochází z indického slova „dom“, které znamená „člověk“. Romové vyzvali světovou veřejnost na prvním světovém kongresu v Londýně (1971), aby místo označení Cikáni bylo užíváno pojmu Romové. Důvodem byl původ a obsah pojmu Cikán, který romské komunitě přisoudila většinová populace (etnonymní pojmenování).

Romové po odchodu z Indie přišli nejprve do Persie, kde zřejmě po určitou dobu setrvali. O příchodu skupiny indických hudebníků do Persie referuje mimo jiné básník Firdausí ve své knize Kniha šáhů (r. 1011). Firdausí klade do doby panování Bahrama Ghura (420 – 438) panovníkovu žádost indickému králi Šangulovi o vyslání hudebníků do Persie: „Když to provedl, Bahram je rozsídlil po svém království, nařídil lidem, aby je zaměstnali… A z jejich potomků pocházejí tmaví Luriové, kteří jsou mistry v hraní na flétnu a loutnu.“ Z dochovaných dokumentů nelze jednoznačně určit, zda se jednalo o Romy. V arabských pramenech bývali migranti z indického subkontinentu nazýváni Zottové. Nelze ovšem s jistotou říci, že se jednalo o Romy.

Po odchodu z Persie se Romové jižně od Kaspického moře rozdělili v průběhu 8. století do skupin putujících jednak do Arménie a jednak do Sýrie a Palestiny. Na základě tohoto rozdělení vznikly nejprve dvě základní podskupiny romštiny (arménská a evropská, ze které se dále oddělila syrská skupina romských dialektů).

Na Balkáně (byzantská říše) se první Romové objevili nejpozději v 11. století. V byzantské říši dostali Romové pojmenování, kterým jsou pak nazýváni v Evropě, Cikáni. Gruzínský mnich nazval v roce 1068 skupinu lidí, která zbavila okolí Konstantinopole jedovatých hadů, řeckým slovem Athinganoi (z tohoto slova jsou odvozovány názvy Cikán, Zigeuner, Cygan atp.). Od počátku mělo pojmenování hanlivý charakter, protože bylo původně označením heretické sekty, která údajně provozovala magii. Balkánský poloostrov se stal po několik staletí domovem Romů a výchozím bodem pro jejich další putování do Evropy. Romové se tam usazovali, o čemž svědčí mnoho řeckých slov v romštině (např. drom-cesta, foro-město).

O usazování Romů v byzantské říši již existují spolehlivější informace. Ze zpráv tehdejších poutníků jsou zachovány např. zprávy o romském osídlení řeckého přístavu Modon. První se o nich zmiňuje v roce 1384 a užívá název „Romiti“. V Modonu postupně klesal počet usazených Romů, protože ve 14. století měla jejich osada asi 300 domů, ale v 16.století už z nich zbylo pouhých 30 domů. Příčinou byly zřejmě turecké výboje, které začaly přímo ohrožovat byzantskou říši, a s tím souvisel úpadek obchodu. Romové se v tomto období živili kovářstvím, kotlářstvím a dalšími řemesly a také provozováním akrobacie a kejklířství.

Podle nepodložených zpráv se měli první Romové mimo Balkánský poloostrov objevovat od 13. století (uherští panovníci údajně přivedli jejich skupiny z křížových výprav). Od této doby se také začala používat jména a příjmení Cikán. Zprávy o odchodu Romů z Balkánu se objevují až na začátku 15. století, v době, kdy byla byzantská říše ohrožována nájezdy Turků.

Petr Lhotka
Muzeum romské kultury

Literatura k tématu

  • Horváthová J., Kapitoly z dějin Romů, Praha 2002.
  • Fraser A., Cikáni, Praha 1998.
  • Kenrick D., Gypsies: From India to the Mediterraneum, Toulouse 1994.
  • Nečas C., Romové v České republice včera a dnes, Olomouc 1995.
  • Soulis G. C., Cikáni v byzantské říši a na Balkáně v pozdním středověku in Romové v Byzanci, ed. M. Hübschmannová, Praha 1998.

 

Původ Romů

Pověst praví, že evropští Cikáni přišli z Egypta. Genetika, že vznikli z malé populace, která se vynořila na území dnešní Indie před zhruba 1000 lety.

Kam Romové chodí víme díky překrásnému filmu, plnému lásky, režiséra Emila Lotjanu a hudebníka Jevgenije Dogy z roku 1976:  „Cikáni jdou do nebe“. Odkud ale přišli, to spolehlivě nevěděl do těchto dnů nikdo.
Ústně se traduje, že přišli  ze severovýchodní Afriky, protože jedna z nejstarších Cikánských bájí, kterou sami Cikáni rozšiřovali praví, že Cikáni přišli z Egypta a že jsou kmen, který nepřijal Ježíška, když prchal před ukrutností Herodesovou. Za trest prý jsou vypuzeni z vlasti a marně si budou hledati domova.
Nyní si  na záhadný původ téměř desítky milionů obyvatel Evropy, kteří si říkají Romové, posvítil výzkumný tým profesorky Luby Kalaydjievavové z  Univerzity v západní Australii. Genetici se zajímali jen o to, co mají Romové zapsáno ve svém genetickém kódu.

 

Historie
Romové – jsou populace, která má společný původ a kdysi patrně i společný jazyk i kulturu. Dnes představují několik jazykově a kulturně příbuzných etnik. Žijí rozptýleně v Evropě, severní Africe, jihozápadní Asii, Severní Americe a v Austrálii. Jejich celkový počet je odhadován na 8 – 10 mil. osob.
Nejstarší zmínka o Romech pochází  z Byzantské říše  z Balkánu, kde se první Romové objevují v 9.-11. století. V Byzantské říši dostávají také své pojmenování, pod kterým jsou známi později v Evropě. Gruzínský mnich nazval v roce 1054 skupinu lidí, která zbavila okolí Konstantinopole jedovatých hadů, řeckým slovem Athinganoi (z tohoto slova jsou odvozována jména Cikán, Zigeuner, Cygan atp.). Toto pojmenování mělo od počátku hanlivý nádech, bylo totiž původně označením heretické sekty. Protože ale řadu faktů čerpáme z historických pramenů, které pojem Rom neznají, bez slova Cikán se neobejdeme. O usazování Romů v Byzantské říši existují poměrně spolehlivé zprávy. Tehdejší poutníci zaznamenali informace o romském osídlení řeckého přístavu Modon. První zmínka tohoto druhu je z roku 1384. V Modonu postupně počet Romů klesal. Ze 300 domů ve 14. století jich, jich v 16. století zbylo pouhých 30. Příčinou byly zřejmě turecké výboje. V chodu dějin Romové neměli na růžích ustláno. Od středověku byli pronásledováni, což bránilo jejich integraci do majoritních společností. Ottův slovník uvádí: Když Cikáni poznáni byli jako lháři, zloději a lotři, počali býti  pronásledováni nejdříve ve Španělích, pak v zemích ostatních. Ve stol. XVI. se jim ulevilo, tu a tam dály se i pokusy učiniti z nich národ usedlý a povznésti je, ale pokusy se nezdařily.
V Evropě si je každý národ pojmenoval jinak. Řecky slovou Atsinganos (Athinganos), bulharsky Acigan, rumunsky Tzigan, maďarsky Tzigany, italsky. Zingaro, turecky. Čingiané, španělsky Gitano, anglicky Gipsy, albánsky Yevk, francouzsky Bohémiens. Názvy anglický a španělský souvisí s bájí o jejich egyptském původu. Francouzský vznikl chybným názorem, protože první Cikáni přišli do Francie z Čech.

Česko
První zmínka o Cikánech u nás je ze starých letopisů českých z  roku 1416, kde se o nich píše: toho času  poprvé se v Čechách objevili a lid mámili. V kronice Dalimilově nalézáme zmínku, že byli v Čechách příslušníci opovrženého tohoto kmene i  před rokem 1416.  Ve Španělsku byli již roku 1492 pronásledováni zároveň se židy a Maury. V roce 1531 vyšel v Anglii proti nim první edikt. Ani pak se k Romům vztah nezměnil, soudě podle dobových záznamů: “Vyssávali lid i zemi po celou dobu 30leté války, ba i později tak, že císař Leopold I. musil proti nim vydati dekret” (21-dub. 1688), jímž vypovídali se ze země. Ale to nic neprospělo, spíše ještě  z Moravy a ze Slezska přicházeli a své šmejdy dále prováděli, tak že konečně reskriptem daným (1697) za psance byli prohlášeni. Tu nastala hrozná štvanice na Cikány, v níž mnoho jich zahynulo; ale přes to uherští Cikáni pokoušeli se pořád ještě o přístup do Čech, zvláště do lesů v Táborsku a Budějovicku. Za císaře Josefa I. počali se hrnouti z Uher a Moravy do Čech na svá obvyklá místa, i byli opět stíháni, věšeni a mrzačeni, ale bránili se také statečně, až vojenským zakročením ze země byli vyhnáni. Též Karel VI. prohlásil patentem z dne 20. června 1721 Cikányny za psance a stanovil, aby i ženy byly smrtí trestány. Genocida se Romům nevyhnula ani v novodobých dějinách. Tragický dopad měl v celé nacisty kontrolované Evropě Himmlerův výnos ze 16. 12. 1942 o deportacích Romů do koncentračního tábora Osvětim (Auschwitz) II. – Birkenau. V současné době se celkový počet romských obětí holocaustu uvádí okolo 150 000.

Původ potvrdili protinožci
Australanka Kalaydjievavová poskytla  dosud nejlepší důkazy o tom, že Romové pochází z Indie. Vyplývá to z výsledků, které její kolektiv právě zveřejnil v časopise  American Journal of Human Genetics. Genetická analýza  jejich DNA svědčí o tom, že Romové jsou zřejmě potomky malé populace. Tento závěr umožnila náhoda. V době, kdy se zmíněná pra-skupina zakládajících členů tvořila, vyskytly se u nich určité genetické mutace. Tyto mutace přetrvaly dodnes. A to i u těch potomků, kteří se nám s odstupem času jeví jako nepříbuzní.
Sdílení obdobných typických mutací není výsadou Romů, vyskytuje se i u jiných početně malých populací, jako například u Finů, Aškenázských židů, v populaci Quebeckých Kanaďanů, stejně jako u lidí na Tasmánských ostrovech.
Tým Kalaydjievové analyzoval pět takových genetických mutací, které jsou ve vazbě na určitá onemocnění, například s nervově svalovým onemocněním  myasthenia gravis. Sledování většího počtu takových mutací dovoluje určit prapůvod zakladatelské populace. Umožňuje také vystopovat před jakým časem se začala populace štěpit na menší samostatné celky. Je to tím, že chromozomální odlišnosti se s postupujícími generacemi hromadí. Nárůst změn se řídí určitými pravidly a podle nich lze dnes poměrně přesně spočítat co a jak se s tou kterou populací v minulosti dělo. V genetickém kódu Romů je „zapsáno“, že základní populace jejich předků se vytvořila v době před nějakými 32 až 40 generacemi. To znamená, že několik málo rodin, jimž Romové vděčí za svůj původ, se vynořilo v dávnověku před osmi sty až tisícem let.

 

Z  Indie!
Když počítač porovnal rozdíly ve stavbě DNA evropských  Romů a těch v Indii, mohli výzkumníci konstatovat že nejvíce společných znaků mají evropští Romové s populací osob, která se vyskytuje v Indii. To nemůže znamenat nic jiného, než že populace Romů v Indii je starší a že Romové  přišli do Evropy z Indie. Z postupného narůstání mutačních změn, které je prakticky konstantní, se dá dedukovat, že  prapůvodní skupina předků Romů, která se vydala rajzovat po Evropě, byla velmi malá a čítala méně než 1000 osob.

 

Jazykozpytci se nespletli
O indickém původu Romů spekulovali jazykoví odborníci již před 200 lety. Jejich jazyk zařadili k indické větvi indoevropské rodiny. Tento jazyk ale existuje v mnoha dialektech a tak jako důkaz původu dost pokulhává. Usuzovat na původ etnika podle podobnosti jazyka se již mnohokrát ukázalo jako ošidné. Riziko pramení z kočování. Problém tkví v tom, že nelze spolehlivě určit, který z jazyků si kočující skupina osvojí a přijme jej za svůj. Molekulární genetické markery tak poprvé podaly solidní důkaz o původu našich Romských spoluobčanů. Značky v jejich DNA vyvrátily ústně tradované legendy a potvrdily dřívější úsudek jazykovědců, kteří odhadovali, že  romské kořeny sahají do Indie.


Závěr

Bez ohledu na prakticky setrvalou nepřízeň okolí, pogromy a genocidu, je z malé skupiny osob, které se vydaly z Indie hledat štěstí ve světě, za nějakých pár generací deset milionů následovníků. To svědčí o jediném a sice, že „tažení romské DNA“ dějinami lidstva, je velmi úspěšné.

 

Romka tančící na Starém městě pražském během Světového romského festivalu Khamoro. Foto: Reuters, Petr Josek

 

O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Čest je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký a žádost neukojitelná. (Foto: Slovensko – sídliště Luník, text: Ottův slovník naučný).

 

Autor: Josef Pazdera

Datum: 09.09.2004 04:37

Tisk článku

 

 

cena původní: 299 Kč
cena: 266 Kč

FRAUS Ilustrovaný školní slovník českého jazyka + CD-ROM
neuveden

 

Diskuze:

pravy puvod romu

Ladislav Samko,2018-05-07 02:00:00

ahoj lidi tak jako asi kazdy clovek jsem take zjistoval svuj pravy puvod a to romsky protoze jsem na to hrdy.Pokud se budete drzet faktu a dukazu tradic zvyklosti a koneckoncu i jazyka urcite budete stejneho nazoru tak jako ja. Vse zacina ve 4tisicileti pr.n.l.na severozapadeindie a jihozapadnim pakistanu HARAPPSKA kultura ktera zila spolecne s dravidskymi kmeny[indove] postupne byli vytlaceny az na jih indie. Sanskrt a pozdeji hindstina dokazuji lingvisticky puvod mimo jine jmena a nazvy mest a obci PANDZAB BIHARI a dalsi. Pokud nekdo stale neveri a mysli si ze snad romove pochazi z atlantidy nebo z afriky nebo snad dokonce ze jsme zidovsky narod tak nehleda pravdu.pravda je takova ze jsme puvodni obyvatele indie ktera zila v endogamii odlevali med a bronz meli zavlazovaci systemy.Pokud se ptate proc tedy nezanechali zadne pismo ?? ale ano zanechali protoze se drive nerikalo indie jako ted ale rikalo se jim podle rodovych kmenu.v Pandzabu byly sepsany texty veda [rgveda]

Odpovědět

pravy puvod Romu a cikanu

Emil Tirpak,2017-08-04 11:08:50

1 Mojžíšova 4,10-15-20-23 tady jsou koreny dnešnich Romu a Cikanu.Romove maji semitcky puvod a ne Indicky a do Indie akurad prisli puvod Romu a Cikanu nepochazi z Indie ale z Blízký východ

Odpovědět

Julia Petikova,2017-01-17 00:55:31

Vy chrapaci by jste se měli zamyslet sami nad sebou!!! Porad hledáte jen chyby na Romech. Samej ing, prof, Mgr, a přitom prasata. Nikde ve světě vas nemají řadí protože jste protivný a chamtivý narod. Hrajete si na Český národ ale DNA by vas usvedcilo co jste za hovada

Odpovědět

Dá se napsat cokoliv

Milan Růžička,2011-12-17 14:09:26

Nikdo není svatý . . . ale podíl cikánů na tvorbě užitečných věcí a dějů pro život ostatních lidí začíná a končí křepčením a zpěvem. Veškeré další činnosti jsou jen parazitováním na ostatní společnosti. Kdyby se cikáni řídili Božím desaterem, zvláště pak 4. 6. a 8. tak již dávno vyhynuli ! ! !

Odpovědět

Jak tohleto můžete napsat!

Jiří Gašpar,2011-11-22 20:16:37

Kdyz vy o nas muzete psat o cikanech , Tak ja si dovoluju napsat svoji skusenost za za 38 let.. Ceskou povahu nejste o nic lepsi jak mi co na to ze jste vzdelani kdyz polovina vaseho narodu bruci v kriminalech za vrazdy , za znasilneni , za pedofilii za hanobeni narodu fasistickych propagaci. Svý deti vychovavate a potom je sexualne optezujete. tak co jste to za cesky vyspeli narod. dovoluji si z vlastni skusenosti ze jsem byl v 10seti nejvyspelejsich zemich a tam vsude nejobycenejsi lidi ceskej narod nenavidi a to proto ze jste zavistivi vsude kradete od kominusmu do dnesni demokracie vase lidi kradou a hazite to na Romy!!! den co den slycham a vidim ze mezi sebou cesi se okradaj tunelujou podvody do konce i ve vlade stracej se miliony a miliardy abych byl presny krejci vas clovek ukradl nekolik miliard a to romove nedokazou ani za 100let ! a to jenom kvuli tomu ze je cech? tak se prosim vas zamyslete na to vy chytrolini.Jeste malej dodatek, tak kdyz neverite v boha tak asi kdyz se vam neco stava a uz nevite kudy kam tak proc ho prosite o pomoc? a nerikejte ze to tak neni. Tak si ho neberte ani do huby ! vsak on si na vas posviti a doufam ze se podelate strachy.

Odpovědět

… z indie asi nie

moonchildx,2008-05-30 16:36:47

otázka znie „odkial prišli do Indie”
vtom čase ked sa mali vyskitnúť v Indii tak tam zili úplne iné vyspelé a hlavne početnejšie národy, ktoré ich odtiaľ pravdepodobne vyhnali.

Odpovědět

NEBOJTE SA, CIGANI BUDU VECSINOU NA SLOVENSKU!!!!!

ghazni,2008-01-17 20:59:29

TAK TUZIM POTOM ABY CIGANI BOLI VECSINOU, JA SOM ANARCHISTA A MAM RAD CIGANOV PRETO!!!!!

Odpovědět

Prečo rad cigánov

Martin,2008-03-01 16:03:21

Nerozumiem prečo ich máš rád!!! Sú to ludia – ako zver!! Ty sadíš zemiaky a ich deti ti ich kopajú za tebou!!! čo urobíš?? Ja nie som zástanca hitlera ako tam niekto písal že plán trebalo dokončiť- to by tu nebolnik zo slovákov- pravých slovanov. Ide o to že sú neprisposobiví a nyvyše analfabetný hlupáci ktorí nemajú tužbu niečo dosiahnúť ani žiť aspoň čisto!! Poznám asi 5 super cigáňov dobre a asi 100 brutálnych debilov!!!!! sú proste tu zbytoční česť výnimkám!!!

Odpovědět

pojmenování

SB,2007-09-05 12:28:39

V první řadě žádní “Romové” neexistují! Uvědomte si to už konečně! Původ jejich pojmenování je v článku popsán jasně. Jsou to CIKÁNI!

Odpovědět

Puvod Romu

Dezo,2007-06-30 21:45:23

Moc malo se zajimas o historii romu,jinak bys zjistil,ze romove patri k
nejstarsim narodum sveta? Vyvoleni Bohem jsme na 100%,jinak bychom tu
nebyli?Dlouha staleti pronasledovani,vrazdeni,nenavideni a izolovani od
spolecnosti,tim vsim jsme museli projit .Presto jsme si zachovali svou
identitu,kulturu a hlavne jsme neasiminovali?
Buh ochranuje nas narod a nedopusti nase zahubeni,geneticky jsme odolni
proti vsem nastraham, a utrpenim,ktere nas doprovazi po dlouha staleti.
Zadny jiny narod,za uvedenych podminek by neprezil.Jsme chudi,ale
stastni,tot vse!!! Buh nas miluje ami milujeme Boha,ktereho nosime v
srdci,nikoliv v hlave? My romove se odavame do rukou Bozi,jedine on muze
rozhodnout o nasem zivote,krome Boha nectime zadne jine modli ani autority
.Nechavame se ridit Bohem,proto nemyslime na zitrek,zijem ted v case

Pravdivé pocátky Roma a Sinti

Mnoho mýtu byly propracované o pocátcích tech záhadných lidí dárek v kazdé
západní zemi volané ruznými jmény, obvykle známý jako Gypsies, Gitanos,
Cigany, atd, jehoz správný ethnonym je Rom (nebo lepsí Rhom) pro nejvetsí
skupiny a Sinti pro dalsí. My nevystavíme zde vseobecne rozpoznaný legendy,
ale poslední a nejrozsírenejsí mýtus to jeste verí se, ze platit: jejich
údajná indoevropská etnika. _To Roma lidi dosáhli Evropy po dlouhé ceste té
pak zacala kdesi v Indii je fakt který neobsahuje ze oni prisli z jejich
originální materské zeme. Kazdý muset prijít z nejakého místa kde jeho/její
predkové zilo predtím, mozná mít prijelo tam z nejaké dalsí zeme.

Celá hypotéza týkající se jejich údajné indoevropské etniky je zalozený na
jediné veci: cikánský jazyk. Taková teorie nepocítá s dalsími
dulezitejsími kulturními fakty a dokazuje to ukázat ze Roma nemá nic
spolecného s indickými národy krome nejakých lingvistických elementu.
Jestli musíme trval vázne zádnou hypotézu která zvazuje jen jazyk k tomu,
aby urcil lidový puvod, pak my musí predpokládat, ze témer vsechno North –
Africans prisel z Arábie, ta Ashkenazim zidé jsou nemectí kmen, ta Sephardic
Jews byl Spanelé patrící nábozenské mensine ale ne ruzné lidi, a tak dále.
Cerný americký lid dokonce ne- neví v jakém jazyce jejich predkové mluvil,
následkem toho oni musí být anglictí. Rozhodne, jazyk sám není dostatecný
základ k tomu, aby ustanovil etnické pozadí, a celý dalsí fakta determinantu
je proti indické pocátky Roma – vcetne také nejakých záchytných bodu v
cikánském jazyce sám. Nejvíce významné elementy to vytrvají v nejakých
lidech od nejvíce vzdálené minulosti jsou duchovní prírody, které jsou
manifestující se v jejich vnitrních citech, typická chování, podvedomá
pamet, totiz, jejich atavic dedictví.

V této eseji, já zacnu vystavit pusobení mýtus pred dárkem fakta a
vyplývající hypotéza o pravdivých pocátcích Roma.

Mnoho úsilí bylo udelané ucenci s úcelem zkousení indické pocátky Roma, a
vsichni z nich selhali po jednom v poskytování usvedcujících dukazech.
Nejaké úcty brané jako odkazy, jako príbehy napsané Firdawsi, jsou nyní
zdiskreditovaní. Nejaký lidi údajne související Roma, totiz Dom, Luri,
Gaduliya Lohar, Lambadi, Banjara, atd mít vskutku zádné spojení vubec s
Roma, a dokonce ne- bezné pocátky. Jediná zjevná podobnost je kocovný zivot
a profese typický pro nejaký kocovný kmen, nejakého etnického vyjmutí.
Vsechny tyto necinné výsledky jsou prírodní následky výzkumu delaného shodne
se spatnými vzory: oni ignorují esenci Romaovy kultury, to je, duchovní
dedictví, které je neslucitelné s nejakými indickými lidmi.

A nedávná teorie která má nejaký úspech mezi prostredím intelektuála zajímat
se o predmet – a ta je urcená pro byla prokázaná bludná jako celé
predcházející hypotézy – predstírají, ze objevil originál “mesto” z místa
kde Roma mozná prisla: Kannauj, v Uttar Pradesh, Indie. Autor má v kazdém
prípade dosáhl nejakých cenných záver které diskreditovat celé predchozí
teorie, jeste následující stejná stopa, ciste lingvistická narázka,
chybející cíl. Následkem toho, autor nasel celou argumentaci na údajném
lingvistickém dukazu, to je docela nedostatecný k tomu, aby vysvetlil cikána
kulturní rysy ne príbuzného s jazykem a které jsou nepochybne mnohem víc
významný, a vubec ne- spolehlivý dukaz je daný podporovat jeho teorii. _V
této eseji, já budu citovat nejaká tvrzení autora, ackoli nahrazování jeho
cizího a nevhodného zpusobu psaní cikánských slov s víc presným a
pochopitelným prepisem – napríklad, “rr” nepredstavuje zádný cikánský
fonémového; hrdelný “r” je lépe reprezentovaný “rh”, ackoli ne veskerá
cikánská nárecí vyslovit to, jako ethnonym “Rom” je pronesený jeden nebo
druhý “Rhom” nebo jen “Rom”. Jeste, “h” je uzívaný pro konvencne oznacit
doplnkový zvuk k predcházející souhlásce, a proto, jestli prízvuky, prutazný
nebo

dalsí prídavné znaky by mel být vyhnuly se, “h” je nejlepsí doplnkový dopis
v mnoha prípadech. Osobne, já bych dával prednost Slovinské abecede s
nejakými nepatrnými zmenami lépe prekódovat cikánský jazyk, ale jak grafická
znaménka nemohou vzdy byla ukázaný skrz internetový, já uzívám alternativní
systém.

Ve vystavit pusobení výse uvedená teorie, já zacínám výkazem autora toho já
uvázím pravý a se kterým já souhlasím:”Je také známo ze tam jiz není jedni
lidi v Indii zretelne príbuzný s Roma. Ruzné kocující skupiny oznacení
cikáni (s malý g”) v Indii nemají zádné príbuzenství nebo genetické spojení
s Roma. Oni získali stítek ” cikáni” z britské koloniální policie kdo, v
devatenáctém století, volal je ten analogií s ” cikány” Anglie. Navíc, oni
aplikována na ne stejná diskriminacní pravidla pokud se týce anglických
cikánu ” . Pozdeji, nejvetsí evropstí výzkumníci, presvedcený ten
kocovnictví nebo pohyblivost je základní rys Romani identity, pretrvával v
porovnání Roma s ruznými kocovnými kmeny Indie, bez nalezení nejakých
skutecných spolecných rysu, protoze jejich výzkum byl podmínený jejich
zaujatostmi týkajícími se kocujících skupin”.

Toto je pravdivý, výzkumníci vzali predjímané vzory na které oni nasli
jejich hypotézy. Nicméne, autor není vynatý mít spáchal stejnou chybu. Z
jeho vlastního vyhlásení se objeví následující otázky: Proc tam je vubec
ne- jednotliví lidi v Indii príbuzný s Roma? Proc celý Roma emigrovala, bez
opoustející sebemensí stopu sebe nebo nejakých príbuzných? Tam je jen jedna
mozná odpoved: oni nebyli indiáni, jejich puvody nebyly v té zemi a jejich
kultura byla naprosto neslucitelný s indický jeden. Jen nábozenská mensina
muze vystehovat hromadne ze zeme v kterém nejvetsí obyvatelé jsou jejich
stejné etnické akcie. A nábozenská mensina v tech casech mínily “dovázený”
víra, ne vygenerovala uvnitr indoárijské oblasti. Údajný exil v Khorassan
predstavoval autorem jak duvod kterým Roma odesla Indii je bezduvodný a
selhává v dávání vysvetlení vztahující se k Romaovu nejvíce dedicnému
smýslení a tradicím, které nejsou ani Ind ani Muslim (protoze Khorassan v
tech casech nebyly jiz Mazdeist), ale já budou jednat s tímto tématem
pozdeji v této eseji. _V kazdém prípade, autor odhaluje mýtus v jeho
následujícím sdelení:

Rajasthani, toto je jen trik konaný temi vlastenci kdo jsou reproduktorový z
techto jazyku a obhájcu techto národu: oni jenom pokusí se o umele zvýsit
pocet jejich obyvatelstva”.

Toto je presne prípad. Já mám náhodou nalezený v mnoha Rajput/Jat
diskuzních skupinách tech oni jsou (nebo ríct být) presvedcený ze Roma jsou
Jats nebo Rajput klan. Bud oni jsou v dobré víre nebo ne, jejich pozadavky
jsou vyjádrené uvnitr nacionalistické souvislosti a zdá se, ze bude mít
nejaký politický úcel. Hlavní tzv . dukaz, který oni dají je ze Arabi
volali Roma “Zott”, to znamená, ze “Jat”, od té doby, co oni pravdepodobne
se jevili na Stredním východe. Uprímne, arabské” úcty dejepiscu jsou trochu
víc spolehlivý nez “1001 noci” vztahující se k presnosti.

Mít nálezite pripocítaného autora “Kannauj teorie” pro tyto dulezitá
premítání, ted já vystavím jeho tvrzení v kterém on selhal v podporovat
celou jeho hypotézu:”V rozporu s cím jeden mohou císt v témer vsech
publikacích, první Roma prijet do Evropy plne byla si vedom jejich indických
pocátku. Tam je definitivne dukaz o toto v nekolika dokumentech datujících
k patnáctým a sestnáctým staletí. To jen pozdeji je to mytický egyptský
puvod vyzval popisy Roma” skutecné puvody v Indii. Víc prestizní, to
nakonec by pomohlo jejich spojení do Evropy. Vskutku, mýtus Roma” egyptské
pocátky byly postupne prijaté za autentické”.

Rajasthani, toto je jen trik konaný temi vlastenci kdo jsou reproduktorový z
techto jazyku a obhájcu techto národu: oni jenom pokusí se o umele zvýsit
pocet jejich obyvatelstva”.

Toto je presne prípad. Já mám náhodou nalezený v mnoha Rajput/Jat
diskuzních skupinách tech oni jsou (nebo ríct být) presvedcený ze Roma jsou
Jats nebo Rajput klan. Bud oni jsou v dobré víre nebo ne, jejich pozadavky
jsou vyjádrené uvnitr nacionalistické souvislosti a zdá se, ze bude mít
nejaký politický úcel. Hlavní tzv . dukaz, který oni dají je ze Arabi
volali Roma “Zott”, to znamená, ze “Jat”, od té doby, co oni pravdepodobne
se jevili na Stredním východe. Uprímne, arabské” úcty dejepiscu jsou trochu
víc spolehlivý nez “1001 noci” vztahující se k presnosti.

Mít nálezite pripocítaného autora “Kannauj teorie” pro tyto dulezitá
premítání, ted já vystavím jeho tvrzení v kterém on selhal v podporovat
celou jeho hypotézu:”V rozporu s cím jeden mohou císt v témer vsech
publikacích, první Roma prijet do Evropy plne byla si vedom jejich indických
pocátku. Tam je definitivne dukaz o toto v nekolika dokumentech datujících
k patnáctým a sestnáctým staletí. To jen pozdeji je to mytický egyptský
puvod vyzval popisy Roma” skutecné puvody v Indii. Víc prestizní, to
nakonec by pomohlo jejich spojení do Evropy. Vskutku, mýtus Roma” egyptské
pocátky byly postupne prijaté za autentické”.

“Mezi vsemi legendami, jeden z nejvíce trvalý je údajné Egyptské pocátky
Romani lidí, které oni sebe zacali cirkulovat jiz sestnácté století. […]
v obou prípadech, prestiz Egypta, odrazený v bibli, a príbehy pronásledování
trpely krestany v té zemi pravdepodobne povzbuzované vetsí prijetí Egyptské
legendy nez skutecného indického puvodu, a to pravdepodobne pomohlo jim v
získání glejtu a dopisu od doporucení princové, králové a dokonce
papez”._( prostor levý mezi závorkami bude ohlásený pozdeji)

První tvrzení zanásí, protoze tam jsou starsí dokumenty, datování zpet
dokonce do dvanáctého století c.e., ve kterém “Egyptané” jsou zmínení,
znamenající Roma. Obvykle Roma byla volaná ruznými jmény shodne s jejich
okamzitým puvodem, napríklad v západní Evrope první Roma je známá jako
“Bohemiens”, “Madari” (toto oznacení je jeste velmi bezný v mnoha zemích),
atd, zatímco Arabi volali je/ne “Zott”, význam “Jat”, protoze oni prisli z
Indusa Valley. Oni nikdy nebyli nazvaní “Indiáni” v Evrope. Jeste, má
Roma vstoupila Evropu z Íránu a Armenia

skrz Bosphorus, to je nepravdepodobné, ze oni prosli Egyptem – to bylo v
jejich vlastní historické pameti té oni jednou byli v Egypte, z místa kde
jejich putování zacalo, a oni deklarovali jejich nejstarobylejsí puvod.
Zatím Indie byla skoro úplne zapomenutá. Pred dosazením byzantského
teritoria, jak autor samotný pripoustí, Roma bydlela pro dlouhé období v
muslimských zemích, a je také známo ze kdokoli sevrený islám stezí prevést
na krestanství. Kdy Roma prijela do Byzanc, oni byli jiz krestané. _Ted
zajímavé hledání: Jak Roma vedela THE BIBLE v muslimském teritoriu? Toto
je neco , ze autor nemuze ospravedlnit, od té doby, co Roma neznala Písma
svatá jestlize ne z doslechu dokud nedávné doby! Jiste v Indii, Persie a
Arab zeme kde oni cestovali pred dosazením Evropy mohli nikdy slysela zádný
komentár bible, a jiste dokonce ne- v Byzanc nebo Evropa, kde Písma svaté
byla vypuzená obycejní lidé a nebyli napsaná v proudu

azyk. Tam je vubec ne- moznost , která Roma znala bibli, jestlize ne
protoze velmi biblická historie byla hluboce rytá v jejich kolektivní
pameti. Tato pamet byla drzená behem jejich dlouhého exilu v Indii, v
takovém silném zpusobu, jaký oni neprijali dokonce sebemensí prvek Hinduist
kultury nebo nejaký jiný existující v Indii. _Nejvetsí Roma cte bibli práve
ted, a vsichni z nich uzaslý volají: “Vsechny nase zákony a pravidla jsou
napsaná v bibli!” – zádní jiní lidi na svete krome zidu mohou ríkat, ze
taková vec, ne jeden z Indie, zádný v jiném zemi.

(toto je prostor levý mezi závorkami nad) “V kazdém prípade, v Byzanc v
brzicku datum, Gypsy vestci byli nazývaní Aigyptissai, ” Egyptané ” , a
duchovenstvo zakázalo kdokoliv k tomu, aby poradilo se jim pro hádacství.
Na základe Ezekielovy knihy (30:23), Roma jsou nazývaná Egyptany nejen v
Balkánských státech ale také v Madarsku, kde v minulosti oni byli nekdy
oznacovaní jako ” lidi farao ” (Faraonepek), a na západe, kde slova vznikání
z reckých jmen Egyptanu (Aigypt[]oi, Gypsy a Gitano) siroce jsou uzívaný pro
odkázat na atlantickou vetev Romani lidí”.

Tam by mel být duvod kterým v Byzanc, které oni byli nazývaní Egyptany,
duvodem který není vysvetlené autorem. To je protoze Roma potvrdila sebe
byla v Egypte nejakém casu ve vzdálené minulosti. Tam je také dalsí recké
slovo se kterým Roma byla identifikovaná v Byzanc: “Athinganoi”, z který
odvozovat podmínky Cigany, Tsigan, cikán, atd Byzantinec vedel velmi dobre
kdo Athinganoi byl, a oni identifikovali Roma s nimi. Vskutku, malá
informace, kterou my máme o té skupine se hodí v mnoha hlediskách s popisem
dnesní Roma. Není dost dokazování k tomu, aby tvrdila , ze Athinganoi byl
Roma, ale stejne tam nejsou zádní dokazuje tvrdit ze oni nebyli. Jediný
duvod kterým moznost , která Athinganoi by mohl byl identifikovaný s Roma
byla vyrazená a priori je protoze oni jsou zmínení o zacátku sestého století
c.e., kdy, podle zakorenený

“Indictí puvodoví- podporovatelé”, Roma by nemel být v Anatoliaovi zatím.
Athinganoi dostal takové jméno v souvislosti s jejich rituálními zákony
cistoty, toho povazovaného necistého nejakého kontaktu s dalsími lidmi,
docela podobný cikánského zákonu vztahujícího se k “Gadje” (ne – Roma).
Oni praktikovali kouzlo, jasnovidnost, zaríkávání hadu, atd, a jejich víra
byla druh “reformovaný” Zidovství smísený s krestanstvím (nebo se
Zoroastrianismem?), jak oni drzeli Shabat a dalsí Torahovy pravidla, veril v
Oneness Boha, ale oni jiz ne déle cvicili obrízku a provedla krest (který
není výlucne krestana ale také bezný obrad mezi pozárními- uctívaci).
Vztahující se k Athinganoi, zidovská encyklopedie ríká “oni mohou být
povazovaný za zidé”.

Dalsí velmi symbol skutecnost je taková, ze Roma souvisí jejich putování k
farao, neco, co je mimo hebrejských lidí. Nejstarsí záznamy vztahující se k
príjezdu Roma v Evrope oznámí jejich vyhlásení mít bylo otroci egyptského
faraona; tak tam jsou dve moznosti: bud to je soucástí jejich historické
pameti jinak to bylo neco oni vynalezli k tomu, aby nasli lidovou
laskavost – druhá moznost je velmi nepravdepodobný, od takového vyhlásení
muze identifikovat je jen s jednemi lidmi, kterí byli presne nejvíce
nenávidení jedni z Evropy, a ne nejpohodlneji identitu k tomu, aby vybrala
si.

“Pozorující zbytky bývalé egyptské migrace do Malé Asie a Balkánských státu,
oni uvedomili si to by bylo výnosný pro ne predstírat, ze oni byli krestané
z Egypta, vystvali Muslimy nebo odsoudili k nepokojnému putování k tomu, aby
odcinilo jejich odpadnutí”.

Toto byl “korekce” oni udelali po mít zjistený , ze originální verze jejich
Egyptského pobytu v otroctví pod farao bylo samo — porázející protoze oni
byli oznacení jak zidé. Tato druhá opravená verze je co autor povazuje za
“nejdrívejsí zmínka o této legende v sestnáctém století c.e.”, ale
originální úcet byl moc starsí. Roma nikdy rekla, ze oni prisli z Indie
dokud nejaký Gadje v 20. století c.e. rekl jim ze oni studovali a to “veda”
stanovujte ze oni jsou indiáni!_Autorské usvedcení ta Romaova originální
materská zeme byla mesto Kannauj je zalozený na jednoduchém dohadu,
shromázdení nejaké slabé elementy které ne- prokázou cokoli, a jsou snadno
vyvrácení jinými fakty ze já vystaví pozdeji. Ted nechejte nás císt jeho
hypotézu:

“…pasáz v Kitab al- Yamini (svazek Yamin) arabským letopiscem Abu Nasr
Al – ”Utbi (961 1040), zpravodajství Sultan Mahmuda Ghazni- ovo útoku na
císarské mesto Kannauj, které vyústil v jeho lupu a nicení a deportaci z
jeho obyvatelu Afghánistán v december 1018… At tak nebo onak, v
závislosti na neúplných kronikách zminování se o jen nekolik málo vpadne do
severozápadní Indie, oni nikdy plne byli schopni popisovat mechanismus
techto exodusu… to popisuje nájezd spáchaný v zime 1018- 1019, tech
dosazená moc dalsího východu, za Mathura, az k prestiznímu stredovekému
mestu Kannauj, 50 míle severozápad Kanpura… Brzo v jedenáctém století,
Kannauj ( bývalý Kanakubja Mahabharataa a Ramayana), prostírá se ctyr mil
podél Gangeských bank byly jeste významnejsí kulturní a ekonomický stred
severní Indie. Nejen delali nejvíce naucení intelektuálové Indie tvrdit být
z Kannauj (jak oni jeste delají dnes), ale to bylo také mesto ty dosazené
velmi vysoké hodnoty civilizace v rámci co my bychom nyní bychom volali
demokracii, toleranci, lidská práva, pacifismus a dokonce ecumenism. Jeste,
behem zimy z 1018- 19, nájezdní síla prisla z Ghazni (práve ted v
Afghánistánu) a zachytil obyvatelstvo Kannauj,

následovne prodej je jako otroci. To nebylo Sultan- ovo první nájezd, ale
predchozí jeden dosáhl jen pokud Pandzáb a Rajasthan. Tentokrát on precházel
ke Kannauj, významnejsí mesto víc nez 50,000 obyvatelé, a, 20 prosince 1018,
zachytilo celé obyvatelstvo, ” bohatý a chudý, svetlo a tma […] vetsiny z
nich ” honorace, umelci a remeslníci” k tomu, aby prodali jim, ” celým
rodinám”, v Ghazni a Kábul (shodne s Al – ”Utbi- ovo textem). Pozdeji, podle
stejného textu, Khorassan a Irák zdál se být ” plne tohoto obyvatelstva ”
._Co je to to vede nás verit, ze Romaovy pocátky lezí v této razii?”

Zde autor ukazuje ze nemu nestará se vubec pro kulturní prvky Roma, ale jen
zajímá se o nalezení mozného puvodu v Indii, a nikde jinde. Proto, mnoho
dulezitých detailu byly ignorovaný. Zde já zmíním se o nejaký: ·By tehdy,
mesto Kannauj byl ovládaný Pratihara dynastií, kdo nebyl indoárijský ale
Gujjar, totiz, Khazars. Podle lingvistických pravidel, indoárijské nazívá
“Gujjar” a “Gujrati” jsou odvození z originálního jména “Khazar” skrz
standardní pravidla fonetická

zmena: Indoárijské jazyky, chybení “kh” a “z” fonémový, opsat príslusne
je jako “g” a “j”. Následkem toho, jestli Roma byla obyvatelé Kannauj, oni
nebyli indoárijskí ale tesne príbuzný s dnesním Madarem, Bulhari, malá cást
Ashkenazi Jews, Bashkir, Chuvash a nejaké dalsí národy Kavkazu a Volhy
Basiny… Oznacení “Madari” kterým oni obvykle jsou známí ve vetsine
západních zemí by ne tak by nezanásely po celo – víc presný nez “Indický”, v
kazdém prípade. ·Jestli Roma vzdy zustávala v Indii az do jedenáctého
století c.e. jak autor tvrdí, byli by jiste by praktikovali nejrozsírenejsí
nábozenství v té oblasti, nebo v kazdém prípade byli by pohlcení cetní
kulturní prvek bráhmanismu, zvláste jestli být bráhman z Kannauj je tak
prestizní rodokmen. Jeste, tam není sebemensí stopu bráhmanské tradice v
cikánském duchovne a kulture; na

opacný, není tam nic nejvzdálenejsí z “Romaimos” (Gypsyhood) nez
hinduismus, Jainism, Sikhism nebo nejaký jiný Indian – originated “ism”.
Sultan Ghazni byl nepochybne Muslim. Lidi, které on vykázal byl presídlí v
Afghánistánu, Khorassan a dalsí oblasti Íránu. Toto by ne preferované
prijetí kulturních elementu z Mazdeism (které jsou docela ocividné v
cikánské kulture), ale naopak, by prispely vyhnout se jim, od doby
pozárních- uctívacu byly skoro znicené Muslimy – jiste exiloví lidi by
neprijaly zakázané nábozenství být znicené konecné! Následkem toho, Roma je
v Iranic zemích dávno pred vzestupem islámu, kdy uctívání ohne byly jeste
dominantní nábozenství. Roma byla v Íránu pred dosazením Indie, a jejich
kultura byla jiz plne definovaná kdy oni prijeli tam. Tam je jedni lidi
kterí meli úplne stejné charakteristické rysy: izraelité království

Samaria exilový v médiích, to drzela jejich Mosaic dedictví ale prijalo
nejakou praxi trí králu, a jen jeden vec oni nedrzeli: jejich originální
jazyk (jak také Southern zidé ne; Hebrejec není mluvený zidy dokud stav
Izraele byl zalozený znovu v roce 1948 c.e.). Indictí zidé mluví indické
jazyky, jeste, oni jsou zidé, ne Indoevropany._Ted, po mít krátce ustanovené
slabiny na které Kannauj – origin teorii lezí, to je dobre uvázit autorské
duvody:

“Hlavne následující body:

·The vylící podrobne ” svetlo a tma ” by vysvetlila rozmanitost pletových
barev které je setkala se s mezi ruznými skupinami Roma, jestli originální
obyvatelstvo opravdu bylo smísené. Bylo tam mnoho pravdepodobne Rajputs v
Kannauj. Tyto lidi byli nepríbuzní s puvodním obyvatelstvem, ale byla
zvednutý do dustojnosti Kshatrias podle zásluh. Proto oni mohli by být výse
uvedená ” tmavá cást obyvatelstva.”

Toto je takové nadve tvrzení pro ucence. To je dobre ustanovený ze Roma
smísený s ruznými národy podél jejich dlouhé cesty. Úplne stejný jak zidé.
To je dost aby navstívilo Izrael vsimnout si, ze tam jsou cerní zidé,
svetlovlasí zidé, vysocí zidé, krátcí zidé, zidé vypadají jako indiáni, jako
Cínané, jako Evropané, atd Úcet zmínený autorem ukazuje , ze obyvatelstvo
Kannauj nebyl stejnorodý, ne patrící jednotlivé etnice! Ve skutecnosti, tam
byl Rajputs stejne jako Gujratis a mnoho jiných, jestli mesto bylo tak
kosmopolitní jak to jeví se. Toto ne prokázat ze Roma byla lidi Kannauj.

“·The fakt , který chycení otroci prisli z veskerý spolecenských postavení a
zahrnula vysoké narozené jedince mohl vysvetlit jak oni byli tak snadno
predstavený dulezitý a vlivným lidem jako králové, císarové a papezové kdy
oni dosáhli Evropy. Toto byl protoze, mezi Roma, tam byla potomstvo ”
honorací ” z Kannauj. Francouzský indolog Louis Frédéric potvrzuje , ze
obyvatelstvo Kannauj vetsinou se skládal z ” honorací ” , umelci, remeslníci
a válecníci.”

Toto je cirý dohad. Roma obvykle pripíse sebe nejaký dulezitý titul k tomu,
aby zisk projevy prízne, glejty, atd To bylo jeste konané od Roma
pricházení v Jizní Americe jen jedno století predtím, to tvrdilo, ze být
“princové Egypta” nebo honorace z nekde jinde. Úrady zacaly podezírat po
tolika princích prijeli z cizích zemí. Tam je dulezitý fakt , který autor
nevzal do povazování: On predtím uvedl ze Kannauj byl prestizní bráhmanský
centrum: Jak je to mozné ze tam je vubec ne- knezská kasta mezi Roma? Co
se stalo s predpokládaný “Romovy bráhmanové”? Veskeré indoárijské národy
mely knezskou kastu, a mnoho jiných národu mely, vcetne Medo – Persians (tri
králové) a také semitské národy, mimo jednoho: Northern izraelité – po
jejich oddelení od Judaha, oni ztratili levity a proto, zádný zvlástní Tribe
byl stanovený pro knezství. Tam byly honorace, umelci, remeslníci,
válecníci a kazdý druh sociálního postavení mezi izraelity, ale zádní
knezové. Co je také zajímavý, izraelitské honorace byly velmi ohodnocený v
pohanských hlavních soudech, a jak oni meli specifický prorocký dar, mnoho
izraelitu se stali tremi králi v Persii, stejne jako vestci a kouzelníci.
Ne – zapomenout to nejbeznejsí kouzlo konané od Roma je Tarot, hebrejského
vynálezu.

pokracující pozustatek po Romani jazyce, témer tisíci let po exodusu. Jak
sociolingvistika ukázala, vetsí stupen který exilové obyvatelstvo se sestává
ze smísených sociálních pozadí, silnejsí a delsí to bude provozovat
prenásecí jeho originálního jazyka.”

“·ThisToto tvrzení podporuje nic, a je docela sporný, jak je tam mnoho
príkladu opaku: historie svedcí Hebrejce byli vzatý do exilu z kazdého
sociálního postavení, a oni ztratili jejich jazyk relativne zakrátko –
jednotné císlo skutecnost je taková, ze oni drzeli ruzné jazyky, které oni
prijali v exilu pro dlouho namísto jejich originální jedni, napríklad,
Mizrachi Jews jeste mluví asyrského Aramaica; Spanelský nebo portugalský
Zid zidé mluví Ladino, stredoveká spanelstina to oni honí sest staletí mít
byli vyhnal ze Spanelska; Ashekenazi Jews mluví Yiddisch, a Roma mluví
cikána, jazyk, který oni prijali v exilu. _Dalsí príklady národu z kazdé
sociální úrovne prijaté v exilu nebo emigrovaly v znacném císle které
ztratilo jejich jazyk zakrátko jsou americké, Brazilec a karibské Black
národy, druhý- 3. generacních italu v Americe, Argentine, Uruguaech,
Brazílii, atd, druhý- 3. generacních Arabu v stejných zemích, atd Dalsí
spolecnosti mají silnejsí spojení k jejich jazyku, jako arménský, Roma nebo
zidé. Tam není univerzální vzor jak autor tvrdí.

“·The zemepisná jednota místa z které Roma” predkové odesla úcty také pro
pozoruhodnou soudrznost indického prvku v Romani jazyce, od doby hlavních
rozdílu mezi nárecími není nebude nalezené v indické komponente jazyka ale v
slovníku si pujcil na evropské pude.”Tento fakt neobsahuje ten jejich puvod
byl v oblasti Indie. To je pravda , ze cikánský jazyk zpocátku sociální
rozbyl vytvorený v indoevropské souvislosti, ale stejný “Indický” slova
jsou bezná dalsím jazykum které existovaly vne subkontinentu, totiz, v
Mezopotámii. Hurritic jazyky jsou nejspíse pozadí z která indických jazyku
se objevily (jen kontrolovat staroveké Mitanni záznamy k tomu, aby uvedomily
si ze sanskrtský mající puvod v tom regionu). Sanskrtské- související
jazyky byly mluvené v obrovské oblasti Blízkého východu, vcetne Kanaan:
biblický Horites (Hurrites) bydlel v Negevovi, Yevusites a Hivvites, dva
Hurrian kmeny, v oblasti Judaha a Galilea. Severní izraelité byli zpocátku
presídlí Asyranem v “Hala, Havur, Guzana a mesta Medes” (2Kings 17:6) – to
je presne zeme Hurrites. Po pádu Nineveha pod Babylonem, nejvetsí Hurrians,
s cástí exilových izraelitu, emigrovaly na východ a litý Khwarezm, z místa
kde oni dalsí kolonizovaný Indus Valley a horní Ganges region. To je
zajímavá ta nejaká specifická slova v cikánském jazyce jsou staroveká
Hebrejec nebo Aramaic, slova která nemohou nikdy nebylo získaná v pozdejsí
dobe na jejich pruchodu Blízkým východem Evropa, ale jen ve velmi pocátecním
stadiu jejich historie, pred jejich príchodem do Indie. A specifický prípad
pohlízí na sloveso to v Kalderash – related Romany a Kalo – Romano
(spanelský Gitanos) má dva ruzné významy: “kinázy”, v první vetvi maslovo
“g”nav” (g” a k v starovekém Hebrejci mel blizsí zvuk sobe navzájem nez
dnes). To je prakticky nemozné ze dve vetve odvodily se bezné “Indický”
lidi drzeli stejné sloveso se dvema ruznými významy v jazyce mluveném
izraelity a témer neznámý kdy “první Roma” údajne pricestovaný na Stredním
východe, kde oni náhodou mozná setkali se s nejaký Aramaic – speaking Jews.
Dalsí významný lingvistický detail se týká jména dne týdne v cikánovi:
trebaze ctyri z nich byl prizpusobený z evropských pohanských jmenovat, tri
zbývající mít prímý vztah se zidovskou kulturou. Izraelité pojmenovaný dny
v radové ceste, být Shabat, sedmý den, jediný mít vlastní jméno, které
odpovídá cikánskému Sabatone – ale krome toho zájem je jméno dalsích dvou
dnu: “Tetrazhine” prostredky “ctvrtý den”, evidentne prizpusobený z
reckého jazyka (ctyr=ctyri), a jen zidé uvází ten den byl ctvrtý jedním z
týdnu; dalsí je “Parashtune”, den predtím Shabat, kdy “Parashat” je cte v
Synagogue, proto, “Parashat- denní” ( -ne je bezná prípona pro celý den
jména). Je tam nekolik dalsích príkladu v cikánském jazyce tom jen dodá
hebrejské významy. Jeste, jeden velmi dulezitý a nikdy povazovaný “Indická
puvodová- teorie” ucenci je Romauv jáství- ethnonym: “Rom”. Tam není
zádná zmínka v nejakém sanskrtském dokumentu nejakých Romových lidí. Slovo
sám význam “muz”, má jen jeden odkaz: staroveký egyptský, nitorom=muz.
Podle bible, severní izraelité meli nejaké nárecní rozdíly z Judahites, a
byla víc napojený na egyptskou kulturu stejne jako Kanaanite prostredí.
Izraelitské nábozenství potom, co oni rozstepili z Judaha vzpomínal egyptský
jeden, telecí- uctívání. Proto, to není nepravdepodobne , ze egyptský
význam slova muz byl jeste uzívaný Northern izraelité dokonce i po exilu v
Hanigalbat a Arrapkha, a pozdeji. _Dalsí zajímavé cikánské slovo je
“manrho”, znamenající chléb, to presne zní jako Hebrejec “lidský hu”, to je
to, co izraelité zavolali kdy oni nasli “mana” v divocine (exodus 16:15).
Jeste, jak puvody by nemel být hledaný skrz jazyk, já ne rozsírím toto téma
zde.

st v ori·This argument úplne podkopává teorii , která Roma zacala ” z
jednoduché zmeti ” Dom kmeny ” (nebo jakýkoliv dalsí skupiny). To stojí za
zmínku zde ze Sampson jiz zpozoroval , ze Roma ” vstoupila Persii jak
jednotlivá skupina, mluvící jeden spolecný jazyk ” .”

Já skrz na skrz souhlasím s tímto konceptem; jeste je dulezité vsimnout si
, ze “Dom teorie” byl “úredník” jeden mezi ucenci dokud nedávné doby, a
jak toto byly zdiskreditovaný, také jiný teorie spojený s indickým puvodem
je zalozená na falesných vzorech které vést do nekonecného protikladného
výzkumu.

“·There pravdepodobne mohl by být velký pocet Dhomba umelcu v Kannauj, jak
ve vsech mestech civilizace z tech casu. Jak hlavní intelektuál a duchovní
stred mesta v severní Indii, Kannauj nepochybne pritahoval cetné umelce,
mezi kým byli mnoho Dhomba (mozná, ale ne rozhodne, predkové dnesní Dhombs).
Ted, kdy Kannaujia obyvatelstvo bylo roztrousené v Khorassan a sousedící
oblasti, Dhomba umelci nejspís zachytili predstavivost místního
obyvatelstva, víc nez honorace a remeslníci, kterí by vysvetlí rozsírení
jmenní Dhomba odkázat na celou skupinu Kannaujia cizincu. Tyto mohl by
prevzít toto jméno pozdeji odkázat na sebe, jako termín jástvího- oznacení
(jak protichudný k více hlavnímu oznacení Sind[h]~, za. Hind~, iónsGr.
Indh~ znamenající Ind” – z který jmenný Sinto” mozná vstal, navzdory
paradoxnímu vývoji ~nd~ ~nt~, který by mel být postulovaný v tomto prípade.
Ve skutecnosti, nejaká jednotlivá Romani nárecí, hlavne v Madarsku, Rakousku
a Slovinsku, zdá se, ze bude prezentovat tento vývoj ~nd~ ~nt~ ).”

ký gOd autora nenajde proveditelné vysvetlení pro termín “Rom”, on uchýlí se
k spekulativním vytáckám které jsou absolutne nepravdepodobné. To je
ocividný v jeho vlastních výrazech: “mohl pravdepodobne”, “mozná”, “mohl
by”, “zdát se”. .. Celá struktura na která této teorii je zalozená spadává
nemozností objasnit kulturní a duchovní rysy tkvící v Romovi a Sinti lidech,
a podstatne, toto tvrzení to “by mohl být ze oni prijali Dhom oznacení pro
sebe” odhaluje sebe být úplne bludný. Autor popírá samotný, jak on predtím
tvrdil to “mnoho Kannauji byl honorace”, pak on predpokládaný ten tento
stejný “honorace” adoptovaný pro sebe oznacení “snízit kastu” jak Dhomba
umelci byli.

“·The fakt , který proton- Romani obyvatelstvo prislo z mestského území, a
byly hlavne honorace, umelci a remeslníci, mohl by mozná odpovídat za velmi
nízké mnozství Roma pracování v zemedelství do nynejska. Ackoli ” puda
regionu byl bohatá a úrodný, plodiny hojné a klima ohrívá, cínský poutník
Xuan Zrng (také romanised jak Hsuan Tsang) vsímá si, ze ” nekolik málo
obyvatelu regionu byl zamestnaného v zemedelství. Ve skutecnosti, zeme byla
kultivovaná hlavne pro produkci parfému kvetiny od starobylosti (hlavne pro
nábozenský úcel).”

iTaké toto tvrzení neprokáze cokoli, ale posiluje hypotézu ze oni ve
skutecnosti nebyli indiánstí: presné srovnání se zidovskými lidmi vede k
stejnému výsledku, jak zidé byli pryc vzatí z jejich zeme z kazdého
sociálního postavení, jeste, zidé nikdy nebyli venovaní zemedelství a vzdy
bydlelo v mestech kdekoli oni jsou v Diasporaovi. Zidé stali se farmári jen
nedávno, ve státe Izraele, protoze to je nezbytné pro rozvoj Nation. Tam
jsou dokazuje na podporu skutecnosti, ze kdyz Roma prijela do Indie, oni
byli jiz lidi se stejnými charakteristickými rysy oni mají jeste; tak oba
Northern Asyrané stejne jako babylonstí Asyrané praktikovali výberovou
deportaci obou Kingdoms Izraele a Judaha, jak my cteme: “A on ( král
Babylonu) exilový veskerý Jeruzalém, a vsichni dustojníci a celí mocní
válecníci – deset tisíce lidí – a celí remeslníci a kovári. Zádný zustal s
výjimkou nejchudsích lidí zeme. A on exilový Yehoyakin Babylon, a hlavní
matka, a jeho manzelky, a jeho honorace, a vudci zeme, z Jeruzalému Babylon,
a vsichni válecníci, a remeslníci a kovári…” (2Kings 24:14 16); “Ale
velitel armády odesla nekterý z chudý zeme jak vinari a farmári” (2Kings
25:12). Stejná vec delala asyrské krále 120 léta nasetrí si Northern
Kingdom, a ty farmári to oni odesli jsou dnesní Samaritans, zatímco nejvetsí
mnozství izraelitu jeste výsledek “ztracený”, a to je jistý dukaz ze vetsina
z nich stehovala se do Indie.

nálním depo”·It zdá se tu malou skupinu uprchla z razie na vodách Ganges a
presunutý smerem k Benaresovi, z místa kde, kvuli neprátelství puvodního
obyvatelstva, oni zanechali znovu, usadit se v Ranchee oblasti. Tyto lidi
mluví Sadri, specifický indický jazyk hlavne uzívaný pro mezikmenovou
komunikaci. To stojí za zmínku ze Sadri zdá se být indickým jazykem který
dovoluje nejsnadnejsí komunikaci mezi jeho mluvcími a mluvcími
Romani.”Znovu, autor spoléhá se na spekulativní teorii která spojuje indický
kmen s Roma jen skrz nejaké zrejme bezné lingvistické rysy, ale nic
související do cikánské kultury a duchovna, pravidel a tradic, a zádný
historický dukaz. Jazyky jsou referencní body príbuzného, a je casto
matoucí, od oni mohou být snadno adoptovaný úplne nesouvisejícími národy.
Mozná autor neví nejaké záhadné prípady jako následující jeden: tam je
provincie v Argentine, Santiagove delte Estero, kde pred — puvodní jazyk
kolonizace je jeste mluvený: Kechua, nárecí inckého jazyka; podrobnost
skutecnost je taková, ze témer vsichni ti, kdo mluví tento jazyk nejsou
puvodní ale Syrian – Lebanese Arabs usadil se v té provincii asi jedno
století predtím! V predpokládané budoucí katastrofální události v kterém
zádné záznamy arabské imigrace zustávají, ucenci 25. století jiste by
spekulovali ze ti Arabi jsou poslední opravdový pozustalí po staroveké incké
civilizaci… Co oni by nebyli sDalsí podobný príklad dostává od Sinti
sebe: v Northwestern Itálie, místní Piedmontese nárecí je vzdy méne mluvený
od Gadje, jeste praktikoval hlavne starsími jedinci ale jiz není primární
jazyk Piedmontese detí, to mluví Itala. Zachování toho nárecí témer výlucne
závisí na Sinti “PieHimalájemi, kde chladný vítr údery.

montesi”, to prijalo to jak jejich vlastní “Cikán” jazyk a by pravdepodobne
by byl jediný mluvcí toho jazyka do konce prítomného století. V imaginární
situaci jako ten, který predpokládaný nahore, budoucí ucenci by dosáhnou
záveru , který autentictí Piedmontese lidi jsou Sinti toho regionu…

“·Furthermore, Sadri mluvcí mají zvyk, behem zvlástních obradu, lití malé
pití na podlaze pred pitím, rcení: ” k nasim bratrum unesli chladným vetrem
za horami ” (osobní komunikace od Rezmuves Melinda). Tyto ” bratri ” by mohl
být Mahmudovy vezni. At tak nebo onak, rozsáhlejsí studium Sadri – speaking
skupiny je potrebný.”

Dalsí spekulativní dohad zalozený na ne konkrétních faktech. Deportace byly
casté v tech casech, a tvrdit ze oni odkázou na, ze Roma je víc nez
riskantní. Krome toho významný v této Sadri tradici je to, ze “chladný vítr
za horami” je stezí vhodný pro západní nepopsatelná- – rícní deportace,
samozrejme teplým vetrem; to je dost prisouditelný k deportaci na sever za
chopnr”·The ochrana bohyne Kannauj byl Kali, bozství kdo je jeste velmi
populární mezi Romani lidmi.”Toto je úzasné cizí tvrzení pro nekoho, kdo
zamýslí být ucenec v cikánské kulture, jak vskutku, Roma nemá zádnou
predstavu o indické bohyni Kali, a zádné takové “popularita” existuje.
Nevím, zda autor má vlozený tento nepravdivý údaj s jediným úcelem zesílení
jeho teorie, ale já dávám prednost verit v jeho dobrou víru. Tam je vubec
ne- prvek v mé rodine která muze vést do myslet tu takovou tradici vubec kdy
existovala, a tam není v jakýkoli z cetný Roma a Sinti rodiny, které I
setkaly se s celosvetove, z Ruska Spanelsko, ze Svédska Itálie, ze Spojených
státu Tierra del Fuego ( nejjiznejsí zeme v Argentine), kazdé cikánské
vetve, z Kalderasha/Churarya/Lovarya spanelský Kale, z
Estraxharya/Eftavagarya Sinti finský kapuste, z Machwaya South – American
Khoraxhané. Já vyzvu nekdo k tomu, aby ptal se Roma koho oni myslí Kali
byl – jejich odpoved by byl: “cerná zena”, protoze “slanobýl draselný” je
zenské pohlaví “kalo”, to znamená, ze cerný (ne protoze oni ve skutecnosti
vedí , ze indický idol je také cerný). Já znám vetsiny velmi dulezitých
Romových rodin celosvetove, a já navrhuji autora k tomu, aby platil návstevu
u Roma v Argentine, kde nejakým duvodem, Kalderash – related Romany kultura
je drzený víc autentický nez kdekoli jinde._Oddanost nejakých skupin “Sara
slanobýl draselný” v Camargue je spojený s rímskou katolickou tradicí, ne s
hinduist jeden. Vskutku, tam jsou “cerné panny” v témer kazdé rímské
katolické zemi (vcetne Polska!). Sara “slanobýl draselný” je nazývaný
tímto zpusobem protoze je cerná zena, kdo, náhodou nebo ne, má jméno matky
hebrejských lidí, a toto muze být duvod kterým katolický Roma vybrala si jí
jak jejich vlastní svetec.

“·Moreover, drívejsí jméno mestský Kanakubja (také Kanogyza v reckých
zdrojích) mínily ” hrbatou, zmrzacenou sluzku (panna)”. Pocátky tohoto
prekvapujícího jména je být nalezený v pasázi Valmiki- ovo Ramajan:
Kusmabha nasel mesto nazvané Mahodaja (ohromný blahobyt); on mel jedno sto
krásných dcer a jednoho dne, jak oni hráli v královské zahrade, Vrju, buh
vetru, zamilovat se do nich a chtel vzít si je. Bohuzel on setkal se s
odmítnutím a z rozhnevaný on zmenil je k hrbu zpet, co stal se jménem mesta.
V dalsí verzi, Kana Kubja byl prezdívka vyrazeného oddaného stoupence
Krishnaa, komu boha obnoveného krásný a zvukovka v díkách za její ohnive
mazající jeho noh. Ve skutecnosti, ” hrbatý sluzka ” byla jedním z titulu
uzívaných pro odkázat na Durga, bohyne válecníka, dalsí forma Kali. Jinými
slovy, my muzeme kreslit paralelu: kana kubja (”hrbatá dívka”) = Durga =
slanobýl draselný. Rajko Djuric poukazoval na nejaké podobnosti v Romaove
kultu Bibia nebo Kali Bibi a indický mýtus Kali.”Dalsí ciste spekulativní
argumentace která nemá zádnou skutecnou podporu. Podobné príbehy jsou velmi
bezné na Stredním východe (já doporucuji autora k tomu, aby cetl “1001 noci”
pro lepsí dokumentaci). To dobre je známé ze Roma obvykle prijme historky
ze zemí kde oni bydleli, a adaStejný vzor je platný do jejich indického
pobytu. Jako taková slova neprokázou perský puvod, dokonce ne- indický
slova prokázou indický puvod, ale jen dlouhodobý pobyt! Následující
expozice autora je ciste lingvistický- orientovaný, a ackoli je právoplatný
duvod, to jeste neukáze není zádný Kannauj- puvod, jak my uvidíme:

“Dalsí pozoruhodným prvek je shoda z trí lingvistických rysu spojování
Romani s jazyky Kannauj oblasti, a jen nebo hlavne s nimi, totiz:

– mezi veskerý moderními indoárijskými jazyky, jen Braj (také nazvaný Braj
Bhakha, jazyk mluvený asi 15 milionem uzivatelu ihned smerem na západ
Kannauj) a Romani rozlisuje dve pohlaví v jednotlivý tretí osoby osobního
zájmena: jo nebo vo v Braj (pravdepodobne o v staroveký Braj) a ov, vov nebo
jov ” on” v Romani pro muzský a ja nebo va v Braj a oj, voj nebo joj ” ona
pro zenská, zatímco vsechny dalsí indoárijské jazyky mají jedinecnou formu,
obvykle ye, v ” on, ona pro oba pohlaví. Tyto specifická zájmena mohou být
slyset kazdý den na ulici Kannauj.

mezi veskerý moderními indoárijskými jazyky, jen nárecími Kannauj oblasti,
nekterý z Braj jazyka a Nepali (Nepál je jen sedesát míle z Kannauj) má
konec muzských podstatných jmen a prídavných jmen v ~o (nebo ~au = ~o)
identický k jejich Romani protejsku, který je také ~o: purano ” staroveké,
staré (dalsí indoárijské jazyky purana, Romani purano), taruno ” mladý
[osvetlily. v hindském jazyce]” (dalsí jazyky taruna, Sinto tarno, Romani
terno). Ve skutecnosti nárecní vývoj bezný ~a ~o je predlozený dost
komplikovaným pravidlum která jeste má být objasnil.

– a, v neposlední rade, mezi veskerý moderními indoárijskými jazyky, jen
Awadhi ( jazyk mluvený asi 20 miliony uzivatelu ve velké oblasti na východ
od Kannauj) predstavuje, práve jako Romani, alternativa dlouhá forma pro
privlastnovací postpozici. Tam není jen prísná paralela ve fenoménu sám ale
také postpozice jsou identické s formou: navíc ke krátké forme (~ka, ~ki
~ke) která je spolecné vsem indoárijským jazykum, Awadhi má dlouhou variantu
~kar(), ~keri, ~kere, presne jako mnoho nejvíce starobylých Romani nárecí,
jako ti Makedonie, Bulharska (~qoro, ~qiri a ~qere), Slovensko a Rusko
(~qero, ~qeri, ~qere); tato forma byla snízená v Sinto nárecích (~qro,
~qri, ~qre). Navíc, nedávná práce v terénu mise v nejakých vesnicích Kannauj
oblasti odhalila stopy neprozkoumaného slovníku velmi podobný Romani (tikni
” malá, daj ” matka ptuje je k jejich vlastní fa[bezný hindský jazyk ”
porodní asistentka], ghoro ” dzbán, larika ” dáma [bezný hindský jazyk
larhka] atd..). Vsechno toto ospravedlnuje profesor Ian Hancockské sdelení
ten ” jazyk nejblíze k Romani je Western Hindi ” , casteji nazvaný Braj a
sdílení vetsin z toho rysy s moderní Kannauji.”Jak jsem rekl predtím, úvaha
je zajímavá, jeste to neprokáze cokoli, pro následující duvody: ·All
poznámky , které autor vypsal prehlídku ten cikánský jazyk je gramaticky
vetsí komplex nez nejvetsí jazyky mluvené v Indii v nynejsí dobe, toto
znamená, ze, kdy Roma zdrzovala se v Indii, nejspís tam byla víc
stejnorodého jazyka jeste ne vyvinutý do ruzných jazyku tech lingvistickou
logikou jsou snadnejsí z gramatického hlediska. Toto se stalo, napríklad, s
latinou, to bylo jednu mluvený v obrovské oblasti západní Evropy a to
zmenila se v italský, spanelský, portugalský, katalánský, Occitan,
rumunstina, atd, vsichni z nich mít moc snadnejsí mluvnice.

ntNásledkem toho, jak to je také poznámkový, celý Western indické jazyky
byly jednou jen jeden, z které cikána se oddelil v pocátecním stadiu
formace. Takový primitivní stupen jazyka muze velmi dobre obsahovat Hurrian
dobu, pred nejakým indickým pobytem, ale to je jen predpoklad. Co objevuje
je ze v nejakém prípadu, celý Western Hindi”s rodina, totiz, jazyky Indusa
Valley a Rajasthan, jsou prímí potomci ti tzv . “Kannauji” jazyk, a z toho
vyplývá cikána nemá nutne nebýt spojený s Kannauj oblastí, ale muze velmi
dobre byl spojený s celým regionem, z Kasmíru Gujarat, ze Sindh Uttar
Pradesh. ·To je také jisté , ze výse uvedená oblast, z která cikána by by
mel prisel, pak nebyl príbuzný s árijskými indiány ale s Scytho – Sarmatic
národy které usadily se v Indusových Valley a Sakastan, vcetne Kannauj (tech
byl ovládané Gujrati dynastií) a tech mela neco v bezných: oni vsichni
prisli z West! Tam jsem ohromný dokazuje , ze Indus Valley národy byly
Sakas a ne Árijce, ale toto není predmet této eseje. ·Skutecnost, ze stopy
toho starého jazyka jeste existují v Kannauj oblast neobsahuje vubec ze to
je originální zeme, a v lingvistické historii je tam mnoho príkladu: –
jednou keltský jazyk byl rozsírený v témer celé Evrope, dnes to prezívá v
nejakých regionech Britských ostrovu a v Bretonsku, které nejsou keltská
materská zeme. – braní znovu latiny jako príklad, nejblizsí jazyk mluvený
dnes není Italaazii. To je také fakale rumunstina, daleko ze zeme kde
latina se narodila. – jednou celá Ukrajina mluvila Madara a úzce spjaté
jazyky, témer ctyri staletí (mezi Attilaem a Arpad), a dnes tam není zádná
stopa Madara na Ukrajine, ale je mluvený v Madarsku, Sedmihradsku a nejakých
sousedních regionech. – stejne, turectina nebyla mluvená v Malé Asii dokud
konec stredoveku, a to delá jiz dál neexistují v jeho originální materské
zemi.

ta, která nejvíce “Cikán” historky jsouto je prokázaný ze Bask jazyk
(Euskara) mající puvod v Kavkazu, strana protilehlá Evropy z místa kde Bask
je nyní mluvený a bez jakéhokoliv prostredního spojení, zádné stopy dlouhé
cesty té staroveký Basks provedl, a ne místo v Kavkazu kde sluní se jeste
existuje, ale jen nejaké související jazyky. – jediní lidi které jsou jeste
schopní k tomu, aby cetli Viking Sagas v jazyce oni byli psaní jsou
Islandany a Faeroese, zatímco Svédi, norstina a Dán, kde Sagas byl psaní,
stezí muze rozumí jim. – staroveký sumerský jazyk byl mozný být rozlustený
jen za pomoci moderního Madara, který ukazuje jak nepresného je souviset
jazyk s oblastí kde to je mluvený nyní. _Je tam mnoho dalsích príkladu jako
tyto, ackoli tyto by mel být dost. Jeste, tam je jeste jiné hledání , které
autor navrhuje:

“Az k chronologii exodusu se týká, to také dodá Mahmudovy casy, protoze to
je jasný to nemohl nastal pred 10. století ce, jezto Romani predstavuje dva
hlavní gramatické rysy které byly predstavované na konci prvního millenia,
totiz: ) tvorení postpozice systém namísto Old a Middle Indicovy ohyby;
b) ztráta stredního rodu s pripisováním dríve stredního rodu podstatných
jmen k muzskému nebo zenskému pohlaví. Od témer vsechny techto podstatných
jmen mají být pripíse v Rtento fenomén se stal kdy Romani byl jeste mluvený
na indické pude. Podle toho, Romani rozstepí z dalsích indických jazyku jen
po techto vývojích.”

Co autor neuvedomí si je následující: tam nebyl jednotný indický jazyk, ale
význacný rys mezi Scytho – Sarmatic regionem a árijskou oblastí, a to: )
postpozice je rys velmi bezný mezi jazyky mluvenými od Scytho – Sarmatic
národu;

b) jen muz a zenské pohlaví existovalo v Indusovi Valley variante “Starý
indický”, pred bráhmany dosazenými v jednotící celé Indii nebo vetsina z
toho, následkem toho, také jazyk byl jednotný do urcité míry, a to je
logické ty obe strany prispený, jeste nejsnadnejsí forma zvítezila, a
stredního rodu pohlaví zmizelo z árijské varianty. To nebylo nezbytný ze
Roma jeste byla v Indii kdy jazyk byl jednotný.

Zbytky eseje napsané autorem “Kannauj teorie puvodu” nejedná s údajným
cikánským puvodem ale s nejakými historickými hledisky Kannauj která nejsou
významný pro tento výzkum, tak já zakoncím zde s komentári k jeho hypotéze,
a zacíná expozicí dalsích hledisek cikánské kultury které jsou jiste víc
dulezitá nez jazyk a demonstruje ze Roma nemá nic spolecného se zádnými
indickými lidmi, zádná nyní ani v minulosti. Hlediska, která I která bude
budou prezentovat zde nemoct být vysvetlený podporovateli Indian – origin
teorie.

Kulturní a duchovní hlediska Roma lidi muze být rozdelený do dvou hlavních
kategorií: 1) Hebrew – related smýslení, zákonu, pravidel a praxe; velmi
dulezitý uvnitr Roma zivot spolecenství; 2) Fire – worship – related praxe
a nejakých elementu spojených s vírou; vetsinou regulace vztah s ne — Roma
prostredí.

omaPred vystavit pusobení tato hlediska, to je blízko dát krátký historický
obrys k tomu, aby umoznil ctenári rozumel jak a proc Roma byla v Indii v
jistém case a proc oni nesmejí být mající puvod v té zemi. Romauv “pravek”
zacal v Mezopotámii, v nizsí Eufrá Valley; jejich ” historie protonu”, v
nizsím Nilu Valley a Canaan…

Behem semitské expanze na Stredním východe, Akkadian se rodina prestehovala
ze Sumera Canaan a pozdeji Egypt, kde to zvýsilo na pocet a význam uvnitr
egyptské spolecnosti, tak moc, ze oni byli nenávidení a predlozený otroctví,
dokud jejich vysvobození cas pricestovaný a opustil zemi k tomu, aby usadila
se v Canaanovi. Zatím oni byli predstavovaní z trinácti Tribes, z nichz
jeden jmenoval knezství, tak dalsí dvanáct bylo “lidi”, nazvaný Izrael. Ten
národ mel zvlástnost ten význacný jim z kazdého dalsího národu v tehdy: oni
verili v jen jednoho Boha. Oni dostali sadu zákonu, pravidla a clánky víry
být pozorovaný, vztahující se ke kazdému sociálnímu aspektu a jejich
prísnému oddelení od jiných lidí, zákonu týkajících se rituální cistoty a
necistoty, a dalsí charakteristické rysy to zhotovený z nich zvlástní lidi,
odlisný od jiný na svete. Oni meli spolecnou pamet, to oni byli v exilu v
Egypte, a bezné dedictví, to sada rozkazu tech ustanovený ze jestli byli by
nepozorovali jim, jejich osud by byl exil znovu, ne v Egypte, ale v kazdé
zemi._Nicméne, jakmile oni vybojovali jejich teritorium, odlisnosti mezi
vedoucí Tribe a dalsí zacal být stále více ocividný, dokud jejich Kingdom
rozclenil na dva: Northern Tribes byl víc napojený na jejich Egyptana
minulost a jako znamení odloucení, oni zvolili egyptský idol zformovaný jako
knezský Tribe, to pripojil se k Southern Kingdom, Judahovi. To Northern
Kingdom dovolil nejakou zakázanou praxi príbuzný s kouzlem, jasnovidností a
vestení. V 722 b.c.e., Asyrané napadli jejich zemi a poslala do exilu témer
celé obyvatelstvo, jen opoustející rolníky, a presídlil jim v dalsí zemi ,
která Asyrané jiz vybojovali: bývalé království Hanigalbat- Mitanni, zeme
kde jazyk velmi blízko u cikána byl mluvený, a jehoz hlavní bozství byla
Indra a Varuna. Ta zeme nebyla v Indii, ale v horní Mezopotámii. Lidi zeme
jsou známí v historii jak Hurrians. Zde já udelám závorku k tomu, aby dala
krátký popis toho národu, pred chuzí na s historií nasich lidí:Hurrians,
originální indiáni

Nejdrívejsí dukaz pro indický jazyk je nalezený ne v Indii ale v Tigris –
Euphrates Basin, ca. 1600 b.c.e. Zde bylo impérium Mitanni, prodluzující z
brehu Stredomorí k Zagros horám, v rozporu s Chetity na západe a s Egyptany
na jihozápadní pro kontrolu nad Eufratskou rekou. Jazyk Mitanni byl
Hurrian; tam je jasný dukaz o pouzití Indicova slovníku v Mitanni
dokumentech:

ila- ni míle- to- ra jak” s”i- il ila- ni u- ru wa.na as”s”i- el (v dalsím
textový a.ru na- jak”.s”i il) v.dar (dalsí text: v- da.ra) ila- ni na- s”a-
v- ti- ano- – na (srov . Winckler, Mitteilungen der Deutschen Orient –
Gesellschaft Ne. 35, 1907, p. 51, cást Boghazkoi- Studien VIII, Lipsko 1923,
stránky 32 ctvrtpenny, 54 ctvrtpenny)

Vsichni ctyri smluvní bohové jsou zmínení v jednom chvalozpevu Rigveda (RV.
10.125.1). P. Thieme demonstroval , ze bohové Mitanni smluv jsou specificky
vedic bohové, Varun.a Mitra, Indra a N- satyau, s temito formami jejich
jmen, muze být vystopovaný k jen ve veda. Jeste, oni objevili se v Hurrian
záznamech! _V smlouve mezi Chetity a Mitanni, Mitanni král prísahá na:
Míle- to- ra (indický Mitra), Aru – na (Varun.), In – da – ra (Indra) a Na –
sa – at – tiya (Nasatya nebo As”wins). A chetitský text na konském-
tréninku a chariotry, napsaný Kikkuli ( Mitanni) uzívá ind eka ” jedna),
tera (trojbarevný tri), panza (panca ” pet), satta (sapta ” sedm) a na
(námorní ” devet). _Dalsí Hurrian text z Nuzi uzívá indická slova k tomu,
aby popisovala barvu koní, napríklad, babru (indická babhru ” hnedá), parita
(palita ” sedý) a pinkara (pingala ” nacervenalý). Mitanni vozataj je
nazývaný “marya” (Indic – Vedic marya ” válecník, mladík ” ). Pridaný k
temto jsou série jmen slechticu nebo slechta Mitanni která jsou zretelne
Indic .

To nyní obecne je odsouhlasené nejvetsími autoritami v predmetu , který
árijské lingvistické stopy v Blízkém východu mají být výslovne spojený s
indoárijský, a ne s Íráncem, a také ze oni nepredstavují tretinu, nezávislou
árijskou skupinu, a nejsou nebudou pripísou do hypotetický zrekonstruovaný
Proto- Árijec. Tento záver je zaclenený v titulu M. Mayrhofer- ovo
bibliografie predmetu, zemrít Indo – Arier im Altena Vorderasien (Wiesbaden,
1966), a to muze nyní být vzatý jak obecne prijímaný pohled. To je zalozené
na skutecnosti, ze kde tam je odlisnost mezi Íráncem a indoárijský, a kde
takové elementy se objeví v Near Easternský záznam, pozdejsí vzdy souhlasí s
indoárijský. _Rozdelení Proto – Aryan do dvou vetve, indoárijský a Íránec,
muselo vzalo místo pred temi jazyky byly ustanovené v jejich eventuálních
domovech, a ne jenom být dán vývojovými trendy které konaly se uvnitr kazdé
z dvou skupin po indoárijské usadily se v Indii a Íráncích v Íránu. Tento
záver jen by mohl být ukázaný mýlí se jestli mohlo by to být ukázaný , ze
Vedic Indians, mít stehoval se celou cestu do Pandzáb z jejich drívejsího
domova, pak vystopovaných jejich schodu a podniknutého jeste dalsí stehování
smerem do Blízkého východu. Tam není zádný dukaz pro to, a zdá se ta teorie
umocnení takové komplikace muze být zpet více nez má casto byl myslený, a
pravdepodobne to nemuze být svrzený pod 2000 b.c.e., nejpozdeji. _Sarasvati
je v první rade Proto – Indoaryan jméno reky v Íránu, který po stehování
bylo prenesené k rece v Indii. Íránské jméno, Haraxvaiti je úverové slovo z
Proto- Indoaryan, s náhradou h- pro s-, vyskytuje se také v Hind/Sindhu.
Dalsí prípad je rícní jmenný Sarayu, který byl prenesený z Íránu
(Haraiva-Haro yu) k rece v Northwest Indie, a potom znovu tam odtud k
odvádející dani nebo poplatkum Ganges v Eastern Indii._Hurrians muze být
predpokládaný k tomu, aby byl v Blízkém východu z brzkých casu na základe
starého sumerského remeslné- slovní díky/ibira, ” pracovník medi ” , pro
která presvedcivý dukaz Hurrian zdroje muze být uvedená (Otten 1984, Wilhelm
1988). Atal- s”en popisuje samotný jak syn jednoho S”atar- rohne, jinak
neznámého, jehoz jména je také Hurrian. Pravidlo Atal – s”en nemuze být
datovaný s jistotou, ale pravdepodobne patrí konci Gutian doby (ca. 2090-
2048 b.c.e.), nebo do prvních dekád Ura III doby (2047 1940 b.c.e.). Záznamy
z Ura III doby odhalí , ze horské oblasti na východe a severne od Tigris a
Eufrají údolí bylo v této dobe obsazený od Hurrian – speaking národu, kdo
mel mezitím také pronikl východní Tigrisovou zemí na sever Diya- la.
Následkem S”ulgi- ovo válek (2029 1982 b.c.e.), velká mnozství Hurrian veznu
zjistila, ze jsou v Sumerovi, kde oni byli zamestnaní jak pracovní síla.
Toto proc tak mnoho lidí s Hurrian jmény muze být vystopovaný k v Southern
Mesopotamiaovi v Urovi III dobe. Etymologie nejakých jmen je jiste nebo
nejspís indoárijský, napríklad Artatama = Vedic r.díky dha- muz ” jehoz
príbytek je r.díky”, Tus”ratta (Tuis”eratta) = Vedic tves.ratha ” jehoz vuz
stoupá násilne ” , Sattiwaza = starý Indo – Aryanuv sa_ti va_ja ” získání
korist, Vedic va- ja- sa- ta ” akvizice koristi (Mayrhofer 1974: 23- 25).
Hurrian jazyk uzíval se v 14. století b.c.e. prinejmensím az tak daleko, jak
Central Syria (Qatna, také pravdepodobne Qadesh), a toto expanze
pravdepodobne vyplývá z populacních posunu behem vzestupu Mitanni. Mezi
bohy kdo jeste byl ocenený koncem 14. století králi Mitanni, my najdeme
Mitra -, Varun.-, Indra -, a Na- satya- dvojcata, kdo jsou známý nás z
vedas, nejstarsí indické básne.

Dlouhá cesta do Indie

Zpet do nasí lidové historie, výse uvedený popisovaný je zeme kde my najdeme
je v 722 b.c.e. Toto byl zacátek jejich nove získaného jazykového vývoje, a
zacátek jejich zapomenutí jak lidi ze jednou, kdyz oni byli, s výjimkou
jejich vedome jsou ruzné, zvlástní lidi kterí nemuze dostane smísení s
“Goyim” (pozdejsí Gadje). Oni mají jistá pravidla která oni se nezreknou,
zákony cistoty a víry v One Buh, to One Who slíbil a naplnený: oni budou
znovu v exilu, mozná navzdy… Oni budou jiz déle nebýt nazvaný “Izrael”,
ted oni jsou jen “lidé”, ti jejich predci v egyptském exilu volal “Rom”.

Po asyrském pravidle, babylonský deportovaný také jejich Southern bratri,
ale oni drzeli jejich identitu, jejich sociální struktura a jejich knezský
Tribe, a 70 let pozdeji, oni se vrátili zpet do Canaana, jsoucí nyní
rozpoznaný jako “Zidé”. V jejich relativne krátkém exilu, oni dosáhli v
prinásení jim zpátky cást jejich Northern bratri, ale nejvetsí císlo zustalo
v exilu._Babylon spadl pod novou rostoucí silou, Medo- Persie, ne —
semitstí lidi, ale dost spojený s Hurrian/Mitanni. Oni meli specifické
nábozenství které zahrnulo uctívání ohne a kouzlo, vskutku, jejich knezská
kasta velmi nadaný pro taková umení, a porozumený ten praktikování nich
rentovalo se, tak tyto elementy byly adoptované do jejich vlastní kultury,
ale hlavne vztahující se k jejich chování smerem k dalsí, Gadje. Perské
Impérium bylo obrovské, a prodlouzený az do Sakastan, za Sindh. To byla
velmi zádoucí zeme, a by také by pomohl jim zapomenout jejich exil v Asýrii,
pravá zeme k tomu, aby usadila se a zacne nový zivot…

Ted, v techto minulých rocích, zidovská International organizace volala
“Kulanu” (“My vsichni”) ze v první rade cíle v nalezení ztracený Tribes
starovekého Izraele, dosáhne v tomto úkolu, a tam je specifická oblast sveta
kde mnoho z nich nakonec bylo nalezené: Indie. Tam jsou potomstva
izraelitu exilových Asyranem v kazdé cásti Indie, z Kasmíru Kerala, z Assama
Afghánistán. Oni jsou identifikovaní, ne skrz jejich jazyk, to je indický,
ale skrz dalsí kulturní rysy – jeste, nikdo z nich shromazduje se tak mnoho
hebrejské elementy jak Roma! _Vlastne, vztahující se k místu kde obvykle
známý jak ztracený Tribes Izraele se stehoval, ohromující dokazuje ukáze ,
ze nejvetsí císlo presídlilo v Indii behem perského a makedonského pravidla,
a vetsina z nich preferovala Scytho – Sarmatic oblast, totiz, Indus Valley,
Kasmír, Rajasthan a horní Ganges region. Samozrejme, ze oni jiz nebyli
jedni stejnorodí masa, jak oni stehovali se v separátních skupinách ruzným
zemím a vygenerovaným novým zretelným etnickým entitám, toto znamená, to
Roma je jen jedna z nekolika Israeliteových skupin tech jiz ne déle vedet
jejich puvod – rozdíl je zpet ze Roma vrátila se smerem na západ, a upoutala
pozornost Evropanu, zatímco dalsí zustali na východe a jsou jeste
ignorovaní, a mozná ztratily vetsiny rysu které dovolí identifikovat je,
charak kdy oni studují Roma téma puvodu je etnická slozitost Indie v té dobe
a predpokládá, ze to bylo témer monoetnické, jednolité árijské lidi, co je
bludný predpoklad a rozhodne mat

Odpovědět

???

CC,2007-09-01 18:16:13

boha, co je tohle za výplod…

Odpovědět

smůla

archibald,2007-09-07 17:36:48

tak slavná minulost a tak tristní současnost

Odpovědět

denise

…,2007-06-02 13:22:56

ja s tebou absolutne nesuhlasim su to obycajni degesi!!!!!!! a newadi im de ziju tak potomn nekcaj hovaduiny!!

Odpovědět

LuNiK 9

…,2007-06-02 13:15:22

nieje my ich absolutne luto lebo keby chceli tak sa ty rodicia postavia a idu za pracou ale oni nee… oni si radsej pockaju kedy im dojdu socialne davky.. ne jeden ne dvaja sa uz spametali a isli za tou pracou aj ked dostanu len 100sk.aspon daco a ne ako vy banda debilou uz tak sa musim vyjadrovat posielate svoje deti zobrat fuj ze sa nehabiite deti vam tam umieraju od hladu a vy tam chlascete ako duuhy!!!! SA SPAMETAJTE KONECNE A DAJTE SA DOKOPI!!!

Odpovědět

Puvod Romu

Dezo,2007-04-28 06:53:26

Gypsy YDNA may look like this:

H M69
• H* –
• H1 M52
• • H1* –
• • H1a M82
• • • H1a* –
• • • H1a1 M36, M197
• • • H1a2 M97
• • • H1a3 M39, M138
• • H1b M370
• H2 Apt

Y-DNA Haplogroup H: The founding mutation for Haplogroup H, M69, occurred in a Haplogroup F man, probably in the Indian subcontinent. Of course evolutionists assert that the founder of Haplogroup H probably lived about 30,000-40,000 years ago. This Haplogroup has not yet been studied in a comprehensive manner. Today, nearly all members of Haplogroup H live in the Indian subcontinent area. The Roma (also known as Gypsy) people, who apparently originated in India, are the main source of Haplogroup H in Western Europe.

Thus the YDNA Haplogoup H was developed from F on the Indian subcontinent (as was L) and the predominant source of H in Europe is from the Gypsies and subsequent Indian immigrants. Haplogroups G, H, I, and J are assumed to be of Semitic origin and G, H, I are found in Assyrians with I and J being found in the Assyrians, Arphaxadites or Hebrews, Keturah Arab and Ishmaelite Arab and Jewish populations respectively. I and J are now known derivations from the one IJ group. Whilst we can demonstrate reasonably well that Gypsies are of Semitic origin that came in via India we cannot demonstrate their origin in the sons of Keturah. The language of the Romani was seemingly developed in Europe after they left India. The subgroup of the Vlax Rom are probably derived from an ancestor no more than 400-500 years ago in Europe.

Haplogroup F
The F Haplogroup stems from the division between the Yap M145, M203 divide for D and E and the RPS4Y 711 M216 divide for the C group. It is a small group and sometimes acts as a catchall because researchers did not do enough testing to determine the group correctly. There are small F groups in Georgia/Armenia, Persia, Uzbekistan, among the Kazan Tartar and in Khazakstan. The conclusion is that the basic root of F is nearly gone but the prolific sons survived and flourished, producing the major national groups and the mutations that flowed from that stem.

This stem determines all the other Haplogroups from F to R.

The basic F is P14, M89, M213.

In biblical terms, both Shem and Japheth passed this core Haplogroup on to all their offspring. Perhaps Ham also passed it to one of his sons. The charts would make Ham’s sons widely divergent.

Moc malo se zajimas o historii romu,jinak bys zjistil,ze romove patri k
nejstarsim narodum sveta? Vyvoleni Bohem jsme na 100%,jinak bychom tu
nebyli?Dlouha staleti pronasledovani,vrazdeni,nenavideni a izolovani od
spolecnosti,tim vsim jsme museli projit .Presto jsme si zachovali svou
identitu,kulturu a hlavne jsme neasiminovali?
Buh ochranuje nas narod a nedopusti nase zahubeni,geneticky jsme odolni
proti vsem nastraham, a utrpenim,ktere nas doprovazi po dlouha staleti.
Zadny jiny narod,za uvedenych podminek by neprezil.Jsme chudi,ale
stastni,tot vse!!! Buh nas miluje ami milujeme Boha,ktereho nosime v
srdci,nikoliv v hlave? My romove se odavame do rukou Bozi,jedine on muze
rozhodnout o nasem zivote,krome Boha nectime zadne jine modli ani autority
.Nechavame se ridit Bohem,proto nemyslime na zitrek,zijem ted v case

Odpovědět

proč se usadili?

Hindu,2006-05-16 22:21:08

Ja se ptám, proč se Cikáni v zdejších zemích usadili? Tím mám na mysli, proč nejsou zde stále jako kočujíci kmen? To totiž mají v krvi. Keď ich dáte do paneláku, tak hoza chvilu zničia. Som zo Slovenska, a máme tu s nimi obrovské problémy. Vidím, že sú neprispôsobiví, nemajú vzťah ani k svojmu domovu, keď si ničia vlastné byty, nemajú vzťah k prírode: Luník IX v Košiciach je dôkazom, a nielen ten, na východnom Slovensku sú takých príkladov desiatky. Nevedia myslieť na budúcnosť,vidia iba deň, ktorý je. Cigán nerozmýšľa, čo bude jesť zajtra, dnes si ide nakradnúť zemiaky a hotovo. Plodia veľa detí, vytvárajú si getá, nelegálne osady (často aj niekoľkotisícové), zaberajú na východnom Slovensku pôdu tým, že iní obyvatelia v okolitých obciach sa postupne odsťahovávajú, pretože Cigáni chodia v skupinách kradnúť, na zločiny využívajú deti, na ktoré sa nevťahuje trestno-právna zodpovednosť, okrádajú starých, slabých dôchodcov.
Kedy to bude niekto riešiť?

Odpovědět

Romové se tady v Česku usadili proto,

otazník,2007-12-13 05:02:08

protože političtí představitelé, kteří se v roce 1948 chopili moci jim to v roce 1953 přikázali zákonem. Tak doufám, že jim to v následujících volbách spočítáme.

Odpovědět

Přiznejme si , kdo z nás by se chtěl narodit jako

janHjan,2006-03-08 19:02:37

Zingaro…Nemají to lehké oni s námi a ani my s nimi. Pakliže se zakládá na pravdě tvrzení, že z cca. 1000 jedinců je nyní po cca. 35 generacích 10 000 x tolik lidí, jde o neobyčejnou genetickou vitalitu nemající v evropě obdoby, nemyslíte?

Odpovědět

Je to smutné

denisa,2005-10-12 12:30:02

nevím co má dodat. Jsem poloviční Romka a poloviční Židovka. Je velmi těžké se nezbláznit,proto jsem vystudovala psychologii. Mohu zcela jasně dokázat, že záleží na výchově. Geny existují, ale dají se dobře využít. Mohu to dokázat na svých dětech, které se učí velmi dobře,nekradou nelžou, sportují, jsou stejné jako ostatní děti. Proboha Cikán není odpad. jak bych to měla vysvětlit svým dětem.

Odpovědět

výchova

SLovák,2006-05-16 22:32:03

K tej vašej správnej teórii o výchove:
nikto nikdy netvrdil, že cigáni sú odpad. Je to vec výchovy, ja to vidím u nás na Slovensku: keď žije na sídlisku v paneláku iba jedna cigánska rodinka, deti sa hrajú s našimi, chodia s nimi do školy, okolo vidia poriadok, nemôžu si dovoliť robiť bordel (je tu i výchova susedov, ktorí napomínajú prípadné zlésprávanie a pod.). Chyba je ale očakávať nejaký rast cigánskej inteligencie alebo zvýšenie ich životnej úrovne alebo zmýšľania, keď celý život žijú v ghete, v cigánskej osade, kde deti vyrastajú v chatrči, kde vidia iba prach, špinu, rodičia ich posielajú kradnúť, neobliekajú ich, nemajú zodpovednosť. áno, žiaľ, tento krok nápravy musíme spraviť my, lebo oni si to v tých podmienkach neuvedomia (to ani nemôže trochu mysliaci človek očakávať). Ale je tu predsa len trochu geneticky daná tá cigánska nezodpovednosť (i k deťom). A pozrime sa do Indie-tam sú samé chatrče, blato, chaos, chudoba. Tak by to vyzeralo, keby mali cigáni vlstný štát tu v Európe. Jednoducho, my sme tí, ktorí to musia riešiť, už len preto, lebožijú v našej krajine a záleží nám na nej, na prírode, na bezpečí, na vzdelanosti, na ekonomike (300tis. nezamstnaných nepodporuje hospodárstvo). Nie som proti cigáňom, poznám susedov, jeden z nich je informatik, jeho matka je učiteľka a otce podniká. Ale to je tá výchova, je to jediná cigánska rodina v našom paneláku. Takto by sa asimilovali a “skultúrnili”. To je moje riešenie-zabrániť vzniku cigánskych osád

Odpovědět

hrůza

karel,2007-10-19 01:33:24

tak to se jdi rovnou zastřelit horší mix už snad bejt ani nemůže a ani by neměl

Odpovědět

Re: hrůza

Vojtech Adam,2017-06-15 00:03:59

Vsetci sa vystatujete svojim pravim ceskym alebo slovenskym pôvodom,ale zabudate na jednú základnu vec,xenofobom byť to nie je chvala,ale velmi prizemne a povedal by som ze ovela hanobnejsie ako vo vasych ociach rom alebo cigan. V celej zapadnej civilizacii privlastok xenofob sa rovna primitiv! Vo vasich komentoch som sa docital ze romovia,alebo ako vi nazyvate cigani nic nedoniesli svetu,to mate ale velmi male vedomostitotiz napr.pan Tesla bol albansy rom,treba si to vygooglit ale dam ako priklad v duchovnej sfere matka Tereza tiez bola romka,a z hudo nej sfere to by som pusal velmi dlho,napr elvis presli,madona,z hercov chaplin atd…doplnte si vedomost a potom vypisujte nech to aspon na vonok nevypada tak xenofobne! PS.ospravedlnujem sa za gramatiku ,nie som slovak.

Odpovědět

reakce

zisl,2005-05-28 11:24:31

  1. Pazdera Váš článek mne zaujal , děkuji. Ale šel jste nato moc obšírně , původ Romů je zcela jasný a to z kriminálu .

Odpovědět

Polemika s clankem

Petr Rubák,2005-04-28 21:47:58

Pane Pazdero,
pratele me upozornili na Vas clanek o Romech, Precetl jsem si ho a bohuzel nemuzu souhlasit s adorujicimi komentari k nemu prinalezejicimi.
1.Tvrzeni,ze puvod romstiny neni zcela objasnen, kvuli velkemu poctu dialektu je uplne nesmyslne. Vsechny dialekty romstiny obsahuji novoindicke prvky.
2.Hned ve zkompilovanem, buhviodkud postahovavanem, historickem uvodu se pise, ze prvni zminky o Romech pochazeji z Byzantske rise.O par vet dale je mozno docist se ze z Byzantske rise mame jiz presnejsi informace.
3. Mate pravdu,ze v historickych pramenech se bez apelativ ci exonym neobejdem, coz ovsem neni duvod, zvlast kdyz vite, ze maji pejorativni kontext, je pouzivat ve vedecky se tvaricim textu. (Francouzský vznikl chybným názorem, protože první Cikáni přišli do Francie z Čech.)
4. V kapitolce venovane Cecham pisete o Dalimilove kronice a tvrdite, ze prislusnici tohoto opovrhovaneho kmene prisli do Cech pred rokem 1416. V Dalimilove kronice je pouze zminka o jakychsi Kartasich pohanskych, o Romech ci Cikanech ani zminky. Dale citujete jakysi edikt vydany v roce 1531 v Anglii, kde se pry pise, ze Romove (Cikani) vyssavali lid i zemi po celou dobu 30lete valky. proboha jak je to mozne, kdyz 30-leta valka byla o 100 let pozdeji.
5. V Odstavcich venovany analyze pani Kalaydjievavove nebo take Kakaydjievove se neobjevu s jakym vzorkem romske populace dotycna osoba pracovala. Dokonce ani jejich hypotetict indicti pribuzni nejsou identifikovani. Zatimco nejsou zdroje nalezite popsany je operovano odvaznymi tvrzenimi o poctu generaci, kdy se Romove vyloupli z sireho davnoveku.
6. Jazykovedci vedi ze se nespletli. Doporucuji recentni publikace Yarona Matrase, profesora lingvistiky an Univerzite v Manchestru.
7. Clanek je prospikovan popularnimi jedovatymi poznamkami O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Čest je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký a žádost neukojitelná. Ktere i kdyz citovany z Ottova slovniku naučneho nemaji ve vedeckem diskursu co delat.
Petr Rubak, student romistiky

Odpovědět

Polemika

pazdera,2005-04-29 21:57:14

Edikt z roku 1531 nemá souvislost s první světovou válkou. Text, který vám k takovému výkladu poskytl záminku, se vztahuje až k dekretu Leopolda I. Ale to jistě dobře víte…
Náš pohled na věc je odlišný. Vy zpochybňujete nový přístup spočívající ve zjišťování podobností na úrovni DNA, já jsem názoru, že u migrující populace jsou dalekosáhlé závěry odvozované na základě jazykových podobností, něco jako “věštění z křišťálové koule”. Závěry genetiků považuji za exaktnější. Ale to je věcí přístupu. Pokud zpracujete Vaše pojetí do ucelené čtivé formy, Osel je rád jako článek otiskne.
Josef

Odpovědět

Re: Polemika s clankem

Vojtech Adam,2017-06-15 00:23:19

Ked pusete o jazykovednych studiach porovnavani romskeho jazyka z ktovie cim,dovolim si aj ja jeden priklad.
V Biblii je napisane ze Pan Jezis Kristus na krizi vykrikol El El Lama sam bachtani
Ja by som tieto slova povedal po romsky a doprajte si vsimnut tu uzsnu podobu az rovnakost.
Del Del Leman som bachtalo
Teraz moja otazka pritomny pod krizom sami nerozumeli co hovory a iba hadali jeden vravel eliasa vola, ,,druhy vraj hovoril armensky,, akym jazykom povedal Pan Jezis Kristus tuto vetu na krizi? Ked az doslovne autenticky aj po 2000 rokoch znie to po romski

Odpovědět

povedený článek

lia,2005-03-19 21:23:29

Chtěla jsem jen pochválit Váš článek. Jen tak dál. Velice ráda se dovídám nové a zajímavé věci a myslím, že o komunitě těchto lidí s kterými žijeme v naší společnosti je dobré více vědět. Proto děkuji za tento článek a přeji mnoho dalších takto povedených textů.

Odpovědět

Reakce na článek

Petr Jano,2004-10-23 22:34:33

Vážení přátelé,
je velmi dobré číst odborné a kvalifikované názory, které se týkají romské menšiny ve světě ale dovolím si použít citace z písma svatého, kdy Ježíš Kristus hovoří k jistým skupinám, které tvrdí, že skrze jeho jméno činily zázraky a Ježíš jim odpovídá: “Odejděte, neznám vás.” Když jsem lačněl, tak jste mi nedali najíst, když jsem neměl co na sebe, tak jste mne neoděli, když jsem byl v žaláři tak jste mne nenavštívili, když jsem byl nemocen, tak jste mne nepřišli potěšit, atd. Tito mu řekli: “Ale pane my jsme tě nikdy nepotkali.” On jim na to odpověděl: “Cokoliv jste učinili tomu nejmenšímu z mých, mě jste učinili.”
Dovolte, abych vysvětlil co to znamená. Sám pán Ježíš Kristus se přirovnává k těm nejposlednějším človíčkům kteří se pohybují na této planetě a těmi nejposlednějšími jsou Romové a lidé, kteří mají úplně ty samé problémy jako tato celosvětová populace. Skrze tuto velkou sociálně nejslabší lidskou skupinu je možné dle proroctví přijít a přiblížit se srdcem k našemu Spasiteli a Bohu Ježíši Kristu. Tak jako Ježíš na sebe při narození vzal nejnižší postavení tak i Romové mají nejnižsí postavení na této planetě a jsou součástí plánu spásy, který započal narozením a dílem a utrpením Ježíše Krista a jeho oběti na kříži a jeho z mrtvých vstání. Romové jsou svatým ostatkem na této planetě. Jsou svatým ostatkem proto, že Ježíše Krista a svtořitele Boha otce a ducha svatého mají ve svém srdci. Toto prožívání v Bohu a s Bohem je tou pravou cestou a pravým kontaktem pro lidstvo a spojení s Bohem. Proto vám přeji abyste všichni poznali skrze ducha svatého tuto pravdu a potom poznáte, že ti nejposlednější budou prvními a ti první budou posledními.

Odpovědět

naprosto, ale naprosto

Colega,2004-11-08 01:29:55

nemohu souhlasit s Vaším zcela pomíleným viděním světa. Jak přeci musí být každému jasné, svět povstal z kapky rosy na čumáku kosmické žáby (kterážto měla 3 oči a tři nohy) – a tedy Romové nemohou být součástí žádného kosmického plánu spásy. Viděl jste snad už někdy třínohou žábu se třema očima, která by se věnovovala spřádání takových plánů? Či snad myslela na blaho Romů? Neboť vězte, že – jak praví moudrost svatých knih – tlutí budou hubení a hubení budou studení… (uznávám, že to, co jsem teď zplodil, zasluhuje psychiatrickou diagnózu, ale když on mne Petr Jano tak pěkně inspiroval 🙂

Odpovědět

Petře Jano, jak je to možné

Ing. Karel Křivan,2004-11-27 18:03:10

Píšete že : “Ježíše Krista a svtořitele Boha otce a ducha svatého mají ve svém srdci.” Jak je to možné, že majíc Ježíše Krista a stvořitele Boha otce a ducha svatého v srdci páchají většinu kapesních krádeží, loupeží a jiné kriminality? Co dělá Ježíš Kristus v jejich srdci, když v pohraničí prodávají děti německým pedofilům ? A co na to Bůh Otec ? Pokud tito “poslední” jsou někde první, pak je to v kriminále.
Petře Jano, probuď se z opice! Už jsi nakecal dost blbostí!

Odpovědět

Petře Jano, jste nevzdělanec.

PK,2004-12-03 14:26:31

Podle mého názoru patříte k slovenským katolickým zaslepencům. Jste důkazem že existují hranice demokracie – neomezený prostor pro nevzdělance vašeho druhu je prostorem pro škodnou v lidské kultuře a civilizaci.

Odpovědět

to jo????

zisl,2005-05-28 11:16:31

dojímá mne Vaše křesťanské cítění , ale zřejmě jste s tou pakáží nikdy nepřišel do styku , protože by Vás velice rychle vyvedli z omylu. Romáci by měli začít především sami u sebe.Jak jsem se dočetl v článku p. Pazdery ,tak už ve středověku neuměli nic jiného než krást , vraždit , podvádět a parazitovat kde se dá . Toto jejich životní přesvědčení jim vydrželo až dodnes a jenom naivní snílek si myslí že oni se chcou změnit ,jim to parazitování vyhovuje přesně tak jak je.Hlupy gadžo dava , chytry Rom bere.

Odpovědět

poslední budou první a naopak?

8-P,2007-04-16 11:54:20

…to by znamenalo že Satan bude první a Ježíš poslední, nebo jak to je?

Odpovědět

Re: poslední budou první a naopak?

Vojtech Adam,2017-06-15 22:52:14

Preco vidite na romoch iba tie negativne vlastnosti,to chcete povedat ze vecsinou romovia su grazli,podvodnici,kriminalnici,zlodeji a smradi? Presne takto rozmyslaju xenofobirasisti a nackovia,to aj ja by som mohol vidiet iba negativne vlastnosti na majoritu a zacal by som hned od hlavy,lebo sa vravy ze ryba smrdi od hLavi,napr.jeden o ycajny poslanec z postkomunistickych krajin viac nakradne za jedno volebne obdobie ako vsetci romovia pocas svojej exsistencii na celom svete! Moj nazor je ze romska trestna cinost (aj zlodejina) je zalozena na nutnosti prezit nadobudnuta pocas svojho tisice rocneho prenasledovania na rozdiel od vasych zlodejin ktore su velmi sofistikovane,cielene a sistematicky pravidelne,tak otazka znie kto je vecsi zlodej a podvodnik vy majorita alebo romovia ako mensina. A CO SA TIKA VASHO KOMENTO V BIBLICKEJ OTASKE (prvy budu posledny atd…) je znakom vaseho pohanstva a ruhania sa Bohu toto by ten najposlednejsi rom sa neopovazil povedat ,preto vy ,,faruzejsky”krestania ktory si myslite ze budete prvy sa mylite predbehnu vas ti ktory vo vasych ociach neboli ani menovany ako narod!!!!!!!!!#

Odpovědět

Re: poslední budou první a naopak?

Vojtech Adam,2017-06-15 22:52:17

Preco vidite na romoch iba tie negativne vlastnosti,to chcete povedat ze vecsinou romovia su grazli,podvodnici,kriminalnici,zlodeji a smradi? Presne takto rozmyslaju xenofobirasisti a nackovia,to aj ja by som mohol vidiet iba negativne vlastnosti na majoritu a zacal by som hned od hlavy,lebo sa vravy ze ryba smrdi od hLavi,napr.jeden o ycajny poslanec z postkomunistickych krajin viac nakradne za jedno volebne obdobie ako vsetci romovia pocas svojej exsistencii na celom svete! Moj nazor je ze romska trestna cinost (aj zlodejina) je zalozena na nutnosti prezit nadobudnuta pocas svojho tisice rocneho prenasledovania na rozdiel od vasych zlodejin ktore su velmi sofistikovane,cielene a sistematicky pravidelne,tak otazka znie kto je vecsi zlodej a podvodnik vy majorita alebo romovia ako mensina. A CO SA TIKA VASHO KOMENTO V BIBLICKEJ OTASKE (prvy budu posledny atd…) je znakom vaseho pohanstva a ruhania sa Bohu toto by ten najposlednejsi rom sa neopovazil povedat ,preto vy ,,faruzejsky”krestania ktory si myslite ze budete prvy sa mylite predbehnu vas ti ktory vo vasych ociach neboli ani menovany ako narod!!!!!!!!!#

Odpovědět

Re: Reakce na článek

Vojtech Adam,2017-06-15 00:12:25

Amen

Odpovědět

odpověď na dotázek

Josef Pazdera,2004-09-26 23:32:11

Od doby, kdy podle poznatků genetiky došlo k tomu, že několik rodin opustilo Indii uplynulo 800 až tisíc let. Z té doby se o tom, že několik rodin bylo vyhnáno, nezachovalo žádné písemné svědectví. Pokud jste o tom někde četl, nebylo to v odborné publikaci. A nebo to bylo formulováno jako nepodložená teorie s dovětkem, že pro ni nejsou důkazy.
K druhé části dotazu – indická společnost se stále vyznačuje určitým kastovnictvím. Pravdou je, že jedinci, mající geneticky blízko k dnešním evropským Romům, mezi privilegované vrstvy nepatří.

Odpovědět

dotazek…

em,2004-09-26 11:08:02

Pane Pazdera mel bych jeden dotazek… Jen by me zajimalo jestli je pravdou ze tato prapuvodni skupina cikanu byla z indie vyhostena nedobrovolne(cetl jsem to pred cca 3 lety v nake odborne publika – pry ani dnes nejsou brani indicti cikani jako plnohodnotni indove)…

HISTORIE ROMŮ – O PŮVODU VLASTI ROMŮ

Mgr. Ema Štěpařová

 

 

”O daženo mardo, so ačhel´a čoro, oda mek goreder, so hino korkoro.”

”Zle je tomu, kdo je chudý, ještě hůře tomu, kdo je sám.”

 

Pravlastí všech Romů je Indie. Odchod jejich předků ze severozápadní a střední Indie nemohl jistě probíhat najednou, ale uskutečnil se v průběhu dlouhých časových údobí a v několika migračních vlnách. Jedna z nich šla přes Blízký Východ do jihovýchodní až střední Evropy, druhý proud pronikal přes Egypt a severní Afriku do Španělska. Jistě byly i migrační proudy další. Při příchodu do Evopy se tehdejší Romové, putující v rodových skupinách, zastavili na delší dobu i v Řecku, kde o nich zprávy mluví jako o potulných kotlářích, hudebnících, kejklířích a provazolezcích a v 9. století se objevují doklady o Romech z Konstantinopolu. Ve zprávě ze svaté hory Athos se píše o ”Atsinganech”, kteří byli ve století předcházejícím označováni jako ”Athinganoi”, z tohoto pojmenování vznikl pravděpodobně název, daný Romům od ostatních obyvatel – tedy Cikán, Cygan, Zingari, Zigeuner a Zingari. 1)

 

 

Indická kastovní společnost

 

Kromě etnické a jazykové rozmanitosti se Indie vyznačuje rozmanitostí kast (džátí), jejichž, funkční struktura tvoří zcela unikátní socio-kulturní systém. Každá ”džátí” měla svou specifickou kastovní ”dharmu” – tj. soubor nepsaných příkazů a zákazů, které činnosti smí nebo nesmí vykonávat. Často nesměla vykonávat ty činnosti, které souvisely s tradiční obživou jiných kast. Dnes jsou profesní přesuny mezi Romy zcela běžné, donedávna se však napsané zvyklosti regulující meziskupinové chování jednotlivých romských ”džátí” velice podobaly mezikastovním vztahům v Indii. 2)

 

 

Putování z Indie do Evropy

 

”Odoj manuš džal, kaj leske feder.”

”Člověk jde tam, kde je mu líp.”

 

Z konce 14. století již existují hodnověrné prameny, které potvrzují přítomnost Romů nejen v celé oblasti Balkánu, ale také v Uhrách. Do Panonské nížiny postupovali Romové podél Dunaje v několika etapách. První jistou zprávou o přítomnosti Romů v Uhrách je údaj rychtáře ze Spišské Nové Vsi Jána Kunha z roku 1322, která informuje o přítomnosti Romů na majetku rodiny Máriássyovců.

Zejména druhá polovina 14. století již přináší řadu zpráv o pohybu Romů v oblasti dnešní Jugoslávie a Rumunska. Zvláště je potřeba se zmínit o postavení Romů v knížectvích Valašsko (nyní Rumunsko) a Moldavsko (nyní samostatná republika). V těchto historických celcích žili někteří Romové po staletí v postavení nevolníků, respektive přímo otroků. Romské rodiny patřily klášterům nebo šlechtě, byly jejich majetkem, který mohl být prodán, vyměněn či darován. Romští otroci byli využíváni zejména jako znalci práce s kovem: kováři, kovotepci, zámečníci, cínaři. Teprve po roce 1856, kdy bylo nevolnictví Romů zrušeno, se tito dostávají do Uher a odtud migrují dále i na území českých zemí, kde jsme si zvykli je – dle původu – nazývat přívlastkem valašští nebo olašští (romsky: Vlachike Roma). Velký pohyb romských skupin, směřujících podél Dunaje do střední a západní Evropy v první půlce 15. století, byl patrně vyprovokován sílícím tlakem tureckých nájezdníků.

Ještě v 15. století pronikli Romové i do severní Evropy, a to ve dvou proudech. Západní prošel z Čech do Německa, Francie Holandska, Dánska a Norska, kam dostali asi až v 16. století. Na Britských ostrovech jsou Romové doloženi po roce 1500. Východní proud směřoval z východní Evropy přes Uhry a dnešní Slovensko do Polska Finska a Švédska. Mnohem později přišli Romové na Ukrajinu a do Běloruska, na území Ruska se však v té době

nacházela již část Romů, kteří sem přišli z Arménie a Balkánu. Prvotní přijetí Romů v Evropě bylo ze strany církevních i světských feudálů ovlivněno jistým pochopení a tolerancí. Jistě k tomu přispěly i pověsti, v nichž Romové vystupují jako kajícní poutníci – tedy křesťané, kteří usilují o nápravu. Takový postoj si měl získat sympatie bigotního obyvatelstva, což se zprvu také dařilo. Jedna z účelových bájí romských poutníků byla například o tom, že jejich předkové v Malém Egyptě dočasně upustili od křesťanství a pro tento hřích prý musí putovat světem. Další verze ”křesťanské báje” zase vypráví, že Romové jako kováři ukovali tři hřeby pro Kristovo ukřižování, a proto musí nyní trpět, další daleko pozitivnější verze se snaží vysvětlit, že Romové putují světem na výraz solidarity s Kristem, který také na útěku před Herodem musel projít různými zeměmi. 3)

 

 

První zmínky o Romech na území České republiky a Slovenska

 

”Rom predživel but pharipen, vašoda les hin jilo sakonelna.”

”Rom prožil mnoho těžkostí, proto má soucit s každým.”

 

Nejstarší zprávy jsou nepřehledné. První Romy měl přivést do Uher král Ondřej II. v roce 1219 po návratu z křižácké výpravy do Jeruzaléma. Další informace o romské populaci na uherském území máme až ze 14. století. Popravčí kniha pánů z Rožmberka z roku 1399 v záznamu o výslechu loupežníka Vachka uvádí při výčtu jeho kompliců i jakéhosi ”Ondřejova pacholka, Cikána černého”. Zde však nevíme s jistotou, zda se skutečně jednalo o Roma či pouze o takto přezdívaného neroma. Údaj tedy ještě nepokládá přítomnost Romů na našem území, ale užití slova Cikán napovídá, že lidé toho jména nebyli zde již zcela neznámí a pravděpodobně se pohybovali ne-li přímo v českých zemích, tedy jistě v jejich blízkosti.

Teprve k roku 1416 přináší Staré letopisy české jednoznačnou zprávu o přítomnosti Romů na našem území. V souvislosti s velkým pohybem romských skupin střední Evropou v roce 1417 se vztahuje také záznam nejvyššího písaře Nového Města Pražského – Prokopa. V díle Cronicon, které se věnuje počátkům husitského hnutí, píše jeho autor stejně nelichotivě o táboritech jako o v Praze přechodně přítomných Romech. V roce 1417 se objevuje romská skupina také ve Znojmě, což dokládají účetní knihy tohoto města, informují o almužně poskytnuté procházející romské skupině. O rok později je stejná skupina zaznamenána již v Chebu. Od té doby se prameny o přítomnosti Romů na území českých zemí na dlouhá desetiletí odmlčely, zato v sousedních zemích se romské skupiny objevují i nadále. 4)

V roce 1548 na sněmu Augsburgu bylo rozhodnuto o vražedném pronásledování Romů, jehož usnesení mj. říká, že ”…kdo cikána zabije, z žádného mordu (vraždy) vinen býti nemá”. V krutém postupu vůči tehdejším Cikánům v českých zemí vynikl zejména Ferdinand I., který vydal prvý mandát, uzákoňující jejich útlak. Již před augšpurským usnesením se z roku 1538 stavy na Moravě usnesly, že Cikány nebudou vůbec v zemi trpět. Podobných mandátů zde vycházelo stále víc, na Slovensku toto pronásledování začalo až později v první polovině 17. století. 5) Zásadní změnu v přístupu k Romům jako první z evropských panovníků učinila osvícená panovnice Marie Terezie, která pochopila, že popravy za potulku a prohánění Romů z jedné země do druhé nic neřeší. Sama však potřebovala určitý čas, než k tomuto názoru dospěla. Vyhánění a represe probíhaly delší dobu i za její vlády. Reskriptem z roku 1749 nařídila vyhošťování Romů ze země, při dopadení mrskání, při novém návratu trest smrti. V rámci těchto nařízení se prováděly i tzv. vizitace, kdy docházelo v jednotlivých krajích s použitím vojska k systematickému vyhledávání

romských skupin po lesích i na těžce přístupných místech. Od roku 1761 přistoupila Marie Terezie k realizaci nového programu asimilace a usazování Romů. (V roce 1763 se uskutečnil poslední hrdelní proces s Romy u nás za potulku). Tento projekt realizovala především v Uhrách, Moravu zasáhl jen okrajově, Čechy vůbec ne. Josef II. pokračoval v intencích své matky, jeho snahy se již více dotkly Moravy. V roce 1784 rozhodl o usazování Romů na statcích tzv. náboženského fondu – tedy na půdě odňaté zrušeným klášterům. Tak byli Romové na Moravě usazeni celkem ve 13 obcích. Pouze ve dvou z nich se však vytvořily základy pro vznik trvalého romského osídlení, na těchto základech vznikly později velké romské osady neboli tábory (Bohusoudov u Jihlavy, Oslavany u Brna). 6)

 

 

Život Romů do 2. světové války

 

”Sako mušinel peskero to predživel.”

”Každý si musí prožít své.”

 

Od počátku dvacátých let se začínají objevovat petice venkovských obcí volající po přijetí zákona, který by dále omezoval pohyb Romů. První republika je dobou, kdy někteří Romové získávají střední i vysokoškolské vzdělání. V roce 1923 podal Jan Daniel žádost prezidentu Masarykovi o umožnění vzdělání – otevření romské školy v Užhorodě

(škola funguje dodnes). Ve třicátých letech potom vzniká také hudební škola pro Romy v Košicích. Na základě zákona č. 117/27 Sb. o potulných Cikánech, který zakazoval pobyt ”cizozemských Cikánů” byli němečtí Romové vyháněni zpět na německé území. Zákon o potulných Cikánech z roku 1927 přežil první republiku a byl zrušen až v roce 1950. Integrace Romů do majoritní společnosti, pokračující i přes existenci diskriminačního zákona, byla násilně přerušena v období nacistické perzekuce. 7)

 

 

Holocaust

 

”Vzpomínám si, že Janovský jednou řekl, že z tábora vede jen cesta do nebe…” 8)

 

Zvýšený pohyb Romů koncem 30. let, způsobený útěky rodin i jednotlivců z Německé říše a z okupovaných rakouských žup do Československa, ze Sudet a z obsazeného českého a moravského pohraničí do Česko-Slovenska i ze Slovenské republiky do Protektorátu Čechy a Morava, měl za následky zvýšení počtu romské populace na českém a moravském území. Výnosem z 30. 11. 1939 protektorátní ministerstvo vnitra nařídilo, aby se Romové do dvou měsíců trvale usadili a zanechali kočování a potulování. Těm, kteří by příkaz nerespektovali, bylo pohroženo zařazením do kárných pracovních táborů. Ty byly otevřeny v srpnu 1940 v obcích Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu.

Cikánský tábor v Letech se v době svého otevření skládal z jednoho pevného baráku a z 50 převozných baráčků, v nichž bylo možno ubytovat 300 vězňů. Průběžnými přístavbami dalších velkých baráků se celková ubytovací kapacita téměř zdvojnásobila. Velitelem tábora byl bývalý četnický štábní kapitán Josef Janovský, který nutil vězně k vysokým pracovním výkonům, podílel se na rozkrádání potravinových zásob a podcenil přeplnění tábora a z toho vznikající vážné hygienické závady. Po zamoření tábora břišním tyfem byl přechodně vystřídán Š. Blahynkou a pak

na zbývající dobu F. Havelkou. 9)

Romský jazyk byl v táboře zakázán a Romové směli mluvit pouze německy. Paul Polansky ve své knize Tíživé mlčení zmiňuje mnohé výpovědi lidí, kteří přežili nucený pobyt v táboře Lety u Písku:

J.Š. “Tam, kde naši lidé byli vražděni a umírali, nechala vláda postavit velkovýkrmnu vepřů. Kosti

našich blízkých jsou rozházené po poli. Ta velká jáma tam pořád je. A zvířata kálejí na kosti našich lidí. Mluvíte o spravedlnosti. V této zemi žádná spravedlnost není.” 10)

Anna Růžičková: “Když jsme přišli do tábora, všechny ženy se musely ostříhat i oholit po celém

těle, všude. Dozorci je pozorovali a pak si vybrali ženy, které chtěly. Moje dvě tety byly velmi

krásné, tak musely spát s dozorci.” 11)

V J. “Děti dostávaly na oběd jednu plnou lžíci bramborového guláše. Později venku, když šly na

stranu, tak jedly vlastní výkaly, takový měly hlad. Ráno jsme mívali bílou kávu a kousek chleba.

Večer někdy trochu vody s nudlemi nebo brambory.” 12)

A.Š. ” Kdykoli nás dozorci vzali k rybníku se vykoupat, nařídili nám, ať se navzájem topíme. Měli

z toho velkou legraci. Nikdy jsme nikoho neutopili, ale museli jsme předstírat, že se tak děje,

abychom dozorce pobavili.” 13)

Marie Petrskovská: ” Když jsem šla do tábora, měla jsem dlouhé, černé vlasy. Moje matka mi se

splétala do copu. Lépe by bývalo, kdyby mi je matka ostříhala, ještě než jsme šli do Letů. Mohla by

je prodat.” 14)

Marie Serynková: ” Český dozorce uviděl malého chlapce, jak sbírá bramborové slupky. Jako

každý vězeň v Letech, i tento čtyřletý chlapec umíral hladem. Dozorce přišel, sundal si řemen,

omotal ho chlapci kolem krku a pak ho držel několik centimetrů nad zemí, dokud chlapec

nezemřel.” 15)

Karel Kloc: ” Občas nás brali do nějakých sprch, abychom se umyli. Byl tam i nějaký rybník.

Dozorci nás pustili jít do vody, pak do ní dali dráty, pustili elektrický proud, a všichni, kdo byli ve

vodě, byli mrtví.” 16)

 

Cikánský tábor v Hodoníně tvořily původně tři baráky s ubytovací kapacitou 200 – 300 osob, k nimž byly postupně stavěny další objekty. Po přístavbách byl tábor schopen pojmout 750 osob. Velitelskou službu tu vykonával bývalý četnický nadporučík Š. Blahynka, který byl od ledna do dubna 1943 odvelen do Let a po dobu jeho nepřítomnosti ho zastupoval J. Sokl. Strážní mužstvo se skládalo ze 444 četníků, kteří zacházeli s vězni nevybíravým a hrubým způsobem. Šikanováním se vyznačovali dozorci M. Pavlík a zvláště J. Vitouch. Ze 6500 protektorátních Romů byla ponechána na svobodě pouze mizivá většina 300 osob, zatímco zbývající většina se stala objektem nelítostného soustřeďování v táborech nucené koncentrace. Tam byli romští vězňové větším dílem vyhlazeni. 17)

Po roce 1933 se ještě mnoho z 30 tisíc německých Romů a Sintů domnívalo, že se není čeho obávat. Norimberské rasové zákony ze září 1935 se zaměřily na Židy. Teprve v prováděcím výnosu říšského ministra vnitra Fricka z 3. ledna 1936 se nachází dodatek: ”K běžným cizorodým rasám v Evropě patří pouze Židé a Cikáni.” Perzekuce Romů a Sintů byla zaváděna postupně – namátkově, zdánlivě nepromyšleně. Na počátku roku 1936 založil neurolog Robert Ritter ”Rasově – hygienické výzkumné pracoviště při říšském ministerstvu zdravotnictví, aby v následujících letech veškeré Romy a Sinty vypátral a podle ”rasových” kritérií evidoval. V rámci ”preventivního boje proti zločinnosti” (výnos z prosince 1937) bylo roku 1938 deportováno prvních tisíc sintských a romských mužů do koncentračních táborů Dachau, Mauthausen, Flossenburg, Buchenwald a Sachsenhausen. V koncentračních táborech a na jejich dislokovaných pracovištích byly v následujících letech statisíce lidí umučeny prací.

Reinhard Heydrich, šéf německé bezpečnostní policie a služby, rozhodl 21. září 1939, že 30 tisíc Romů a Sintů žijících v tzv. Velkoněmecké říši bude deportováno do Generálního gouvernementu Polsko. Když dotyčné rodiny dorazily na cílová místa, očekávala je nucená práce v ghettech a koncentračních táborech, později deportace do vyhlazovacích táborů. 18)

Od března 1943 bylo deportováno více než 22 tisíc Romů a Sintů z jedenácti evropských zemí, z toho kolem 10 tisíc (žen, mužů a dětí) z Německa. Veškerý jejich majetek byl předtím zabaven. V průběhu následujících měsíců jich bylo zhruba 18 tisíc v Osvětimi – Březince zavražděno – prací, lékařskými pokusy, hrubým násilím a plynem.

Mimořádný zájem měli nacisté zejména o internaci romských studentů, neboť byli živým důkazem neplatnosti teorií o podřadnosti a nevzdělatelnosti ”nízké rasy”. Někteří Romové prchající před táborovou internací se připojili k partyzánským skupinám, v jejich řadách riskovali vlastní život pro zemi, kterou považovali za svůj domov.

Roku 1932 se v Římě na mezinárodní konferenci kriminálních policií ujednalo, že bude ve Vídni zřízena mezinárodní kancelář k ”potírání cikánstva.” 19)

  1. srpna 1940 ministerstvo vnitra vydalo nařízení definovalo cílovou skupinu budoucích letských vězňů: ”Jsou to práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí apod.), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce apod.) vlastních nebo jiných osob.”

V květnu 1995 se odhalil památník obětem bývalého cikánského tábora v Letech u Písku, v roce 1997 Muzeum romské kultury v Brně realizovalo vybudování památníku obětem bývalého cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu a v roce 1998 byla odhalena pamětní deska nad dosud neoznačenými hroby hodonínského tábora na hřbitově v nedalekých Černovicích. 20)

 

 

 

Romové v poválečném Československu do roku 1989

 

”Odoj som khere, kaj man den pativ.”

”Doma je tam, kde si mě váží.”

 

Po skončení druhé světové války se v mnoha zemích zásadně změnily podmínky života velké části Romů, jejich počty a rozmístění – stejně jako v rámci tehdejšího Československa. Nacistická genocida vyhladila v koncentračních táborech, zejména v Auschwitz-Birkenau II., téměř půl milionu evropských Romů. Ze slovenských Romů zahynul za války sice podstatně menší počet, ale i tak mnozí zaplatili svými životy v nucených pracovních a ”zajišťovacích” táborech (v Dubnici nad Váhom), při hromadných vraždách v Kremničce, v Nemeckém, v Kováčové, v Tisovci nebo na Horehroní, kde se v odlehlých malých cikánských osadách na úpatí Nízkých Tater na přelomu roku 1944 – 45 ukrývali často partyzáni a mnoho Romů bylo za to postříleno či byly vypáleny celé osady (Pohorelá, Čierný – Neresnica, Žiar nad Hronom, část osady v Polomce atd.). O tomto utrpení a hrdinství Romů se donedávna vědělo málo. Početně naprosto převažující skupinou se po válce ještě výrazněji stala skupina tzv. slovenských Romů, z nichž ale značná část začala migrovat do českých zemí.

V České republice se Romové (kteří sem většinou přišli po roce 1945 migrací ze Slovenska) usadili buď ve velkých městech (Praha, Plzeň, Brno, Olomouc a další), nebo v oblastech českého či moravského pohraničí, převážně pak v oblastech průmyslových. 21)

Zatímco skupiny olašských Romů se vrátily ke svému kočovnému či polonomádskému životu, v první poválečné době začaly vznikat na Slovensku další nové ”cikánské kolonie” – soustředění s negativně tradičními znaky starého způsobu života Romů, se stigmatizující pečetí jejich tehdy ještě nízkého sociálně-společenského postavení. A právě z těchto prostředí ”osad” na východním Slovensku začaly v letech 1946 – 47 romské rodiny odcházet za prací a lepším bydlením do Čech a na Moravu, jako první migrační skupiny. Motivací pro tuto migraci byla i tehdejší větší hospodářská zaostalost a zpustošení východního Slovenska po válce, mnohem více, než tomu bylo v českých zemích. 22)

Lacková ve své knize uvádí: ” Po válce bylo potřeba pracovních sil v českých průmyslových městech a už ve čtyřicátém roce se na východním Slovensku začali objevovat náboráři, kteří sháněli alespoň brigádníky. Z gádžů šli jenom ti chudí, co neměli pole, zato Romové se do Čech hrnuli, a když se přijeli podívat zpátky za příbuznými, opěvovali Čechy jako zaslíbenou zemi. Desetina z toho byla opravdová pravda, ale devadesát procent byla pravda vysněná, která pro Romy vždycky představovala nedílnou součást skutečnosti. Naše lidi lákaly do Čech i nadšené zprávy, že Češi cikánům neříkají ”cikán”, ale ”pane Horváthe, paní Kalejová” – a vykají nám! Cikán a pán, paní!

To, co bylo na Slovensku s cikánem neslučitelné, se k němu v Čechách pojilo jako samozřejmá přirozenost. Čechy se opravdu staly zaslíbenou zemí.” 23)

 

V polovině padesátých let žilo na Slovensku ještě 95 000 Romů v 1305 ”cikánských osadách” – v 14935 domcích a chatrčích, z nichž více než 80% byla naprosto nevyhovující pro bydlení, v mnoha případech přímo ohrožující životy jejich majitelů (závaly při povodních, zhroucení v důsledku vichřicí apod.), z toho nejvíce v kraji Košickém a Prešovském, jak je uvedeno ve Slovenském národním archivu v Bratislavě z roku 1956. 24)

Rok 1958 se stal mezníkem ve vývoji Romů v tehdejším Československu – a to mezníkem velmi tvrdým. V důsledků ”dosavadního neuspokojivého řešení” tzv. cikánské otázky se jí zabývalo politické byro ÚV KSČ, které v dubnu 1958 vydalo usnesení ”O práci mezi cikánským obyvatelstvem v ČSR”. Na základě tohoto usnesení, rozpracovaného pak jednotlivými ministerstvy a národními výbory, byl připraven zákon, o trvalém usídlení kočujících osob, který schválilo Národní shromáždění dne 17. října 1958 a který se stal pak právním podkladem pro likvidaci kočovného způsobu života Romů (zejména olašských) a všech osob s pohyblivým bydlištěm. V paragrafu 2 tohoto zákona bylo vymezeno, kdo je za ”kočující osobu” považován: ”Kočovný způsob života vede ten, kdo se ve skupinách nebo jednotlivě toulá z místa na místo a vyhýbá se poctivé práci anebo se živí nekalým způsobem, a to i tehdy, když je v některé obci hlášený k trvalému pobytu.”

Až do února 1959 se tedy romské kočovné vozy – ”vurdona” a obytné maringotky, tažené koníky, autem či malým traktorem – pohybovaly se po našich cestách. V chladné noci ze 3. na 4. února 1959 přišli do romských rodin sčítací komisaři, vzbudili dospělé i děti a sepisovali přítomné. Ve které obci či městě té noci, toho dne byli tito Romové přítomni ta obec je dostala na starost jako domovská obec a měla podle uvedeného zákona povinnost jim zařídit aspoň provizorní ubytování, práci pro muže a zařazení do školní výchovy pro děti, podle potřeby i lékařské ošetření. Kola od vozů byla násilně sundána a koně obvykle odvedeni na prodej. Tomu se olašští Romové pochopitelně bránili nejvíce, vždyť kůň byl vždy jejich velký přítel a pomocník. Byla to razie, která násilně změnila jejich po staletí trvající život a která zasáhla do osobní svobody těchto lidí. 25)

 

U některých Romů v průběhu let komunistického režimu vznikl tzv. pocit vydržovanosti vzhledem k státu, kdy si zvykli na získávání co největšího počtu výhod a podpor, kdy usilovali o přiznání invalidních a sociálních důchodů, různých sociálních dávek, často dokonce i o odložení některých svých dětí do státní péče kojeneckých ústavů a dětských domovů, i tento jev je nový, rovněž v příkrém rozporu s tradičním hodnotovým vzorcem. Donedávna (do roku 1989) měli Romové z této skupiny kupř. při svém zaměstnání přesně spočítán nutný počet odpracovaných dní v

měsíci, který jim vytvářel nárok na přiznání u nich většinou vysokých rodinných přídavků a vyskytovaly se i další projevy takovýchto postojů.

Ustavení Svazu Cikánů – Romů v České republice v roce 1969 představuje dočasné navrácení romské identity, kultury a svébytnosti. Jeho vznik a činnost byly umožněny demokratizačním procesem ”pražského jara” v roce 1968, kdy jako jeden z důsledků odstraňování předchozích problémů v národnostním a etickém uspořádání Československa se začala již v březnu 1968 příprava k založení, potom (v dubnu 1969) schválení slovenského Zväzu Cigánov – Romov, a jen o něco později i Svazu Cikánů – Romů v České republice. 26)

 

V průběhu 60. a 70. let byla státem zařazena do trvalého pracovního poměru většina práceschopných romských mužů a nebývale se zvýšilo i procento zaměstnaných romských žen a dívek. Největší počet romských pracovníků byl zaměstnán ve stavebnictví, zejména při výkopech a pomocných pracích, v odvětvích služeb – jako metaři, popeláři, při sběru surovin, rozvozu uhlí. Menší počet pak v dopravě, jako závozníci při údržbě železničních tratí, někde i jako průvodčí či řidiči v městské dopravě, část pak i v továrnách, podnicích, někteří dokonce v dolech a hutích, což

však romské mentalitě neodpovídalo (uzavřený prostor, strach být pod zemí). Je až neuvěřitelné, jak vysoká procenta Romů byla údajně zaměstnána, dokonce – netradičně – i žen.

Větší či menší počet romských pracovníků na jednotlivých pracovištích ovlivňují i subjektivní postoje Romů a kolektivní mínění romských skupin, které se sem přenáší z jejich původního prostředí na Slovensku. Je zajímavou skutečností, že v novém prostředí si často v zaměstnání udržují rámec své skupiny, spjaté příbuzensky i původním prostředím odkud migrační proudy směřovaly, tedy obvykle do stejných a do stejného závodu. Specifickým zůstal i v novém prostředí problém dospívající romské mládeže, pokud jde o její zařazování do práce, o negramotnost či pologramotnost a získávání kvalifikace. Protože stále velká část romské mládeže vycházela ze školy ne dostatečně kvalifikována a připravena pro život (vycházela často z nižších tříd základních škol, nebo absolvuje jen zvláštní školy), neměla pak možnost být umísťována do učebního poměru; mnohdy ani oni sami nechtěli, což opět vychází z

tradičních názorů a z nedocenění vzdělání v některých rodinách. I ti, kteří nastoupí do učilišť, většinou nevytrvají, a tak se posléze zařadí mezi ostatní romské chlapce a děvčata, na začátku života mezi 15 – 18 lety stojící bez vážnějšího životního cíle. Potom se často tato dospívající mládež toulá bez cíle, žije na úkor rodičů, a někdy se začne zabývat buď trestnou činností nebo začne žít ”na víru” – manželským životem se stejně nezletilým partnerem či partnerkou. Chlapci si dříve nacházeli pak obvykle jen příležitostnou pomocnou práci (při skládce a rozvozu uhlí, brambor, dočasně na stavbách), děvčata někdy pracují jako pomocné síly v restauracích, v bufetech – při mytí nádobí, úklidových pracích či jinde. Uplatňují se tehdy už však stále více i ve zcela pro ně nových zaměstnáních.

Postoj k zaměstnání a způsobu obživy měl a má významný vliv na změny v celkovém způsobu života romské rodiny i jednotlivce. Umožňuje jim postupně proražení předchozí izolace a určité zlepšení komunikace s okolním prostředím. Tento vnitřní proces pochopitelně s sebou přináší Romům samým i řadu problémů a konfliktů, s nimiž se musí vyrovnávat – vzhledem k ostatní gádžovské společnosti – a přitom zůstat sám sebou, tedy Romem (a to se vždy bohužel nestalo).

Velká část Romů se v období tzv. ”reálného socialismu” naučila pragmaticky přijímat podpory jako povinný normál pro svůj život. Výška těchto rodinných přídavků a podpor byla pro léta závislá na počtu dětí, a také proto bylo pro Romy výhodnější mít mnoho dětí, jak tomu dlouho u nich ostatně tradičně donedávna bylo, ovšem ne kvůli přídavkům.

Dnes mnozí nemohou pochopit, že se o ně už současný stát většinou nestará, že ztratili práci a že musí žít jen z podpory, dávané úřadem práce. I když to některým vyhovuje, většina je z toho nešťastná a stejně jako Neromové nevidí příznivě budoucnost své rodiny. 27)

V druhé polovině 80. let výrazně narůstá skupina Romů, a to nejen inteligence, která se začíná prosazovat nutnost uznání romské etnicity a národnosti. Ještě v průběhu roku 1989 se tyto snahy dostaly – spolu s návrhy romistických odborníků – do státních materiálů, kde poprvé byla etnická specifika Romů oficiálně přiznána, jsou už nazýváni jako Romové a navrhovány nové cesty k přístupu k tomuto problému. V této etapě rozvoje opětovného uvědomování si vlastní romské etnicity – ”romipen” (romství) zastihl naše Romy listopad 1989, který i jim otevřel cestu k seberealizaci. A teď už záleží hlavně na nich samých, jaká bude jejich nová cesta.

 

 

Rok 1989 – do současnosti (Romský exodus)

 

”Odoj manuš džal, kaj mek na sas, kaj te dikhel so mek na dikhl´a.”

”Člověk jde tam, kde ještě nebyl, aby viděl, co ještě neviděl.”

 

Jako důsledek určitého zrání při procesu sebeuvědomování si svého romství uvnitř vlastní národnostní skupiny, Romové připravují s nadšením a v jednotě svoji politicko-společenskou reprezentaci – první romskou politickou stranu – Romskou občanskou iniciativu. 28)

V červnu 1990 kandidovali Romové – ROI společně s Občanským fórem a VPN při parlamentních volbách a uspěli. Poprvé v historii zasedají zástupci Romů jako poslanci v Parlamentě i v České a Slovenské národní radě. V průběhu roku 1990 vzniklo několik romských sdružení svazů a dalších subjektů: Kulturní svaz občanů romské národnosti, Demokratický svaz Romů, dále Sdružení romských autorů spisovatelů. Vznikla i Romská asociace mládeže a dětí – RAMAD a Unie romské mládeže. V historickém, pro naše Romy tak významném roce 1990, vznikl také ”Romart” – hospodářská a kulturní účelová organizace strany ROI, jejímž cílem bylo přispět k rozvoji romské kultury, a tím k lepšímu soužití všech národů a národnostních menšin” (pod vedením Milana Ščuky).

Po nadšeném vzedmutí v listopadu 1989 a za podpory OF a VPN byl tedy rok 1990 pro naše Romy rokem etnicko-národnostního ”obrození”, aktivity a ještě opravdové jednoty. Vstoupili na novou dobrou – už svoji cestu. Škoda, že nadšení a hlavně ona jednota nevydržela do dalších let. Po roce 1991 se romské hnutí rozdrobuje a ztrácí sílu, v České republice stejně jako v Republice slovenské. V průběhu následujících čtyř let vznikají desítky dalších romských svazů, spolků a menších stran, mezi jejichž předáky (předsedy a prezidenty) i členy začaly stále vážnější rozpory a nedobré osobní vztahy, na něž se někdy vyčerpalo více sil a energie než na práci ”dole” mezi Romy, na tak potřebné řešení mnoha starých i nově se otevírajících problémů. Vykonalo se v posledních několika letech však bezesporu mnoha dobrého. Nejaktivnější z romských stran a hnutí v ČR – ROI, Demokratický svaz Romů, Společenství Romů na Moravě, Hnutí angažovaných Romů, Romart, Romské kulturní sdružení mládeže a dětí – Ramad, atd.

Záslužnou činnost vyvíjí od roku 1992 i Matice romská – Romské křesťanské sdružení, sdružující věřící Romy a od roku 1993 pak Nadace Dženo. Aktuální vážné problémy získáváním českého občanství Romů na Moravě i Fond porozumění a naděje. 29)

 

Mezi největší přínos, nejvýznamnější úspěchy první poloviny 90. let patří:

– zřízení a činnost katedry romské kultury při Pedagogické fakultě v Nitře

– výuka romského jazyka a romistiky na vysokých školách, zejména na Filozofické fakultě UK v Praze a na FF v Prešově

– vznik Muzea romské kultury v Brně – prvního romského muzea v Evropě

– vznik a činnost profesionálního romského divadla ”Romathan” se sídlem v Košicích

– založení Hudební školy pro romské děti v Olomouci a Konzervatoře v Košicích

– existence mnoha vynikajících romských souborů a skupin v obou republikách

– vydávání romského tisku: týdeníků ”Romano kurko” (Romský týden) s redakcí v Brně, ”Romano lil´” (Nevo) – (Romský list) s redakcí v Prešově, od roku 1990 měsíčníku ”Lačho lav” (Dobré slovo), ”Amaro lav” (Naše slovo), ”Amaro gendalos” (Romské zrcadlo), od roku 1994 začal vycházet v Praze i odborný časopis romistických studií – ”Romano džaniben” (Romské vědění)

– uskutečnění pravidelného vysílání pořadu ”Romale (Romové Romům a o Romech) a pravidelné relace ”O Roma vakeren” (Romové hovoří) v českém rozhlase v Praze, autorsky i hlasatelsky připravované skupinou mladých lidí, vedených romskou žurnalistkou Jarmilou Balážovou

– umožnění vydávat publikace s romskou tematikou (což do konce roku 1989 možné nebylo) – odborné, populárně-vědecké i skripta pro studenty, jakož i tvorbu začínajících nebo známých romských autorů (Elena Lacková, Margita Reiznerová, Tera Fabiánová a další)

– je zahájena a umožněna mezinárodní spolupráce romských představitelů a účast na jednáních v

rámci Rady Evropy, UNESCO a International Romani Union – Mezinárodní romské unie, jejíž jsou

Romové v České a Slovenské republice od roku 1990 členy 30)

 

Před rozdělením federace na Českou a Slovenskou republiku byl přijat Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství. Na základě tohoto zákona a podmínek v něm stanovených bylo velice tvrdě a nespravedlivě postiženo několik desítek tisíc Romů. Romové, jejichž původ byl většinou slovenský, ačkoliv se již narodili v českých zemích nebo zde žili po desítky let, se automaticky stali slovenskými občany, aniž si to stačili uvědomit a cokoliv proti tomu podniknout. Navíc podmínka pětileté beztrestnosti mnohým bránila vůbec o české občanství požádat. Dopad byl skutečně hrozivý: po jistou dobu vyřazení ze sociální podpory, praktická nemožnost účasti na volbách a obrovská administrativní i finační zátěž při pokusech získat české občanství. A co horšího, co také jasně zaznělo mezi řádky tohoto zákona” ”Nechceme vás tady!” Do základů nového českého státu bylo zakotveno něco neblahého a míru této občanské nedostatečnosti teprve historie ukáže v plné nahotě. Pravděpodobně důsledky tohoto zákona byly prvním impulsem, který směřoval k pozdějšímu exodu Romů. 31)

V létě roku 1997 byli Romové v České republice vyprovokováni k tomu, aby se pokoušeli nalézt řešení svých potíží v jiných zemích. Televize Nova jim k tomu dala návod – typicky mediální a typicky pochybený, neboť v útěku nelze hledat spásu ani řešení potíží. Je to jen otázka možnosti a volby, která bezpochyby musí být dána. Mířili nejprve do Kanady a poté, co se Kanada začala bránit zavedením vízové povinnosti pro občany ČR, do Velké Británie. Situace byla pragmaticky vyřešena tím, že Britové (pod vlivem vlastní veřejnosti) kombinací několika fakticky o diskriminačních opatření, Romům tiše ztížili vstup do své země a podání žádosti o azyl. 32)

 

Exodus Romů v České republice by se určitě nestal vážnou skutečností a hrozbou pro mnohé evropské země, kdyby Česká republika nevytvářela podmínky, které k tomu Romy zvláště nutí. Prvním silněji zaznamenaným signálem byl zřejmě už zákon o nabývání a pozbývání občanství, který jim dával jasně najevo, jak to společnost myslí, i když byl později novelizován. Tímto stavem se vytvořila neúnosná situace jak pro Českou republiku, tak i pro evropské státy,

kam mohou Romové potenciálně směřovat. Oboustranně to představuje destabilizační prvek. Česká republika je tím v očích světové veřejnosti stavěna do velmi nepříznivého světla. Na jedné straně je považována za zemi usilující o demokracii a na druhé straně je zřejmé, že nedokáže zajistit bezpečnost pro jistou část svých občanů, a tím i řádné fungování demokratických principů. 33)

Podle pozorování Karla Holomka se vztahy mezi Romy a gádži právě exodem ještě zhoršily: Romové, kteří vážně uvažují o emigraci, mají pocit provizoria. Představa, že brzy budou žít v přívětivější zemi, vede k tomu, že se jim zdá nesnesitelné snášet zdejší poměry. Tuto náladu dobře vystihla televizní reportáž z anglického Doveru. Romové, kteří tam uvízli, řekli reportérovi, že na návrat by nepomysleli ”ani v nejhorším snu”. Na druhé straně gádže exodus popudil, jejich postoj je: ”Už abyste byli všichni pryč!” Vzájemné nepřátelství narostlo. 34)

 

Byla vypracována vládní analýza, na jejímž základě byla založena Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity. Ta sice neměla žádnou výkonnou pravomoc, nicméně koncipovala a prosazovala určité kroky v soužití s Romy. Bylo důležité, že polovina členů této komise byla složena z náměstků ministrů a že nastolené problémy mohly být řešeny na dosti vysoké úrovni. Za konkrétní výsledek bychom mohli považovat jmenování romských poradců jako koncepčních pracovníků okresních úřadů, realizujících integrační zásady soužití s Romy.

Druhou významnější záležitostí bylo nastartování procesu přijímání Romů k policii, a to na základě jejich vyškolení a přípravy, která by jim umožnila profesionální práci u policie. Je to teprve začátek toho, co nazýváme institucionalizací a co bude jistě vyžadovat určitý čas, aby se osvědčilo. Teprve nová vláda sociální demokracie začala po volbách v roce 1998 uskutečňovat širší a koncepčnější politiku v řešení problematiky zejména lidských práv, což se velmi dotýká i problémů soužití s Romy. Je to nesporně vynuceno okolností, že Česká republika stojí již před vstupem do Evropské unie a musí se vypořádat s narůstajícími problémy alespoň tím, že budou naprogramovány kroky, které by k jejich řešení měly přispět.

 

 

Ostatní země

 

”Rom Romeske te merel na dela.”

”Rom Roma umřít nenechá.”

 

V rámci etnické skladby světa zaujímají Romové specifické místo. Žijí dnes rozptýleně na všech pěti kontinentech, převážně však v Evropě, v celkovém počtu deseti až patnácti miliónů. V každé zemi, kde žijí nebo kde se usadili, byli a jsou nazýváni majoritní společností – místním obyvatelstvem pojmenováním, vycházejícím ze dvou základů. Rozšířenou skupinou je ta, která zřejmě vychází z uvedeného ”Athinganoi”, do níž patří i u nás donedávna či často dodnes obecně užíváný název Cikán – Cikáni, na Slovensku Cigáni, v Polsku Cyganie, v Rusku a na Ukrajině – Cygany, v zemích bývalé Jugoslávie – Cigani, v Německu a Rakousku – Zigeuner, turecky Tchingi, italsky Zingani či Zingari, atd. Druhá skupina těchto názvů má základ ve skutečnosti, že část někdejších Romů procházela Egyptem, a tedy byli nazýváni lidem egyptským, faraonským, z toho vznikl pak starošpanělský Egypcianos a ve Španělsku název pro ně Gitanos a Kale, v Anglii a zemích Velké Británie – Gypsies či Gipsies a Romanichalové, ve Francii jsou nazýváni Egyptiens, Tsiganes, dříve i Bohémiens (tj. Češi – zřejmě proto, že tehdejší Romové při příchodu do Francie říkali, že na své cestě směrem na západ přišli z Čech). Sami se nazývají většinou však Romové.

Termín ROM je souhrnným označením několika etnických skupin, které mají společný původ, společné kulturní rysy a osobité charakteristiky. Rom znamená i muž, také manžel, ale zejména nahrazuje dřívější obecně u nás rozšířený název Cikán, Cigán, který dostal během předchozí doby peiorativní přídech. Názvem Rom se však nenazývají všichni Romové. V Německu, Rakousku a severní Itálii, částečně i u nás a jinde, žijí Sinti, Sintové – skupina tzv. německých Cikánů, která uznává jen toto pojmenování, proto se říká ”Romové a Sintové”. Některé francouzské skupiny stále používají pro sebe název Manuš, což znamená člověk.

 

 

 

Poznámky

 

  1. Muzeum romské kultury. Tamtéž, s. 15.
  2. Davidová, E. Tamtéž, s. 14.
  3. http://www.romove.cz
  4. Muzeum romské kultury. Tamtéž, s. 17 – 18.
  5. Muzeum romské kultury. Tamtéž, s. 18.
  6. Davidová, E. Tamtéž, s. 15.
  7. Muzeum romské kultury. Tamtéž, s. 21 – 22.
  8. Muzeum romské kultury. Tamtéž, s. 26.
  9. Pape, M. A nikdo vám nebude věřit. Praha: G+G, 1997, s. 51.
  10. Muzeum romské kultury: Tamtéž, s. 29.
  11. Polansky, P. Tíživé mlčení. Praha: G+G, 1998, s. 26.
  12. Polansky, P. Tamtéž, s. 28.
  13. Polansky, P. Tamtéž, s. 106.
  14. Polansky, P. Tamtéž, s. 132.
  15. Polansky, P. Tamtéž, s. 135.
  16. Polansky, P. Tamtéž, s. 142.
  17. Polansky, P. Tamtéž, s. 146.
  18. Lacková, E. Tamtéž, s. 48.
  19. http://www.romove.cz
  20. Říčan, P. Tamtéž, s. 56.
  21. Davidová, E. Tamtéž, s. 125.
  22. http://www.romove.cz
  23. Davidová, E. Tamtéž, s. 127.
  24. Matoušek, O. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998, s. 141.
  25. Říčan, P. Tamtéž, s. 58.
  26. Matoušek, O. Tamtéž, s. 141 – 142.
  27. Říčan, P. Tamtéž, s. 59.
  28. Říčan, P. Tamtéž, s. 68.
  29. Davidová, E. Tamtéž, s. 219.
  30. Davidová, E. Tamtéž, s. 223.
  31. Davidová, E. Tamtéž, s. 224.
  32. Davidová, E. Tamtéž, s. 226 – 227.
  33. Davidová,E., Holomek, K., Horváthová, J., Hübschmannová, M., Nečas, C. Černobílý život.

Praha: Gallery, 2000, s. 160.

  1. Říčan, P. Tamtéž, s. 79.

 

 

Bibliografie

 

  1. Pape, M. A nikdo vám nebude věřit. Praha: G+G, 1997.
  2. Polansky, P. Tíživé mlčení. Praha: G+G, 1998.
  3. Matoušek, O. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998.
  4. Muzeum romské kultury. Romové – Tradice a současnost.1.vyd. Brno: SVAN, 1999, s. 92

ISBN 80-859556-14-4.

  1. Říčan, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 1998.
  2. Lacková, E. Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Praha: Triáda, 1997.
  3. Davidová, E. Cesty Romů 1945 – 1990. Olomouc: UP, 1995. ISBN 80-7067-533-8.

 

česky romsky

Původ Romů a jejich příchod do Evropy

27.10.2010, Petr Lhotka, Muzeum romské kultury

Na indický původ Romů poukázal jako první v roce 1763 l. Vályi pocházející z tehdejších Uher. Na základě srovnání dialektu, jímž mluvili indičtí studenti na univerzitě v Leydenu, a romštiny, kterou znal ze Slovenska, došel k závěru, že pravlastí Romů je pravděpodobně Indie. Jeho a postupně další srovnávání romštiny s indickými jazyky přispěla k potvrzení hypotézy o její indické pravlasti. Jazykově patří romština mezi nejstarší západní novoindické dialekty. Antropologicky a jazykově se původ Romů hledá ve střední Indii, respektive od 3. století v severní Indii, ale přesné určení není možné. Vzhledem k chybějícím historickým pramenům se zřejmě nepodaří přesněji datovat ani odchod Romů z Indie, ani přesné místo a důvody počátku jejich migrace. Za důvod jejich odchodu z Indie se nejčastěji považují válečné konflikty a z toho plynoucí ekonomické těžkosti. (S armádami odcházeli řemeslníci s rodinami.) Velmi pravděpodobně Romové patřili do několika kast, na které je tradičně indická společnost rozdělena. Formování samostatné etnicity (příslušnosti ke skupině na základě společného jazyka, kultury resp. původu) probíhalo až po odchodu z Indie. V samotné Indii splývali Romové s původním indickým obyvatelstvem. Z Indie odcházeli mezi pátým a desátým stoletím.

Pojem Rom je označení pro příslušníky etnických skupin indického původu, které užívají sami příslušníci těchto skupin (autonymní pojmenování). V překladu z romštiny znamená „muž“ nebo „člověk“ (k tomu „romňi“ – „romská žena“) ve smyslu příslušnosti ke komunitě se společným jazykem (romštinou) a původem. Původ slova je nejasný, ale zřejmě pochází z indického slova „dom“, které znamená „člověk“. Romové vyzvali světovou veřejnost na prvním světovém kongresu v Londýně (1971), aby místo označení Cikáni bylo užíváno pojmu Romové. Důvodem byl původ a obsah pojmu Cikán, který romské komunitě přisoudila většinová populace (etnonymní pojmenování).

Romové po odchodu z Indie přišli nejprve do Persie, kde zřejmě po určitou dobu setrvali. O příchodu skupiny indických hudebníků do Persie referuje mimo jiné básník Firdausí ve své knize Kniha šáhů (r. 1011). Firdausí klade do doby panování Bahrama Ghura (420 – 438) panovníkovu žádost indickému králi Šangulovi o vyslání hudebníků do Persie: „Když to provedl, Bahram je rozsídlil po svém království, nařídil lidem, aby je zaměstnali… A z jejich potomků pocházejí tmaví Luriové, kteří jsou mistry v hraní na flétnu a loutnu.“ Z dochovaných dokumentů nelze jednoznačně určit, zda se jednalo o Romy. V arabských pramenech bývali migranti z indického subkontinentu nazýváni Zottové. Nelze ovšem s jistotou říci, že se jednalo o Romy.

Po odchodu z Persie se Romové jižně od Kaspického moře rozdělili v průběhu 8. století do skupin putujících jednak do Arménie a jednak do Sýrie a Palestiny. Na základě tohoto rozdělení vznikly nejprve dvě základní podskupiny romštiny (arménská a evropská, ze které se dále oddělila syrská skupina romských dialektů).

Na Balkáně (byzantská říše) se první Romové objevili nejpozději v 11. století. V byzantské říši dostali Romové pojmenování, kterým jsou pak nazýváni v Evropě, Cikáni. Gruzínský mnich nazval v roce 1068 skupinu lidí, která zbavila okolí Konstantinopole jedovatých hadů, řeckým slovem Athinganoi (z tohoto slova jsou odvozovány názvy Cikán, Zigeuner, Cygan atp.). Od počátku mělo pojmenování hanlivý charakter, protože bylo původně označením heretické sekty, která údajně provozovala magii. Balkánský poloostrov se stal po několik staletí domovem Romů a výchozím bodem pro jejich další putování do Evropy. Romové se tam usazovali, o čemž svědčí mnoho řeckých slov v romštině (např. drom-cesta, foro-město).

O usazování Romů v byzantské říši již existují spolehlivější informace. Ze zpráv tehdejších poutníků jsou zachovány např. zprávy o romském osídlení řeckého přístavu Modon. První se o nich zmiňuje v roce 1384 a užívá název „Romiti“. V Modonu postupně klesal počet usazených Romů, protože ve 14. století měla jejich osada asi 300 domů, ale v 16.století už z nich zbylo pouhých 30 domů. Příčinou byly zřejmě turecké výboje, které začaly přímo ohrožovat byzantskou říši, a s tím souvisel úpadek obchodu. Romové se v tomto období živili kovářstvím, kotlářstvím a dalšími řemesly a také provozováním akrobacie a kejklířství.

Podle nepodložených zpráv se měli první Romové mimo Balkánský poloostrov objevovat od 13. století (uherští panovníci údajně přivedli jejich skupiny z křížových výprav). Od této doby se také začala používat jména a příjmení Cikán. Zprávy o odchodu Romů z Balkánu se objevují až na začátku 15. století, v době, kdy byla byzantská říše ohrožována nájezdy Turků.

Petr Lhotka
Muzeum romské kultury

Literatura k tématu

  • Horváthová J., Kapitoly z dějin Romů, Praha 2002.
  • Fraser A., Cikáni, Praha 1998.
  • Kenrick D., Gypsies: From India to the Mediterraneum, Toulouse 1994.
  • Nečas C., Romové v České republice včera a dnes, Olomouc 1995.
  • Soulis G. C., Cikáni v byzantské říši a na Balkáně v pozdním středověku in Romové v Byzanci, ed. M. Hübschmannová, Praha 1998.